Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

JOSEF SINGER

Z Malont a okolí

(říjen 1949)
Je snaha dát prvního českého komisaře z poválečných Malont "Karla" (v originále "den ersten Kommissar von Meinetschlag ,Karel'" - pozn. překl.) vykázat z Rakouska (v originále "will man aus Österreich ausweisen" - pozn. překl.). Bývalí němečtí obyvatelé (v originále "die Meinetschläger" - pozn. překl.) na to naléhají. Karel byl obviněn z podílu na zavraždění náčelníka místní skupiny (rozuměj místní organizace NSDAP, v originále "an der Ermordung des Ortsgruppenleiters" - pozn. překl.) Ferdinanda Brunnera (viz k tomu nezaujaté české svědectví faráře Toupalíka /†17. srpna roku 2008 v Prachaticích ve věku 80 let/ v malontské kronice, v němž se objevuje nejen názor, že i místní Němci vyjádřili zhanobením místa, kde byl zabitý zahrabán, svůj nenávistný odpor vůči Brunnerovi /ten prý přes svůj proticírkevní postoj ještě večer před svým koncem prý nařídil manželce, aby dala jeho děti pokřtít/, nýbrž i svědectví o tom, že ,první komisař Karel Šíma' se paktoval s Němci a oddaloval jejich odchod z Malont, stejně jako činil totéž ipozději v roli komisaře Cetvin" - pozn. překl.) a paní Brunnerová by měla před soudem vystoupit jako svědek. Karel (ačkoli byl na základě jednoho z dekretů prezidenta Beneše zbaven jakékoli viny, po komunistickém převratu v roce 1948 utekl do Rakouska - pozn. překl.) si chtěl v Linci postavit domek.

(leden 1950)
Bohoslužby dále koná český duchovní, i když téměř žádní Češi do kostela nechodí. Cikáni opustili domy, které vypleněny stojí pusté. Proslulý "Watschenmann" (tj. "fackovací panák", zřejmě někdejší správce Šíma - pozn. překl.) měl prchnout a zdržuje se v okolí Mnichova, jak je hlášeno z Rakouska. U "Altrichtera" (v originále "beim Altrichter-Haus" - pozn. překl.) zůstalo už jen 12 hektarů pozemků. Lady nebyl za Čecha uznán. (...) Bělá (v originále "Zirnetschlag" - pozn. překl.): Katharina Schusterová s dětmi a Therese Hofková s dcerou Hedwig jsou tu ještě. V létě bylo už nebezpečné vstoupit do opuštěných domů pro hady a zdivočelé kočky. Starší stavení se prodávají začátky od 50 do 500 korun nebo se bourají. Dřevo se odváží do Budějovic na otop. Zděné zbytky jsou odstřelovány a rumiště se ponechávají ležet na místě. Dosud byly údajně takto zničeny domy Schichových, Haasových, Lukscheiů a Borů. V září a v říjnu bylo nasazeno 40 studentů k vysazování stromků. Okolí Dolního Příbraní bylo takto celé osázeno. - Leopold Gangl (Bal) ztratil při požáru stodol v obci Unterschneidheim, kraj Aalen, opět část svého majetku. - Meziříčí (v originále "Uhretschlag" - pozn. překl.): Ondreovi zásilky jakž takž dostali a jsou proto v klidu. Mlynářovi už nejsou na svém stavení a chodí do práce. Syn Josef je na mlýně v Benešově nad Černou (v originále "ist als Müller in Beneschau" - pozn. překl.). - Jaroměř (v originále "Jarmirn" - pozn. překl.): "Deutschn-Haus" má čilého hospodáře, který postavil přední zeď, nová vrata a zavedl elektrický proud. Má deset krav a dva koně.

(duben 1950)
Připojený snímek (viz příloha těchto textových stran - pozn. překl.) zachycuje ves Malonty (v originále "das Dorf Meinetschlag" - pozn. překl.), která se svými 151 popisnými čísly zabírala co do délky 2 kilometry a čítala (rozuměj před vyhnáním svých německy mluvících obyvatel - pozn. překl.) 600 obyvatel. To, co je na snímku k vidění, představuje toliko tak řečený "Unterort" (tj. "dolní ves" - pozn. překl.). Mnoho stavení zakrývají stromy. Nahoře na vyvýšeném místě stojí farní kostel sv. Bartoloměje. Stará farní kronika se bohužel před více než 150 lety ztratila. Kostel v gotickém slohu je dvojlodní a patří k nejstarším v jižních Čechách. Prvá zmínka o Malontech pochází z půle 14. století (v originále "um 1300", jde však přesněji o rok 1358 a starší podoby místního jména znějí /zřejmě odvozeny od křestního jména "Meinald", "Meinhold", "Meinwald" či "Meinhard"/"Maynalitslag", "Meinholtslag", "Manholz", "Manholt", "Menoslav", "Meinhardschlag" apod., roku 1364 sem na "Magnalihslag" /takto psáno/ Petr z Michalovic dosazuje jako kněze Jakuba ze Soběslavi /Jacobus de Sobieslau/ - pozn. překl.). Pověst vypráví, že se tu jacísi dva hádali o jeden pozemek. Oba se vzdali výrokem "Mein nit" svého nároku a vystavěli na sporné půdě kostel (původně prý šlo o kapli zasvěcenou sv. Barboře, předtím snad sv. Kateřině - pozn. překl.). Německá místní jména mnohých okolních osad končí na "-schlag", např. Zirnetschlag, Uhretschlag, Radinetschlag, Rappetschlag, Waldetschlag, Gollnetschlag, Hardetschlag (dnes na mapách Bělá, Meziříčí, Radčice, Rapotice, Valtéřov, Klení, Hartunkov - pozn. překl.). Stará gotická věž na severní straně s nádherným spirálovitým schodištěm byla stejně jako kostelem buď za husitských válek nebo pak ve válce třicetileté zničena. Stará věž stojí až do výše okapu dodnes, ale znovuobnovený kostel dostal věž novou na západní straně. Na zdivu býval erb starých Rožmberků, bohužel překrytý později omítkou. Po roce 1930 byl kostel pokryt novou eternitovou střechou a její červeň byla viditelná daleko přes celé Kerschbaumské sedlo (na rakouském území mezi horami Sternstein u Bad Leonfelden a Viehberg u Sandlu - pozn. překl.). Při horním okraji lesa probíhá silnice do Pohoří na Šumavě (v originále "nach Buchers" - pozn. překl.), asi tři hodiny cesty nádhernými lesy hraběte Buquoye. Pohoří na Šumavě leží na nejzazším jižním cípu Čech, tam, kde se potkávají Čechy s Horním i Dolním Rakouskem, před Josefem II. přináleželo k farnosti Malonty. Malontský kostel v předchozích staletích mnohokrát vyhořel. Téměř při každé bouřce nade vsí docházelo k zásahům bleskem. Ještě v posledních letech způsobil mnoha místním lidem smrt. Oltáře uvnitř kostela pocházejí až z období kolem roku 1713 a jsou zbudovány v nádherném barokním slohu. Matriky jsou započaty rokem 1650, tedy dva roky po vestfálském míru, kterým byla ukončena třicetiletá válka. Všechny matriky prokazují, že celé území farnosti bylo trvale osídleno německými obyvateli. I po roce 1918 byl tu jen český poštmistr a tři četníci, kteří s rodinami uváděli při sčítání lidu českou národnost a byli sem československým státem úředně dosazeni z českého vnitrozemí. Tito Češi byli všichni bezdětní, takže farnost měla jen německé školy. Spolužití Němců s těmito nemnoha českými úředníky bylo velmi dobré a pokojné, než všechno zavalující a zahrnující Henleinovo hnutí mír porušilo a stalo se začátkem truchlivého konce, jímž bylo vyhnání všech Němců z jejich majetku a jejich vysídlení do "staré Říše" v roli žebráků. Fanatičtí národní socialisté by se ve farnosti Malonty (v originále Pfarre Meinetschlag" - pozn. překl.) s jejími 1.945 dušemi dali spočíst na prstech jedné ruky. Poslední "Ortsgruppenleiter" (tj. už zmíněný Ferdinand Brunner - pozn. překl.) v červnu 1945 Čechy zatčen a na cestě z Malont do Kaplice v lese "U tří smrků" (v originále "bei den drei Fichten" - pozn. překl.) zastřelen a zahrabán. I jeho hrob byl ještě poté hrůzně zhanoben. Týden před svátkem Všech svatých byl farář (rozuměj autor tohoto textu - pozn. překl.) se zbytkem svých farníků (v originále "mit dem Rest seiner Pfarrkinder" - pozn. překl.) vysídlen.

(červen 1950)
V Jaroměři je už jen Rohout. Dne 18. července bude pan Jakob Schinko (Schneider) slavit své 93. narozeniny. V domově seniorů na zámku Langenzell u Heidelbergu se mu vede dobře. Někdejšímu rychtáři, starostovi a předříkávači při procecích (v originále "Richter, Vorsteher und Vorbeter" - pozn. překl.) předáváme už nyní srdečná blahopřání! (...)

(červenec 1950)
Dne 12. května zemřela v bádensko-württemberském Odenwaldu Rosa Böhmová ve věku 83 let na stařeckou slabost. Byla v roce 1937 zázračně uzdravena vodou z Lurd, kterou jí odtud donesl farář (rozuměj autor tohoto textu - pozn. překl.) jako poutník k místu mariánského zjevení. Měla obě nohy od kolen až po kotníky otevřeny tak, že bylo vidět kosti. Jejím případem se zabývali tři lékaři. Bolestí nemohla v noci vůbec spát. Obě nohy byly přes noc léčeny vodou z Lurd a ta žena přišla tři kilometry dlouhou cestou z Meziříčí do Malont (v originále "von Uhretschlag nach Meinetschlag" - pozn. překl.), aby se v sakristii faráři s díky představila jako uzdravená. Téměř denně přistupovala ke sv. přijímání. Dne 21. května skonal rovněž v Odenwaldu Franz Pascher z Velíšky (v originále "aus Wölschko" - pozn. překl.) v 77 letech věku. Oba měli krásný pohřeb za velké účasti farní obce. - Váš farář (rozuměj autor tohoto textu - pozn. překl.) letos znovu využije dnů své dovolené, aby Vás navštívil. (...)

(září 1950)
1300 kilometrů dlouhá okružní cesta ke skupinám farníků v Haardu, ve Strahlungen, v Büches, v Dortelweil, ve Sprendlingen, v okrese Heidelberg, v okrese Mosbach, v okrese Göppingen, v Aalen, Thann a Ingolsstadtu se vyvinula v řetěz nádherných, důvěrných krajanských setkání. Cítili jsme se na několik hodin doma. Také z farností, sousedících s malontskou se na setkáních mnozí objevili. Ve Strahlungen jsem potkal své sousedy z Malont, jmenovitě rodiny Ondreových, Lippů a Bergerů; ve Sprendlingen Gregorovy, Watzlovy, Endlweberovy, Kneisslovy atd.. Slavil tu v mé přítomnosti stříbrnou svatbu manželský pár Hosenseidl-Wurzingerová a zároveň zasnoubení jedné dcery s partnerem z jižních Čech. Pauli-Wirt (rozuměj hostinský z někdejší restaurace "Zum Goldenen Kreuz", zvané i "Pauli-Gasthaus" - pozn. překl.) a jeho choť byli slavnosti rovněž přítomni a těšili se dobrému zdraví. Zprávy: (...) V Bělé zůstalo jen sedm domů z někdejšího počtu více nežli 60 popisných čísel. Malonty musejí zůstat zachovány. Na stavení řečených "Ulderl-Haus" a "Hiasl-Haus" je usazen mladý Čech, který si vzal Hurdovu sestru. "Feyrer-Sepperl", který byl kdysi u Amrischů, byl přestěhován do jedné dělnické ubytovny. (...) K úmrtí pana Matthiase
Bleißbergera z Meziříčí doma dne 21. května budiž doplněno, že zemřel na rozšíření srdce po osmi dnech, které strávil na lůžku nemocných a dva dny po své zlaté svatbě. Měl velmi krásný pohřeb, který mu připravili především Slováci. Ti drželi i noční stráž při rakvi. Ti Slováci na staveních Bauernhansl-Haus a Hansalhaus vynesli kříž z malontského kostela a nesli ho sem nazpět v čele pohřebního průvodu. (...) Zdraví Vás tímto Váš farář Singer.

Glaube und Heimat, 2017, č. 7, s. 42-44

Data v záhlaví úryvků označují dnes už vzácná čísla krajanského časopisu Glaube und Heimat, v nichž byly reference "domovského" faráře Josefa Singera (je v už zmíněném svědectví faráře Toupalíka oceněn za svůj statečný postoj vůči nacistům), který na poslední straně německé farní kroniky Malont pak ohlašuje, že 29. října 1946 dostal příkaz k odsunu do příštího dne) otištěny. Toupalíkův text mj. uvádí, že se v malontském farním archivu našel průpis Singerovy žádosti s datem 22. října roku 1945 o přiznání československého státního občanství, odůvodněné jeho rukou psaným vyjádřením, že "byl vždy protivníkem strany Konrada Henleina a nacismu a byl proto třikráte stíhán od německého gestapa a od roku 1941 byl mu zakázán přístup do školy pro ,staatsabträglichen Verhalten', tj. státu /německému nepříznivé chování." Odpověď Správní komise v Kaplici, které byla žádost adresována, nebyla buď vůbec žádná, anebo zamítavá. Nedochovala se však. Josef Singer se rovněž podle Toupalíkova textu, čerpajícího z farní kroniky, narodil v Horšovském Týně (Bischofteinitz) dne 7. února roku 1903. Na kněze byl vysvěcen 4. července 1926 v Českých Budějovicích, od 1. srpna 1926 do 31. června 1930 byl kaplanem ve Vimperku (Winterberg) s působením jako administrátor excurrendo (tj. dojíždějící duchovní správce) i v Korkusově Huti (Korkushütte), pak do 1. října 1930 administrátorem na Kvildě (Außergefild). Již před složením farářské zkoušky žádal o farní beneficium v Malontech a když se po uplynutí konkurenční doby nikdo o toto místo neucházel, obdržel jej a hned se do Malont i přestěhoval. Dnem 1. prosince 1930 se tu stal farářem a 13. prosince složil předepsaný slib na českobudějovické biskupské konzistoři. Po odsunu byl v Německu naposledy farářem v obci Arnbach (od roku 1972 jen místní část hornobavorské obce Schwabhausen v zemském okrese Dachau), kde dne 7. června 1959 i skonal a byl tři dny poté také pochován. Toho roku jsem v září začal studovat na českobudějovickém Pedagogickém institutu (ta škola měla název podle sovětského vzoru) a bydlil v Kněžské ulici v někdejším bohosloveckém semináři. Prvá půle dvacátého století se svými dvěma světovými válkami a stěhováním národů sice skončila, ale i nadále to mělo rovněž na jihu Čech věru stát za to. Ani ty státy, v nichž se věci odehrávaly, už dnes neexistují. Lidská paměť, rozesetá i po časopiseckých stránkách, však trvá.
- - - - -
* Horšovský Týn / České Budějovice / Vimperk / Korkusova Huť / Kvilda / Malonty / Bělá, Malonty / Meziříčí / Jaroměř / Dolní Příbraní / † † † Arnbach, Schwabhausen (BY)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2018
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko