logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

GUSTAV WABRO

angekommen - angenommen, tj. "přišli a byli přijati"

Slavíme-li v tomto roce (rozuměj rok 2005 - pozn. překl.) pětadvacet let od převzetí patronátu města Ellwangen nad vyhnanci z někdejšího okresu Kaplice (Kaplitz), pak je toto jubileum pro nás spojeno především s pocitem hluboké vděčnosti.
Nejprve nám vyvstane před očima doba těsně po válce, obraz nekonečného proudu uprchlíků a vyhnanců v lidských zástupech do té doby nepředstavitelných. Miliony lidí muselo poválečné Německo přijmout do své náruče. Místní úřady musely všechny umístit alespoň zpočátku do "záchytných" táborů (v originále "in Auffanglagern" - pozn. překl.), odkud pak byli po skupinách, rodinách či jednotlivě přidělováni městům a obcím. Severní Württembersko přijalo ve srovnání s jinými částmi Německa zvláště vysoké množství vyhnanců. Roku 1950 činil jejich podíl na celkovém počtu obyvatel 20,3 procent. V "Altkreis" (tj. "starém zemském okrese" - pozn. překl.) Aalen to bylo dokonce 26,1 procenta, tedy více nežli čtvrtina.
Můj předchůdce ve funkci zemského rady okresu Aalen, Dr. Anton Huber, mi častokrát vypravoval, že v té době nejsilnějšího přílivu vyhnanců a uprchlíků jich přicházelo do okresu opětovně kolem tisíce za pouhou dekádu, přičemž tu do roku 1950 žilo nejvýše 126 tisíc obyvatel. Tato čísla svědčí výmluvně o rozsahu úkolů, spojených s přijetím a začleněním vyhnanců a uprchlíků, z nichž se mnohých ujalo samo město Ellwangen. Byli ovšem i z někdejšího okresu Kaplice. Ono začlenění náleží k snad nejvelkolepějším vůbec úspěchům obyvatel a místní správy v poválečném období. Nemohlo k němu dojít, kdyby si obě strany, ti zdejší i ti nově přišlí, nedokázali ve vzájemném porozumění vyjít vstříc. Vynikající výsledky postupného srůstání jsou patrny právě při pohledu na uplynulé půlstoletí.
V těchto 50 letech bylo dosaženo v poválečné obnově něčeho, co by se sotva kdo odvážil očekávat. Švábská píle a vyznání Charty vyhnanců - "Wir werden durch harte, unermüdliche Arbeit teilnehmen am Wiederaufbau Deutschlands und Europas" (tj. "Budeme se tvrdou, neúnavnou prací podílet na znovuvýstavbě Německa a Evropy" - pozn. překl.) - se takříkajíc sešly. Bilance je více než působivá.
Vyhnanci z někdejšího okresu Kaplice se cítili v Ellwangen přijímáni od samého počátku dobře, v mnoha případech dokonce se srdečnou účastí. Já sám patřím k těm posledně zmíněným. Ať už šlo o sousedovic děti, o spolek "Bund Neudeutschland" (tj. "Svaz pro nové Německo" - pozn. překl.), v neposlední řadě o kamarády z Peutingerova gymnázia (nazváno podle německého humanisty Konrada Peutingera /1465-1547/, rodáka ze švábského Augšpurku - pozn. překl.) - zakusil jsem velikou příchylnost a podporu. Právě proto se mi, jako i mnoha jiným, stal Ellwangen opravdovým domovem. Byl mi také později skvělou podporou jako zemskému radovi a poslanci.
Převzetím patronátu nad vyhnanci z někdejšího okresu Kaplice přihlásilo se město Ellwangen velice viditelně k těmto svým novým občanům. Oni naopak jsou si dobře vědomi toho, jak byli přijati, a cítí jako svou povinnost věnovat i napříště všechny své síly svému městu, za něž Ellwangen považují. Konají to s velkým, nadšeným zaujetím - jistě i z vděčnosti za to, co bylo vykonáno pro ně.


1980-2005 : 25 Jahre Patenschaft der Stadt Ellwangen für die Heimatvertriebenen aus dem Kreis Kaplitz, s. 412-413

Státní sekretář v.v. Dr. honoris causa Gustav Wabro se narodil ve vsi Kondrač (Neudorf, (dnes místní část obce Kamenná /Sacherles/, okres České Budějovice, někdejší okres Kaplice) jako syn manželů Walburgy a Rudolfa Wabro, kteří tu hospodařili na chalupě čp. 28. Jeho otec pocházel ze zaniklé dnes vsi Velíška (Wölschko, před svým konečným zánikem v roce 1973 místní část obce Malonty). Po vyhnání se ocitl roku 1946 s rodinou v Ellwangen (město na řece Jagst ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko, nyní asi s 25 tisíci obyvatel), kde 1954 na Peutingerově gymnáziu i maturoval. Studoval pak práva v Mnichově a v Tübingen (česky se dříve říkávalo "v Tubinkách") a po složení obou státních zkoušek byly jeho prvními působišti Landratsamt v Biberachu na řece Riß, správní soud v Sigmaringen, spolkové ministerstvo vnitra a zastupitelství spolkové země Bádensko-Württembersko při spolkových orgánech (Bund). Stal se zemským radou okresu Aalen (Landkreis Aalen) a pak okresu Ostalb (Ostalbkreis). V roce 1980 se stal jako ministerský ředitel šéfem úřadu bádensko-württemberského státního ministerstva, 1984 státním sekretářem a zplnomocněncem spolkové země Bádensko-Württembersko při spolkových orgánech v Bonnu. Od roku 1988 byl s právem hlasovacím členem zemské vlády, počínaje rokem 1992 i s pověřením pro evropské záležitosti. Po šest let byl členem Spolkové rady a v letech 1992-2001 poslancem zemského sněmu ve Stuttgartu. Z řady úřadů, které zastával, zmiňme funkci zemského pověřence pro vyhnance, uprchlíky, vysídlence a poškozené válkou při bádensko-württemberském státním ministerstvu v letech 1987-1998. Vedle vysokých spolkových i zemských vyznamenání je i nositelem papežského řádu sv. Silvestra, doktorem práv honoris causa Eötvös-Lorandovy univerzity v Budapešti zejména za zásluhy o uspíšení vstupu Maďarska do Evropské unie a laureátem Kulturní ceny Německo-maďarské společnosti (Deutsch-Ungarische-Gesellschaft), město Ellwangen mu pak v roce 2002 udělilo zlatou občanskou medaili (Bürgermedaille in Gold). Od roku 1959 je ženat s ellwangenskou rodačkou Mechthildou roz. Zeifangovou. Mají spolu dvě děti, dceru a syna. Gustav Wabro se činně podílí na spolupráci Německa s africkým Mozambikem. Je jistě více než symbolické, že právě on se svým životním osudem a zásluhami je uznávaným odborníkem na evropské právo. Společná Evropa by bez zkušeností lidí jako je on totiž vůbec sotva vznikla. Zemřel 25. června roku 2018 krátce po svých 85. narozeninách v Aalenu, kde je i pochován.

- - - - -
* Kondrač / † † † Aalen (BW)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Tady se svou manželkou hovoří s účastníkem výstavy k výročí 750 let vyšebrodského kláštera na zámku Ellwangen v roce 2009
Dva nekrology ze stránek krajanského časopisu - ten obsáhlejší napsal Alois Harasko a podává v něm podrobné životopisné údaje o zesnulém
Ves Kondrač (Neudorf) s kostelem, školou a hostincem na staré pohlednici

zobrazit všechny přílohy

TOPlist