logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRANZ WEYDE

O budějovické Černé věži něco víc

Od dlažby ulice do středu hodinového ciferníku to je 42 metrů, k podlaze ochozu 48,8 metru a ke špičce hromosvodu 71,9 metru. Šířka každé ze čtyř stran obnáší 11,15 metru, síla zdí u základů 3,10 metru, u hodin 1,96 metru. Strany věže nesměřují přesně ke světovým stranám. Severojižní směr se odchyluje o 17°30' k západu. To je tím, že magnetická střelka neukazuje, jak známo, přesně k severu, ale odchylovala se v Budějovicích (Budweis) roku 1917 o 7° na západ. Tento rozdíl se stále mění, před sto lety (1817) činil 18°, v roce 1655 nebylo v Budějovicích žádné magnetické odchylky a v roce 1555, kdy se věž stavěla, činila 11°33' na východ - a to je také skutečný směr západní a východní strany věže. Byla totiž zřejmě stavěna podle směru magnetky. Zajímavé by bylo zjistit, zda tehdejší stavitel věže Vincenc Fuggeral (Vogarelli) pokládal kompas za jediný správný ukazatel severního směru, či zda mu pohodlné zacházení s přístrojem, v té době obdivovaném a oceňovaném coby novota, vnuklo myšlenku, aby se tohoto směru držel. Nelze se domýšlet, že by mu snad nebyl znám způsob pravého určení severního směru. Sotva lze vše přičíst náhodě.

Na stránkách 291-292 knihy Františka Rady "Když se psalo T.G.M." (1. vydání 1970) jsem konečně nalezl dlouho hledanou textovou ukázku z díla Franze Weydeho. Je sice podána česky, my ale víme, že autor, narozený 31. října roku 1839 v podkrušnohorském městě Osek (Ossegg) a zesnulý 21. listopadu 1924 v Českých Budějovicích, psal toliko německy (v roce 1894 publikoval v tom jazyce i "Wegweiser auf den Schöninger", tj. průvodce na Kleť, už dvacet let předtím najdeme v jeho bohaté bibliografii i "Liedersammlung für Schule und Haus", tj. zpěvník pro školu i dům). Nevím, z čeho pořídil pan učitel Rada, kterého si ještě osobně pamatuji z českobudějovického nakladatelství, kde vyšly za redakce Roberta Saka hned dvě jeho knihy, velice úspěšný titul "Když se psalo c.k." (1966) a už zmíněné "pokračování" Když se psalo T.G.M. (1970), v prvém vydání stažené za "normalizace" z prodeje, znovu pak vyšlé v roce 1992 v nakrátko "obnoveném" nakladatelství Růže, ten svůj deníkový záznam (obě knihy vzešly z páně Radových deníků), ale beru je jako přetlumočení Weydeových německy psaných vývodů. V Krupce (Graupen) na úpatí Krušných hor (Erzgebirge) byl v letech 1751-1780 majitelem domku na předměstí čp. 1 (240 Bachmannhaus) jistý Johannes Weyde, nový sládek zdejšího pivovaru. Jeho syn Johann Weyde "mladší" byl tu pak sládkem v letech 1780-1812 a odešel pak do klášterního pivovaru v Oseku, kde působil v téže funkci i Franz Weyde "starší", jemuž a jeho ženě Karolině, roz. Bruchové z Krupky se narodil "náš" Franz Weyde "mladší". Jak se dočítáme v Encyklopedii Českých Budějovic (autorem příslušného hesla je František Vavruška), absolvoval gymnázium v Chomutově (Komotau) a farmaceutický kurz v Praze, v roce 1862 získal titul magistra farmacie, načež pak od roku 1865 byl středoškolským učitelem chemie. Dne 3. srpna roku 1869 si pak v Českém Krumlově (Böhmisch Krumau, až za nacizmu Krummau an der Moldau) vzal jako učitel zdejší c.k. reálky za ženu Emilii Theresii Proschko, dceru krumlovského ranhojiče Johanna Proschko, syna soukeníka Lamberta Proschko a Anny, roz. Schinko, obou z Krumlova, a jeho ženy Theresie, dcery zkoušeného ranhojiče na krumlovském Latráně čp. 1 Franze Pollaka a Agnes, roz. Watzlové rovněž z Krumlova. Tak měl z nevěstiny strany všechny její blízké odtud z města, kde působil. V roce 1870, kdy se mu ještě v Krumlově narodil syn Johann Nepomuk Franz Weyde (zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže), přichází do Českých Budějovic, aby učil na zdejší německé reálce a pak i na německém učitelském ústavu. Bydlil tu v Gymnasiální (dnes Skuherského) ulici čp. 21 a byl veřejně činný v řadě přírodovědeckých a technických oborů, zejména pak v meteorologii. Kolem roku 1880 zřídil ve městě meteorologickou stanici, na níž prováděl měření a pozorování až do konce svého života. Údaje zveřejňoval v místním tisku, souborně pak v díle "Witterungs- und Wasserstansverhältnisse in Budweis I, II (1900, 1912). V roce 1917 byl Franz Weyde jmenován čestným měšťanem budějovickým (neužívaly tehdy přívlastku České už proto, že se německy jmenovaly Budweis, zatímco Moravské Budějovice byly "/Mährisch-/Budwitz"). U budějovické veřejnosti byl znám zejména jako populární "Wettermacher", jehož povětrnostní předpovědi byly signalizovány pomocí barevných praporů, vyvěšovaných právě na Černé věži, kterou tak láskyplně "proměřil" i pro budoucí.

- - - - -
* Osek / Český Krumlov / † † † České Budějovice

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Poděkování za projevy soustrasti
Báseň k jeho umrtí otištěnou na stránkách Budweiser Zeitung napsal Johann Peter
Začátek posmrtně vyšlého Weydeova článku o zázraku a jeho přirozeném objasnění
Neocenitelný plán Českých Budějovic a okolí, na němž zachytil stav spodní vody ke dni 27. listopadu roku 1892
Černá věž na obrazech českobudějovických malířů Emila Pittera (1887-1943) a Rudolfa Krásy (1888-1975)Černá věž na obrazech českobudějovických malířů Emila Pittera (1887-1943) a Rudolfa Krásy (1888-1975)

zobrazit všechny přílohy

TOPlist