logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

WOLFGANG ZIERHUT

Něco o rodu Zierhutů v Nýrsku, o jejich příjmení a také o mém otci


Úvodem
Námětem následujících řádků má být jedna z mála dosud žijících rodin, které v mnoha generacích předků obývaly v těsném sepětí s krajinou "deseti německých vsí", o nichž pojednává práce Josefa Blaua "Geschichte der deutschen Siedlungen im Chodenwald", oblast mezi Nýrskem (Neuern) a Domažlicemi. Nyní je už po čtyři staletí usazena v tomto svém osvojeném domově (v originále "in dieser angestammten Heimat" - pozn. překl.). Bylo mi uloženo prozkoumat, čím vším lze ještě přispět k znalostem o ní, a já mohu nad splněným úkolem říci, že ačkoli byl často spojen s jistou námahou, byl opravdu vděčný; to přece své vlastní předky jsem vytrhl ze tmy minulosti a zapomnění. V tomto smyslu je toto mé pojednání především příspěvkem k užší rodové historii, psaným zejména pro okruh osob, kteří buď rovnou nosí rodové příjmení či náležejí k našemu rozvětvenému příbuzenstvu. Je ovšem nadto mým přáním, aby i čtenář, jemuž může být samo téma odlehlejší, nalezl v něm přinejmenším podnět vydat se nazpět po stopách rodu svého.
Rámec mé práce je dán záměrem sledovat v přímé mužské linii předky rodiny Wolfganga Zierhuta, tj. mého otce, která nyní žije v Nýrsku, jinými slovy její rodokmen (v originále "der Stamm dieser Familie" - pozn. překl.). Ten rámec je vlastně poměrně úzký; na základě rozsáhlého pramenného materiálu, který jsem měl k dispozici, byl bych totiž bezesporu schopen vypsat přehled rodových souvislostí daleko širších, jemuž se snad budu moci věnovat v době pozdější, až mi bude popřáno důkladnosti a dokonalosti, které se mi dnes ještě zdaleka nedostává.
Známému vlastivědnému badateli, panu Josefu Blauovi, který mi byl v práci účinně nápomocen, děkuji na tomto místě za jeho laskavou podporu.

Nýrsko, v prosinci roku 1936.

K příjmení Zierhut
Přestože se mnohému z německy znalých čtenářů může zdát vysvětlení té slovní složeniny docela jednoduché, naskýtá se při něm přece jen pár těžkostí. Jakkoli je totiž jasné, že jde o klobouk ("Hut"), a sice klobouk zdobený ("gezierte"), zůstává nejasné to, proč a odkud to příjmení první jeho nositel dostal. Nabízí se k tomu několik rozličných výkladů:
1. naši předkové nosili v době, kdy jim bylo to jméno přiznáno, pěkně zdobený klobouk jako nápadné poznávací znamení;
2. nošení takového zvláště zdobného klobouku bylo výsadou, nezvyklým privilegiem, uděleným za nějaké zásluhy;
3. konečně lze uvést názor, že příjmení souvisí s cenou, která byla ve středověkých selských soutěžích udělována jejich vítězi často v podobě klobouku, ozdobeného peřím.
Kromě těchto pokusů o rozluštění původu příjmení "Zierhut" by se dala snad najít i některá jiná, potvrzující ovšem spíše jako ta už zmíněná závěr, že k určitějšímu výkladu tu dospět lze sotva. Bezvýznamná jsou pro ten účel i četná různopsaní, která ve starých listinách pro příjmení nacházíme. Z těch českých zmiňme jen: Crhutka, Cirhut, Cyrhut; z německých pak: Czyrhuet, Zirnhuedt, Zierhuet, Zierhuth, vedle toho zcela chybně toliko psané podoby jako Czyrut, Zwirnut, Ziehut, Zieguth (to poslední jsem našel v prameni u Domažlic) a jiná (tady asi nutno poznamenat, že česká příručka "Naše příjmení" odvozuje německé "Zierhut" od českého "Crha" či "Cerha", to pak prostě od křestního jména Cyril! - pozn. překl.).

Můj otec
Wolfgang Zierhut,

poslanec (rozuměj Poslanecké sněmovny Národního shromáždění Republiky československé - pozn. překl.), bytem v Nýrsku čp. 289.
Ženat od 26. října 1911 (svatba se konala v Nýrsku) s Margarethe Stuiberovou, narozenou 26. listopadu 1888 v Lomnici (Lomnitz).
Rodiče ženicha: Mathias Zierhut (1852-1909), rolník v Chudeníně (Chudiwa) čp. 26 a Franziska, roz. Stauberová (1854-1933) z Hadravy (Hadruwa).
Rodiče nevěsty: Paul Stuiber, vrchní soudní rada v Nýrsku čp.289 a Anna, roz. Mayerová z Nýrska.
Děti:
Günther, narozený 2. července 1913,
Wolfgang, narozený 23. února 1915
a Irmgard, narozená 26. května 1923.
O mém otci budiž tu uveden krátký popis jeho dosavadního života:
Spatřil poprvé světlo světa na přelomu roku 1886 a 1887 (tj. 31. prosince 1886) v Chudeníně čp. 26 a prožil i svá dětská léta tam na otcově hospodářství, v selském stavení, kterému se tu říkalo "Motwenzelhof". V letech 1891-1898 navštěvoval obecnou školu v rodné vsi. Jako jedenáctiletý se těžce roznemohl a musel se v důsledku zánětu okostice podrobit těžké operaci, jejíž zdárný výsledek lze přičíst jeho přirozenému zdraví. Na podzim 1898 přešel za účelem zdokonalení se v češtině do v sousedství nejblíže položené české školy do Pocínovic (Putzeried). Už v roce následujícím mohl být na základě dobrých pokroků přijat na českou měšťanku v Klatovech (Klattau) a mohl ji už po pouhých dvou letech opět opustit. Další cesta za vzděláním přivedla ho na podzim 1901 do německé zemské střední zemědělské školy (Deutsche landwirtschaftliche Landesmittelschule) v Kadani (Kaaden), na které v roce 1904 i maturoval s vyznamenáním. V témže roce získal místo u knížecí správy v Bystřici nad Úhlavou (Bistritz), v němž pak setrval až do roku 1920, i když s přerušeními: tak absolvoval roku 1908 a 1909 svou vojenskou prezenční službu jako jednoroční dobrovolník u c.k. pluku polních kanonů (Feldkanonenregiment) č. 22 v Plzni (Pilsen) a následně studoval několik semestrů na královské univerzitě v Halle an der Saale zemědělství a ekonomii. V té době ho osud postihl dvěma těžkými ranami: tou jednou byla předčasná smrt otcova, tou druhou ztráta otcova hospodářství v Chudeníně. Roku 1911 se oženil a usadil se v Hodousicích (Neu-Holletitz) u Nýrska, kde se mu v domě čp. 74 narodily jeho tři děti a prožily tady i své mládí. Ještě v roce 1911 získal nové selské hospodářství v Hojsově Stráži (Eisenstraß) čp. 13, z něhož neúnavnou prací vytvořil opravdu vzorový statek. Roku 1931 přesídlil pak k rodičům své ženy do Nýrska čp. 289, kde tchánův dům přestavěl a zkrášlil přilehlou zahradou. Je to od té doby domov celé jeho rodiny.
Světovou válku (rozuměj tu první - pozn. překl.) prodělal od prvých dnů mobilizace až do samého konce válečných operací jako frontový důstojník. Nejprve sloužil až do roku 1917 u c.k. pluku polních kanonů č. 19 na ruské frontě, poté jako velitel 1. baterie pluku polních kanonů č. 43 na frontě italské. Přechodně byl také odvelen jako instrukční důstojník (Instruktionsoffizier) pro dělostřeleckou výuku na škole pro záložní důstojníky (Reserveoffizierschule) v Budějovicích (Budweis). Po 36 měsíců stál vprostřed mocného prožitku války a plnil svou povinnost i po jejím nešťastném jejím výsledku. Stal se zplnomocněncem Státní rady Německého Rakouska (v originále "Bevollmächtiger des deutsch-österreichischen Staatsrates" - pozn. překl.) ve Vídni pro správu území Šumavy. To mu vyneslo šestiměsíční vazbu pro velezradu na pražských Hradčanech. Tak se i přirozenou cestou dostal do politiky. Už předtím byl ovšem vůdčím způsobem činný v zemědělském spolkovém a družstevním životě.
Wolfgang Zierhut byl:
zakladatelem a jednatelem zdejšího Německého svazu chovatelů hovězího dobytka (Deutscher Rindviehzüchterverband),
jednatelem Sdružení německých zemědělců a lesních hospodářů okresu Nýrsko (Verein der deutschen Land- und Forstwirte im Bezirke Neuern),
zakladatelem a jednatelem Prvního německého pastevního družstva pro Nýrsko a okolí (Erste deutsche Weidegenossenschaft für Neuern und Umgebung),
zakladatelem Německého zemědělského skladištního a výrobního družstva v Nýrsku (Deutsche landwirtschaftliche Lagerhaus- und Betriebsgenossenschaft in Neuern),
zakladatelem obchodního domu Raiffeisen v Nýrsku ("Kaufhaus Raiffeisen" in Neuern),
zakladatelem zdejšího družstva pro chov a oceňování dobytka (Viehzucht- und Viehverwertungsgenossenschaft),
jednatelem místního sdružení chovatelů koní (Pferdezuchtverein),
zakladatelem zemědělského spolku pro pojištění koní (Pferdeversicherungsverein),
zakladatelem a jednatelem rybářského spolku (Fischereiverein),
zakladatelem mlynářského družstva (Mühlengenossenschaft) v Chudeníně,
zakladatelem družstva "Pfeffermühle" (Pfeffermühle byl název někdejší samoty a mlýna, příslušejícího k obci Milence /Millik/ u Nýrska),
zakladatelem a představeným tzv. zemědělské kanceláře (Landwirtschaftliche Kanzlei),
zakladatelem a jedním z členů kuratoria zemědělské odborné školy (Landwirtschaftliche Fachschule),
podporovatelem okresní zemědělské záložny (Landwirtschaftliche Bezirkvorschußkassa),
podporovatelem "Spolku ku vzájemnému pojištění proti škodám z ohně v Červeném Dřevu" (Rothenbaumer Brandschadenversicherungsverein),
zakladatelem nýrské pobočky "Kreditanstalt der Deutschen"
zakladatelem Elektrifikačního družstva v Hojsově Stráži (Elektrizitätsgenossenschaft Eisenstraß),
zakladatelem a předákem Šumavské mlékárny (Böhmerwaldmolkerei) v Nýrsku.
Hnutí německého venkovského lidu (Landvolksbewegung) ho zvolilo oblastním důvěrníkem německé agrární strany (Bund der Landwirte) pro celou Šumavu (Kreis Böhmerwald) na obranu proti nepřátelské vlně nové moci a k ochraně zájmů domova. Už roku 1920 jej německý venkovský lid (Landvolk) vyslal jako poslance do pražského parlamentu. Tím začala jeho politická činnost, která trvá znovuzvolením v letech 1925, 1929 a 1935 až do dneška a směřuje k blahu selského stavu a lidu.


J. Blau, Geschichte der deutschen Siedlungen im Chodenwald, besonders der "Zehn deutschen privilegierten Dorfschaften auf der Herrschaft Kauth und Chodenschloss", s. 288-289 a 304-306

P.S. K některým vystoupením poslance Zierhuta už na samém počátku republiky lze najít jejich podrobná znění na webových stranách Společné česko-slovenské digitální parlamentní knihovny s výraznými akcenty na práva německých obyvatel v novém státě. 20. června 1922 poslanec Zierhut a druhové dospívají vůči návrhu na postátnění pohraničních lesů k těmto formulacím (citujeme pouze z českého úředního překladu německého originálu interpelace):

"Vláda státu, jenž náš národ k sobě zatáhl, měla by mravní povinnost nepotlačovati našeho národního bytí. Přinejmenším však nesmí vláda vykořeňovati náš národ na jeho vlastní domácí půdě. Vláda by měla spíše získati zájem našeho národa pro stát nebo se o to alespoň pokusiti. Jinak nechť tento stát propustí náš národ i s naší domácí půdou, abychom si mohli sami určiti svůj osud a osud své vlasti podle svých přirozených práv. Nerozumí-li vláda této povinnosti, pak ztratil u našeho národa tento stát své právo k existenci a měl by přestati na svém státním národě a jeho domácí půdě."

(viz Digitální knihovna Parlamentu ČR)

Text poslancova syna Wolfganga Zierhuta mladšího tvoří úvod a závěr poslední dodatečné kapitoly Blauovy jinak práce o německých osadách na Chodsku z roku 1937, která je v exempláři, chovaném ve fondu Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích provázena na titulním listě věnováním tohoto znění:

Sr Hochwohlgeboren
Herrn Abgeordneten Rudolf Beran
Vorsitzenden der Republ. Strana
in Freundschaft zugeeignet.
Neuern, 26. Oktober 1937
Wolfgang Zierhut

Nevíme, vlastně přesně, zda je ten přípis učiněn rukou otcovou či synovou; já sám bych se přikláněl k variantě prvé kvůli tomu "in Freundschaft", poněvadž Zierhut mladší byl tehdy pouhým "JUC.", zatímco jeho otec místopředsedou téže poslanecké sněmovny, v níž zasedal za "Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu" (RSZML) i Rudolf Beran. Ta strana tvořila s německými agrárníky (Bund der Landwirte) a stranou živnostenskou v meziválečném československém státě velmi vlivný "Zelený blok". Vlastně se o něm i jeho blízkých dovídáme dopodrobna ze synova textu téměř vše až do osudného roku 1938 a let, které následovaly. Z nich stačí snad uvést datum 13. března 1946, kdy Wolfgang Zierhut starší umírá v českém vazebním vězení.

- - - - -
* Hodousice, Nýrsko / Chudenín / Pocínovice / Klatovy / Bystřice nad Úhlavou / Hojsova Stráž / České Budějovice

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Ve zprávě řezenské ústředny nacistické bezpečnostní služby z července 1940 je podrobeno kritice udělení "sudetské pamětní medaile" Zierhutovi, který je tu hodnocen jako zarytý odpůrce Sudetoněmecké strany, spoluviník rozpuštění národně socialistické dělnické strany "in der Tschechei", věrný člen doprovodu Edvarda Beneše do Ženevy, kde prohlásil, že sudetským Němcům se vede "in der Tschechei" velice dobře a že mají všechno, co jim podle mírové smlouvy náleží, věrný paladin ministerského předsedy Hodži, atd. atd.
Posloupnost rodu Zierhutů od 16. století v Blauově kronice
Mapa Chodska a deseti privilegovaných německých vsí na panství Kout na Šumavě a Trhanov z Blauovy knihy
Chudenín s "Chodským lesem" (Chodenwald) v pozadí

zobrazit všechny přílohy

TOPlist