KARL WESSELY
Atentát na Rašína
Dne 5. ledna (rozuměj roku 1923 - pozn. překl.) byl ze strany mravně zpustlého subjektu spáchán atentát na ministra financí Dr. Rašína.
Když se zmíněný chtěl ve svém automobilu vydat do parlamentu, byl atentátníkem zezadu postřelen a musel být převezen do sanatoria.
Po týdny trvajícím mučivém utrpení podlehl ubožák (v originále "der Bedauernswerte" - pozn. překl.) těžkému zranění. Na úřední příkaz byla dne 21. února uspořádána ve škole smuteční slavnost.
Před školní mládeží, shromážděnou v plném počtu, přednesl řídící učitel proslov, ve kterém poukázal na zavrženíhodný, podlý a odporný čin vrahův (v originále "die verdammenswerte, ruchlose und abscheuliche Behandlungsweise des Mordbuben" - pozn. překl.) a vyjádřil lírost nad smrtí muže, který pro republiku tolika velikého dosáhl. Ten den měla škola volno.
Volksschule Piberschlag - Schulchronik 1918-1929
V kronice školy ve Veveří (Piberschlag) blízko Nových Hradů (Gratzen) je známému atentátu věnováno patřičné místo a zdá se i patřičné hodnocení. Spáchal ho, jak víme, komunistický anarchista (v září 1922 z KSČ vystoupil a ta ho už nepřijala) Josef Šoupal (1903-1959), který byl z vězení propuštěn za protektorátu roku 1943, po válce si změnil jméno na Ilja Pravda (poté, co zamýšlený Ilja Dněprostroj, prozrazující, že bolševismus obdivovat nepřestal, u úřadů neprošel) a zemřel v 56 letech jako jeho ministerská oběť (i Gottwald a Hitler si vyvolili tu věkovou hranici). Pisatel záznamu a řídící učitel ve Veveří ("jeho" škola tam zbyla jako jediná původní budova) Karl Wessely se narodil 2. června 1855 v Plzni čp. 319 (dům čp. 318/319 stojí dodnes v plzeňských sadech Pětatřicátníků jako součást tzv. Bílého nároží) a dva dny nato byl pokřtěn jménem Karl Borromäus Johann Evangelist Veselý po svém otci Johannu Veselém, oficiálovi c.k. krajského soudu v Plzni a dědovi z otcovy strany, "krasobarvíři" ("Schönfärber" bylo označení barvířů na žluto, červeno a zeleno na rozdíl od "Schwarzfärber", tj. "černobarvířů" na černo, modro a hnědo) Karlu Veselém z Moravské Třebové (Mährisch Trübau) čp. 30, jehož žena Anna Maria, roz. Grillová pocházela rovněž z Moravské Třebové čp. 1. Chlapcova matka Vilhemine byla dcerou Franze Köppela, učitele z Kožlan čp. 23 a jeho manželky Josefy, roz. Pleynerové z Kožlan čp. 1. Asi netřeba dodávat, že Kožlany (do roku 1924 Kozlany, německy v matrice psány "Koszlan") byly rodištěm druhého československého prezidenta Edvarda Beneše. Podle seznamu učitelů německých obecných škol v Čechách z roku 1924 absolvoval německý učitelský ústav v Chomutově, přišel z Konradsgrünu (dnes Salajna) na Chebsku v roce 1901 do Veveří, kde pak učil do roku 1925 (podle novějšího ročníku soupisu učitelů z roku 1928 působil ve školství bv letech 1879-1925), kdy odešel na vlastní přání do důchodu. Arch sčítání lidu pro dům čp. 48 ve Veveří svědčí o tom, že tu pan "Oberlehrer" Wessely žil se svou ženou Sophií, narozenou 20. dubna roku 1872 v Hoře svatého Václava (Berg) u Ronšperka (dnešní Poběžovice). O jeho úmrtí jsem se dozvěděl z rakouského digitálního projektu AustriaN Newspapers Online, který ze stránek listu "Pilsner Tagblatt" zprostředkovává drobnou zprávu "Aus Hoenau.", tj. z osady Hanov (dnes část obce Lestkov v okr. Tachov), kde byl Karl Wessely 3 týdny po smrti své ženy pochován, ačkoli sem přibyl za ní sotva rok předtím. Bylo mu 79 let a žil podle té novinové zprávy "sehr zurückgezogen", tj. osaměle stranou veřejného života. Veřejný život na Tachovsku i na Šumavě prošel ovšem od těch dob věru překotnými proměnami. Co jiného čekat od bolševika, ptá se po letech místopisec zdejších končin Zdeněk Procházka nad snímkem zpustlého hřbitova v Lestkově s márnicí na místě hřbitovního kostelíka sv. Jana Křtitele, zbořeného v roce 1969 už ve stavu postupné devastace (ruinou postupně sanovanou je ostatně i lestkovský kostel sv. Prokopa uprostřed obce). Jedním atentátem totiž většinou historie nějaké země nekončí. Zapadlé školní kroniky však o lecčems v jejich vývoji svědčí.
- - - - -
* Plzeň / Veveří / † † † Hanov, Lestkov
