logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

MARIA WATZLIKOVÁ

Das doppelti Gsicht


Im Wirtshaus hockt der Schmied, der Surm,
die Schmiedin schickt ihrn Schulerbuam.

"Geh, Voda, kimm doa hoam, geh mit!"
"Moanst, i war bsouffen?" raunzt der Schmied.

"A wou, - near sag ma oans für gwiss:
wia kennt wer, dass er bsouffen is?"

"Siachst, Bua, im Eck durt, af der Bank,
döi Hulzknecht, alli zwoa hübsch lang -

Wannst gstatt döi zwoa du vieri schaust,
Bua, dann bist rauschi, dass oan graust!"

"Vier nebnanand? Das gab an Schreck!
Es loahnt ja oaner near im Eck!"

Dvojmo


Na celou hospodu zas kovář huláká,
kovářka za ním pošle syna školáka.

"Táto, poď domu, je už pozdě přec!"
Kovář nato: "Sem ňákej vopilec?"

"A kdež! Ale pověz mi, táto, právě
jak se to pozná, když má někdo v hlavě?"

"Podívej, hochu, tam v rohu na lavici
ti chlapi z lesa, ti dva tajtrlíci -

kdybys je místo dvou uviděl jako štyři,
taks pod vobraz a měl bys domu mířit!"

"Štyry a v rohu? Co teď podělám?
Táto, tam sedí ten chlap jeden sám!"

Böhmerwäldler Jahrbuch 1972, s. 29

Landsleut vom liaben Böhmerwald


Landsleut vom liaben Böhmerwald,
was vo dahoam uns nachihallt,
die traute Sproch, sie is das Letzt,
was unser Herz nou z'ruckversetzt.

Mi 'n Bettlstecka in da Hound
houms uns vatriebn vom Vaterlound,
dou, weils uns ham nit d' Händ o ghackt,
sou warn ma gor nit lang verzagt.

Und weils uns ham nit 's Hirn verruckt
ham ma de Zachern obigschluckt
und frisch o'packt mit Hirn und Händ -,
das groußi Elend hot sich gwendt.

Ganz unverwüstli in der Oart,
ham Liader uns und Bräuch' a gwahrt
und schmerzt a 's Herzweh dou dabei -'
sou wia dahoam kanns nimmer sei!

Krajané z milované Šumavy


Vy z milované Šumavy,
domov mi ve vás vypráví
rodnou mluvou, je srdci vším,
pozdravem, poutem posledním.

Jak žebráky nás o holi
ze země otců vyhnali,
kdo nám však ruce nezláme,
ať ví, že se hned nevzdáme.

A že nám mozek zůstal snad,
dokážem slzy polykat
a kdo ruce i rozum má -
i s bídou se vypořádá.

Svéráz jen dál si uchovej,
píseň i dávný obyčej,
i když u srdce zabolí -
jak doma není kdekoli!

Böhmerwäldler Heimatbrief, 1996, s. 177

Slovníček: dahoam = doma, nachihallt = dochovává, Sproch = řeč, z'ruckversetzt = dává do původního stavu, Bettlstecka = žebrácká hůl, Hound = ruka, houms uns vatriebn = vyhnali nás, Vaterlound = otčina, dou = přece, d'Händ o ghackt = neusekli ruce, gor = docela, nadobro, de Zachern obigschluckt = spolykat slzy, o'packt = opatřeni, vybaveni, gwendt =zvládnout, Oart = způsob, svéráz, Liader = písně, sou wia dahoam kanns nimmer sei = tak jako doma nemůže být nikde.

Maria Schnee


Zur Liebfrau hingetragen
hat man Gebet und Weh.
Das gab's in früheren Tagen:
Wallfahrt Maria Schnee.

Wir können nimmer eilen
zum Gnadenort am Stein.
Ach, fern wir müssen weilen
und voller Heimweh sein.

Uns wird gar oft zu bange,
Liebfrau, neig dich uns zu!
Mit deiner Mutterwange
bring unsern Gram zur Ruh!

Zur Güte ohne Maßen
wir beten schlichten Reim:
Führ einst auf alten Straßen,
Maria Schnee, uns heim.

Maria Sněžná na Svatém Kameni


Zas k nohám pokleknou Ti
stesk s tichou modlitbou
jak za dnů dávných poutí,
Madono, za Tebou.

Kdy vydáme se znova
k Svatému Kameni?
Daleko od domova
jsi touha, znamení.

Když úzkost srdce svírá,
skloň se, Matičko, k nám!
Je jako tichá víra
Tvá náruč pokojná!

Mateřskou láskou čistou
jak za těch šťastných let
dětství, veď starou cestou
nás k Tobě, domů zpět.

Hoam!, 1987, s. 497

Der Bruckenheiling


Es steht der stoaner Nepomuk
im Böhmerwald af mancher Bruck;
sei Pfarrerkappen tragt fünf Stern -
af sou a Brucken rast'ma gern.

Der Heiling gibt in Wassersegn,
er ist ja in der Wulda glegn;
am Jahrtag, wou er's Lebn verlorn,
viel hundert Schifferln talzua fahrn.

In niaden brennt a Kirzenliacht,
dass ma's recht lang nou schwimma siacht -
Fahrt zuar am Wasser, Nacht und Tag,
bis zu der großen Bruck in Prag!

O heilger Hans vom Böhmerland
die Fremd', sie gibt an harten Stand!
Bitt für uns, ham ner oan Begehr:
uns zimbt nach unsrer Hoamat sehr!

Eh dass 'mi toan in d'Truha legn,
möcht i nou Wuldawasser sehgn -
am liabern vo der Klosterbruck
beim staden Schutzherrn Nepomuk.

Svatý na mostě


Ten svatý stojí ode věků
na mostě přes kdekterou řeku
patero hvězd má nad svou hlavou,
když noc se klene nad Vltavou.

Přitéká od šumavských strání
a on jí dává požehnání.
V ní skonal co mučedník pravý,
jeho paměť se na ní slaví.

Na sta loděk pak řekou pluje,
každou svit svěcí ozařuje,
dnem nocí jejich zástup roste
až k místu pod Karlovým mostem.

Ty svatý Jene z české země,
pros za zkoušené naše plémě!
Vždyť naše bolest je Ti blízká,
víš, bezpráví jak srdce stiská!

Než budu mlčky v rakvi ležet,
chci vidět zas tu řeku běžet
i u nás tam ve Vyšším Brodě -
a obraz světce v jasné vodě.

Glaube und Heimat, 1962, s. 391

Maria Watzliková se narodila 9. března 1882 v Dolním Dvořišti (Unterhaid) jako o tři roky mladší sestra pozdějšího šumavského spisovatele Hanse Watzlika. Získala jako on učitelské vzdělání a téměř padesát let konala své povolání na šumavských školách ve Studánkách (Kaltenbrunn), v Rychnově nad Malší (Reichenau an der Maltsch) nedaleko poutního místa Svatý Kámen (Maria Schnee) takřka na rakouské hranici a posléze byla těsně před odsunem ředitelkou školy ve Vyšším Brodě (Hohenfurth). Psala básně i v šumavském nářečí a i v důchodu neúnavně pečovala o literární zprostředkování a uchování nářečního dědictví, obyčejů a mravů, včetně jistě tak těžko přeložitelného humoru, o němž podává svědectví první z ukázek, svého nezapomenutelného domova. Zemřela v nemocnici v bavorském Mühldorfu 19. ledna 1969 a je pochována na mnichovském lesním hřbitově. Její zde přeloženou báseň o Marii Sněžné na Svatém Kameni, vzniklou roku 1955 jako vzpomínka na cosi zdánlivě tehdy nenávratně ztraceného, navíc ještě i zhudebnil Alois Ernst Milz.

- - - - -
* Dolní Dvořiště / Studánky / Rychnov nad Malší / Svatý Kámen / Vyšší Brod / † Mühldorf (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Rukopisné věnování románu Der Pfarrer von Dornloh, za který dostal Hans Watzlik
československou státní cenu za literaturu, patří jí
Ze zápisu o zasedání okresního školního výboru na jaře 1938 v Kaplici vysvítá, že referentem byl Franz Oppelt a mezi zástupci učitelstva na prvních místech vidíme Marii Watzlikovou a Hanse Waltenbergera, za křesťanské sociály byl zastoupen opat Tecelin Jaksch
Její tesklivé verše o malé věži kostela v rodném Dolním Dvořišti vedle textu bratrova z jeho knihy šumavských pověstí rovněž na téma sestřina i jeho rodiště a kostela v něm, který prý byl postaven po záměně stavebního plánu se sousedním Rychnovem nad Malší
Její báseň o Dušičkách vyhnanců na stránkách listopadového čísla krajanského měsíčníku v roce 1952
Píseň "Bergland Böhmerwald" na její slova i s notovým zápisem nápěvu,
jehož autorem se stal Walther Dehnherd

zobrazit všechny přílohy

TOPlist