logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOSEF WALFRIED (vl.jm. JOSEF STOCKLÖW)

Rohatá žena z Rožmberka nad Vltavou

Světově známá je Bílá paní domu rožmberského (v originále "die weiße Frau des Hauses Rosenberg - pozn. překl.). Co však nejspíše každého udiví - a vidím i mého dobrotivého čtenáře potřásat nevěřícně hlavou -, uslyší-li najednou cosi o rohaté ženě z Rožmberka nad Vltavou (Rosenberg). Snad bychom také přešli tu historii jako nějakou směšnou fámu mlčením, kdyby nevrhala příznačné světlo na dobu, z níž pochází, kdybychom neměli navíc ujištění o její pravdivosti, a to černé na bílém i s pečetí (v originále "hätten wir nicht Siegel und Brief für deren Wahrheit" - pozn. překl.) coby svědectví veřejně vyslovené o tom, jak Bůh všemohoucí ve svém hněvu jednu ženu z Rožmberka nad Vltavou k hrůze celého městečka nečekaně korunoval dvěma rohy.
V listináři města Rožmberk nad Vltavou nachází se totiž na listech 266 a 267 přípis následujícího znění:

"Wür N. Burgermaister und Rath der Graf Buquooyschen Stadt Rosenberg im Königreich Böheimb, bekhenen hiemit diesen ofenen Schein, daß Vnser Mitburgerin Vrssula Strauffin ungefehr vor 7 Jahren zwey Hörner auf dem rechten Ohr gewachsen, dieselben drey Jahr lang getragen; da sie nun vor dem Volckh sehr entsetzet, hat sei Hanßen Behm, auch Vnsern Mitburger und Fleischhacker erbetten, er solle ihrs abschneitten, weillen ers aber nicht thun hat Wollen, hat sie wiederum Christofen Timaschko in Gollowitz gebetten, er solle ihrs mit einen Roßharr (weillen er zuvor auch einen geholfen) hinwegziehen, hat Sie es aber wegen ihres alters mit erleiden mögen, hal also solches wie billich, Gott befolchen und zu dem Heillbrunn genant nit weith von der Stadt nechst an Hernleshof ligend gegangen; allda vnser lieben Frauen Bildtnis hangen, zu diesen ein Rosarum geopfert vndt Gott daselbst, wie auch zur nacht sehr gebetten, er wolle ihr doch wiederumb die Hörner so ihr gewachsen gnädig ablegen; sein also ohne zweifel wegen ihres gebett die Hörner bey ihr zu morgen in Bett lediger gelegen. Zu wahrer Vrkundt haben wir disen Schein mit vnser undt gemeiner Stadt grösseren Insigl wohl wisentlich verfertigen lassen.
Actum in der Stadt Rosenberg den 25. Juny anno 1640.

L.S.

Burgermeister vnndt Rath alda."

(tj. "My jmenovaní Purkmistr a rada hraběcího buquoyského města Rožmberka v království Českém stvrzujeme tímto veřejně, že naší spoluobčance Uršule Strauffové vyrostly asi před 7 lety na pravém uchu dva rohy, kteréžto po tři roky nosila; poněvadž tak před lidmi budila velkou hrůzu, prosila Hanse Behma, také našeho spoluobčana a řezníka, zda by jí je neodřízl, poněvadž on to však udělat nechtěl, prosila znovu Kryštofa Timaschko v Jílovicích, zda by jí je nevytáhl koňskou žíní (poněvadž tak předtím také jednomu pomohl), že by to ale pro svůj věk nemohla vytrpět, tedy po rozumu a právu následovala Boha a vydala se k léčivé studánce Heilbrunn zvané, ležící nedaleko města blízko dvora Hernleshof (dnes Studenec - pozn. překl.); tu visícímu obrazu Naší Milé Paní obětovala jeden růženec a Bůh tam, jak se do noci velice modlila, uvolil se přece zas rohy jí narostlé milostivě odejmout; ležely tedy bezpochyby pro její modlitbu ty rohy ráno v loži volně vedle ní. Jako pravou listinu dali jsme opatřit schválně toto potvrzení naší a obecnou velkou pečetí města.
Actum ve městě Rožmberku dne 25. června anno 1640.

L.S.

Purkmistr a rada zdejší."

Aniž bychom chtěli blíže zkoumat věrohodnost tohoto vyjádření tehdejších "otců města" (v originále "Stadtväter" - pozn. překl.) Rožmberka a pátrat, zda jde o nějakou vzácnou hříčku přírody či pouhé kejklířství, poznamenejme tu jen, že příběh rohaté ženy z Rožmberka spadá do časů, v nichž byly zázraky takříkajíc na denním pořádku, a tak ony obdivované růžky putovaly do klenotnice poutního místa u Nových Hradů (v originále "in die Schatzkammer des Gnadenortes bei Gratzen" - jde zřejmě o Dobrou Vodu u Nových Hradů /Brünnl/ - pozn. překl.), kde byla uchovávána ještě roku 1777, snad jako odstrašující příklad pro krásné pohlaví, které je jinak zvyklé nasazovat rohy toliko mužům. Dnes je ovšem už marno se ptát po klenotnici i oněch "zázračných růžcích".


Mittheilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen, 1878, s. 183-184

V rejstříku samotných "Sdělení Spolku pro dějiny Němců v Čechách", jak zní český překlad názvu "Mittheilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen" (MVGDB - v letech 1939-1944 namísto "in Böhmen" ovšem "in den Sudetenländern"), vycházejících bez přerušení v neuvěřitelném rozmezí let 1862-1944 (82 ročníků!), se uvádí, že Josef Walfried je pouhým pseudonymem autora, jehož vlastní jméno zní Josef Stocklöw. Narodil se 8. září 1839 v Perštejně (Pürstein) na Chomutovsku. Obec v české literatuře "proslavil" Řezáčův román Nástup, odehrávající se tu po odsunu Němců z poválečného Československa, měla až do tohoto historického předělu naprostou většinu německy mluvících obyvatel. Vlastním rodištěm Stocklöwovým byl místní hostinec "Zum Eisenhammer", patřící chlapcovu otci, od roku 1871 i zdejšímu poštmistrovi. Poté, co vychodil obecnou školu v rodné obci, navštěvoval Josef gymnázium v Chomutově (Komotau), kde v roce 1858 i maturoval. Nato se věnoval studiu práv na pražské německé univerzitě a roku 1866 po jejich ukončení nastoupil jako právní praktikant u okresního soudu v Kadani (Kaaden). V únoru 1868 přichází jako auskultant do Mostu (Brüx) a v listopadu téhož roku v téže funkci do Domažlic (Taus). Od února 1869 je adjunktem okresního soudu v Tachově (Tachau) a v červnu 1883 je odtud ještě stále jako adjunkt přeložen do Vyššího Brodu (Hohenfurth). V dubnu roku 1884 dochází k jeho jmenování okresním soudcem v Horní Blatné (Platten), odkud v listopadu 1885 přesídlil do Úštěku (Auscha), kde byl roku 1894 povýšen na zemského soudního radu. S tímto titulem se vrací osm let poté (1902) do Vyššího Brodu a v roce 1907 je tam také v osmašedesáti letech penzionován. Ve Vyšším Brodě 17. prosince 1914 Josef Stocklöw umírá. Už v 18. ročníku (1880) MVGDB nacházíme (na s. 274-299) jeho obsáhlou stať s názvem Von Rosenberg nach Hohenfurt, publikovanou stejně jako naše přeložená textová ukázka se šumavskou tématikou (většina Stocklöwových prací se týká Kadaně) pod pseudonymem Josef Walfried, kterou vzdal hold zejména rožmberské historii kraje, který se mu měl stát posledním domovem.

- - - - -
* Perštejn / Studenec / Rožmberk nad Vltavou / † † † Vyšší Brod

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Heslo Josefa Stocklöwa v německém literárním lexikonu (2000) kupodivu jeho pseudonym neuvádí
Podle tohoto záznamu v "rodovém katastru" (matričním indexu) farní obce Vyšší Brod byl Joseph Stockloew, takto zde psaný, synem Antona Stockloewa, hostinského v Perštejně (psaném tu Pürstheim), tehdy okr. Kadaň (Kaaden), a Franzisky, roz. Jirschikové ze Žďáru (Saar), tehdy rovněž okr. Kadaň, a byl po dvakráte ženat: z prvního manželství, uzavřeného 20. září 1870 s Theresií Plahlovou, dcerou Jacoba Plahla z Chebu z Chebu (Eger), zesnulou dne 17. ledna 1880, měl dceru Rosu Annu Marii, narozenou 28. srpna 1873 a zemřelou 6. října následujícího roku 1874, po ní pak dva syny: ten prvý z obou Otto Johann Nepomuk se narodil 16. září 1875 a skonal 19. června 1896, druhý Josef spatřil světlo světa 9. září 1878 - to následné ze Stocklöwových manželství, uzavřené 3. října 1880 s Katharinou Eiblovou, dcerou vyšebrodského klášterního sklepníka Johanna Eibla a Magdaleny, roz. Rehbergerové, zůstalo bezdětné a Stocklöwova vdova zemřela až více než 13 let po svém muži 22. března roku 1928
Záznam tachovské matriky vypovídá jasně o existenci jeho prvorozeného třetího syna, kupodivu neuvedeného ve vyšebrodském "rodovém katastru",
pokřtěného 11. února 1872 den poté, co přišel v Tachově čp. 485 na svět, jménem Gustav Anton Josef Stocklöw (až později přijal jako vyšebrodský cisterciák řádové jméno Odilo)) - chlapcův otec je tu psán plným jménem Franz Josef Stocklöw jako syn hostinského v Perštejně (Pürstein) Antona Stocklöwa a Franzisky, roz. "Jürschick"(!) ze Žďáru (Saar), matka dítěte Theresia, roz. Plahlová, byla pak dcerou zemského soudního rady v Chebu (Eger) Jacoba Plahla a jeho ženy Marie, roz. Schützové ze Skalky u Chebu (Stein bei Eger) - kmotra a děda novorozencova Antona Stocklöwa zastoupil tu podepsaný "c.k. referent" Gustav Palme
Jeho medailon na stránkách oficiálního orgánu krajanského sdružení
Úvod jeho článku o baronu von Hußmann, postavě z dějin města Tachova i místních pověstí

zobrazit všechny přílohy

TOPlist