logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

RICHARD STRUNZ

Ze života studentů od nás z Kaltenbachu

Tím prvým, kdo se od nás z Kaltenbachu (dnešní Nové Hutě - pozn. překl.) vydal do světa na studie, byl asi bratr obchodníka a hostinského Leo Woldricha (dnes je v tom domě naproti zdejšímu kostelu a faře, ve kterém kdysi fungoval jeho hostinec a obchod smíšeným zbožím, penzion U Zpěváků - pozn. překl.) Matthias Woldrich (Hiasei-Lehrer). Žil pak v Liberci (Reichenberg), byl tam městským radním a působil velmi blahodárně na poli péče o děti a mládež.
Od té doby to bývala vždy celá skupina, která se rozhodla odejít za studiem z domova. k prvnímu "vrhu" náleželi: Emmerich Bartik (Honsol Emmerich), Wilhelm Strunz, Ignaz Sager, Kilian Eisler a Leo Frank (ze stavení vlevo od hospody na Pláních /Planie/, na okraji lesa). Ti první tři se stali učiteli, Bartik a Strunz odešli do Dolního Rakouska, což bylo možné proto, že Kaltenbach tehdy ještě náležel k rakousko-uherskému mocnářství. Sager zůstal doma a působil v Kaltenbachu, v Scheureku (dnes zaniklé Stodůlky, na mapách chybně Žďárek - pozn. překl.), v Pasece (Passeken) a v Novém Světě (Neugebäu). Eisler dostal místo v Praze a Frank odešel do Vídně. Vnesli sem do vsi život. Vzpomínám si ještě na jednu akci, které jsem se směl, poněvadž se konala odpoledne, ještě jako malý chlapec účastnit. Studenti přednesli přes malý počet účinkujících čtyřhlasně několik písní, recitovali a nejlepší zpěvák mezi nimi, totiž Emmerich Bartik, zpíval i za doprovodu kytary a mě dodnes zní v uších refrén jeho písně o víně:

"Ja der Wein, Wein, Wein,
der geht lieblich ein." )
(tj. "Víno, víno, víno mně
do hlavy jde líbezně - pozn. překl.)

Leží už teď všichni pod zeleným drnem.
Ke druhé skupině patřili: Franz Strunz, Franz Sperl, Hubert Woldrich, Anton Wastl, Richard Strunz, Emil Sager, Bruno Sager (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), Franz Woldrich (po chalupě čp. 61 "Leo Franz", také i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) a nějaký Kubitschek (snad Anton Kubitschek /Kubicek/, který je rovněž samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) ze Starých Hutí (Althütte). Aby se studenti dali víc dohromady, vzešel od Franze Strunze nápad založit spolek. Nazvali jsme ho podle jednoho severoevropského germánského kmene "Herulia" (Herulové pocházeli zřejmě z jižní Skandinávie, putovali na východ, sídlili v 5. století na jihozápadě Slovenska a v přilehlých oblastech Moravy, Rakouska a Uher, než byli poraženi Langobardy a zčásti se vydali zpět na sever, zčásti splynuli s obyvatelstvem okolních zemí, viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Herulové - pozn. překl.). Jako "úderné spolčení" (v originále "als ,schlagende' Verbindung" - pozn. překl.) jsme si obstarali dvě "býčí hlavy" (v originále "Stierköpfe" - pozn. překl.), rozuměj drátěné masky k ochraně šíje a hlavy a dvě šavle, načež jsme věnovali mnoho hodin svého volného času šermířskému sportu, aniž bychom v něm ovšem dosáhli olympijské zralosti. Své pitky (v originále "unsere Kneipen" - pozn. překl.) jsme odbývali v jedné podkrovní místnosti hospody na Pláních. Přidružil se k nám tehdy i jeden student z Nicova (Nitzau), který sem za námi nelitoval daleké cesty, navíc často i nočním lesem zase nazpátek. Udržovali jsme také spojení se studenty z Kvildy (Außergefild) a navštěvovali komersy (v originále "die Kommerse", tj. slavnostní pitky - pozn. překl.) středoškolského studentského sdružení Normannia ve Vimperku (Winterberg). Později k nám přibyli ještě Erich Sager, Robert Stögbauer a Alois Randak. Bruno Sager a Franz Kufner (bratr Josefa Kufnera, samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), který se ovšem víc věnoval myslivosti, nebyli přímo členy našeho spolku, zato jsme přijali, aby náš počet vzrostl, za "kulérsestry" (v originále "Couleurschwester" podle slova "Couleur", označujícího barvu /kulér/ čapky a šerpy, kterou se studentské spolky navzájem lišily - pozn. překl.) dcery revírního lesního Sperla Mitzi a Fanny (pozdější manželka autora textu Richarda Strunze - pozn. překl.).
Rád bych ještě připojil následující epizodu z těch našich spolkových časů: jednou jsme tak zase "knajpovali" v naší podkrovní světničce, kde nám tentokrát dělal společnost i někdejší vysokoškolák a "Korpsstudent" (slovo "Corps" /od roku 1911 se píše namísto "Korps"/ označuje staré studentské sdružení, v konzervativním duchu "nadnárodní" a "nadstátní" /"supranational"/ - pozn. překl.) Rup Hable, příbuzný paní Sperlové. Byl nám vždycky velmi vítaným hostem, poněvadž jsme pak nemusili nic platit. Popíjeli jsme až do bílého rána, ale pivaři Rupovi to bylo ještě zatraceně málo. Vydali jsme se vespolek k Nazi (tj. Ignazi - pozn. překl.) Sagerovi, abychom tam v naší pitce pokračovali. Snídal tam ale už český stavitel, který tenkrát budoval cestu od staré cihelny až ke kostelu. Když jsme s napilým hulákáním vpadli do šenku, vpředu velký, tělnatý Rup, domníval se stavitel, že ho snad chceme přepadnout, nechal stát kávu nedopitu a uchýlil se do kuchyně. Teprve hostinského snaše Olze (Olga Sagerová, roz. Pipeková, matka Olgy Hartmetz-Sagerové, samostatně zastoupené na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), která uměla dobře česky, se podařilo ho uklidnit. Pro nás, kteří jsme ještě byli na studiích, by mohla mít událost nebezpečné následky, poněvadž středoškolská studentská sdružení byla v Československé republice zakázána (v originále "denn Mittelschulverbindungen waren in der CSR verboten", k tomu tvrzení autora textu lze jen dodat, že v roce 1935 byly všechny studentské spolky zakázány v Německu nacisty - pozn. překl.).
Část členů našeho spolku postupně ukončila svá studia, nastoupila k výkonu povolání a rozprchla se do různých míst. Spolek tak téměř bez ohlasu (v originále "sang- und klanglos" -, tj. "bez okolků, bez povyku", německé rčení prý vzniklo z toho, že na pohřbech prostých lidí nezněly zvony - pozn. překl.) zanikl. Kam šavle, "býčí hlavy", čapky a knihovna (také tu jsme měli) zmizely, nedá se asi objasnit.
Zatímco až dosud mířila většina studentů do Budějovic, stal se nyní jejich cílem Krumlov (v originále "Krummau" - pozn. překl.), Franz Schuster (i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), Erich Gerhard (Kotrbaty), Alfred Sager, Frank a Leo Nebl (rovněž samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) s podporou nadace Bischof-Neumann-Werk navštěvovali tamější gymnázium. Měli se rozhodnout pro kněžské povolání, avšak jen Leo Nebl se k tomu nakonec cítil povolán. Schuster a Gerhard vystudovali v Praze medicinu, Frank studoval ... (zemřel předčasně).
Zajímavé bylo i studijní zaměření Franze Sagera, o kterém vím jen tolik, že celý čas náležel jednomu velice přísnému mnišskému řádu, který na naléhání své matky, přesvědčené, že by ten odříkavý způsob života nemohl ve zdraví přestát, zase opustil.
Byla-li až dosud řeč jen o mužském pohlaví, které se cítilo být povoláno ke studiu, prokázaly studentky Rosa Kukralová (manželka Ericha Sagera, oba učitelé), Lore Schwägerlová, Hilde Kufnerová a Ida Pillerová (ta poslední provd. Gerstbergerová je také i samostatně zastoupena na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), že se dovedou "svému muži postavit".
Poněvadž jsem někdy v té době Kaltenbach opustil, nemám o dalších osudech studentského mládí nijaké další informace.


Kaltenbach - Heimat im Böhmerwald (1980), s. 249-252

Znovu ještě k našemu feriálnímu studentskému spolčení "Herulia"

Po prvé světové válce se sdružilo několik tehdejších studentů - Franz Strunz, Richard Strunz (tady hovoří autor textu o sobě samém - pozn. překl.), Franz Sperl, Emil Sager, Franz Woldrich aj. k feriálními spolku (v originále "zu einer Ferialis /Ferialverbindung/" - pozn. překl.). Svou "boudu" (v originále "ihre Bude" - pozn. překl.) měli v podkroví hostince na Pláních (říkalo se tam "po chalupě" Veitn Wenzei) a vedle u lesního Sperla na mlatě šermírnu. Spolu se studenty z Kvildy pořádali pitky (v originále "wurden Kneipen abgehalten" - pozn. překl.) a také výlety vždy ovšem zásadně jen s kuléry (čapkami) a šerpami (v originále "streng mit Kappe und Band" - pozn. překl.). U velkého stolu seděli "buršové", drzí "fuksové" (doslova "lišáci", tj. kandidáti na plné členství, neplnoprávní členové - pozn. překl.) pak u malého stole v koutě zvaném "Bierverschiß" (tj. doslova "pivní klatba", určená těm, kdo jsou "Bierkranke", tj. "pivně choří", nechtějící, neumějící či nemohoucí pít pivo jako "mazáci", řečeno po česku - pozn. překl.). K výstroji a výzbroji náležely vedle osobní čapky a šerpy šermířské šavle (jedna byla čestná "Ehrensäbel") a komersové zpěvníky (Kommers-Liederbücher). Jako dámy fungovaly tři sestry Sperlovy: Anna, Mitzi a Fanny.


Kaltenbach - Heimat im Böhmerwald (1980), s. 252

P.S. Přestože se v nich některé informace opakují, jsou v rodáckém sborníku oba ty texty, jeden delší a druhý kratší, otištěny s doprovodem pamětních snímků hned vedle sebe.

Dne 13. srpna roku 1991 zemřel ve Steinau, místní části obce Petersberg na okraji hesenského města Fulda Richard Strunz, "Konrektor i.R.", tj. penzionovaný zástupce ředitele školy, v 87 letech na srdeční selhání. Narodil se 21. července 1904 v Kaltenbachu čp. 91 (té části dnešních Nových Hutí se říkalo Böhmhäuser, tj. České Chalupy) řediteli místní školy Adolfu Strunzovi (1874-1940), rodem z Bučiny (Buchwald), a jeho ženě Hermině, roz. Sagerové (1871-1914). Měl 3 starší sourozence, bratry Wilhelma (*1896) a Franze (*1901) a sestru Resi (*1898). Děd z otcovy strany Wilhelm Strunz byl lesním dělníkem z dnes zcela zaniklých Samot (Adlerhütten) u Kunžvartu (Kuschwarda, dnešní Strážný), jehož žena Ludmilla, roz. Christophová, byla nemanželskou dcerou Anny Gaißbauerové z Horních Světlých Hor (Oberlichtbuchet), legitimizovanou následným matčiným sňatkem s c.k. finančním dozorcem Andreasem Christophem. Ředitel školy v Kaltenbachu Adolf Strunz se v srpnu roku 1921 ve zdejším kostele Nejsvětějšího Srdce Ježíšova podruhé oženil s Marií Sagerovou, dcerou Richarda Sagera a Karoliny Heiny, prarodičů Bruno Sagera, i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže. To už ovšem jeho syn Richard končil studia na učitelském ústavu v Českých Budějovicích (Budweis) a právě v rodném Kaltenbachu nastoupil svou první učitelskou štaci. Ve třicátých letech až do vyhnání v roce 1946 působil pak jako odborný učitel na měšťanské škole ve Vimperku. Dne 8. srpna 1936 se v Hrabicích (Rabitz) u Vimperka oženil s Franziskou Sperlovou (Sperl-Fannerl), dcerou vrchního lesního Heinricha Sperla a Franzisky, roz. Gebertové z lesovny na Pláních (Kaltenbach-Planie) čp. 8. Z manželství vzešli dva synové, Wolfgang a Helmut. Druhým domovem se rodině po vyhnání stala ves Steinau (Petersberg 2) v Hesensku. Richardova žena Franziska zemřela už 19. května 1960 v Neustadtu, okres Marburg. Jeho bratr Willi skonal ve Vídni, Franz, druhý z bratří, ve Flieden u Fuldy. Vedle své školní práce byl Richard Strunz i varhaníkem a vedoucím dvou pěveckých souborů. Ze sourozenců ho přežila jen sestra Theresia, provd. Gabauerová. Tři dny po svém skonu byl Richard Strunz ve Steinau pochován za velké účasti smutečních hostí, jak připomněl ve svém nekrologu na stránkách krajanského časopisu Böhmerwäldler Heimatbrief Josef Kufner, rovněž rodák z "kaltenbašských" Plání.

- - - - -
* Nové Hutě / † † † Steinau, Petersberg (HE)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam o narození a křtu jeho otce v matrice farní obce Kunžvart (dnes Strážný, ovšem bez kostela a fary) s přípisem o datu jeho úmrtí
Záznam genealogického serveru o jeho matce, jejích rodičích, manželovi a dětech, tedy i o něm
Na pohlednici Nových Hutí z přelomu 19. a 20. století je vidět i škola, kde učil jeho otec
Prospekt domovského muzea někdejších "Kaltenbašských" v Röhrnbachu

zobrazit všechny přílohy

TOPlist