logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOHANNA WIMBERSKY

Pět nekrologů žen

Po dlouhé těžké nemoci odešla 10. října roku 1995 na pokoj věčný paní Anna Fiedlerová. Narozená 15. února 1914 ve Volarech (Wallern), byla nejmladší ze sedmi sourozenců Eppingerových. Po vychození školy nastoupila do učení u firmy Paul Aßmus (šlo o továrnu na kovové zboží - pozn. překl.) jako prodavačka. Smysl pro povinnost a píle, jakož i přívětivost ve styku s lidmi ji vynesly hodně sympatií, takže v té práci vytrvala po 17 let. Roku 1943 se provdala za Karla Fiedlera. Vysídlení ji zaneslo se stařičkou matkou, sestrou Poldi a jejími třemi dětmi do Putzbrunnu (nejmenší obec sousedící s bavorskou metropolí Mnichovem - pozn. překl.). V roce 1949, po návratu jejího manžela a jejího švagra z válečného zajetí, vybudovali si společně nový domov. Těžce zasáhl osud obě rodiny, když roku 1961 Annina sestra Poldi v 51 letech věku zemřela. Pro paní Fiedlerovou bylo samozřejmostí, aby se postarala o pozůstalé. Ke sirotkům po sestře byla vždy laskavá a plná pochopení, aby jim nebožku matku pokud možno co nejvíce nahradila. Dobrota jejího srdce, její ochota pomoci, její pohostinnost i veselá mysl, to vše se přenášelo na celou velkou rodinu. Byla pro nás všechny citovým středem. O to těžší bylo loučit se s ní navždycky. Posílena křesťanskou vírou naplnila bohatě celý svůj život prací pro jiné. Na poslední cestě ji také doprovodil opravdu početný zástup smutečních hostí. Obklopeny záplavou květů, byly její tělesné ostatky předány posvěcené zemi. Naše upřímná soustrast platí věrně starostlivému a vždy uvážlivému choti zesnulé, jakož i ostatním jejím blízkým. Obzvláštní dík si zaslouží neteř Gerlinde, která stála nápomocně při své tetě v posledních dvou letech její zákeřné nemoci a posloužila jí až do posledka. Zaplať Bůh! V tiché vzpomínce i na mou milou tetu Hanni Wimbersky


Böhmerwäldler Heimatbrief, 1995, s. 601

Po životě bohatě naplněném prací zesnula dne 25. března 1992 paní Anna Forsterová, roz. Pelikanová. Narodila se 10. dubna roku 1905 v Prachaticích (Prachatitz) v početné rodině.
Její matka byla školní posluhou (v originále "Schuldienerin", což je starší označení školnice - pozn. překl.) v dívčí škole. Roku 1931 se Anna provdala za tajemníka městské spořitelny Aloise Forstera. Měli spolu dva syny. V předposledním roce války padl Annin manžel v Rusku. S oběma dětmi (byly ve věku 12 a 6 let) se dostala s transportem (rozuměj tzv. "odsunu" - pozn. překl.) do Horního Hesenska. Také ona musila jako tolik jiných prodělat nový začátek provázený spoustou odříkání, starostí a úkolů. Díky své píli a spořivosti dokázala v šedesátých letech (rozuměj dvacátého století - pozn. překl.) nabýt řadový domek ve Sprendlingen (spolková země Porýní-Falc - pozn. překl.). Odměna za její neúnavné úsilí ji neminula: mohla si až do vysokého věku užívat vlastního domu a zahrady při relativně dobrém zdraví. Na přání zesnulé byly její tělesné pozůstatky pochovány jen v nejužším rodinném kruhu.


Böhmerwäldler Heimatbrief, 1995, s. 554

V požehnaném věku téměř 95 let zemřela v Pasově (Passau) paní Hildegard Köcková, roz. Draxlerová. Přišla na svět 16. září 1900 v Prachaticích, Věžní ulice (Turmgasse) čp. 59, jako dcera městského hajného Aloise Traxlera. Celý její život se vyznačoval opravdovou skromností, dobrotou a křesťanskou zbožností. Po mnoho let zpívala bez nároku na jakoukoli odměnu v chrámovém sboru. Už v mladých letech se ujala jednoho dítěte, byla to Marichen Hödlová, aby jí nahradila matku. V roce 1948 si vzala za muže Antona Köcka (z Pravětína /Gansau/?). Po vyhnání se ocitli v bavorském městysi Obernzell (blízko Pasova - pozn. překl.), kde její manžel už roku 1959 zemřel. Deset let před svým vlastním skonem se paní Köcková přestěhovala k adoptované dceři do Pasova.
Teprve v posledním roce života potkalo ji několik těžkých neduhů. V náruči té, kterou si kdysi osvojila, pokojně skonala. Za dobrotivost a lásku k adoptivní matce si její Marichen zaslouží tiché "Zaplať Bůh!" Pozůstalým platí naše upřímná soustrast. Paní Hildegard byla pochována do rodinného hrobu v Obernzell. Kéž je s ní pokoj věčný!


Böhmerwäldler Heimatbrief, 1995, s. 554

Dne 22. srpna 1995 zesnula v Pasově po dlouhé nemoci paní Erna Neuwirthová ve věku 69 let. Narodila se v Nebahovech (Nebahau) u Prachatic 5. května roku 1926. V Prachaticích navštěvovala německý učitelský ústav a byla po válce a vyhnání známa a vážena v Pasově i okolí ve škole i mezi spoluobčany. Posílena vírou v Boha odebrala se teď na pokoj věčný. Její tělesné pozůstatky byly pohřbeny na innstadtském hřbitově města Pasova. Naši upřímnou soustrast vyslovujeme oběma sestrám zesnulé s jejich rodinami.


Böhmerwäldler Heimatbrief, 1995, s. 500

Nečekaně skonala dne 10. března 1992 po relativně krátkém pobytu v nemocnici paní Rosa Truhlarová, roz. Kempingerová, ve věku 74 let. Spatřila světlo světa ve Volarech 26. srpna roku 1917 a vyrůstala tam se sedmi svými sourozenci. Její rodiče měli zemědělskou usedlost blízko městského mlýna a "po chalupě" se u nich říkalo "Metzger" (tj. "U Řezníků" - pozn. překl.). V roce 1939 se provdala za kameníka Josefa Truhlara. Před vysídlením bydlili nějaký čas v Chlumu (Humwald). "Odsun" ji s dcerou vyhnal nejprve do Bavorského lesa. Poté, co se manžel vrátil z války, přestěhovali se do Wegbergu (město ve spolkové zemi severní Porýní-Vestfálsko - pozn. překl.), kde si brzy na Krankenhausstraße čp. 59 postavili vlastní dům. Muž zemřel předčasně na plicní nemoc 10. srpna roku 1965. Už tenkrát se jí velice zhoršil zrak, což nakonec vedlo až k jejímu úplnému oslepnutí. Díky dceřině starostlivé péči mohla zůstat ve vlastním domě až do svého skonu. V myšlenkách bývala začasté doma na krásné Šumavě, kterou tak milovala a kterou tolik postrádala.
Chceme vyslovit dceři zesnulé Gertě Flossové a vnučce Gabi svou spoluúčast na jejich smutku.


Böhmerwäldler Heimatbrief, 1992, s. 243

V abecedním pořadí podle příjmení zesnulých tu figuruje pět krátkých a celkem náhodně vybraných nekrologů žen, jak je po mnohá léta psala pro krajanský měsíčník paní Johanna Wimbersky. Narodila se 12. dubna roku 1924 ve Volarech jako Johanna Kempingerová. Rodiče se s ní brzy přestěhovali do Prachatic, kde po vychození obecné a měšťanské školy navštěvovala ještě dvouletou hospodyňskou školu (v originále "zweijährige Frauenschule"). Jeden rok musila vykonávat tzv. válečnou pomocnou službu (Kriegshilfsdienst) a zavázala se pak pracovat jako úřednice v prachatickém rezervním lazaretu (Prachatice náležely v letech 1938-1945 k nacistické "Třetí říši"). V roce 1946 potkal i rodinu Kempingerovu tvrdý osud vyhnanců. Poté, co se ocitli v Bavorsku, bylo třeba najít nějaké zaměstnání. Ingolstadt byl k tomu celkem vhodným místem. Tam Hanni, jak jí říkají přátelé a známí, poznala rovněž z Prachatic vysídleného Georga Wimberskyho, s nímž vstoupila ve svazek manželský. Od té doby se věnovala především své rodině. Vzpomínky na "starou vlast" jí ovšem nedopřály klidu. Roku 1971 vstoupila sedmačtyřicetiletá do ingolstadtské místní skupiny sdružení Deutscher Böhmerwaldbund a rok nato posílila právě tehdy vzniklý ingolstadtský ženský pěvecký sbor téhož sdružení. Jako krojová referentka (Trachtenwartin) zhotovila přes 60 šumavských krojů. Za doslova mravenčí práci zejména na vybudování kartotéky prachatických německých krajanů, související pak i s blahopřáními k těm radostným a vyslovováním soustrasti ke smutným životním událostem a výročím, vyznamenala ji místní skupina DBB o své vánoční slavnosti v roce 2008 čestným zlatým odznakem a v květnu následujícího roku jí udělila čestné členství. Jako členka krajanského sdružení Böhmerwaldheimatkreis Prachatitz se významnou měrou podílela na ustavení ingolstadtského patronátu nad prachatickými vyhnanci, jakož i na přemístění rodáckých muzejních sbírek do zdejšího Pedelhausu. Zmíněnou už rodáckou kartotéku vedla až do roku 2010 a ještě o jejích devadesátinách 2014 nebyla za její osobu nalezena náhrada. V květnu 2012 zemřel její muž Georg. Osudy žen... Copak jdou vymezit v prostoru a v čase, copak je lze vyčerpat literaturou - byť ona sama je rodu ženského?

- - - - -
* Volary / Prachatice

Obrazové přílohy:
(ukázky)

... a v roce 2008 od Wernera Meisingera podobné od téže krajanské organizace,
která jí v následujím roce poctila čestným členstvím
Nepodepsaný pozdrav k jejím sedmdesátinám
Tento snímek doprovázel v krajanském měsíčníku blahopřání k jejím devadesátinám
Parte jejího manžela
Znak bavorského města Ingolstadt

zobrazit všechny přílohy

TOPlist