logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOHANN BAPTIST WEIS

Konstituční Hans-Jörgel a budoucí republiky coby dobře rozkrájená pečínka pro Rusy

Na monarchu je v konstitučním státě (v originále "is in ein'm konstituellen Staat" - pozn. překl.) suverenita přenesena přímo lidem, jeho osoba je posvátná, nedotknutelná a nezranitelná a nemá z tohoto důvodu ani nijakou odpovědnost... (v originále "deshalb hat er keine Verantwortung" - pozn. překl.) Co je vlastně oním svazkem, pojícím dohromady jednotlivé národnosti (rozuměj rakouské monarchie - pozn. překl.)?
Je to jen láska k našemu panovníkovi, k našemu dědičnému panovnickému domu. Přerveme-li tento svazek, monarchie se rozpadne v trosky. Máme snad věřit, že se Uhersko, které už zasadilo monarchii prvý smrtelný úder, podrobí nějaké republikánské vládě ve Vídni? Nebo Češi snad? Halič? Či jiné národy? Dočkáme se tolika republiček (v originále "wir krieg'n so viele Republikerln" - pozn. překl.), kolik máme zemí (rozuměj korunních zemí, které postupně Habsburkové získali a které byly v habsburskou říši spojeny "perzonální unií" v osobě panovníkově - pozn. překl.) a pak se staneme dobře rozkrájenou pečínkou pro Rusy (v originále "dann sein wir ein wohl transchierten Braten für den Russen" - pozn. překl.)


Hans-Jörgel Briefe, 1848, č. 25, s. 7n

Citace z časopisu "Constitutionelle Hans Jörgel" (původní titul satirického časopisu, psaného v dolnorakouském dialektu a vydávaného v letech 1837-1850 Johannem Baptistem Weisem, zněl Komische Briefe des Hans-Jörgels von Gumpoldskirchen an seinen Schwager Maxel in Feselau), kterou přebírám z diplomové práce Moniky Schreiberové, je datována dnem 3. srpna roku 1848 a pokračuje touto poznámkou autorčinou (můj překlad z německého originálu je v citaci českého textu doplněn z jeho originálního znění): "Tady si Hans-Jörgel vypůjčuje argumentaci Palackého, který jak známo (v tzv. 'Psaní do Frankfurtu' ze dne 11. dubna 1848 - pozn. překl.) ) zdvořile odmítl pozvání německého parlamentu do Frankfurtu nad Mohanem, mj. s odůvodněním (text Palackého dopisu si lze v úplnosti přečíst na webu PhDr. Petra Justa), že 'podle všeho toho, co posud o záměrech i úmyslech vašich veřejně se prohlásilo, nevyhnutelně chcete i budete k tomu, abyste navždy zemdlili, ba nemožným učinili Rakousko co říši samostatnou, říši, jejížto zachování celosti i upevnění jest a musí býti věcí velikou a důležitou netoliko národu mého, ale celé Evropy, ano lidskosti a vzdělanosti samé.' S tím nemůže souhlasit a také Němci by měli vědět, že na Východě denně nabírá na síle obrovitá mocnost, která 'hrozí zploditi a založiti universální monarchii, tj. nepřehledné a nevyslovitelné zlé, neštěstí bez míry a hranic', přičemž on, Palacký, bojí se nikoli Rusů, nýbrž této universální monarchie ruské, která, jak pokračuje, 'nemá žádného odhodlanějšího protivníka i odpůrce nežli mne' (konec citátu - pozn. překl.). To, že zde figuruje Palacký vedle komické postavy satirického mluvčího názorů lidové Vídně (a to včetně jejího plebejského antisemitismu, který ostatně nebyl ani Palackému nijak cizí - viz jeho věta z doslovu k Radhostu, znějící jak vytržená z Mein Kampf: "Plémě židovské vůbec, emancipované teprve za naší doby na způsob všech vymaněncův, panuje již nyní všeobecně, neboť veřejné mínění netoliko ve Vídni béře se směrem, kterýž popředně mu Židé dávají."), není zrovna náhodou. Oba totiž pocházejí z českých zemí, k nimž nam patří jak Palackého rodná severní Morava, tak Weisova Šumava a Český les, pokud jsme k nim ochotni počítat Planou u Mariánských Lázní. Tam v "Plan in Böhmen" se podle Wurzbachova lexikonu významných rakouských osobností, o jehož životopisné údaje se venkoncem opírá i zmíněná diplomová práce, Johann Baptist (tedy Jan Křtitel) Weis jako syn panského úředníka narodil dne 12. prosince 1801. Po vychození obecné školy v Plané dokončil "za nuzných poměrů" gymnázium v Chebu (Eger), roku 1820 přichází do Vídně a po absolvování filosofického učebního kurzu tu 22. října 1823 vstupuje do státních služeb. Dosáhl v c.k. dvorské válečné účtárně hodnosti účetního rady, ale věnoval se v předčasném důchodu už jen psaní. Už roku 1830 vydal ve dvou svazcích titul "Oesterreichischer Volksfreund" a sedm let nato převzal od Josefa Richtera populární list "Eipeldauer Briefe", kterému dal nový, zmíněný už název, pod nímž se periodikum stalo podle Wurzbacha fenoménem "pozoruhodným a pro vídeňské kulturní dějiny tolik významným". Hans-Jörgel (tj. česky něco jako "Hanuš-Jura"), za něhož se v něm Weis jako pisatel komicky rozšafných dopisů svému švagrovi vydával, stal se brzy znám svým drsným humorem nejen v "nižších" kruzích, nýbrž i v předních vídeňských domech, jeho tribuna nejpopulárnějším listem a on nejpopulárnějším mužem města. To, co se nedalo vyjádřit spisovnou němčinou, tomu dal výraz v lidové řeči. Svým furiantstvím udělal si ovšem i mnoho nepřátel, byl však bezesporu rakousky věrným kusem staré Vídně i se všemi jejími "nerepublikánskými" ještě neduhy, v jejíž dnešní části Speisingu 20. března roku 1862 ve svých jednašedesáti zemřel. Tím věrným kusem byl jistě i proto, odkud sem ze "západu" monarchie přišel jako "venkovan".

- - - - -
* Planá u Mariánských Lázní / Cheb / † † † Speising, Vídeň (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam plánské křestní matriky o jeho narození 12. prosince (měsíc psán obvyklým zpsobem jako Xber) roku 1801 na čp. 64 v rodině Josepha Weise, označeného zde jako "Ziegelstreicher", tj. cihlář, a jeho ženy Benigny, roz. Kunertové, dceři Johanna Kunerta a Maximiliany, roz. Ortmanové
Originální podoba naší textové ukázky a ukázka jedné z ilustrací, doprovázející ročník 1848 jeho listu
Jeho rodná Planá u Mariánských Lázní na mapě stabilního katastru z roku 1838
Ilustrace k ročníku 1849 zachycuje proletáře, legionáře, Itala, Poláka, Čecha, Maďara a Žida, jak se chystají rozbořit monarchii
Titulní list jednoho z ročníků "listů" uvádí v závorce skutečné jméno autorovo

zobrazit všechny přílohy

TOPlist