logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRITZ STÜBER

Und wenn es tausendmal...


Und wenn es tausendmal misslingt, beweist,
allein schon der Versuch zur Tat den Geist,
der stolz und stark, von Zweifeln unbeirrt,
dereinst die Todesfesseln sprengen wird.

Und wenn es tausendmal misslingt, es muss
trotz Pharisäerlist und Judaskuss
das Volk, das ihr zu kreuzigen geglaubt,
vor aller Welt erheben frei sein Haupt.

Und wenn es tausendmal misslingt, bezeugt
der Wille, der sich keiner Willkür beugt,
dass einst die Zukunft, rein und unzerstört,
nur uns allein, den Gläubigen gehört.

Byť marno tisíckrát...


Byť marno tisíckrát, čin sám,
už pokus oň přec míří k výšinám,
hrdý a silný, skepsí nezmýlen,
z okovů smrti chce se dostat ven.

Byť marno tisíckrát, ten lid,
Jidáš a farizej co chtěl jej obelstít
a svět by na kříži ho viděl rád,
hlavu vztyčí a volně bude stát.

Byť marno tisíckrát, Bůh ví,
že vůle se před zvůlí neskloní.
Budoucí den, až rozplyne se dým,
že bude patřit nám, nám věřícím.

Heilig Vaterland - Neuere deutsche Lyrik (1982), s.68

Vaterhaus


Wenn der Abendwind
Durch die Blätter rinnt
Und der Sonne Lauf sich neigt zu Tal.
Wenn das Heimchen geigt
Und die Unrast schweigt,
Hebt das Märchen an: Es war einmal!

Eng um Hof und Haus
Streicht die Fledermaus
Und im Stalle stampft das müde Vieh.
Leis' und sehnsuchtbang
Schwebt im Glockenklang
Die vergess'ne Kindheitsmelodie.

Alter Brunnen rauscht,
Hohe Linde lauscht
Weit ins traumgehängte Land hinaus.
Und die Seele steht
Stumm im Dankgebet
Vor dem Gotteswunder Vaterhaus.

Otcovský dům


Večer proudí dech
větru po listech.
K obzoru se slunce naklání.
Cvrčku, píseň hrej!
Zmlká denní děj,
pohádka zní do usínání.

Vracím se sem zpět;
netopýří let
obepřádá dům i teplou stáj.
Do tmy dozvání
z návsi klekání,
připomíná dětství, dávný ráj.

Tady pramení
zpod lip šumění
studny, jež se odevzdává snům.
V jasu na duši
stoupat vytušíš
dík tam k nebi za otcovský dům.

Mein Böhmerwald, 1940, č. 4-5, s. 2

Der Bauer


Sein Werkzeug Sichel und Pflug,
Sein Schicksal Sorge und Plage
Im wechselnden Ablauf der Tage
Und Not und Mühsal genug.

Und immer Leben und Tod
In jeder Aussaat und Ernte,
Um die er sich bücken lernte
Ein Diener am ewigen Brot.

Und immer ein Kommen und Geh'n
Im Haus, im Hof und im Stalle,
Davor die Geschlechter alle
Wie Blätter vorüberweh'n.

Und was ihm der Ahne vermacht,
Er gibt es den Kommenden weiter,
Ein Mittler, ein Wegbereiter,
Ein Posten auf einsamer Wacht.

Reift schwer am Halme die Zeit,
So darf er sein Leben verlassen,
Um selber Wurzel zu fassen
Im Acker der Ewigkeit.

Sedlák


Na pomoc kosu a pluh,
za úděl starost a dřinu,
den za dnem plný je stínů
nouze, jíž věrný je druh.

Co vzejde a zajde zas
v setbě i žni, třeba chudé,
z toho chléb činit bude
navěky po veškeren čas.

Věčná chůze, ne chvat
v chalupě, dvoře i v stáji.
A rody uplývají,
jak listy cítí svůj pád.

Co předkové dali mu,
dál potomkům řádně to svěří,
jeho krok cesty měří
jako stráž času pozdnímu.

Tak dobrý klas těžce zrá,
než smrtka pole sežne,
zas vydá zrno režné
ta brázda nesmírná.

Mein Böhmerwald, 1941, č. 8-9, s. 27

Die alte Post


Großvater als Erzähler,
Der Enkel ihm am Knie.
Und rings um Dorf und Täler
Des Posthorns Melodie.

Und fernher Hufetrappeln
Und heller Peitschenklang
Die schlanken Silberpappeln
Um Sumpf und See entlang.

Und muntre Reiselieder
Nach Schwager Wunsch und Wahl:
Das alles kommt nicht wieder.
Das heißt: Es war einmal.

Stará pošta


Dědovo povídání
s vnoučaty na klíně.
Hlas trubky, koňské ržání,
hrkot kol v rovině.

Cval kopyt svou si přede,
svist biče protne vzduch.
Ta štíhlá alej vede
podél slatě, ví Bůh.

Proto ta lehká píseň,
švagr ji míval rád.
O tom, že nevrátí se,
co bylo jedenkrát.

Glaube und Heimat, 1994, č. 1, s. 18

Dr. Fritz Stüber se objevuje jako šumavský autor v této antologii vlastně proto, že ho nacházíme za války jako častého přispěvatele vídeňského časopisu Mein Böhmerwald Herberta vom Marouschka. V čísle 9 šestého ročníku roku 1942 najdeme dokonce jeho podobiznu od malíře Otto Freie. Označován za "autora srdce", byl Stüber, narozený ve Vídni 18. března 1903 a zesnulý rovněž tam 31. července 1978 ve svých pětasedmdesáti letech, dlouholetým šéfredaktorem rakouského proněmecky i po válce orientovaného tradicionalistického měsíčníku Eckartbote, jedním z nejlepších řečníků poválečného vídeňského parlamentu (byl v letech 1949-1956 poslancem rakouské Národní rady za Verein, resp. Wahlpartei der Unabhängigen, předchůdkyni dnešní FPÖ - vídeňské organizaci VdU předsedal) a vedle své činnosti v buršáckých spolcích i prezidentem tamní Hebbelovy společnosti. To trochu zabolí Stifterovy ctitele, ale i dnes platí slova dovětku germanistova k českému překladu Pozdního léta, vydaného právě osudného roku 1968: "Stifterův současník a velký odpůrce, Friedrich Hebbel, sliboval polskou královskou korunu každému, kdo by byl schopen dočíst Pozdní léto do konce. Pro nás však nabyl Stifterův obraz, namalovaný všemi barvami touhy a rezignace, příslušející ztracenému ráji, novou přitažlivost snad právě proto, že jsme jich již tolik ztratili." Kéž by to bylo lze vztáhnout na šumavskou německou literaturu jako celek!

- - - - -
* Vídeň (A) / † Vídeň (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Na portrétu od malíře Otto Freie
Papírová vazba (1943) jeho válečné knihy o starovídeňském porcelánu,
kterou vydalo nakladatelství Karl H. Bischoff ve Vídni
Obálka jím založeného (1959) časopisu spolku Österreichische
Landsmannschaft a vpravo vedle znak spolku, který je zároveň
znakem tzv. "Německého školského sdružení" pro podporu 
německého školství ve smíšených oblastech Rakouska
a pro krajany v zahraničí

zobrazit všechny přílohy

TOPlist