logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOHANN BAPTIST STEINBRENER

Ubohý lide...!


Ubohý lide, kterému je podávána taková duševní potrava! Kalendář má přece nejenom poučovat, ale také obveselovat, má obsahovat vážné i veselé události, má pro každého v domě i v rodině něco přinést, má být pravým domácím a rodinným přítelem. Ale takové kalendáře bohužel nejsou až dosud nikde k dostání! A což, nebylo by možno takové kalendáře pro lid vydávat? Ano, možné by to bylo, ale ty to nedokážeš, na to jsi příliš slabý! (v originále "dazu bist Du zu schwach!" - pozn. překl.)


Gedenkblätter gewidmet von der Firma J. Steinbrener aus Anlass ihre 75jähriges Bestehens (1930), s. 12
M. Lukeš, Tiskárny na Šumavě a trochu z historie (2007), s. 17-18

Takto neprávem malomyslně uvažoval (zde používám až na poslední větu překladu Miloslava Lukeše z knihy, vyšlé ve Vimperku roku 2007) budoucí šumavský "Kalendermann" Johann Steinbrener, když se jako skromný knihvazač a prodejce na vesnických jarmarcích marně pokoušel udat několik kalendářů ve svém stánku na trhu v Kunžvartu (německy Kuschwarda, dnešní Strážný) a jeden chalupník ze dnes zcela zaniklého Cázova (německy Zassau, česky i Zasov), který nerozuměl nějakému textu o "Farbenharmonie" v jednom z nabízených výtisků (napadala ho jen "a Zugharmonie", tj. "tahací harmonika"), odešel nespokojen s prázdnou. Myšlenka vydávat čtivo lidem blízké Steinbrenera už neopustila. Na podzim roku 1873 započaly práce na přípravě kalendářů. rok nato opustily první z nich tiskárnu a na rok 1875 bylo vytištěno prvních 8 tisíc ve třech typech, a to "Gemütliche Erzähler, grosser Haus- und Familienkalender". "Grosse Marienkalender" a "Kalender für Zeit und Ewigkeit". Tato první sada se vyprodala do konce roku 1874 a počty rostly: do roku 1880 to bylo 222 tisíc výtisků, do roku 1900 8 milionů 15 tisíc a do roku 1930 34 milionů 486 tisíc. Nejvíc souběžných jazykových verzí, tedy 9, měl Velký a Malý mariánský kalendář (z nich v češtině plynule 1879-1937!). Německá verze byla roku 1938 v celé nacistické říši zabavena ("Feierabend Kalender" a "Hausschatz Kalender" vycházely přesto v "říšském" už Vimperku až do roku 1943), roku 1945 byla vimperská firma vyvlastněna a moje dcera byla počátkem roku 2004 svědkyní odvozu tiskařského strojního vybavení z Vimperka do Českého Těšína, když firma Finidr vzdala pokus o oživení zdejší tradice. Ta začala pod Steinbrenerovým vedením v roce 1870 zakoupením prvních strojů a založením samostatného nakladatelství modlitebních knih (dosáhly během let 30 jazykových mutací, měly postupně 500 druhů a prodalo se jich do roku 1930 100 milionů výtisků /ještě roku 1937, naposledy za celistvé republiky to bylo ročně 5 milionů výtisků, z toho 91 procent na export/), to ani nemluvě o miniaturních koránech s lupou, které se později vyvážely i z komunistického Československa), pět let nato i zrodem "Kalender-Verlag". To bylo jejich zakladateli 35 let. Narodil se ve Vimperku v domě čp. 3 (byl zván "Elefantenhaus", roku 1855 tu Johann Steinbrener otevřel svůj obchod, v roce 1861 dům vyhořel a na fasádě poté obnoveného je dnes umístěna pamětní deska) dne 17. července 1835 měšťanu Thomasi Steinbrennerovi, ještě se dvěma "nn" (synovi zedníka Kaspara Steinbrennera z Vimperka čp. 92 a Theresie, roz. Holzingerové z Křesanova /Kresane, od roku 1971 část města Vimperk/), a jeho ženě Anně Marii, nemanželské dceři Marthy, roz. Steberové z bavorského Waldkirchenu. Dne 16. října 1860 se Johann Baptist Steinbrenner ve Vimperku oženil (ještě v oddací matrice psán se dvěma "nn") s Annou Karolinou Daneschovou ("recte Sebera" stojí psáno v matrice), dcerou vrátného (v matrice "Thorwärter") na vimperském zámku Mathäuse Danesche (recte Sebera) a Marie, roz. Sigmundové, chalupníkovy dcery ("Chalupperstochter") z Křenovic u Dubného (v matrice "Křenowitz Hft. Frauenberg", tj. Křenovice, panství Hluboká nad Vltavou). Anna Karolina se narodila na vimperském zámku ("Schlossbezirk Nr. 1") dne 6. července roku 1838 a byla velice činnou manželovou spolupracovnicí v obchodním podnikání. Když list "Budweiser Zeitung" roku 1929 vzpomněl 20. výročí "Kalendermannova" skonu (v 73 letech na stařecký marasmus) dne 6. května 1909 ve Vimperku čp. 3 (úmrtní matrika neopomněla /v němčině ovšem/ nebožtíkovy tituly "rytíř řádu Františka Josefa, rytíř papežského řádu sv. Silvestra /va roky po jeho smrtil udělil papež Pius X. roku 1911 jeho nástupcům titul "Verleger des Heiligen Apostolischen Stuhles"/, čestný občan města Vimperka, majitel c.k. dvorní knihtiskárny ve Vimperku") uvádí už ženino dívčí příjmení v podobě "Sewera", jejího muže pak označuje za "tvořivého génia" ("ein schöpferisches Genius"), velikána vzešlého z řemeslného stavu. O to podivnější je mlčení v době samého Steinbrenerova úmrtí, kdy jsem zaznamenal jen větší nekrolog ve vídeňském odborném časopise "Buchdrucker Zeitung". Píšu ty řádky ve dnech, kdy byla v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích zahájena v roce 110. výročí "Kalendermannova" skonu výstava "Johann Steinbrener - příběh vimperského knihtisku", mezi jejímiž exponáty figuruje i Cena Johanna Steinbrenera udělená v soutěži "Šumava Litera" Kohoutímu kříži za "mimořádný přínos šumavské literatuře". Na pozvánce k vernisáži vidím Steinbrenerovo heslo česky znějící "Mým polem je svět" (německy "Allzeit voran. Mein Feld ist die Welt") s lodí, mající na čelní plachtě iniciály "J. S." a plující pro "ubohý lid" pod hvězdnatou noční oblohou. Jako by tušil, že Šumava je všude. Kéž i nám, které oslovil rovněž oním "Du armes Volk", duje sedmero větrů jako kdysi jemu ke starobylé kalendářové cti a v narůstající venkovanské přízni pro čas i pro věčnost!

- - - - -
* Vimperk / † † † Vimperk

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Pozvánka na výstavu, na níž spolupracovala i Jihočeská vědecká knihovna a kde bylo vystaveno také ocenění projektu "Kohoutí kříž" v podobě ceny Johanna Steinbrenera v rámci festivalu Šumava litera
Cena Johanna Steinbrenera pro Kohoutí kříž
Ve vimperské tiskárně, "znárodněné" pod označením "Stráž" (jen do roku 1948 ještě se užívalo označení "Národní správa J. Steinbrener", zajímavé jistě je, že i v pozdějším přejmenování zůstala v prvých dvou písmenech uchována /snad náhodou/ iniciála "St"), byly vytištěny v letech 1968-1971 tyto tři svazky povídek Adalberta Stiftera z nakladatelství Růže v Českých Budějovicích, ačkoli překlady vlastně neměly v regionálních nakladatelstvích mít vůbec místo

zobrazit všechny přílohy

TOPlist