logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

BARBARA ZEISOVÁ

Vysoká muka

"Hohe Marter" - znovuvysvěcené poutní místo nad Frymburkem


Kaple na svahu nad Frymburkem (Friedberg), kdysi tak navštěvované poutní místo, byla zbudována v letech 1897-1898 na popud tehdejšího dp. kooperátora Benedikta Sobotky, později opata kláštera v blízkém rakouském Schläglu (česky se tomu klášteru říkalo zdávna Drkolná - pozn. překl.). Už v této své pozdější hodnosti vysvětil v roce 1928 dva zvony pro kapli, odkud byly ty její prvé roku 1917 zabaveny pro válečné účely. Opat to ve své slavnostní řeči tenkrát výslovně zmínil.
Už předtím stála na stejném místě malá votivní kaple, která patřila domu čp. 76 ve Frymburku, jehož majitelem byl Bartoloměj Mugrauer. Ten zesnul dne 19. července 1890 a ve své závěti určil 800 zlatých právě na stavbu kaple nové.
Benedikt Sobotka získal další dobrodince, dárce i pomocníky pro ten zbožný úmysl, jakož i stavební povolení od kláštera ve Schläglu, k němuž farnost Frymburk příslušela už od roku 1305. Stavební plán nakreslil místní zednický mistr Andreas Wagner. Prelát Norbert Schachinger, tehdejší opat schläglského kláštera, dne 13. října 1898 kapli Hohe Marter slavnostně vysvětil.
Sochy na oltáři, skupina Ukřižování, která se zachovala dodnes, stejně jako socha sv. Josefa, pocházejí z obce Gröden v jižním Tyrolsku. Starší a cennější ještě byla socha Madony s dítětem. Ze staré "Ölbergkapelle" (jméno se odvolává na Olivetskou horu - pozn. překl.), která stála vedle nové svatyně, bylo sem přeneseno 14 starých obrazů křížové cesty vytvořených lidovou technikou podmalby na skle. Mnoho věřících přicházelo prosit o odpuštění a útěchu v časech dobrých i zlých a kaple se brzy stala vyhlášeným poutním místem.
I zdálky přinášela pozdrav domova, naději a tiché smíření těm vyhnaným německým Frymburčanům, kteří ji mohli sledovat jen z temene Bärnsteinu a se steskem spatřili na temném pozadí lesa tu povědomou světlou skvrnu jejích stěn.
Jak velké muselo být však jejich zděšení, když ji po otevření hranic mohli uvidět zblízka v její děsivé a stále postupující zkáze!
I pro dnešní obyvatele Frymburka nebyl její stav ničím, čím by se mohli právě chlubit (té stráni se říkalo celé Marta, což vlastně zachovávalo původní zvuk německého označení - pozn. překl.). Po listopadu 1989 vznikla komise, která si uložila za cíl obnovu kaple. Je třeba jmenovat Ing. Emila Krola a nynějšího starostu obce Františka Frantála, kteří se zvlášť zasloužili o ten počin.
18. září 1993 jim mohl při příležitosti znovuvysvěcení jménem vyhnaných Frymburských osobně poděkovat krajan Wilhelm Studener. I vysvěcení samého se ujal rodilý Frymburčan, dp. Alois Zaby, jemuž asistovali dp. Václav Pícha z Českého Krumlova a diakon August Jarolímek, který měl i delší proslov. Tlumočil frymburský knihovník Mgr. Vladimír Klement a jeho paní Hedvika. Školní pěvecký sbor pod vedením paní učitelky Ludmily Blochové otevřel a ukončil slavnost přednesem dvou písní.
Pak jasně do daleka zazněly nové zvony obnovené poutní kaple. Ohlásily všem, že se tu v křesťanském duchu poprvé po letech sešli někdejší a dnešní obyvatelé obce Frymburk nad Vltavou.

P.S. Upravený překlad této stručné historie jedné kaple jsem otiskl už v jedné z ročenek českobudějovického Biskupského gymnázia.

Barbara Zeisová se narodila 29. listopadu 1922 v dnes zaniklém Podlesí (Vogelsang) jako dcera revírníka ve schwarzenberských službách. Její rodiče pocházeli z Frymburka a nepředali jí jméno ledajaké. Byl to starý a slavný rod Greiplů, jehož rodinnou kroniku - psal jsem o tom kdysi do Česko-bavorských výhledů roč. 1994, č. 11 pod titulkem Než se do tkalcovských vsí nastěhovala bída - opatruje paní Barbara dodnes. Školu navštěvovala ještě v Kašperských Horách (Bergreichenstein), učitelský ústav absolvovala roku 1943 v Mnichově a vrátila se na pouhé dva roky učit na Šumavu. Pak přišlo vyhnání a nové začátky v Bavorsku. Působila dvacet let jako učitelka v Ingolstadtu, kde žije na adrese Riezlergasse 89 i v současné době. Z manželství s učitelem Karlem Zeisem se jí narodily dvě děti, syn a dcera. Vlastně až v důchodovém věku se podjala zpracování rukopisu Fanni Greiplové, která je rovněž zastoupena mezi autory naší čítanky, aby tak vznikl prvý svazek frymburské Heimatbuch, pamětní knihy, k jejímuž vydání nelitovala námahy ani nákladů - bylo to přece doslova dědictví po předcích. Za příprav druhého svazku ji roku 1990 udělili krajané na rodáckém setkání v rakouském Haslachu, který nad vyhnanými frymburskými Němci drží patronát, čestné občanství někdejší své domovské obce. Frymburk, který zásluhou Adalberta Stiftera vešel už dávno do světové literatury, má tedy zásluhou rodu Greiplů hned trojici žen, které mu nedají zaniknout ani v kontextu současném. Je to vedle Fanni Greiplové Bärbl Gürster-Greiplová a právě i Barbara Zeisová. Zbývá doplnit, že zpracovala v poslední době i publikaci o pomoci krajanů při obnově šumavských kostelů včetně darování zvonů domovu. Předchozí příspěvek je ukázkou z tohoto souboru. Barbara Zeisová zemřela 24. prosince roku 2014 a její urna byla uložena za účasti jejích blízkých (naposledy žila u rodiny své dcery Gudrun Wetzelové v dolnosaské obci Bohmte, zemský okres Osnabrück) v bavorském městě Bad Tölz, přece jen trochu blíž rodným končinám.

- - - - -
* Podlesí / Kašperské Hory / Frymburk / † Bohmte (NSA) /† † Bad Tölz (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Při udělení medaile Johanna Nepomuka Neumanna roku 1997,
B. Zeisová vlevo, vedle ní R. Tahedlová
Při svěcení zvonů ve Frymburku v červnu 2004
Tady ji vidíme stát trochu skrytě rovnou uprostřed setkání potomků Greiplových
z Kirchbachmühle u Svéraze v Neresheimu roku 1994
S knihou o Frymburku, kterou textově zpracovala
Rodný Vogelsang v grafice
Miroslava Houště

zobrazit všechny přílohy

TOPlist