logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

HEINZ THEUERJAHR

Citáty


Vývody, které tu činím, se týkají v prvé řadě mne samého. Snad právě proto však by mohly mít význam i pro toho, kdo se vydává podobnou cestou. Jistěže nijaká myšlenka z těch, které zde reprodukuji, není nová. Ba naopak, podobné myšlenky jsou prastaré. Jen jsem si je znovu promyslel pro sebe. Zapsal jsem si je proto, poněvadž se zdá, jako by v poslední době nějak zapadly. Nemělo by se na ně zapomenout.

O vsi jménem Waldhäuser
Ves Waldhäuser pro mne znamená tichý klid práce v ateliéru, daleký výhled přes krásné hory, který zprostředkuje pocit klidu a svobody. Je to bezpečí v kruhu rodiny a přátel - jsou to hlučně slavené svátky. Jsou to daleké cesty starým, tichým lesem v myšlenkách na zítřejší práci - setkání s lidmi, kteří říkají, co si myslí, kteří pak o věcech, které říkají, myslí po svém (v originále "eigene Gedanke gemacht haben" - pozn. překl.). Je to třpytivý sníh beze stop a vyjící bouře, která láme stromy. Zachovalý kraj, jenž unikl přístupu civilizace, se zvířaty, která do této končiny patří a nejsou v ní cizí. To je klid, práce, bezpečí.

O Africe
Afrika, to je pro mě vytržení z veškerého návyku a pohodlí, je to úsilí až k vyčerpání všech fyzických sil. - Je to připravenost k setkání s neznámem, schopnost vydat se jeho obklíčení, které se nedá opanovat a proto se mu podvolujeme - je to dobrodružství, horký dech suchých stepí a buší - praskající oheň před chýší či stanem - křik zvířat za noci - šumění větru v poušti a srdce hluboce dojímající radostnost nekomplikovaných lidí. - Je to chtít přežít a směrovat k tomu veškeré své síly.

O abstrakci
Za každým obrazem a pod povrchem každé dobré sochy lze vystopovat abstraktně promyšlený koncept. Bezpředmětnost v umění není ničím novým. Naše doba ji jen vynesla na povrch. Nemohu v umění začínat tam, kam nějaký umělec dospěl na konci života. Mám na mysli Kandinského (Wassily Kandinsky /1866-1944/, ruský malíř, působil i v Německu, zemřel ve Francii - pozn. překl.). Jeho cesta vedla konsekventně k abstrakci. Kam však může vést cesta tolika mladých dnes od tohoto jeho konečného bodu? Tady něco nesouhlasí. Když se chci najít, musím prodělat jako v životě všechny věkové stupně. To ale nemohu, skloním-li se hned na začátku před nějakým receptem. Ztrácím tak svobodu.

O přírodě
Příroda se neopakuje. Když se jí přidržím, je nebezpečí, že se budu opakovat, menší, než kdybych se jí zřekl.

O cíli
Chci to, co jiní přede mnou stále znovu vytvářeli, udělat ještě jednou. Mělo by to ale potom nést můj rukopis.

O motivu
Když Vincent van Gogh maloval jakoukoli libovolnou banální krajinu, stvořil svět odznova. Motiv má podřízený význam.

O úkolu
Zpodobit nějaký předmět podle jeho podstaty, podle přírody, svým vlastním způsobem a zároveň podle nezměnitelného zákona umění (v originále "nach meiner Art und nach dem unveränderlichen Gesetz der Kunst gestatlten" - pozn. překl.). Nejstručnější výpověď je ta nejlepší.


Künstlerliste.de

Narodil se 18. července roku 1913 v pomořanském městě Stolp (dnes nese polské jméno Słupsk) jako syn ředitele elektrárny. Podle představ svého otce, jehož provázel na loveckých výpravách po východopomořanských lesích, měl se stát lesníkem. Stalo se ovšem jinak: po maturitě v roce 1932 ještě v rodném hnízdě a absolvování zemědělského kurzu studoval mladý Heinz Theuersjahr (to krásné pomořanské příjmení znamená doslova "drahý rok") už v Berlíně vysokou uměleckou školu (Staatliche Hochschule für Kunsterziehung) a vydával se o prázdninách na umělecká putování po Balkáně, Rumunsku, maďarském tehdy dosud Sedmihradsku a také Československu (někdy v letech 1933-1934). V roce 1936 byl varován před zapadlou vsí Waldhäuser am Lusen na bavorském svahu šumavské hory Luzný jako před končinou lapků a pytláků. To ho sem přilákalo a když za muziku dostal u sedláka Ludwiga Strohmeiera jídlo a nocleh na jeho seníku, rozhodl se sem jednou určitě vrátit. Sedlák to sice považoval za mladistvé blouznění, slíbil mu ale i kus země, který si ovšem blouznivec hned nato vykolíkoval. Večer prý chodíval na "českou stranu" do hospody na pivo a zazpívat si. V roce 1939 byl sice odveden do války, jeho vojenské "angažmá" však brzy skončilo krvácením z plic a propuštěním z wehrmachtu. S osmi tisíci markami od rodičů si dokázal ve vysněné vsi na Luzném nejen postavit dům, ale i založit rodinu s místní dívkou Zenzi (Vincencií) Schrankovou. Narodili se jim dva synové. Život tu byl těžký, možnost obživy ta nejomezenější, navíc musil čelit podezření, že se sem uchýlil pěstovat podle Říšské umělecké komory nějaké "zvrhlé" umění. Našel tu však kolem Reinholda Koeppela se dříve už soustřeďující kruh umělců a přátel, po válce přirozeně pak mající nalézt tvůrčí svobodný výraz ve výtvarné skupině Donau-Wald-Gruppe (DWG). V šedesátých letech se pak možnost cestovat i mimo Evropu projevila v Theuerjahrových výpravách do Afriky (tu první v roce 1960 prý mu umožnila suma, kterou dostal za dva a půl metru vysokou sochu "Dravý pták" z padlého modřínového kmene, opřeného léta o stěnu jeho "šumavského" domu a vystavenou teď v mnichovském Domě umění), které pokračovaly i v následujících dvou desetiletích. Dá se říci, že ze šumavského zázemí ji procestoval tolikrát, že se mu stala nezbytnou. Sochy zvířat to i odtud se mu staly životním určením. Keňa, Tanzánie,Uganda, Sudan, Egypt, Sahara, Čad, Kamerun, Středoafrická republika, Tunis, Alžírsko, Maroko, Namibie, Botswana (poušť Okawango) - co zbývá? Snad stručný výčet ocenění: Dolnobavorská kulturní cena 1971, Záslužný kříž Spolkové republiky se stuhou 1979, téhož roku čestné občanství Neuschönau, kam Waldhäuser přísluší, medaile města Grafenau, plaketa zemského okresu Freyung-Grafenau a čestné členství sdružení Kunstverein v Pasově (Passau), vše v roce 1983, pět let nato Kulturní cena zemského okresu Freyung-Grafenau. Dva roky po těžké operaci zemřel dne 3. května 1991 ve Waldhäuser am Lusen (prožil tu více než padesát plodných let) a je pochován stejně jako jeho přítel Reinhold Koeppel na hřbitově v Grafenau. Roku 2003 vyšel nákladem Pommersches Landesmuseum (tj. Pomořanské zemské muzeum) v Greifswaldu výstavní katalog prací Heinze Theuersjahra pod dvojjazyčným názvem "Als wär 's die Arche / Jak zewnątrz arki". Ano, plavil se světem jako biblický Noe, byť kolem hrozil v přímoří a údolích zánik víc a víc.

- - - - -
* Słupsk (PL) / † Waldhäuser am Lusen (BY) / † † Grafenau (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

U jeho domu s ateliérem ve Waldhäuser am Lusen stojí také tyto tři zvířecí plastiky ve volné přírodě
Článek k 20. výročí úmrtí, zdobený snímkem jeho sochy "Ještěrka" při řece Regen (Řezná) u Viechtachu

zobrazit všechny přílohy

TOPlist