logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

MARIA STRAKOVÁ

Christnacht*


O Heimat -- wie liegst du so weit!
Verklungen deine Glocken zur Weihnachtszeit...
Verloren: Menschen, Scholle und Habe...
Da griffen wir müde zum Wanderstabe...
Und immer einsamer ward es dann
Bis allmählich unser Leben zerrann.
Wenn einsam wir sitzen im fremden Ort
Fliegt unsre Seele zur Heimat fort.
Schuldlos sind zu Bettlern gemacht...
Doch blieb uns der Zauber der Heiligen Nacht!
Das Wunder an armer Statt
Wo Marie das Kindlein geboren hat.
O selig der Weise -- wie der Tor,
Der niemals Sinn und Glauben verlor
Werde wie sie so arm und so reich
Dann findest du Wahrheit und Wunder zugleich!

Svatá noc


Domove, jaks jen daleký!
Zvon k nám na půlnoční oněměl navěky...
Ztraceni lidé, nárok na cokoli...
Odešli jsme jak o žebrácké holi...
Jak osamělost rostla na vše strany,
životní vazby zely zpřetrhány.
Když sedáme tak někdy v cizí hluši,
k domovu dáme prchat vlastní duši.
Kdo bez viny byl takto oloupen,
Svatou noc vnímá jako živý sen!
To chudákům v ní pode hvězdou sladkou
z Marie Panny vzešlo Jezulátko.
Mudrc i bloud buď pln teď blaha síly,
rozum i víru nikdy neztratili
ti, kdo jsou chudí a přec bohatí,
že pravdu rovnou divu našli v závrati!

Glaube und Heimat, 1980, č. 12, s. 37-3

Aus den letzten Gedichten


Oh Heimat!
Dein, du stiller Ort,
denk ich immerfort!
Könnte ich dich je vergessen,
hätt' mein Herz dich nie besessen.
Tausend Wege möchte' ich geh'n,
um noch einmal dich zu seh'n.
Ging' bis an der Erde Ende,
wenn ich dich, oh Heimat, fände.
Kniete auf der Scholle Grund,
küsste die Krume mit zuckendem Mund,
denn ich weiß:
Hier floss der Väter Träne und Schweiß.
Ging' ich dann wieder der Fremde zu,
fleht' ich zum Herrgott:
Bewahre sie Du!

Z posledních veršů


Domove!
Tebe, tichý kout,
nikdy nelze zapomenout!
A kdyby se tak stalo přece,
nač posedls tak moje srdce?
Tisícem cest bych prošla svět,
spatřit tě aspoň naposled.
Na konec světa bych se dala,
kdybych tě, domov, uhlídala.
Poklekla bych na tu píď země,
rty chvějící v ni vtiskla jemně,
poněvadž vím:
Tu slz, potu předků tekl proud.
Než zas by mne přijal cizí vzduch,
prosila bych nebe:
Tu prokaž, že jsi Bůh!

Glaube und Heimat, 1984, č.5, s. 44

Narodila se 13. srpna roku 1887 v Nových Hradech (Gratzen) čp. 55 zdejšímu obchodníkovi Friedrichu Wilhelmu Buhlovi (synu Antona Buhla, který se svou ženou Elisabeth, roz. Robingerovou z Krumlova provozoval obchod v témže místě a v době narození vnuččina byl soukromníkem v Böheimkirchen, dolnorakouský okres Sankt Pölten) a jeho manželce Theresii, roz. Krauseové, dceři novohradského "okrasného zahradníka" a "parkového inspektora" Antona Krauseho a Theresie, roz. Nußové z rakouského Eisenstadtu, od roku 1925 metropole spolkové země Burgenland (česky se jí říkávalo i Hradsko). Tolikero vazeb měly Nové Hrady se sousedními Rakousy, a přece to byl nezaměnitelný domov zdejší malé, avšak kultivované městské komunity, jejíž podstatné části německy mluvící měl být po druhé světové válce. O tom ostatně více nekrolog za autorkou textové ukázky, jak spolu s ní vyšel v krajanském měsíčníku.

Za Marií Strakovou

Johann Lausecker

Dne 26. února 1984 zemřela ve Štýrském Hradci (Graz) v 97 letech svého věku z Nových Hradů pocházející vdova po řediteli tamní obecné školy Maria Straková. Narodila se v novohradské obchodnické rodině Buhlových. Její otec Friedrich Wilhelm Buhl měl obchod vedle novohradské radnice, vedený tam už od roku 1839. Byl po dlouhý čas a během první světové války novohradským purkmistrem. Když při velkém požáru 7. září 1906 v Nových Hradech vyhořelo 13 domů, byl také Buhlův obchod těžce postižen. Po otcově smrti Maria firmu převzala a ze svých let na novohradské měšťance chovám dosud v paměti, že se tam dostalo všechno od atlasových bonbonů až po kovářské železo. Často jsem tam dostal za 40 haléřů 8 štolverků (speciální mléčné karamely, také jméno německého čokoládového a kakaového "impéria", tj. firmy, od r. 1896 s pobočkou i v dnešní Bratislavě, existující dosud pod firemním označením Figaro - pozn. překl.) a když byla za pultem (v originále "hinter der ,Budl'" - pozn. překl.) Maria, bylo jich vždycky 10. Mnohdy jsem obdržel i nějaký speciální bonus (v originále "eine Sondergabe" - pozn. překl.) poněvadž jsem - hošík z Terčina údolí (Theresienthal) - v měšťance seděl vedle jejího syna. Maria Buhlová se v lednu roku 1921 provdala za učitele Viktora Straku. Ten byl za první světové války důstojníkem (rozuměj c.k. rakousko-uherské armády - pozn. překl.) na ruské frontě, padl tam do zajetí a vrátil se domů až dlouho poté, co válka skončila. Působil na novohradské škole jako učitel, řídící učitel (v originále "Oberlehrer", česky také "nadučitel" podle c.k. školských zákonů, za republiky ta funkce zrušena - pozn. překl.) a posléze ředitel školy. Pro svou znalost ruštiny byl přizván jako tlumočník při ruském velitelství v Nových Hradech (rozuměj v roce 1945 - pozn. překl.) a mohl tak zabránit mnoha brutálním českým zásahům prostřednictvím ruské intervence. Jako nás všechny potkal i rodinu Strakovu osud vyhnanců, který snášela nejprve ve Vídni v naději, že se budou moci do milovaného domova brzy vrátit. Později našli Strakovi přijetí u sestry, provdané za venkovského lékaře Dr. Talakerlera, ve štýrské horské obci Großreifling. Pan Straka získal tam poté, co musil v Rakousku znovu složit zkoušky učitelské způsobilosti, i místo na škole. Zemřel zde (Großreifling je dnes místní částí obce Landl při soutoku řek Enže /Enns/ a Salzy /Salza/ - pozn. překl.) v roce 1962. Ztrátu domova nikdy nepřekonal a zejména jí velmi trpěl. Dne 3. března roku 1984 jsme uložili do jeho hrobu i paní Marii Strakovou. Ten kousek země se jim stal nyní posledním domovem, odkud nemohou být už nikým vyhnáni. Maria Straková žila po smrti milovaného manžela v jednom ženském domově ve Štýrském Hradci. V témže městě žije i její neteř Dr. Gertrude Buhlová, která o svou tetu láskyplně pečovala. Múzické nadání Marie Strakové, která byla autorkou mnoha veršů, dramatických textů i malých novel, nalezlo výraz rovněž v umělecky provedených hliněných figurách, které strojila do vlastnoručně vyhotovených oděvů, každá z nich osobitý umělecký výtvor sám o sobě. Její přirozená veselost ji nikdy neopouštěla. Patrným smutkem byla však zasažena tenkráte, když při mé návštěvě přišla řeč na milované domovské místo a osud jejího syna, žijícího tak daleko od ní. Helmuth (ročník 1922) je oborem etnograf, který působíl na univerzitě ve venezuelském hlavním městě Caracas, kde žije se svou rodinou a kde se nyní (psáno v roce 1984 - pozn. překl.) věnuje vědecké publicistice. Jeho texty lze najít např. v mezinárodním časopise univerzitního institutu Review of Ethnology (o Strakových výzkumech viz i ilustrovaná webová strana Petroglifos de Vigirima - pozn. překl.). Z naší generace ví ještě každý, jak si Hellmuth coby desetiletý se svým přítelem Jyrovim (v originále "mit seinem Freund Jyrovi" - pozn. překl.) pevně umínil, že odejde v roli válečného zpravodaje do Habeše (Etiopie), aby referoval o hrdinském odporu místních obyvatel (rozuměj proti Mussoliniho fašistické Itálii - pozn. překl.). Ta výprava skončila tenkrát už ve Vídni a připravila jeho rodičům velké starosti. Dnes jsou jeho zprávy o přírodních národech vědecky uznávány, čtou se jako příběhy plné napětí a vyznačují se láskou k těmto lidem. Hellmuth Straka je považován za předního bojovníka o uchování jejich životního prostoru. Sám procestoval celý region Amazonas a důkladná znalost, kterou o něm měl, umožnila mu objasnit i záhadné tamní zmizení dvou misionářů. Bavili jsme se spolu často o jeho cestách a vedli jsme čilou vzájemnou korespondenci. Maria Straková byla až do posledka nezlomena na těle i na duchu, obdivuhodně přístupná všemu krásnému až do té doby před několika málo měsíci, kdy jí její oči nechaly na holičkách. S Marií Strakovou jsme opět ztratili cenného člověka, jednoho ze svědků našeho milovaného domova, a jedna z jejích posledních básní (viz výše úvodní textová ukázka - pozn. překl.) podává svědectví o bezmezné lásce k domovu, kterou se pokusila vyjádřit veršem.


Glaube und Heimat, 1984, č.5, s. 43


- - - - -
* Nové Hrady / † Štýrský Hradec / † † Großreifling, Landl (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Byla manželkou Viktora Straky a matkou Hellmutha Straky
Její rodiče (viz i Hans Süss)
Záznam o jejím narození v Nových Hradech tamnímu obchodníkovi Friedrichu Wilhelmu Buhlovi, synovi Antona Buhla a Elisabeth, roz. Robingerové z Českého Krumlova, a jeho ženě Theresii, dceři panského zahradníka a inspektora parků v Nových Hradech Antona Krauseho a jeho ženy Theresie, roz. Nußové z rakouského Eisenstadtu
Záznam o její svatbě s Viktorem Strakou v novohradské oddací matrice

zobrazit všechny přílohy

TOPlist