KLEMENS TREML

Vlastní životopis

Řídící učitel Klemens Treml převzal dne 1. července 1935 vedení školy (rozuměj vedení německé obecné školy v Horní Stropnici /Strobnitz/ - pozn. překl.). Narodil se 17. dubna 1889 v bavorském Mnichově (v originále "in München i. B." - pozn. překl.), navštěvoval v letech 1895-1904 obecnou, měšťanskou a živnostenskou pokračovací školu v Železné Rudě (v originále "in Markt Eisenstein" - pozn. překl.), nato v letech 1904-1908 učitelský ústav v Č. Budějovicích (v originále "in B. Budweis" - pozn. překl.), maturoval tamtéž 5. července 1908 a složil také v Č. Budějovicích v listopadovém termínu (13. listopadu 1910) zkoušku učitelské způsobilosti. Byl dne 1. září 1908 ustanoven provizorním učitelem v Omlenici (v originále "in Umlowitz" - pozn. překl.) a setrval v O. (v originále "in U." - pozn. překl.) do 28. února 1910. Dne 1. března 1910 nastoupil jako provizorní učitel na pětitřídní obecnou školu v Rožmitále na Šumavě (v originále "in Rosenthal" - pozn. překl.), kde působil do 30. listopadu 1917. Od 1. prosince 1917 až do 15. října 1921 byl řídícím učitelem v Hranici u Nových Hradů (v originále "in Julienhain", v roce 2020 je v přestavěné budově někdejší německé školy čp. 79 tak zvaná "Hospoda u Hejmona" podle údajného ochranného ducha Novohradských hor - pozn. překl.) a od 16. října 1921 do 30. července 1929 byl ve stejné služební funkci činný na jednotřídní obecné škole v Šejbech (v originále "in Scheiben" - pozn. překl.). Od 1. srpna 1929 byl až do 30. června 1935 zaměstnán jako definitivní ředitel školy v Dobré Vodě u Nových Hradů (v originále "in Brünnl" - pozn. překl.).

Kronika školy Horní Stropnice 1924-1945

Na okraji strany 94 kroniky někdejší německé školy v Horní Stropnici je tento text označen titulkem "Klemens Treml - Lebenslauf". Je ovšemže vlastnoručně psán tím, o kom pojednává (také digitálně přístupná kronika školy v Šejbech má pasáž psanou Tremlovou rukou). O okázalé loajalitě učitelově vůči republice výmluvně svědčí hned následující strany školní kroniky z Horní Stropnice s ornamentálně zdobenými portréty Masaryka a Beneše i snímek učitelů a dětí pod prezidentskými portréty a velkým znakem státu na straně 114. Také Benešova cesta po jižních Čechách je zaznamenána a doprovod jí činí program slavnosti k 53. prezidentovým narozeninám s modlitbou za něho (!) a se 3 hned básněmi Watzlikovými (Hans Watzlik má na webových stranách i své samostatné zastoupení). Ještě úmrtí TGM a 28. říjen 1937 mají na stránkách kroniky důstojné místo (k státnímu svátku zazněla německy i Sládkova báseň Smíření (Versöhnung). Česky zní takto:

Slunko mlhou přeskakuje
v lesích za horami,
zapomeň, že trpké slovo
padlo mezi námi.

Jednou jdeme ve slunečnu,
jindy mrak se šeří; -
blyskne,- jenom když to přímo
k srdci neudeří.

Co se mračen na nebesích
žitím napřehání, -
všechny jako slunko plaší
tvoje pousmání!

Mělo ovšem záhy udeřit, a přímo k srdci. Dokládá to výčet událostí roku 1938, kdy v půl osmé ráno 28. října 1938 opustila poslední říšskoněmecká vojska předtím československá území nově za jejich účasti připojená a na následující dvoustraně je zvýrazněna věta, že "Vůdce nás přivedl nazpátek do Říše" a z Hitlera je při jeho velkém portrétu citován téměř výsměšný výrok válečného zločince, který by česky zněl:
"Pokud by se jednou mezinárodní štvanice a otravování studní měly pokusit o narušení míru naší Říše, vezmou ocel a železo německý lid a německý domov pod svou ochranu!"
V červnu 1944 přednesl pak žák jménem Schwab na slavnosti k Vůdcovým narozeninámi (narodil se mimochodem stejně jako Klemens Treml v dubnu 1889 a bylo tedy 1944 oběma 55 let) báseň "Volk will zu Volk", kterou sice básník Heinrich Gutberlet (1877-1953) napsal už před příchodem nacistů k moci, která se však zhudebněna dostala do všech nacistických zpěvníků. Neodolám, abych ji tu se svým pokusem o překlad neocitoval z SS-Liederbuch (9. vydání z roku 1943) jako varovný doklad zneužitelnosti "ohnivě básnického" slova a "krvavé" literatury "Blut und Boden":

Volk will zu Volk und Blut will zu Blut
und Flamme will zu Flamme!
Steig auf zum Himmel, heilige Glut,
rausch fort von Stamm zu Stamme.

Volk will zu Volk, ein Opfersturm
soll alle Herzen einen!
Hoch über einen deutschen Dom
soll Gottes Sonne scheinen.

Volk will zu Volk! Lasst Hand in Hand
und Schwur in Schwur entbrennen!
Wir wollen heim ins Mutterland,
zu den wir uns bekennen!

Lid k lidu lne, krev ke krvi
a plamen ku plameni!
Žár stoupej k nebi, který ví,
jak šumět kmen ke kmeni.

Lid k lidu lne, kéž v ohni tom
se všechna srdce spojí!
Hle, jediný německý dóm,
nad nímž Bůh v slunci stojí.

Lid s lidem ruku v ruce zas,
horoucně přísaháme,
mateřská země plane v nás,
k níž se co děti známe!

Musíme ještě dodat, že jde o předposlední stranu kroniky školy, která definitivně končí (i kdyby se tak nestalo, zbylo z jejích 235 dětí na konci školního roku v 8 dělených třídách pětitřídky toliko 45, tj. ani ne 6 na jednu dělenou třídu)? Pro pátrání o dalších osudech pana řídícího nás nasměrovaly záznamy Německého červeného kříže do hornobavorského okresu Starnberg. Byl tu hlášen nejprve ve městě Tutzing, 9. srpna 1946 přistěhoval do Hechendorfu, dnes městské části města Seefeld u jezera Pilsensee. Strávil tu více než čtvrtstoletí, podle záznamů zdejšího archivu zůstal svobodný a zemřel 1. března 1971 v Oberalting, pravděpodobně v nemocnici, která v této seefeldské čtvrti sídlí.

- - - - -
* Mnichov (BY) / Železná Ruda / České Budějovice / Omlenice / Rožmitál na Šumavě / Hranice / Šejby / Dobrá Voda u Nových Hradů / Horní Stropnice / † † † Seefeld (BY)