logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

HEINRICH TSCHIDA

"Koutecké" paličkářky


Na samém konci Nýrska (Neuern), nalevo od silnice vedoucí k Bystřici nad Úhlavou (Bistritz), rozkládá se malá městská část, zvaná tu "Im Winkal", tj. "v koutku". Může to být tak sotva deset domů, jejich obyvatelé ale jako by byli jednoho cechu (eine Gilde); spolu snášejí bolesti i radosti a drží nerozborně a věrně dohromady. Za časů, o kterých hovoříme (tj. léta 1840-1850), panovalo tu "v koutku" ženské plemeno a jeho vrchní regentkou byla tak řečená "Riaplschneiderlisl". Rozuměla svému úřadu, nešla pro slovo daleko a dokázala ochránit "slabší" pohlaví před mnohou pohromou. Zatímco krinolína slavila už v celém Nýrsku své vítězství a bohaté i chudé nasadily kolem pasu tu sukni s obručemi, zůstávala "kouteckým" paním a děvám čímsi zapovězeným už proto, že tady, co se odění týče, se prostě ctily dávné, odjakživa pěstované dobré mravy. Spodní rukávce (Unterarm), punčochy klínkované (Zwickerlstrümpfe), nabírané (Pufferlstrümpfe) či kaldounové (Kuttelstrümpfe) byly tu stále posledním výkřikem módy. Co se kytlic dotýče, byl tu velký výběr a každý čas si žádal vlastní variantu této základní součásti ženského (a kdysi v dávných časech i mužského - pozn. překl.) šatníku. Přes týden se nosila kytlice "všední", zvaná "Oaletookittl", tj. "pro každý den", o nedělích "Suntakittl" či také "Segenkittl" (rozuměj "k požehnání"), na jarmark "Marktkittl" se "zapínací" kapsou, na podívanou k muzice či tancovačce byla určena "Musí-kittel". Při odvodu daní na radnici přišla ke slovu "Rathauskittl" a ta rozhodně nebyla ze všech ta nejlepší. Kytlice hýřily barvami; jen když někdo umřel, spatřila světlo dne tak řečená "Leichkittel", celá do tmava. Paličkování krajek bylo tenkrát v Nýrsku domáckým "průmyslem" a "koutecké" ženy i tady udávaly tón. Vypichovaly se tu krajkářské vzory a dostávaly "v koutku" i svá jména. Nejlacinější krajky byly ty třicetikrejcarové: třicet krejcarů za dvanácte loktů (Ellen), které se v sobotu nesly k prodeji, kdy bylo ještě i zboží tak levné dosud pro všechny k mání. Pak přišla řada na velice žádané vzory roztodivných jmen jako "Gimperla", "Muschala", "Gänsgragla", "Riebeisla", "Misthäufla", "Zipferlhäuberla", "Arwaslöchala", "Bodenstejgla", "Wolkatn", "Messerspitz", "Tridretla", "Kochlöffala", ty "pětizlatkové" a "osmizlatkové" ("d' fünf- und acht Guldara"); byly to široké krajky, dvanácte loktů za pět či osm zlatých, na závěr se objevily i "neroztrhatelné" krajky zvané "pro věčnost" ("Ewigkeitspitzen"). Jednou si usmyslel nýrský rychtář, že na naše paličkářky uvalí zvláštní daň a ty se měly za týmž účelem objevit na radnici s výkazem svých ročních výdělků. Tu dotyčné navlekly na sebe všechny své nejhorší "radniční" kytlice, co doma chovaly, vzaly s sebou ty nejmenší paličkářské polštářky s nejubožejšími výtvory vzorů "Ganskrägl" (tj. "husí krček" či "husí límeček" - pozn. překl.) či "Fleckelspritzen" (tj. "kropenatý střik" - pozn. překl.) a už zmíněná Lizinka Riaplschneiderů se nejen postavila velkému ženskému zástupu do čela, nýbrž ujala se za všechny došlé i slova tak mocně, že byl rychtář věru rád, když byly všechny zase z radnice venku. Ze zdanění ovšem nebylo zhola nic.
Dnes leží polštářky někdejších paličkářek zapomenuty opravdu nejspíš někde "v koutě" světnice a poslední z těch, kdo znaly ono krásné umění, vzpomínají se steskem na časy, kdy se v "Rockastuben", tj. dávných "přástevnách" jen míhaly paličky sporým světlem a k práci zněl veselý zpěv dívčích i ženských hlasů...


Glaube und Heimat, 1966, s. 480-481

V podtitulu textu, v originále nazvaného "D' Winkalleut", tj. "lidi z kouta" a napsaného údajně v roce 1919, je jako jeho autor uveden ředitel nýrské měšťanky Heinrich Tschida. Stojí tu i datum jeho úmrtí, 10. únor 1926. Nekrolog v čísle 13 listu "Budweiser Zeitung" z toho roku připojuje dokonce přesný čas prý náhlého skonu oblíbeného pedagoga (půl dvanácté "vormittags", tedy půl hodiny před polednem), jemu bylo dopřáno dožít se 69 let věku a dosáhnout i coby člen spolkového vedení německého Böhmerwaldbundu širšího veřejného uznání. Na skupinovém snímku učitelů nýrského okresu z roku 1912 ho vidíme vprostřed prvé řady shromážděných, kde čtvrtý zprava usedl tehdy čtyřicetiletý Josef Blau - Tschidovi (to krásné příjmení "Třída"!) bylo o patnáct let více. 12. února 1926, dvacet let před rokem neblahého "odsunu", byl pan řídící (paní Therese, vdova po něm, zemřela brzy po odsunu 13. prosince 1948 ve württemberské obci Neuhausen auf den Fildern) v Nýrsku pochován do šumavské země, která tolik pamatuje.

- - - - -
† † † Nýrsko

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Vysvěcení nové budovy obecné a měšťanské školy v Nýrsku dne 25. září 1889
Pozvánka (1912) k domovské slavnosti v Nýrsku, provázená i jeho jménem (viz i Richard Katz)
Záznam o jeho úmrtí v nýrské matrice
Drobná zpráva o úmrtí jeho ženy po odsunu ve württemberské obci Neuhausen auf den Fildern

zobrazit všechny přílohy

TOPlist