Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

JOSEF WOLF

Potvrzení, že se živnost opověděla

Jak se jmenuje strana a kde bydlí: Josef Wolf
Jaká jest živnost (změna), jež se opověděla: Photographengewerbe
Místo, kde se živnost provozuje: Krumau
Den, kdy se živnost opověděla: 7. Juli 1891
Jakého kolku se k opovědi užilo: 2 fl Stempel

Ty otázky jsou v tiskopise potvrzení dvojjazyčné, nejprve ta česká, po ní německá, perem psaná odpověď je už toliko v němčině. Následuje německy psané datum 28. října 1891 a podpis okresního hejtmana "v Krumlově v Čechách" ("zu Krumau in Böhmen") Franze (Františka) Federsella. Ten, komu je potvrzení fotografické koncese vystaveno, je tehdy sedmadvacetiletý mladík ze starého severoněmeckého rodu, který v osobě Adama Wolfa - začíná se od Adama - přichází sem do města "an der krummen Au", tj. "na křivé nivě", někdy roku 1602. On i jeho potomci byli podle Ingeborg Jordanové, z jejíž kapitoly o Josefu Wolfovi v její sotva překonatelné knize "Photographie im Böhmerwald 1880-1940" (1984) čerpám některá data (místy se budou asi překrývat s těmi, která jsou na stránkách Kohoutího kříže uvedena u samostatně na nich zastoupeného Franze Wolfa /1907-?/), řemeslníci, především provazníci. Jednomu z Adamových potomků, krejčímu Friedrichu Wolfovi v Krumlově, vnitřní město Dlouhá ulice čp. 55 (Lange Gasse Nro. 55), synu provazníka na Latráně čp. 63 Franze Wolfa a Barbary, roz. Proschko rovněž z Krumlova, jakož jeho ženě Anně (Jordanová uvádí mylně křestní jméno Maria), dceři Johanna Kruchera, tkalce v Krumlově, vnitřní město čp. 60, a Antonie, roz. Gibunsové rovněž z Krumlova, narodil 11. února roku 1864 narodil syn, pokřtěný knězem Franzem Janym jménem Josef Friedrich Wolf. Kmotry mu byli pekař z domu čp 32 Josef Bebler a jeho žena Anna, porodní bábou Magdalena Waldburová. Poté, co chlapec absolvoval šest tříd německého státního gymnázia v Krumlově, nastoupil dne 9. října 1881 do učení ke krumlovskému fotografovi Gotthardu Zimmerovi (narodil se v Českých Žlebech /Böhmisch-Röhren/ 24. dubna roku 1847), u něhož získal 9. října 1884 propouštěcí vysvědčení jako jeho tovaryš. Nějaký čas až do Zimmerova předčasného skonu ve věku pouhých 39 let 10. května 1886 pracoval u svého "mistra" jako pomocník, následně ho zavedla rakouská léta "vandrovní" do Lince, Welsu, Steyru, Vöcklabrucku i jinam. Potvrzením z července 1891, které tvoří naši textovou ukázku, získal koncesi pro svou vlastní fotografickou živnost v rodném městě. Vedle portrétních snímků se věnoval zejména pohlednicovým záběrům krajin a míst. Dne 26. dubna roku 1894 se už jako samostatný fotograf v Soukenické ulici čp. 44 (Tuchmachergasse Nro. 44) oženil v kostele sv. Víta (oddával je starší kaplan Adalbert Frolik) s Magdalenou Mugrauerovou, dcerou majitele domu čp. 212 v Krumlově Thomasem Mugrauerem a Barbary Krotscherové z Jankova (Jankau) čp. 17. Svědky jim byli krumlovský starosta Gottfried Strauss a také zdejší důchodní Alexander Sacher. Ještě v posledním desetiletí devatenáctého století, přesněji v roce 1895, spolupracoval Wolf alespoň podle tvrzení schwarzenberského ředitele Ing. Richarda Wondry v Budweiser Zeitung z 12. února 1938 s proslulou pařížskou firmou Pathé Frères při filmových záběrech hořických pašijových her pro jednu americkou filmovou společnost (podle Wikipedie je ovšem (kolem 220 metrů dlouhý, jak píše Jordanová) hraný film dodnes ztracen. Fotografii zůstal Wolf věren a věnoval se nadále toliko jí. Šumavu chápal územně značně široce a nevyhýbal se ani Chebsku či oblasti západočeských lázní. Archiv firmy čítal posléze cca 7 tisíc negativů. Vedle fotoateliéru a dílny na zahradní parcele Parkán čp. 268 bylo podle Jordanové na Parkáně čp. 112 "zavodňovací zařízení" ("Wässerunganlage"), v domě čp. 116 pak další dílna a archiv negativů. Kopírovací stroj "Bromograph" prý vyráběl pohlednice na běžícím pásu. Cizinecký ruch Wolf vědomě podporoval i rámovanými zvětšeninami svých pohlednic. které dal v letech 1927-1928 vyvěsit v šumavských hotelích a obchodech vždy s poukazem i na druhou stranu celé oblasti, než kde byly právě umístěny. Jiným způsobem vlastní propagace firmy byly tzv. "Schaukästen", zasklené vitriny instalované třeba v Pečkovském Mlýně (Pötschmühle, dnes Větřní), Světlíku (Kirchschlag), Frymburku (Friedberg), Hořicích na Šumavě (Höritz), Chvalšinách (Kalsching) i jinde, kde se nabízely fotografické služby s takovým úspěchem, že počet podobenek vzrost na průměr 4 tisíc ročně. V roce 1932 otevřel Josef Wolf v Dlouhé ulici čp. 100 obchod s pohlednicemi a cestovními suvenýry, jemuž podobný provozoval Wolf od roku 1936 i v Železné Rudě (Markt Eisenstein). Vedle tří svých synů, o jejichž neblahém osudu se lze dočíst na stránkách věnovaných zločinnému působení nejmladšího z nich (rozuměj Franze Wolfa, u něhož neznáme ani místo a datum poválečného skonu) na stránkách Kohoutího kříže, zaměstnával i řadu pomocných sil a bral do učení řadu mladých adeptů. Mnozí z nich si později založili vlastní živnosti v Praze, Vimperku (Winterberg), Volarech (Wallern) i přímo v Krumlově. Oceněním úrovně Wolfovy práce se stal např. diplom a medaile Národopisné výstavy "českoslovanské" v Praze roku 1895, rok nato čestný diplom sdružení Deutscher Böhmerwaldbund a německého krumlovského spolku Handwerkerverein, v roce 1912 pak čestné uznání mezinárodní soutěže Gevaert-Copierverfahren Berlín-Hamburk. Ještě rok před první světovou válkou byl Wolf přidělen hlavnímu stanu velkých císařských manévrů u Tábora a rok před nástupem Hitlerovým v Německu poctila ho Obchodní a živnostenská komora v Českých Budějovicích dne 16. ledna 1932 v uznání 50 let práce v oboru naposledy čestným diplomem. Přicházely jiné časy. Na prahu pro Československo tak osudného roku 1938 však Josef Wolf 47 let po založení vlastní živnosti a pouhých 10 dnů před svými 74. narozeninami dne 4. února v Českém Krumlově zemřel. Když Inge Jordanová píše o jeho synech jako v nějaké šumavské pohádce: "Die drei Brüder übernahmen nach dem Tode des Vaters den Betrieb und forten ihn gemeinsam mit Erfolg weiter." (tj. "Ti tři bratři převzali po smrti otcově podnik a vedli ho s úspěchem dál.") - jde ovšem o krutou historickou lež (viz Franz Wolf na webových stranách Kohoutího kříže). Jen stručně: ten nejstarší padl ve druhé světové válce, zbylí dva se dali do služeb nacismu do té míry, že jeden zahynul jako esesman při vzpouře vězňů koncentračního tábora v Sobiboru a druhý byl po válce nedokonalým lidským právem odsouzen pro podíl na vraždách tisíců lidí na pouhých 7 let káznice. Tak jako nevím, kdy a kde ten "poslední" z Wolfů vlastně zemřel, nevím ani, co dodat.

Zemřel krumlovský fotograf Josef Wolf
Richard Wondra

Po životě, který byl hojně a požehnaně naplněn prací, věnovanou blahu své rodiny, skonal pro svou bodrou poctivost a laskavost tak oblíbený krumlovský měšťan, pan fotograf Josef Wolf dne 4. února (rozuměj osudného roku 1938, tedy ještě v Československé republice - pozn. překl.) po dlouhé, trpělivě snášené nemoci v 75. roce svého věku. U příležitosti padesátiletého profesního jubilea jsme v roce 1932 mohli ohlédnout za jeho životem a dílem a nyní, když zemřel, chceme nyní už v souhrnném pohledu vyzdvihnout zejména fakt, že už v roce 1895 působil jako spolupracovník proslulé pařížské firmy Pathé Fr?res při filmových záběrech pašijových her v Hořicích na Šumavě (Höritz) a šumavských přírodních exteriérů pro jednu americkou filmovou společnost. Byly to první filmové záběry v Rakousku vůbec. Také jako fotograf při vojenských manévrech se pan Wolf častěji osvědčil, naposledy při těch posledních "císařských" (František Josef I. se jich ovšem od roku 1909 už "v poli" neúčastnil a řízením byl pověřen následník trůnu František Ferdinand d'Este - pozn. překl.) v okolí Tábora roku 1913. Podporován co možno nejlépe svými syny Walterem a Pepim, k nimž se před několika lety přidružil také třetí syn Franz, dokázal pan Wolf svou fotografickou uměleckou dílnu pozvednout na takovou úroveň, že mohla být v oblasti portrétní a krajinářské fotografie počítána k těm nejpřednějším na jihu Čech. V uznání těchto vynikajících pracovních výsledků udělila Obchodní a živnostenská komora panu Wolfovi dne 26. ledna roku 1932 na slavnostním večeru, pořádaném společenstvem fotografů v restaurantu U Volbrechtů (v originále "im Restaurant "Vollbrecht" - pozn. překl.), čestný diplom. Pan Wolf se stal i významnou autoritou v oblasti lovu perlorodek (v originále "Perlenfischerei" - pozn. překl.), chovu a lovu pstruhů a jako takový byl expertem německé sekce Zemědělské rady pro Čechy v Praze (v originále "Experte der Deutschen Sektion des Landeskulturrates in Prag" - pozn. překl.). V pamětním spise k 50. výročí existence německého státního vyššího gymnázia Českém Krumlově (v originále "Festschrift zur Feier des fünfzigjährigen Bestandes des Staats-Obergymnasiums in Krummau" - pozn. překl.) z roku 1921 zveřejnil jako jeho bývalý žák velice poučnou stať právě o "Perlenfischerei". Také jako jednatel rybářského spolku se, nedbaje na dobře míněné rady ze strany své rodiny a přátel, podílel na rybničních výlovech jako jejich vedoucí (v originále "als Leiter bei den Abfischungen" - pozn. překl.). Pohřební obřad za pana Josefa Wolfa, který v neděli 6. února o půl třetí odpoledne započal v domě smutku, prokázal velkou účastí všech vrstev obyvatelstva, jaké vážnosti a oblibě se zesnulý těšil. Německý mužský pěvecký sbor v Krumlově (v originále "Deutscher Männergesangverein" - pozn. překl.), který stejně jako zdejší německý měšťanský sbor ostrostřelců (v originále "Deutscher bürgerlicher Schützenverein" - pozn. překl.) vyrukoval s praporem v plném počtu, aby prokázal svému zesnulému dlouholetému členovi poslední poctu, přednesl pod vedením svého sbormistra řed. Antona Rudolfa u domu smutku příkladně dojemnou píseň "Über allen Gipfeln ist Ruh" (na slova jedné z nejznámějších německých básní vůbec, kterou je "Ta samá - Poutníkova noční píseň II" / "Die Gleiche - Wandrers Nachtlied II"/, znějící v českém překladu Radka Malého takto:
Nad vrchy se sklání
klid v tmách,
lehounké vání
teď v korunách
už necítíš,
už ptáčkové umlkli v lese.
Posečkej, hned se
též utišíš. - pozn. překl.)
a nad otevřeným hrobem píseň "Da unten ist Friede" (tj. "Pokojno tam dole", píseň Carla Johanna Kloße /1792-1853/ se slovy Carla Sauppeho, viz Volksliederarchiv.de - pozn. překl.). Dále vyrukoval městský hasičský sbor a hasiči od firmy Spiro a z přádelny. Kapela zámecké schwarzenberské granátnické gardy pod vedením svého kapelníka gardového feldvébla Antona Wrby obstarala smuteční hudbu. Kondukt vedl pan čestný konzistorní rada katecheta v.v. páter Josef Rodelberger. K pozůstalým se obrací naše upřímná soustrast. Kéž blaženě zesnulý pokojně spí v domovské zemi, kterou nadevše miloval!

Budweiser Zeitung, 1938, č. 13, s. 11

- - - - -
* Český Krumlov / Hořice na Šumavě / † † † Český Krumlov
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2018
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko