logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

IGNAZ WILDNER VON MAITHSTEIN

Předmluva ke knize "Das österreichische Fabrikenrecht" (1838)

Který přítel otčiny by nehleděl s upřímnou radostí na šíření všech odvětví průmyslové produkce (v originále "mit inniger Freude auf die Erweiterung aller Zweige der Production" - pozn. překl.). Ta pod mateřskou péčí moudrého zákonodárství vyrážejí skvělými květy, které geometrickou řadou projevují stále více půvabů. Kdo by také nevěděl, že jsou to především početné továrny, které produktům dodávají nejen ty nejzdobnější tvary, nýbrž je lácí činí přístupnými i chudině a přinášejí tak nejčistší radost i do těch nejmenších chýší? Velká důležitost fabrik byla rozpoznána naším moudrým zákonodárstvím už časně a jejich dosavadní významné působení lze předně přičíst na účet pečlivým předpisům o továrních podnicích. Jakkoli však působí samy zákony plnou silou ve prospěch této hybné páky produkce, považuji za záslužnou práci uvést je v systematický celek a jako takový jej vyslat do rukou těch, kdo se nemohou zříci úsilí propátrat sbírky zákonů, objevující se roztroušeně podle toho, jak je vyvolává potřeba doby, nebo se pustit do občas nezbytného jejich výkladu; neboť tím rozhojněná souvislá znalost našeho zákonodárství musí zpětně účinkovat na rychlejší a přesnější jejich užití a právě tím podpořit vlastní účel tvorby zákonů, tj. prospěch továren. Kéž by bylo vyplněno moje přání a obšťastnila mne tak povznášející myšlenka, že jsem alespoň něčím přispět podpoře tohoto důležitého průmyslového odvětví. Kdo by ostatně neznal sílu vody, když nespoutána ničí díla lidské píle, nebo když naopak řízena rukou člověka zvyšuje plodnost luk, zahrad a polí, když hnací silou soukolí podmiňuje rozkvět průmyslu, když přibližuje přepravou nákladů produkty všech světadílů a tak dává rozmach obchodu, posléze když jako vodotrysk zvyšuje krásu zahrad? - Domnívám se proto podnikat cosi záslužného a předcházejícímu účelu příhodného, když tu shromažďuji také rakouská zákonná ustanovení o vodovodech, která přitom posuzuji vyskytujícími se pochybami a tak čímsi přispívám k poznání jejich právního obsahu, poněvadž ujištění o tom je zároveň jakousi podporou prvotní výroby, obchodu a především průmyslu, tedy také továren.

Vídeň v listopadu 1837.

Autor.

Nezvykle jistě pro nás dnes romanticky květnatý text o rodící se stále ještě průmyslové (a také vodní, tedy i šumavské) síle podunajské říše psal v originále člověk, který se narodil dne 9. června roku 1803 v Českém Krumlově (dům čp. 40 v Soukenické ulici dosud stojí) nemajetnému důstojníkovi c.k. armády Johannu Wildnerovi, tehdy ve funkci "městského expeditora", tj. nižšího úředníka zajišťujícího doručování spisů, a jeho ženě Anně, brzy byl odkázán sám na sebe a živil se za studií v Českých Budějovicích, v Linci a ve Vídni tím, že sám dával doučovací hodiny jiným. V roce 1832 dosáhl doktorátu práv. Vstoupil poté nejprve jako konceptní úředník do prokuratury c.k. dvorské komory ve Vídni, působil tam pět let a napsal během nich svou první zveřejněnou práci "Ueber die moralische Erziehung der höheren Stände" (Wien 1834, Mechitaristen-Congregation), tj. na téma mravní výchovy vyšších stavů. Vedle tohoto postavení byl po dobu jednoho roku suplentem přirozeného a rakouského trestního práva, dále pak tři roky suplujícím profesorem soudního řádu, lenního, obchodního a směnečného práva. Zároveň publikoval v tomto období množství prací o fideikomisním právu, továrním a vodním právu apod.. V roce 1837se stal dvorním a soudním advokátem ve Vídni se zvláštním oprávněním smět přitom pokračovat i v učitelské praxi. Mezitím přišly na uherském sněmu k projednání významné finanční otázky a bylo třeba muže, který je v těch věcech zběhlý. Kancléř Metternich, který byl na mnohostranného právního odborníka upozorněn, vyzval Wildnera na podzim roku 1839, aby spolupracoval s uherským sněmem v záležitostech obchodní legislativy a poněvadž se ten zhostil úkolu nadmíru úspěšně, byl císařem odměněn titulem "Edler von Maithstein" (snad to má být názvukem na Dívčí Kámen), nedlouho nato vyznamenán i propůjčením briliantového prstenu. V bouřlivém roce 1848 (už 15. března začal publikovat dvakrát týdně politický list pod titulem "Das Panier des Fortschrittes", tj. "korouhev pokroku", který ovšem skončil svým č. 24 dne 24. června tr.) byl Wildner zvolen do ústavodárného Říšského sněmu, kde zastupoval dolnorakouský volební obvod Krems. Řadil se ke sněmovní levici. Zemřel v pouhých 52 letech po těžké a bolestivé nemoci, když se v posledních letech života zabýval propagací úsporných litinových skříňových kamen v monografii o nich. Z jeho manželství s Annou, roz. Spothovou vzešel jeden syn a tři dcery, všechny v době otcova skonu nezletilé. V roce 1839 začal vydávat časopis "Der Jurist" s podtitulem "Zeitschrift vorzüglich für die Praxis des gesammten österreichischen Rechtes", který vedl až do své smrti. Ten krásný rodný dům v Českém Krumlově s obrazem "vltavského" mučedníka Jana Nepomuckého klečícího před Pannou Marií, ochránkyní Šumavy, by i nám měl Wildnera von Maithstein připomínat.

- - - - -
* Český Krumlov / České Budějovice / † † † Vídeň (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Rodný dům v Soukenické ulici čp. 40
Záznam o jeho narození v českokrumlovské křestní matrice

zobrazit všechny přílohy

TOPlist