logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

ANTON WRBA

Ke kapele schwarzenberské granátnické gardy

"Při mém přijetí 1912 se ode mě požadovalo, že musím být dobrým hudebníkem a tím jsem byl a jsem ještě dnes. (...) Během války jsem byl znovu u posádkové hudby a ještě jsem se tam k tomu jistě velmi mnoho přiučil. Po válce jsem byl v Krumlově pořád vedoucím různých kapel a byl jsem z důvodu své schopnosti (...) pověřen reorganizací gardové kapely.


M. Voříšek, Kapela schwarzenberské gardy, s. 112

"Teď mne Říšská hudební komora pro lidovou hudbu jmenovala okresním vedoucím (Bezirksleiter) a vidí svůj úkol v tom, rozvíjet stávající kapely a tam, kde žádné takové nejsou, tyto vytvářet. Chystají se také různé počiny k vytváření dělnických kapel. Gardová kapela, jež je určitě nejlepší na Šumavě ("die doch wohl Beste im Böhmerwald ist") a disponuje vynikajícími nástroji a notami (...), by byla jistě postrádána ve všech vzdělanostních kruzích, kdyby tato měla být rozpuštěna. Vždyť zvláště speciálním oborem je po staletí existující lovecká hudba, kterou přece v tak krásném vybavení udržuje jen kníže Schwarzenberg. Protože v Říši znovu lov zvláště dochází vysokého uznání, dosáhne přirozeně i tato hudba znovu vysoké úrovně. (...) Ostatní se chystají zakládat kapely, a u nás se může slavit 100 let trvání. V této hudbě přece vězí tolik umu a veliká přízeň Jeho Jasnosti přece také hned nesáhne po červeném inkoustu."


M. Voříšek, Kapela schwarzenberské gardy, s. 135

Martin Voříšek připojil ve své knize o kapele schwarzenberské granátnické gardy v Českém Krumlově (Böhmisch Krumau, za druhé světové války Krummau an der Moldau), z níž mi blahovolně dovolil čerpat, ke svým překladům citací z Wrbova osobního spisu (dopis z dubna roku 1937, přihlašující se o povýšení na šikovatele a o zvýšení platu) a z jeho žádosti o audienci u knížete Adolfa Schwarzenberga (1890-1950), adresované v dubnu roku 1939 sekretáři Leonhardu Plischekovi, i německé textové originály, což odůvodnil "specifickým Wrbovým vyjadřováním". Anton Wrba pocházel z Mašťova (Maschau) na jih od Kadaně (Kaaden) v okrese Chomutov (po připojení k nacistické "Říši" náležel Mašťov až do roku 1945 k zemskému okresu Podbořany /Landkreis Podersam/), kde spatřil světlo světa 27. ledna 1887 ve městě s nepatrným počtem českých obyvatel (roku 1921 žilo v Mašťově jen 30 Čechů na 1057 obyvatel celkově). To jen, že se vždy považoval za Němce a dokonce v otázce platové (povýšen sice na šikovatele byl, ale bez kýžených hmotných přídavků, jak píše Voříšek) se považoval proto u schwarzenberské účtárny za znevýhodněného. Druhá z textových ukázek se týká konce gardové kapely, který nastal roku 1940. Wrba byl do schwarzenberských služeb, jak mě v lednu roku 2018 poučil přítel Dr. Raimund Paleczek, neocenitelný znalec knížecích reálií, k 1. květnu 1912, kdy ve věku pětadvaceti let nastoupil ke gardové kapele (její počátek lze podle Martina Voříška datovat do roku 1875) jako první houslista (už od roku 1907 vedl v rodném Mašťově ostrostřeleckou kapelu a ovládal hru na housle, klarinet, violu, trubku a lesní roh). K 1. lednu 1929 byl obdařen tituly "Gardekorporal", tj. "gardový kaprál", a "Gardekapellmeister", k 1. únoru 1933 titulem "Gardezugführer", tj. "gardový četař", a k 1. červenci 1937 titulem "Gardefeldwebel". tj. "gardový šikovatel". V listopadu 1939 oznámil Wrba knížeti povinný zápis kapely do Říšské hudební komory a rok nato byl k 1. listopadu roku 1940 Wrba )už s titulem "Offizial" od 1. ledna 1940) po faktickém ukončení činnosti knížecí gardové kapely převeden do oddělení odbytu schwarzenberské vápenky. V roce 1942 proti němu jeho spolupracovníci vznesli obvinění ze soukromých podloudných obchodů, ale na jeho pozici to nic nezměnilo (měl ostatně i předtím v kapele osobní konflikty). Po skončení druhé světové války čekalo Wrbu násilné vysídlení jako většinu nejen českokrumlovských Němců. V květnu 1945 došlo k jeho internaci, k 31. červenci 1945 byl odepsán ze stavu schwarzenberských zaměstnanců. Jak píše v závěru své knihy o kapele českokrumlovské knížecí gardy Martin Voříšek, odpověděl v listopadu 1945 ředitel Karel Skalický (otec a jmenovec teologa Karla Skalického, po roce 1948 vězněn v pracovním táboře) na návrh českobudějovické správy schwarzenberského majetku, že je třeba "očistit gardu od německého živlu", následující větou: "Jelikož hodláme při gardě zříditi opět hudební kroužek, jest výběr nových granátníků velice těžký, a proto budeme ještě nuceni nějakou dobu podržeti granátníky německé národnosti." To už se ovšem Wrby ani jeho následného zařazení do jednoho z transportů tzv. "odsunu"do Bavorska, tj. do americké zóny poválečného Německa, v dubnu 1946 nijak netýkalo. Ještě 14. ledna 1947 požádal už jako vyhnanec schwarzenberskou penzijní správu o přiznání důchodu, ale nebylo mu vyhověno. Podle vzpomínek Karla Schwarzenberga, uvádí Voříšek z osobního rozhovoru s "knížetem" v Českých Budějovicích dne 30. března roku 2010, se Wrba po válce velmi produktivně zapojil do hudebního života v bavorském městě Erlangen. Dr. Raimund Paleczek mi sdělil jako datum Wrbova úmrtí 29. srpen 1969 (tedy v 82 letech věku) ve městě Scheinfeld v bavorských Středních Frankách (Mittelfranken). Kapelo schwarzenberská, hrej mi do ucha, byť ses sta let nikdy nedožila!

- - - - -
* Mašťov / Český Krumlov / † † † Scheinfeld (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Na dvou snímcích z třicátých let 20. století, které pořídil českokrumlovský fotograf Wenzel Micko, vidíme kapleníka Antona Wrbu sedícího v granátnické uniformě a stojícího na terase hotelu Růže s jazzbandem granátníků, v obou případech v ruce s dirigentskou hůlkou (ta "jazzová" má délku ukazovátkaNa dvou snímcích z třicátých let 20. století, které pořídil českokrumlovský fotograf Wenzel Micko, vidíme kapleníka Antona Wrbu sedícího v granátnické uniformě a stojícího na terase hotelu Růže s jazzbandem granátníků, v obou případech v ruce s dirigentskou hůlkou (ta "jazzová" má délku ukazovátka

zobrazit všechny přílohy

TOPlist