VINZENZ ZAPPE

Sommermondnacht am Lissi

(Berggipfel im südlichen Böhmerwald, 1229 Meter.)

Mitten aus frischem Fichtengrün ins weite Land
Ragt schroff des Lissi graue Felsenwand;
Sie blickt herab auf all die grüne Pracht,
Den stillen Zauber einer Sommernacht.
Vom dunkelklaren Abendhimmel grüßen Sterne
Und Nebel wallt in bläulichgrauer Ferne,
Ein sanfter Nachthauch wogt durch erntereife Felder,
Es träumen rings die meilenweiten Wälder.
Und diesen stillen Traum der Mondenschein erhellt,
Umflutend zauberhaft die schöne Gotteswelt.
Und es erstrahlet hell und silberbleich
Im Vollmondglanz der Langenbrucker Teich.
Wehmütig ernster, trauter Böhmerwald,
Dem oft in weiter Ferne unsere Sehnsucht galt,
Von diesem hehren Himmelslicht erfüllt,
Bleibst mir ein ewig unvergesslich Bild.
Du teurer Wald, wie sprichst du ins Gemüt,
Dass freudig stets durch unsere Herzen glüht
Der heiße Wunsch, der Berg und Tal durchhallt:
"Erhallt uns Gott den deutschen Böhmerwald!"

Měsíčná letní noc na hoře Lysá

(Jihošumavská hora v masívu Knížecího stolce s vrcholem 1229 m n.m.)

Daleko do kraje ze smrkového lesa
šedivou skalou ční ta hora jménem Lysá.
I ve tmách shlíží do zelených niv
uprostřed jasu letní noci tichý div.
Z nebe jí hvězdy sešlou pozdravy,
mlhy se valí v modré dálavy,
vonný dech obilí jde ze zrajících polí
nad mořem lesů všude po okolí.
Ve světle měsíce to ticho bez proměn,
noc divuplná jako Boží den,
stříbrnou září všechno proniká,
třpytí se v hládi Olšinského rybníka.
Ty teskně vážná zemi, Bohem daná,
Šumavo, v odloučení teprv milovaná,
nebeskou modří celá pokrytá,
tvůj obraz ke mně věčně prosvítá.
Předrahý lese, mluvíš ke mně dál,
hluboko v srdci jak bys přebýval,
ozvěnu proseb vrací vrchy, údolí i stráň:
"Bože na nebesích, Šumavu provždy chraň!"

Waldheimat, 1927, č. 9, s. 148

Autorem básně o hoře, dnes vlastně nadále nepřístupné pro pohled, který poskytuje do kraje, zabraného od padesátých let našeho století pro obrovský vojenský prostor Boletického újezdu, je schwarzenberský lesník z Ondřejova (Andreasberg), jak je výslovně u básně poznamenáno, obce dnes zaniklé v samém středu toho cvičiště. Zbytky ondřejovských chalup v něm slouží jako cíle cvičných střeleb. Není co dodat k vroucím a jakoby dopřed už vědoucím slovům "naivního" básníka. Vinzenz Zappe, narozený ve Vídni 3. února 1891, nastoupil nejprve, jak referuje Ing. Nikendey, jako nezařazený lesní asistent ve Stožci (Tusset) a definitivně byl do knížecích služeb přijat jako lesní asistent k 1. lednu 1918. Roku 1924 byl přeložen do Ondřejova jako lesní správce a působil tam až do roku 1945. Poté působil na rakouském schwarzenberském panství Murau. V roce 1948 byl ustanoven vedoucím revíru Turrach a povýšen na vrchního lesního správce. Ke dni 22. prosince 1956 odešel do důchodu a v Turrachu i zemřel v 79 letech věku 17. dubna 1970.

- - - - -
* Vídeň (A) / Stožec / Ondřejov/ hora Lysá / † Turrach (A)