logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOSEF MARIA STOWASSER

* * *


Mein' Ersti is d' Mirl
Vo Harrachstal gwen.
Mei Zweiti war vo Sandl
Ar a Mirl -- aba schen!
Dö Dritti war d' Mirl
Vo Roanbach, 's is wahr.
Dö Vierti hoaßt Mirl
Aus da Freistäda Pfarr.
Ja 's is so mei Gschick,
Dass i lauta Mirl find,
Weil s' mi Sepp und Maria taft
Habnt als a kloans Kind.

* * *


První z nich byla Maruš,
vod vsi ménem Harrachsthal.
Ze Sandlu hezčí druhá,
zas Maruš -- co bych lhal!
Maruš byla i třetí,
z Rainbachu, svatosvatě.
I štvrtá slula Maruš,
z farnosti při Freistadtě.
Už to má sudba bude,
jen Maruš samý mět,
dyť mě Josef a Maria křtěno,
sotva sem spatřil svět.

Eurojournal Linz - Mühlviertel - Böhmerwald, 2004, č. 1, s. 6

Jména těch vsí znějí opravdu "šumavsky" důvěrně, jsou totiž od samé české hranice. Vždyť i Harrachové byli někde od Českého Krumlova (Böhmisch Krumau), Sandl, kde pramení Malše (Maltsch), proslul podmalbou na skle, Rainbach je první větší rakouská osada cestou od Dolního Dvořiště (Unterhaid), nu a Freistadt (ještě v malém jednodílném Ottově slovníku naučném z roku 1926 to rakouské město najdete pod jménem Cáhlav!) je pak tou vlastní příčinou, proč se Josef Maria Stowasser ocitá mezi šumavskými německými autory. Narodil se sice 10. března 1854 ve slezské Opavě (Troppau) a tam ještě navštěvoval i gymnázium. Vlastní obor svého životního určení však získal až oprávněním pro výuku klasické filologie poté, co roku 1879 absolvoval vídeňskou univerzitu. Ve Vídni byl i tři roky suplentem, než 1882 nastoupil učitelské místo ve Freistadtu. Na školní rok 1884/85 ho uvolnili na studijní pobyt v Itálii a po návratu působil pak až do penze na Státním gymnáziu Františka Josefa ve Vídni I. Důchodu si nijak neužil: smrt ho v dunajské metropoli přemohla 24. března 1910 a je pochován na městském ústředním hřbitově. Freistadtu a jeho okolí - co jiného než pomezí Šumavy to je?! - platila prý jeho láska trvale a trávil tu nejen mnohé léto, nýbrž postavil kraji trvalou památku svým Latinským slovníkem (Lateinwörterbuch), příručkou dodnes nepostradatelně přítomnou v celé německé jazykové sféře a nazývané po autorovi právě Stowasser. Předmluva k prvému vydání je datována "Lest im Mühlviertel, den 18. August 1893", tedy v místě, jež je dnes součástí obce Kefermarkt. Ta je domovem slavného pozdně gotického oltáře, nazývaného i "dřevěnou monstrancí", o jehož uchování se nepřičítá podstatná zásluha nikomu jinému než "našemu" Adalbertu Stifterovi. Zachránil jej prý doslova před rozpadem. Tak i náš Stowasser zachránil mnohý poklad jazykový. Obálka jeho slovníku pro nové vydání roku 1994 je dílem světově proslulého rakouského umělce, který se narodil jako "jmenovec" autorův Friedrich Stowasser a od roku 1949 užívá pozměněné umělecké jméno Friedensreich Hundertwasser. Nedosti na tom: klasický filolog Josef Maria Stowasser nejen zanechal mj. dva svazky překladů řecké i římské antické lyriky (1905), nýbrž jako svého "koníčka" pěstoval i převody klasických textů do hornorakouského nářečí. Tak vyšla už roku 1903 kniha s názvem Griechische Schnadahüpfeln. Byl ctitelem Franze Stelzhamera, který v tom dialektu tvořil a i naše textová ukázka je vlastně jen Stowasserovou nářeční parafrází epikurejce Filodema (110-40 př.Kr.) původem z Gadary v dnešním Jordánsku! Svůj vztah k lidové mluvě kraje, kterou neváhal měřit s klasikou, vyjádřil ostatně Stowasser i těmito svými verši:

In da Schul rödt 's schen deitsch,
Wia 's da Lehra gern hätt;
Aba wenn ös dahoam seids,
Aft rödt 's -- wia ma rödt.
Mitn Volk seina Röd, Buabn,
Treibt 's ma koan Scherz:
Wer dö Baunleut vasteht,
Hat a doppeltes Herz.
Ve škole spisovně řeč víst
hleď jen, jak kantor má rád;
doma se stejnak mluví
po našom akorát.
Tou řečí mluvit, jářku,
nižáden nejni vtip:
máš dvě hned srdce v hrudi,
když kraj a lid znáš líp.

- - - - -
* Opava / Freistadt (A) / † † † Vídeň (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam o jeho narození z matriky v rodné Opavě
Zpráva o úmrtí ve vídeňském tisku
Zpráva o úmrtí ve vídeňském tisku

zobrazit všechny přílohy

TOPlist