logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

GUSTAV WABRO

angekommen - angenommen, tj. "přišli a byli přijati"

Slavíme-li v tomto roce (rozuměj rok 2005 - pozn. překl.) pětadvacet let od převzetí patronátu města Ellwangen nad vyhnanci z někdejšího okresu Kaplice (Kaplitz), pak je toto jubileum pro nás spojeno především s pocitem hluboké vděčnosti.
Nejprve nám vyvstane před očima doba těsně po válce, obraz nekonečného proudu uprchlíků a vyhnanců v lidských zástupech do té doby nepředstavitelných. Miliony lidí muselo poválečné Německo přijmout do své náruče. Místní úřady musely všechny umístit alespoň zpočátku do "záchytných" táborů (v originále "in Auffanglagern" - pozn. překl.), odkud pak byli po skupinách, rodinách či jednotlivě přidělováni městům a obcím. Severní Württembersko přijalo ve srovnání s jinými částmi Německa zvláště vysoké množství vyhnanců. Roku 1950 činil jejich podíl na celkovém počtu obyvatel 20,3 procent. V "Altkreis" (tj. "starém zemském okrese" - pozn. překl.) Aalen to bylo dokonce 26,1 procenta, tedy více nežli čtvrtina.
Můj předchůdce ve funkci zemského rady okresu Aalen, Dr. Anton Huber, mi častokrát vypravoval, že v té době nejsilnějšího přílivu vyhnanců a uprchlíků jich přicházelo do okresu opětovně kolem tisíce za pouhou dekádu, přičemž tu do roku 1950 žilo nejvýše 126 tisíc obyvatel. Tato čísla svědčí výmluvně o rozsahu úkolů, spojených s přijetím a začleněním vyhnanců a uprchlíků, z nichž se mnohých ujalo samo město Ellwangen. Byli ovšem i z někdejšího okresu Kaplice. Ono začlenění náleží k snad nejvelkolepějším vůbec úspěchům obyvatel a místní správy v poválečném období. Nemohlo k němu dojít, kdyby si obě strany, ti zdejší i ti nově přišlí, nedokázali ve vzájemném porozumění vyjít vstříc. Vynikající výsledky postupného srůstání jsou patrny právě při pohledu na uplynulé půlstoletí.
V těchto 50 letech bylo dosaženo v poválečné obnově něčeho, co by se sotva kdo odvážil očekávat. Švábská píle a vyznání Charty vyhnanců - "Wir werden durch harte, unermüdliche Arbeit teilnehmen am Wiederaufbau Deutschlands und Europas" (tj. "Budeme se tvrdou, neúnavnou prací podílet na znovuvýstavbě Německa a Evropy" - pozn. překl.) - se takříkajíc sešly. Bilance je více než působivá.
Vyhnanci z někdejšího okresu Kaplice se cítili v Ellwangen přijímáni od samého počátku dobře, v mnoha případech dokonce se srdečnou účastí. Já sám patřím k těm posledně zmíněným. Ať už šlo o sousedovic děti, o spolek "Bund Neudeutschland" (tj. "Svaz pro nové Německo" - pozn. překl.), v neposlední řadě o kamarády z Peutingerova gymnázia (nazváno podle německého humanisty Konrada Peutingera /1465-1547/, rodáka ze švábského Augšpurku - pozn. překl.) - zakusil jsem velikou příchylnost a podporu. Právě proto se mi, jako i mnoha jiným, stal Ellwangen opravdovým domovem. Byl mi také později skvělou podporou jako zemskému radovi a poslanci.
Převzetím patronátu nad vyhnanci z někdejšího okresu Kaplice přihlásilo se město Ellwangen velice viditelně k těmto svým novým občanům. Oni naopak jsou si dobře vědomi toho, jak byli přijati, a cítí jako svou povinnost věnovat i napříště všechny své síly svému městu, za něž Ellwangen považují. Konají to s velkým, nadšeným zaujetím - jistě i z vděčnosti za to, co bylo vykonáno pro ně.


1980-2005 : 25 Jahre Patenschaft der Stadt Ellwangen für die Heimatvertriebenen aus dem Kreis Kaplitz, s. 412-413

Státní sekretář v.v. Dr. honoris causa Gustav Wabro se narodil ve vsi Kondrač (Neudorf, (dnes místní část obce Kamenná /Sacherles/, okres České Budějovice, někdejší okres Kaplice) jako syn manželů Walburgy a Rudolfa Wabro, kteří tu hospodařili na chalupě čp. 28. Jeho otec pocházel ze zaniklé dnes vsi Velíška (Wölschko, před svým konečným zánikem v roce 1973 místní část obce Malonty). Po vyhnání se ocitl roku 1946 s rodinou v Ellwangen (město na řece Jagst ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko, nyní asi s 25 tisíci obyvatel), kde 1954 na Peutingerově gymnáziu i maturoval. Studoval pak práva v Mnichově a v Tübingen (česky se dříve říkávalo "v Tubinkách") a po složení obou státních zkoušek byly jeho prvními působišti Landratsamt v Biberachu na řece Riß, správní soud v Sigmaringen, spolkové ministerstvo vnitra a zastupitelství spolkové země Bádensko-Württembersko při spolkových orgánech (Bund). Stal se zemským radou okresu Aalen (Landkreis Aalen) a pak okresu Ostalb (Ostalbkreis). V roce 1980 se stal jako ministerský ředitel šéfem úřadu bádensko-württemberského státního ministerstva, 1984 státním sekretářem a zplnomocněncem spolkové země Bádensko-Württembersko při spolkových orgánech v Bonnu. Od roku 1988 byl s právem hlasovacím členem zemské vlády, počínaje rokem 1992 i s pověřením pro evropské záležitosti. Po šest let byl členem Spolkové rady a v letech 1992-2001 poslancem zemského sněmu ve Stuttgartu. Z řady úřadů, které zastával, zmiňme funkci zemského pověřence pro vyhnance, uprchlíky, vysídlence a poškozené válkou při bádensko-württemberském státním ministerstvu v letech 1987-1998. Vedle vysokých spolkových i zemských vyznamenání byl i nositelem papežského řádu sv. Silvestra, doktorem práv honoris causa Eötvös-Lorandovy univerzity v Budapešti zejména za zásluhy o uspíšení vstupu Maďarska do Evropské unie a laureátem Kulturní ceny Německo-maďarské společnosti (Deutsch-Ungarische-Gesellschaft), město Ellwangen mu pak v roce 2002 udělilo zlatou občanskou medaili (Bürgermedaille in Gold). Od roku 1959 byl ženat s ellwangenskou rodačkou Mechthildou roz. Zeifangovou. Měli spolu dvě děti, dceru a syna. Gustav Wabro se činně podílel na spolupráci Německa s africkým Mozambikem. Je jistě více než symbolické, že právě on se svým životním osudem a zásluhami se stal uznávaným odborníkem na evropské právo. Společná Evropa by bez zkušeností lidí jako je on totiž vůbec sotva vznikla. Zemřel 25. června roku 2018 krátce po svých 85. narozeninách v Aalenu, kde je i pochován.

- - - - -
* Kondrač / † † † Aalen (BW)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Dvě razítka školy v Kondrači z třicátých let 20. století - ještě za republiky a z roku 1939
Dva nekrology ze stránek krajanského časopisu - ten obsáhlejší napsal Alois Harasko a podává v něm podrobné životopisné údaje o zesnulém
Ves Kondrač (Neudorf) s kostelem, školou a hostincem na staré pohlednici

zobrazit všechny přílohy

TOPlist