logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOSEF WILTSCHKO

Muzeum v Krumlově

Ten neradostný jev, že celé evropské umělecké řemeslo pokleslo na úroveň tak nízkou, jak tomu od dob, co náš zemědíl obývají kulturní národové - s výjimkou krátkých období - sotva dosud kdy bylo, je nepopiratelnou skutečností našeho (rozuměj devatenáctého - pozn. překl.) století na poli kultury.
První průmyslová výstava, konaná roku 1851 v Londýně, vedla k poznání těchto slabin v oblasti ornamentálního umění všech národů Evropy a k zahanbujícímu pro nás povědomí o překvapivé dokonalosti asijských výsledků toho druhu. Poslední produkty tamní uměleckořemeslné píle byly právy zejména oněm požadavkům uměleckého průmyslu, jejichž splnění bývá u výrobků evropských postrádáno. V tomto ohledu jsou nedostatky zde v Evropě se vyskytující zejména tyto: absence jednotnosti a originality, pošetilé bezcharakterní imitace, zmatené míšení rozličných slohů a co je jevem nejvíce skličujícím, naprostá ztráta uměleckého smyslu v každé z průmyslových činností.
Vkus všeobecně upadl už ve druhé polovině století předcházejícího (rozuměj osmnáctého - pozn. překl.). Budiž připomenuto toliko oblečení se svými přepjatými pošetilými projevy, či zahradnické umění té doby, které musí být označeno přímo za znásilňování přírody. Právě rozumné pojetí a smysl pro krásu vůbec jako by vymizely. Estetický princip v umění ztratil platnost; míru začala určovat toliko novost.
K truchlivým výdobytkům uměleckého dědictví předchozího století přistoupily navíc jako další omezující a škodlivý element zlé válečné časy na samém počátku věku našeho (v originále "zu Beginn unseres Säculums" - pozn. překl.), takže vývoj musel dospět k onomu zarmucujícímu stavu, který u příležitosti zmíněné výstavy tak nápadně vyvstal najevo. Anglie však také hned vyvodila správné závěry z poznaného jevu a schystala potřebné, aby podle sil a možností stav svého domácího průmyslu povznesla.
Ostatní kulturní státy rovněž nyní neotálely a díky péči vlád a velkodušných nadací majetných přátel umění a korporací vidíme všude zhodnoceny významné dojmy, nabyté zmíněnou výstavou; a skutečně vedlo toto potěšitelné úsilí v posledních desetiletích k mnohému zlepšení.
Opírajíce se o princip, že jen tříbení vkusu obecných vrstev lidu, jehož zrak a cit pro pravé umění byly pokaženy, může přivodit nezbytnou reformu a důkladnou nápravu příslušných poměrů, byla ve všech významnějších městech ustavena uměleckoprůmyslová muzea (v originále "Kunstgewerbe-Museen", tj. doslova "muzea uměleckých řemesel" - pozn. překl.) a zřízeny početné odborné školy pro mnohé řemeslné obory. Není jiného prostředku, nežli je pozorování mistrovských děl minulosti, nežli je studium toho, v čem spočívá jejich účinek a krása; proto dochází k zakládání muzeí, a poněvadž se už dnes velcí umělci nestavějí jako kdysi do služeb řemesel, musejí právě sami zástupci řemesel být získáni ke spolupráci a vychováváni v souhlase s požadavky ušlechtilého vkusu; proto dochází ke zřizování řemeslných učilišť a odborných škol.
Účelem založení rakouského Uměleckoprůmyslového muzea (v originále "Museum für Kunst und Industrie" - pozn. překl.) ve Vídni roku 1864 bylo odpomoci v Rakousku nedostatkům už zde uvedeným. Přijetí a zájem, které toto muzeum vkrátku nalezlo v širokém publiku stejně jako ve speciálních kruzích odborných, je důkazem aktuálnosti, ba přímo nezbytnosti takové instituce a bedlivý pozorovatel naší uměleckořemeslné činnosti nemůže neuznat významný úspěch, s jakým se setkala v celé naší vlasti.
Jako při úspěchu podobných založení v jiných kulturních státech, je i u nás znatelný pronikavý obrat ve vkusu, který chce budovat na principech rozumu a vést k návratu skutečného pochopení pro krásu.
Je tedy patrný významný krok kupředu na tomto poli; teprve však hlubším názorem a pochopením veřejnosti a všech pracovníků v oboru uměleckých řemesel, podnikatelů a majitelů výrobních závodů (v originále "Kunsthandwerker, Kunstgewerbetreibenden und Fabrikanten" - pozn. překl.) může být právem očekáváno opravdu podstatné umělecké vytříbení současné generace.
Přání podporovat umělecká řemesla kéž je tím také prokázána malá služba.
Dá se dnes ještě často při srovnání příkladných předmětů uměleckořemeslné píle slyšet vyjádření druhu: "Ba, něco takového by se dnes už nevyplatilo!" V mnoha případech se to bohužel potvrzuje; příčinou je dnes obvyklé šablonovité, tovární a žel velmi vzácně příkladné provedení. Jsou však také stále ještě případy, že i pro mnohého vzdělance mají nepomíjivá díla architektury, malířství a plastiky menší moc, nežli krejčí či modistka. Je proto třeba smysl pro krásu ve vřejnosti pozvedat a k dosažení tohoto cíle nemá být ničeho zanedbáno; nebo byly snad - jak správně poznamenává Bruno Bucher (/1826-1899/, rakouský historik umění, mj. autor díla Katechismus der Kunstgeschichte /1884/ - pozn. překl.) kostely, paláce a muzea zbudovány jen pro privilegovanou třídu lidí a jen pro ně vydány miliony, aby bylo skoupeno, co minulost nádherného vytvořila?
Na počátku kultury stálo v každém případě umělecké řemeslo předchůdců vysokého umění a tak se musí i nyní v podobném smyslu stát umění, které vysokou měrou zušlechťuje charakter člověka, obecným statkem lidu tím, že bude pozvednuto umělecké řemeslo, ležící člověku nejblíže.
Nejdůležitější úkol k dosažení tohoto cíle přináleží uměleckoprůmyslovým muzeím. A skutečně je už ve městech, kde se ústavy toho druhu vynacházejí, patrný v živé jejich návštěvností stále rostoucí zájem o krásné, slohuplné exponáty uměleckého řemesla v nich uložené.
A my se ptáme, zda i v našem městě s rostoucím místním průmyslem nejsou dány podmínky k založení podobné instituce, zda tu přinejmenším nevzniká potřeba podobná jako v místech jiných? Snad i větší dokonce nežli jinde, vezmeme-li v úvahu odlehlost Krumlova od ruchu okolního světa a z toho plynoucí stagnaci mnohých řemesel.
Jen obtížně by se hledaly kdekoli okolnosti příznivější pro takové založení nežli u nás.
Z různých slohových epoch, ve kterých stálo umělecké řemeslo na vysokém stupni, zůstalo, byť také už leccos bylo odsud odvlečeno, přece ještě mnohé uchováno. Bylo by si tedy jen přát, aby to, co je z objektů tohoto uměleckého odvětví ve městě a v okolí dosud k mání, bylo pro Krumlov získáno už natrvalo. Nejjistější zárukou dalšího uchování a nejlepším místem pro takové předměty bylo by bezpochyby muzeum.
Nikoli nevýznamná, na zajímavé a místy i drahocenné předměty bohatá zdejší soukromá sbírka, jejíž majitel by se jistě uvolil posloužit dobré věci zapůjčením svých uměleckých a uměleckořemeslných skvostů, mohla by ve spojení s výstavními objekty téhož druhu, které se nacházejí nyní ve vlastnictví Jeho Jasnosti knížete Schwarzenberga nevyužívány a na mnohém zámku uloženy v místnostech, jež jsou málo navštěvovány a jen vzácně mohou potěšit oko přítele umění a v jejichž případě by bylo udělení souhlasu majitele k vystavení rovněž nad jakoukoli pochybnost, nejlepším základem nově založené instituce, o níž je právě řeč.
V nejbližší řadě bylo by pak starostí muzejní správy, aby byla učiněna přítrž vývozu zde existujících předmětů, při čemž by se musilo apelovat na lokálpatriotismus lidu.
Nějaký, i když nikoli zvlášť význačný roční příspěvek (v originále "ein, wenn auch nicht sehr bedeutender Beitrag" - pozn. překl.), a poněvadž jde o ústav tak prospěšný a obecně cenný, snad i malý přínos ze strany zdejší spořitelny a eventuelně i zemského výboru, by mohl spolu s výtěžkem ze vstupného, stanoveného ovšem pokud možno nízko, zajistit blahodárnou existenci takového muzea.
Kéž by naši městští otcové v čase, ve kterém v nepříliš dalekém výhledu stojí velká novostavba z komunálních zdrojů, právě s ohledem na blahodárné působení takové stálé expozice s jejím vlivem na výsledky řemeslné činnosti v každém směru, jakož i při uvážení vzdělávací hodnoty, které má pozorování předmětů umělecké tvorby na mládež a širokou veřejnost, podrobili předložený návrh vlídné úvaze.
Konečně budiž ještě poznamenáno, že pro založení muzea hovoří kromě už vzpomenutých příhodných podmínek a krásného cíle i ta okolnost, že taková instituce nejenže by odpovídala duchu doby, směřujícímu vždy výše, nýbrž by se jistě stala i středem zájmu cizinců, navštěvujících naše město, takže by mu v tom smyslu sloužila za opravdovou ozdobu.
Ušlechtilé snahy města a jeho zastupitelů by se staly předmětem patřičného uznání skutečných vzdělanců a přispěly by tak k dobrému zvuku jeho jména.

- - - - - -

Dne 26. března (rozuměj roku 1892 - pozn. překl.) došlo v radničním sále za předsednictví pana starosty Franze Schindlera k založení městského muzea. Členové přípravného výboru buďtež uvedeni jmény:
Franz Schindler, starosta města (předseda)
Franz Federsell, okresní hejtman (místopředseda)
Josef Gerstendorfer, ředitel gymnázia
Anton Wegwart, ředitel krumlovského schwarzenberského velkostatku
Ludwig Schönbauer, majitel továrny na obrazové lišty a rámy (jeho syn je samostatně zasoupen na stránkách Kohoutího říže - pozn. překl.)
Karl Schinko, majitel továrny na nábytek
Anton Spengler, lékař
Josef Wiltschko, nakladatel, vydavatel a redaktor
Wenzel Pax, mistr soustružnický
Johann Grill, gymnaziální profesor
Josef Feuerstein, gymnaziální profesor
Eduard Brechler, gymnaziální profesor (zapisovatel)


Deutsche Böhmerwaldzeitung, 1892, č. 14, s. 1

Když ředitel Regionálního muzea v Českém Krumlově Petr Jelínek vzpomínal v muzejní ročence 2006 na své předchůdce a iniciátory vzniku muzea ve městě vůbec, nemohl u příležitosti 115. výročí krumlovských "muzejních snah" opomenout jméno Josef Wiltschko a citovat jak článek tohoto vydavatele a odpovědného redaktora místního listu Deutsche Böhmerwaldzeitung z 10. dubna 1891, který přetiskujeme přeložen v celé jeho květnaté košatosti, tak text zprávy zřejmě téhož autora téměř přesně o rok později, který přebíráme z Jelínkovy citace, obojí živý doklad zásluh Wiltschkových o samu myšlenku instituce, která má pro kulturní profil Šumavy význam věru nezastupitelný. Pokud nás zajímá sama osoba muže, který po příkladu Uměleckoprůmyslového muzea ve Vídni, založeného roku 1864, chtěl i v Krumlově shromáždit "zajímavé a vzácné předměty" mimo jiné ze zdejší blíže nespecifikované soukromé sbírky, "jejíž majitel by se jistě uvolil posloužit dobré věci zapůjčením svých uměleckých a uměleckořemeslných skvostů" a v témže citovaném článku z dubna 1891 zmiňuje i obdobné výstavní objekty "nacházející se nyní ve vlastnictví Jeho Jasnosti knížete Schwarzenberga nevyužívány a na mnohém zámku uloženy v místnostech, jež jsou málo navštěvovány a jen vzácně mohou potěšit oko přítele umění a v jejichž případě by bylo udělení souhlasu majitele k vystavení nad jakoukoli pochybnost", nacházíme ho v matrice narozených farní obce Polná na Šumavě (Stein) při datu 1. května 1844. Toho dne spatřil dotyčný světlo světa ve dnes zcela zaniklé vsi Břevniště (Tussetschlag) na stavení čp. 2 jako syn zdejšího rolníka Alberta (Adalberta) Wiltschko a jeho ženy Kathariny, roz. Neubauerové a byl ve farním kostele sv. Martina v Polné i pokřtěn jménem Josef. Když 29. srpna 1913 v Krumlově ve věku 69 let zesnul a byl 3 dny nato na hřbitově Panny Marie Bolestné pochován, dočítáme se v matričním záznamu Knihy zemřelých, že jde o skon a pohřeb městského radního a majitele knihtiskárny na náměstí Dr. Nitscheho (Friedrich Nitsche je i samostatně zastoupen na webových stránkách Kohoutího kříže) čp. 54, vdovce po zemřelé manželce Anně, roz. Mayerové "aus Böhmisch Reichenau", tj. z "Českého Rychnova", jak se také říkávalo Rychnovu nad Malší.

- - - - -
* Břevniště / † † † Český Krumlov

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Obálka Ročenky Regionálního muzea v Českém Krumlově (2006), kde vyšel příspěvek o něm
Podle záznamu v matrice farní obce Polná na Šumavě narodil se v Břevništi čp. 2 Albertu Wiltschkovi (jeho otec Johann Wiltschko sedlačil v Drahoslavicích čp. 2 se ženou Katharinou, roz. Wenzlovou ze zaniklé dnes osady Rybáře /Fischbäckern/) a jeho manželce Katharině, dceři Antona Neubauera, rolníka v Břevništi čp. 2, a Kathariny, roz. Kambschové (Kambschin) z Mokré
Kopie jeho článku v krumlovském týdeníku (jím vydávaném, redigovaném i vlastněném) z roku 1891, jak  mi ji laskavě poskytl v roce 2009 ředitel muzea Mgr. Petr Jelínek

zobrazit všechny přílohy

TOPlist