logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

GUSTAV ZINDEL

O sobě


Už v 6 letech se projevoval můj talent ke kreslení a malování tím, že jsem plnil malé sešitky charakteristickými figurami a předměty pomocí tužek a pastelek.


Hoam!, 2019, č. 2, s. 4

P.S. Nemohu si pomoci, abych nepoznamenal, že jsem v otcově koloniále v rohu soběslavského náměstí jako dítě neúnavně pokresloval papírové sáčky, připravené k zabalení kupovaného zboží, které si pak leckdy zákazníci vyžadovali jako upomínku na dítě, které bude jednou slavným malířem - naštěstí (či naneštěstí?) se tak nestalo.

Narodil se 11. srpna roku 1883 ve vsi Radenov (německy Rodenau), která je od listopadu 1950 částí obce Blatno (německy Platten). Místní jméno jeho rodiště je odvozeno od německého slovesa "roden", tj. klučit. Matka pocházela odtud z Radenova, otec z Aše (Asch). Gustav byl nejstarší ze 3 jejich dětí a vyrůstal na rodičovském selském statku. Díky přímluvě svého strýce, ašského obchodníka Ernsta Zindela mohl talentovaný synovec po dva roky navštěvovat výuku kresby u akademického malíře Hanse Schottenhammera. Nato byl v roce 1898 přijat na renomovanou uměleckoprůmyslovou školu v Norimberku (dnešní tamní Akademii výtvarných umění), kde se zaměřil na studium dekorativní malby a grafiky. Od roku 1900 se jako malíř osamostatnil a vrátil se domů do Radenova. Vytvořil početné návrhy pro časopisy, knihy a pohlednice. Zejména sdružení Bund der Deutschen (BdD) vydávalo nejprve pohlednicovou řadu tzv. "Bundeskarten", pak označovaných jako "Wia-Künstlerkarten" ("Wia" byla zkratkou pro "Wirtschaftsabteilung", tj. hospodářské oddělení BdD). Jejich motivem byl nejčastěji selský život, německá mytologie a lidová píseň, jakož i blahopřání ke svátečním příležitostem (na pohlednici s nápisem "Fröhliche Ostern", tj. "Veselé Velikonoce" Zindel mj. zachytil i pomlázku, tj. "geflochtene Stecken", "důtky" pletené z vrbového proutí, prý tady se stuhami černo-červeno-žluté barvy, tj. německé trikolory, v rukou mládence v kroji, který tak loudí zcela "po česku" /dnes se to alespoň vydává za od "ciziny" odlišný zvyk/ kraslice od rovněž krojovaného děvčete). Série "Deutsche Volksbräuche", tj. "Německé lidové zvyky", zachycovala obyčeje z Chebska a ze Šumavy, jakými byly velikonoční jízdy ("Osterreiten"), stavění májky ("Maibaumfest"), dožínky, také obžínky ("Erntedank" a "Sicheltag"), posvícenské a svatební zvyky ("Gassaunern" a "Abhalten"), série "Aus der Welt Adalbert Stifters" pak jednotlivé scény ze života a díla šumavského klasika. Na Jubilejní výstavě řemeslných a průmyslových výrobků krušnohorských měst a obcí k 60. výročí panování císaře Františka Josefa roku 1908 byl Gustav Zindel už předtím zastoupen obrazem "Die Huldigung des Erzgebirges an Kaiser Franz Josef" (tj. "Hold Krušnohoří císaři Františku Josefovi"), malbou na plátně o rozměrech 3,10 x 1, 75 metru, která mu zajistila jméno v širším okruhu znalců. Rok nato (1909) měl v Chomutově (Komotau) svou první samostatnou výstavu. Počátkem února 1910 oslovil Zindela ředitel měšťanské školy v Karlových Varech (Karlsbad) a národopisec Josef Hofmann a vyzval ho ke spolupráci na obšírném zachycení lidového života kraje (tak vznikly kromě četných skic i obrazy Svatební veselí, Svatební průvod, Křest, Masopust, Stavění máje, Pohřeb, Posvícení, Pouť, Přástky, Zájezdní hostinec). Po své svatbě v roce 1926 s Marií Ausflugovou ze Skupic (Skupitz) u Postoloprt (Postelberg) převzal malíř radenovský rodičovský statek a 1929 přikoupil sousední dům, který se stal známým pod označením "Zindelbaude" a stal se ubytovacím zařízením i umělcovým atelierem. Zindelova rodina, obdařená šesti dětmi, dvěma děvčaty a čtyřmi chlapci, zažila těžké časy po roce 1945, kdy byla odvlečena do vnitrozemí (konkrétně do Olešné u Rakovníka, později do Nepomyšle u Podbořan) a její členové museli vykonávat nucené práce v zemědělství na cizím. Byl už připraven i příkaz k odsunu v létě 1946, ale pro nemoc v rodině nedošel uskutečnění. Roku 1948 rodinu přesídlili na Jáchymovsko a Zindelův syn Hans byl nucen pracovat v jáchymovských uranových dolech. Už rok nato bylo však povoleno rodině další stěhování, tentokráte do Loučné pod Klínovcem (německy Böhmisch Wiesenthal), kde Zindel žil ještě deset let až do své smrti 21. listopadu 1959 v 76 letech a kde je "v české zemi" (sousední německý Oberwiesenthal přitom dělí od Loučné jen hraniční říčka Polava /německy Pöhlabach či také Bielabach/) i pochován (ačkoli zemřel v nemocnici ve Vejprtech, uložen byl v Loučné vedle svého nejstaršího syna, zemřelého o rok dříve než otec). Jeho díla dnes najdeme v Muzeu Chebska (Egerland-Museum) v Marktredwitz, v karlovarském i chomutovském muzeu. Archiv Gustava Zindela v Muzeu evropského umění (Museum Europäische Kunst) na zámku Nörvenich v Severním Porýní-Vestfálsku uchovává památku na umělce (v místní části Norimberku jménem Worzeldorf je po něm pojmenována i jedna z ulic), který pro nás zůstává kořeny v Čechách a tedy i v rodném "světě Stifterově". Jak opravdu odlišný to byl svět, svět našich kořenů!

- - - - -
* Radenov, Blatno / Horní Planá / † Vejprty / † † Loučná pod Klínovcem

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Hrob v Loučné pod Klínovcem
Jeho obraz "Velikonoční jízda na severní Šumavě" na obálce krajanského časopisu

zobrazit všechny přílohy

TOPlist