logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JARO VEITH

Prohlášení

V poslední době se vynořily pověsti, že moje dámské a pánské kadeřnictví v Českých Budějovicích (v originále "meine Damen- und Herren-Friseur-Geschäft in Budweis" - pozn. překl.) bude zrušeno. Prohlašuji touto cestou, že tyto pověsti jsou nepravdivé a smyšlené a že můj závod bude mnou i nadále veden v plném rozsahu.

Jaro Veith,
dámský, pánský a divadelní kadeřník,
České Budějovice, Divadelní ulice 3.


Budweiser Zeitung, 1933, č. 36, s. 13

Toto je překlad německého inzerátu v českobudějovickém německém listě, jehož znění svědčí o tom, že pisatelovo jméno bylo městu dobře známo. A to zřejmě bez rozdílu jazyka, jak patrno z česky psané výzvy Jaro Veitha na stránkách Jihočeských listů z června 1928, kdy přebíral otcovu oficínu na téže adrese a neváhal proloženým písmem "v dokonalé úctě" "zejména velect. dámy ujistiti, že budou v mém závodě obslouženy vždy k největší spokojenosti". Takové to město už prostě bylo. Krize měla teprve nastat. V roce 1933, kdy se zvěsti o konci Veithova kadeřnictví objevily, byl takříkajíc na vrcholu svého uměleckého renomé. Když v březnu roku 1935 režíroval "lidovou hru" mladého autora Rudolfa Neudeka "Dreihundert Jahre Ehre", ve které sehrál s tehdy dvaadvacetiletou Ruth Schopenhauerovou (ta je pod jménem Ruth Feldner-Schopenhauerová rovněž samostatně zastoupena na webových stranách Kohoutího kříže) i dvě hlavní role sedláka a jeho dcery, nešetřila recenze nad jeho režií i výkony členů ochotnického souboru "Rampe"(později změnil jméno na Deutsche Kulturverbandsbühne a hrál v Malém sále Německého domu) na "jeho" scéně v domě zvaném "Klementinum", Lannova třída čp. 3, chválou za výkony, kterým sluší označení "erstklassige Kunst". Řekněme rovnou, že podle stati Wilhelma Formanna na webových stranách Kohoutího kříže o pohnutých dějinách budějovického německého divadla žil Jaro Veith, podle Formannových slov snad nejvýznamnější osobnost meziválečného divadelního ruchu v jihočeské metropoli vůbec, ještě koncem sedmdesátých let dvacátého století v západoněmeckém Mannheimu. Jak málo vím zatím o tom, kdy a jak skonal, dá se najít jeho jméno jak na archu sčítání lidu z roku 1921 pro dům v tehdejší Divadelní ulici čp. 3, tak v českobudějovické křestní matrice. Narodil se podle zápisu v ní dne 30. srpna roku 1894 v Kněžské ulici čp. 27 (a 1. září byl pokřtěn rodnými jmény Jaroslav Raimund, to první z nich odkazuje zřejmě na zde podepsaného chlapcova kmotra Jaroslava Schustera, obchodníka v Kněžské ulici čp. 11) holiči Felixu Veitovi (příjmení je tu psáno bez "h" na konci), synovi majitele domu Johanna Veita a Kathariny, roz. Schachnerové z Horní Stropnice (Strobniz), a jeho ženě Albině, narozené v Mičovicích (i v matrice "in Mičovic") čp. 1, okr. Prachatice, jako dcera Antona (Antonína) Kalíška a Elisabeth (Alžběty), roz. Šímové z Mičovic čp. 8. Z pozdějšího přípisu vysvítá. že se Jaroslaus Veit (tak je alespoň psán v oddací matrice), tehdy "Vormeister" c.k. dělostřeleckého pluku č. 9 (asi jako svobodník u pěchoty) dne 20. dubna 1918 v Českých Budějovicích oženil s Hildegard Schwarzovou (*7. července 1897 v Mariánských Lázních /Marienbad/ čp. 13 ), dcerou mariánskolázeňského kadeřníka Antona Schwarze a jeho ženy Aloisie, roz. Schatzmayerové původem z Korutan. Krajský soud ovšem na jaře roku 1926 podle českého přípisu toto manželství rozvedl pro "nepřekonatelný vzájemný odpor" obou partnerů. Oddací matrika do konce roku 1938 nijakou další českobudějovickou svatbu Veithovu nezaznamenává. Zato se s jeho jménem želbohu setkáváme při zprávě o průběhu silvestrovské zábavy v Německém domě, kterou organizoval (vystoupila tam už zmíněná slečna Ruth Schpenhauerová s recitací nářečních básní) a která se už zcela obešla bez "hrstky ,Volksgenossen'", jak si zdejší Němci po nacistickém mustru navykli označovat Židy. Rok nato v lednu 1940 už Budweiser Zeitung tituluje Jaro Veitha v jeho holičské oficíně titulem "Kamerad", poněvadž tam Kriegerkameradschaft Budweis jako místní organizace nacistického svazu válečných veteránů "NS Reichskriegerbund" nabízel k zakoupení vstupenky na "velkolepý" film "Großdeutscher Kriegertag 1939". V dubnu roku 1941 už se ze stránek "Budweiser Zeitung" dovídáme, že "Pg.", tj. straník Jaro Veith požívá titulu "Kreisfeierabendwart" a stará se o nacistické slavnostní večery jako okresní referent spolu s kapelou SA pod vedením "Pg." Emila Schacka (i ten je samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže). Věru neslavný konec německého ochotnického divadla v protektorátních Budějovicích.

- - - - -
* České Budějovice

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Tady "v dokonalé úctě" oznamuje převzetí kadeřnického závodu "v Divadelní ulici č. 3" po svém otci
Zpráva českobudějovického německého listu o divadelní hře, na níž se podílel spolu s Ruth Schopenhauerovou
Rodný dům čp. 27 v českobudějovické Kněžské ulici
Německy psaný záznam o jeho narození a křtu jménem "Jaroslav Raimund Veit" (kmotrem byl obchodník v Kněžské ulici čp. 13 Jaroslav Schuster) s pozdějším přípisem o svatbě roku 1918
Německy psaný záznam o jeho svatbě (ženich je tu psán "Veit Jaroslaus") s pozdějším česky psaným přípisem o rozvodu jeho manželství v roce 1926

zobrazit všechny přílohy

TOPlist