logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

HILDE TAUSCHOVÁ

Nucená práce mohla potkat každého


Na masopustní úterý roku 1946 jsme byli my ze stavení zvaného Strempflhaus spolu se dvěma dalšími rodinami ze stavení zvaného Flödlhaus od nás z Hůrky (v originále "aus Stuben" /dnešní vlastně v původní podobě zcela zaniklá Hůrka/ čp. 9 - pozn. překl.) deportováni k nucené práci do českého vnitrozemí (v originále "in die Tschechei" - pozn. překl.). Všechny tři rodiny patřily k dělnické vrstvě (v originále "zur Arbeiterschaft", i česky se říkalo "k dělnictvu" - pozn. překl.) a hlásily se k sociálně demokratické straně. Můj otec měl dokonce průkaz, dosvědčující, že je antifašistou (byl psán česky a rusky a vystaven Úřadem pro vnitřní bezpečnost Okresní správní komise v Českém Krumlově 22. února 1946, formulace potvrzení /rusky stálo v záhlaví azbukou slovo "PROPUSK"/ pak česky zněla: "jest antifašistou, stojí pod ochranou českoslov. /!/ národa a jest osvobozen od povinnosti nositi označení" /rozuměj pásku s písmenem "N" - pozn. překl.) a měl na rukávě bílou pásku s nápisem "ANTIFA". Dalo by se předpokládat, že tím bude osvobozen od eventuálních donucovacích opatření. Bez ohledu na naše malé hospodářství se 2 kravami, 2 prasaty a 6 slepicemi jsme musili pryč z domu a domácí zvířata ponechat na místě. Následujícího dne si je ostatně Čech ze stavení čp. 1 zvaného u nás Mindlhof odvedl s sebou. K tomu už dědeček tu vykoupil pozemky, na kterých chtěl otec po válce.
Naložili nás na nákladní auto a vezli směrem na východ. Minuli jsme Krumlov (v originále "an Krummau vorbei" - pozn. překl.) a mířili dál do českého vnitrozemí. Nedaleko od Krumlova, ve vsi Skřidla blízko Velešína jsem musili vystoupit a byli jsme přiděleni místním sedlákům. To, čeho se nám, politicky nezatíženým vinou, dostalo tímto odvlečením, zanechalo v nás všechno jiné než nějaký dobrý pocit. Obávali jsme se, že nás čeká strádání a příkoří ještě větší. Nebylo to však zrovna tak zlé. Tady v blízkosti jazykové hranice se dal přece jen lépe navázat nějaký kontakt s Němci. Žilo se tu v pokojném sousedství a všichni místní vládli oběma jazyky. Mluvili stejně česky jako německy. Češi nakonec viděli a věděli, že se nám Němcům vedlo během války hůře než jim. Musili jsme pracovat, ale dělo se tak bez nějakých represálií.
Byli jsme tu moje teta Kathi (42 let věku) s oběma svými dětmi Annou (16 let) a Willim (12 let), dále Adolf Bauer (60 let) a Marie Bauerová (59 let), moji rodiče Franz (48 let) a Rosa (46 let) Hammerlindlovi, můj dědeček (76 let) a já Hilde (17 let). Tatínek a maminka byli původně odloučeni a přiděleni každý k jinému sedlákovi. Později se dostali oba k jednomu, který zaměstnával oba. Já byla ve Skřidlech původně u rolníka Jana Beneše. Musila jsem tam konat i velmi těžké práce ve dvoře. Obzvláště těžké mi připadalo vyvážení hnoje. Byla jsem pro tak obtížnou činnost ještě příliš hubená. Přivodila jsem si navíc tříselnou kýlu. Úřední lékař doporučil, abych dostala nějakou lehčí práci a tak jsem byla ještě před senosečí přeložena do Dobrkovic docela blízko Krumlova (v originále "nach Turkowitz, jetzt Dobrkovice ganz in der Nähe von Krummau" - pozn. překl.).
Byl to hostinec s malým hospodářstvím. Hostinský se jmenoval Antonín Šimon a jeho rodina měla 3 děti. Až do konce roku 1945 patřil ten hostinec jednomu Němci, který byl už vyhnán. Tenhle hostinský pašoval cigarety do sběrného tábora v Krumlově. Musila jsem konat práce v domácnosti a starat se i o 2 krávy a 1 kozu. Odpoledne mě přes moji kýlu posílali na jeden jiný statek, dříve také německý, kde jsem vypomáhala při žních.
Jinak se nám nevedlo nijak špatně. Měli jsme co jíst a také místnosti, vykázané nám na spaní, byly jakž takž (v originále "einigermaßen" - pozn. překl.) obyvatelné. Zpočátku jsme sice měli stále ještě hlad, ale tatínek mi dokázal vždycky podstrčit něco chleba. Dostávali jsme také peníze, poněvadž jsem, jak si vzpomínám, byla jednou se svou Češkou na nějakém trhu a koupila jsem si tam noční košili. Kolik stála, už nevím. V neděli mě s sebou hospodyně brala do kostela. Stávala jsem úplně vzadu a nerozuměla ničemu, neboť od kněze nepadlo jediné německé slovo (v originále "weil die Messe in tschechisch war", ačkoli mše v národních jazycích se slouží až po Druhém vatikánském koncilu, konaném v letech 1962-1965 - pozn. překl.).
Ty peníze mi po vyhnání stejně už k ničemu nebyly, poněvadž jsme je musili předtím zase odevzdat. Někteří Češi byli skálopevně přesvědčeni o tom, že se zase vrátíme.
Krátce před nástupem do vyhnaneckého transportu (v originále "vor Antritt des Vertreibungstransportes" - pozn. překl.) jsme si směli zpátky v Hůrce sbalit 50 kilogramů svých věcí a pak už se jelo zase do krumlovského sběrného lágru.

Předchozí text jsem v německém originále našel na s. 205-207 knihy Gustava Stiftera, i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže, s titulem "Stuben: das verschwundene Dorf im Herzen des Böhmerwaldes" (2007). Autorka "zprávy" (v originále "Bericht") Hilde Tauschová, roz. Hammerlindlová, se narodila 3. ledna roku 1929 v Hůrce čp. 9, ve stavení, které tady jako téměř všechna ostatní bylo srovnáno se zemí už kvůli železniční trati, vedoucí po napuštění Lipenského přehradního jezera při jeho březích v samé blízkosti silnice mířící k Horní Plané, jejíž je dnes rodná ves paní Hildy pouhou místní částí. Otec paní Tauschové Franz Hammerlindl se narodil dne 3. února roku 1898 v Pláničce (Planles) čp. 7 a den nato byl v kostele farní obce Černá v Pošumaví (Schwarzbach), zasvěceném Neposkvrněnému Početí Panny Marie, tamním farářem Franzem Bürgerem i pokřtěn. Byl synem horníka z Pláničky Franze Hammerlindla staršího, narozeného dne 8. března 1870 v Černé v Pošumaví, jehož otec Albert Hammerlindl byl v Pláničce čp. 7 podruhem, matka Theresie, roz. Neubauerová, pocházela z Černé v Pošumaví čp. 9. Matkou Franze "mladšího" se stala Katharina, narozená 20. dubna roku 1870 v Hůrce čp. 16 jako dcera Jakoba Zacha, podruha v Hůrce čp. 15, a Josefy, roz. Mayerhoferové z Glöckelbergu (dnes zaniklá Zvonková). Záznam v křestní matrice provází přípis o svatbě Franze Hammerlindla "mladšího" dne 16. července roku 1928 v Horní Plané (Oberplan) s Rosou Brunnerovou, narozenou, jak víme odjinud, 8. ledna 1900 v Jelmu (Melm). Až uvidím na nějaké zdi sprejem nastříkán nápis "ANTIFA", vzpomenu si na ně.

- - - - -
* Hůrka, Horní Planá / Český Krumlov / Skřidla, Velešín / Dobrkovice

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam křestní matriky farní obce Černé v Pošumaví o narození otcově
Tatínek na snímku z fotoateliéru Seidel, datovaném 29. října 1942
Rodiče společně na snímku z téhož dne
Potvrzení z roku 1946 o tom, že je otec antifašista, v češtině a ruštině
Provizorní průkaz maminčin a její z roku 1946

zobrazit všechny přílohy

TOPlist