logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

RICHARD FRITZ WINKELMANN

Heimat


Land, das die Väter rodeten -
es trägt ihr Gesicht.
Heim, das ihr Fleiß ihnen schuf -
es war ihr Stolz.
Scholle, die Frucht und Leben gebar -
es war ihr Werk.
Heimaterde, in der sie ruhen -
sie ist ein Teil von uns.
Leben, das sie uns schenkten -
es mündet in sie.
Treue, ihnen und der Heimat -
Sei uns heiliges Erbe und ewige Pflicht.

Domov


Zem, co otcové klučili,
má jejich tvář.
Domov, který stvořili z ní,
byl jejich pýchou.
Hrouda, plodící úrodu a život sám,
to všechno bylo jejich dílem.
Odpočívají navěky v té zemi,
je tak i součástí nás všech.
Život, který nám dali,
ústí do ní i napříště.
Věrnost domovu i jim
je nám posvátným odkazem i věčným závazkem.

>Bezirk Hostau : Heimat zwischen Böhmerwald und Egerland (1977), s. 47

Hostauer Heimatlied


1.Wo Lipizzaner stolz
der Freiheit freuten sich
und deutscher Sinn und Treu'
nicht von den Menschen wich,
dort waren wir daheim
und sich auch stolz darauf,
den deutschen Böhmerwald
gab man nicht auf.

R. Traum meiner Kinderzeit,
o trauter Jugendort,
daheim im schönen Böhmerwald.
Dort war die schönste Zeit,
die Gott mir je geschenkt,
daheim im Böhmerwald.

2. Dort wo der Mühlbach rauscht,
das alte Rad sich dreht,
wo man als Kind gelauscht
dem ersten Nachtgebet.
Mein schönes Hostau, du,
geliebter Heimatort,
ich ging ja nicht von dir,
man trieb uns fort.

R. Traum meiner Kinderzeit,
o trauter Jugendort,
daheim im schönen Böhmerwald.
Dort war die schönste Zeit,
die Gott mir je geschenkt,
daheim im Böhmerwald.

3. Ich möcht' so gern nochmal
am alten Mühlberg steh'n.
das traute Bild der Stadt,
die alten Gässlein seh'n
und hör'n den Zapfenstreich
der in die Nacht erklingt,
aus weiter Ferne her
von Heimkehr singt.

R. Traum meiner Kinderzeit,
o trauter Jugendort,
daheim im schönen Böhmerwald.
Dort war die schönste Zeit,
die Gott mir je geschenkt,
daheim im Böhmerwald.

4. Wenn einst die Stunde kommt
zum letzten Abschiedsgruß,
und ich für alle Zeit
von Erden scheiden muss,
denn denk' voll Sehnsucht ich
noch an daheim zurück
und fühl' zum letzten Mal
das große Glück.

R. Traum meiner Kinderzeit,
o trauter Jugendort,
daheim im schönen Böhmerwald.
Dort war die schönste Zeit,
die Gott mir je geschenkt,
daheim im Böhmerwald.

Hostouňská píseň domovská


1. Kde lipicáni kdys
tak volný měli běh
a starý dobrý mrav
přebýval při lidech,
tam domov býval náš
a hrdý míval řád,
německé Šumavy
nedá se vzdát.

R. Sen našich dětských let,
šťastného mládí kout
doma na krásné Šumavě.
Ten nejkrásnější svět,
čas, který Bůh mi přál
doma na Šumavě.

2. Kde potok šumící
starý mlýn pohání,
kde dítě modlitbu
říkalo před spaním.
Hostouni, domove,
my tě milovali,
já neopustil tě,
nás vyhnali.

R. Sen našich dětských let,
šťastného mládí kout
doma na krásné Šumavě.
Ten nejkrásnější svět,
čas, který Bůh mi přál
doma na Šumavě.

3. Ještě tak jedinkrát
na vrch nad městem jít,
shora zas uvidět
staré uličky klid.
I čepobití vzruch
však slyším zaznívat
a myslím z dálky té
jen na návrat.

R. Sen našich dětských let,
šťastného mládí kout
doma na krásné Šumavě.
Ten nejkrásnější svět,
čas, který Bůh mi přál
doma na Šumavě.

4. Až jednou hodina
udeří poslední,
a dojde na zemi
ke sklonku všech mých dní,
pomyslím ještě pak
na domov se steskem
naposled pocítím,
čím byl nám všem.

R. Sen našich dětských let,
šťastného mládí kout
doma na krásné Šumavě.
Ten nejkrásnější svět,
čas, který Bůh mi přál
doma na Šumavě.

Hostau.org

P.S. Text nejenže zní už od počátku málem jako Kde domov můj, ale opravdu se zpívá, a to na nápěv Hartauerovy šumavské "hymny" Tief drin im Böhmerwald. Zkoušel jsem tak učinit i se svým českým překladem, a jde to.

Ich möcht so gern nochmal ein Lausbub sein


Ich möcht so gern nochmal ein Lausbub sein,
denn die ganze Welt schien damals mein.
Möcht in Regenpfützen barfuß springen,
unbeschwert ein heit'res Liedlein singen,
beim Nachbarn heimlich Klingelknöpfe drücken,
dann verstohlen um die Ecke blicken,
den Mädchen auf dem Erntewagen winken,
tief goldene Stroh versinken,
der ersten Liebe Küsse tauschen,
dem Lied der alten Wälder lauschen,
den Blasebalg der Orgel drücken,
mich an Feld und Flur entzücken,
Drachen in den Himmel steigen lassen,
strolchen durch die alten, schmalen Gassen -
wo Akazien ihren süßen Duft verströmen.
O Heimat, schönes Land -- mein Böhmen.

Ještě jednou tak klukem být


Ještě jednou tak klukem být,
celý svět v náruč uchopit!
Cákat se v loužích jen tak bosý,
písničku spustit, co se nosí,
mačkat zvonky u cizích dveří,
skrývat se v koutech, kde se šeří,
s děvčaty v stodole být sami,
na žebřiňáku s fůrou slámy
loudit o prvá políbení,
zas varhan lesů slyšet hřmění,
na kůru o mši šlapat měchy,
v lukách se toulat bez oddechu,
pouštět zas po obloze draky,
bloudit v uličkách křivolakých,
akátů ve tmě cítit sladké vzdechy.
Domove krásný -- moje Čechy!

Bezirk Hostau : Heimat zwischen Böhmerwald und Egerland (1977), s. 84

Narodil se sice 30. března 1923 v Perninku (Bärringen) v někdejším okrese Nejdek (Neudeck) nedaleko Karlových Varů (Karlsbad), už ve svých čtyřech letech se však ocitl v šumavské Hostouni (Hostau), kde ho po předčasné smrti jeho rodičů, profesora Wenzela Mayera a učitelky hudby Friedy Winkelmannové, adoptovali prarodiče z matčiny strany. Dědeček Richard Winkelmann byl v hostouňské škole řídícím učitelem. Fritz přijal později nejen jeho příjmení, ale i křestní jméno za své. Po vychození obecné školy absolvoval i měšťanskou školu a gymnázium, to už za války, v níž musel roku 1942 narukovat k wehrmachtu. Z anglického zajetí byl roku 1946 propuštěn pro zranění. Domů se už nevrátil, vystřídal v poválečném Německu několik zaměstnání, než našel uplatnění u pojišťovny Allianz, u níž se postupně vypracoval až na vrchního inspektora. Působil jako místní důvěrník v krajanském hnutí a jako zpravodaj listu Heimatbote (mutace Sudetendeutsche Zeitung pro oblast jihozápadních Čech) zveřejnil na jejích stránkách četné příspěvky, také básnické, z nichž budiž připomenuta i "hostouňská" verze Hartauerovy hymny Dort tief im Böhmerwald. Začíná slovy Wo die Lipizzaner stolz der Freiheit freuten sich (Kde lipicáni svobodě se těší) a připomíná slavnou tradici plemene bílých koní, která skončila s odchodem původních obyvatel končiny, považované jimi samými vždycky za nepochybnou součást milované Šumavy. Richard Fritz Winkelmann zemřel 25. května 2003 v bavorském Marktoberdorfu.

- - - - -
* Pernink / Hostouň / Marktoberdorf (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Notový záznam jeho "Hostouňské písně domovské" na nápěv Hartauerovy šumavské "hymny"
Jeho dědeček z matčiny strany Richard Winkelmann tu k roku 1928 figuruje
ještě jako ředitel obecné školy v Hostouni
Znak knížecího rodu Trauttmannsdorff-Weinsberg, který vlastnil mj. jednou svou větví i Horšovský Týn
Trauttmannsdorffský zámek v Hostouni se správní budovou a stájemi chovných koní

zobrazit všechny přílohy

TOPlist