logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

PETER STEFFENS

Moji pánové, mně zajisté nemůžete vyčítat, že bych kdy byl vystoupil proti rovnoprávnosti...

Steffens (n.): "Moji pánové, mně zajisté nemůžete vyčítat, že bych kdy byl vystoupil proti rovnoprávnosti. Vážil jsem si ji zajisté tak, jako kdokoli z vás. (Neklid. Oho! v centru.)" (v originále: "Meine Herren, mir werden Sie gewiss nicht den Vorwurf machen, dass ich jemals gegen die Gleichberechtigung aufgetreten wäre. Ich habe sie gewiss so beachtet, wie einer von ihnen. /Unruhe. Oho! im Centrum./ " - pozn. překl.)
Dr. Rieger (č.): "Pánové, já se ptám, jestli je řeč pana Steffense na denním pořádku? Pan Dr. Klaudy oznámil protest... (Hluk.) "
Steffens (n.): "Prosím, může-li se mluvit v centru, může se zde mluvit také. Zajisté právo projevu existuje pro všechny. (Přerušení. Oho! v centru. Velký hluk.)" (v originále: "Ich bitte wenn im Centrum gesprochen wird, kann hier auch gesprochen werden. Gewiss das Sprachrecht existiert für alle. /Unterbrechung. Oho! im Centrum, großer Lärm./ " - pozn. překl.)
Dr. Rieger (č.): "Zde z této strany se žádalo, aby se nám sdělilo to, čeho jest nám potřeba věděti, a když ze strany presidia se tomu zadost neučinilo, oznámil se protest. (Mocným hlasem:) My však v tom spatřujeme porušení svých práv a rovnoprávnosti. (Hlučné výborně! v centru a nepokoj na levici.)"
Nejvyšší maršálek hrabě Edmund Hartig (n.): "Pan Steffens požádal o slovo, já jsem mu je udělil a nenalezl jsem, že by řekl něco, co by nebylo náležité. (Bravo.)"
Steffens (n.): "Chtěl jsem prostě poukázati k dřívějším dobám. V předešlých zasedáních nežádalo se od nejvyššího maršálka, že by to, co řekl německy, mělo být řečeno i česky (Bravo na levici. Oho! a hluk v centru.), a bylo by asi i dřívějšímu nejvyššímu maršálkovi těžko bývalo, všechno česky povědět, co německy řekl. Když se to tehdy strpělo, nevidím důvod, proč se to nemělo strpět nyní." (v originále: "Ich habe ganz einfach auf Präcedentien hinweisen wollen. Man hat in den früheren Sessionen auch niemals vom Herrn Oberstlandmarschall verlangt, dass er das, was er deutsch gesagt hat, auch böhmisch sagen solle. /Bravo links. Oho! und Lärm im Centrum./ und es wäre dem vorigen Oberstlandmarschall vielleicht ebenfalls schwierig geworden, alles böhmisch zu sagen, was er deutsch gesagt hat. Hat man das damals hingenommen, so sehen ich nicht, warum man es jetzt noch hinnehmen sollte." - pozn. překl.)
Zeithammer (č.): "Jestliže pan poslanec Steffens k tomu poukázal, že z naší strany nikdy žádáno nebylo na maršálkovi zemském, Jeho Excelenci panu hraběti Nosticovi, aby opakoval česky, stalo se tak jen z dobré vůle naší. (Sláva.) Avšak přichází doba, kdy musíme stát na právu, a že jest to právo naše, to popírati nikdo nebude."
Kratochvíle (č.): "Náměstek maršálkův jest zřízen k tomu, aby zastával nejvyššího maršálka zemského, když tento zaneprázdněn jest. Jestliže nejvyšší maršálek království Českého české řeči není mocen, tedy je zaneprázdněn, aby sdělil, co praveno bylo v řeči německé, také v řeči české, a aby jeho nedostatek doplňoval. Tak dělo se vždy, náměstek maršálkův Dr. Waňka vždycky všechno doslovně sdělil a taktéž druhý náměstek maršálkův Dr. Bělský vždy doslovně a v pravém smyslu všecko poslancům národa českého oznámil. Nynější pan podmaršálek zemský ale tak neučinil, a jelikož se nám to pouze sděliti chce úředníkem sněmu, tedy v tom vidíme alespoň urážku národa českého."
Nejvyšší maršálek hrabě Edmund Hartig (n.): "Moji pánové! Je to formální věc, není zajisté úmyslem nikoho činit jakýkoli zásah, jakékoli omezení. (Oho! Mručení.) Náleží se vám omluvit, že tentokrát zde bylo německy čteno, jak se stalo v dřívějších zasedáních častěji, budoucně dám svému zástupci totéž přednést česky." (v originále: "Meine Herren! Es ist eine Formsache, es ist gewiss die Absicht von Niemanden, irgendeine Eingriff, irgendeine Beschränkung zu machen. /Oho! Gemürmel./ Sie werden entschuldigen, wenn diesesl hier deutsch gelesen worden ist; es ist in den früheren Sessionen öfter geschehen, ich werde künftig meinen Stellvertreter böhmisch dasselbe vortragen lassen." - pozn. překl.)


Digitální parlamentní knihovna

Takto nahlížíme do digitálního repozitáře Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky přepisem stenografického záznamu (a pro tento účel i novým překladem jeho německých pasáží, jinak zkráceně uvedených v čísle 97 VII. ročníku Národních listů ze 7. dubna 1867) prvního "sezení" Sněmu království Českého dne 6. dubna roku 1867. Schvaluje se v něm o kus dále bez debaty mj. i volba poslance Petera Steffense za venkovské obce okresů Krumlov-Chvalšiny-Horní Planá (für die Landgemeinden der Amtsbezirke Krumau-Kalsching-Oberplan). Steffens se hned v úvodu zasedání ozval ve vší mírnosti k protestu poslance Karla Leopolda rytíře Klaudyho (rodáka z Tábora, povýšeného císařem do šlechtického stavu, ačkoli Klaudy, byť Staročech, proti šlechtictví brojil), že je nedůstojné národa českého, aby to, co se německým poslancům sděluje ústy nejvyššího maršálka, mají slyšet ti čeští z úst sněmovního sekretáře (poslanec Antonín Zeithammer, který se ke Steffensově replice vymezuje ve jménu "práva, které popírati nikdo nebude", byl mimochodem písecký rodák a bratr Leopolda Zeithammera, zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže). Protest samozřejmě skončil maršálkovou omluvou, celkem příznačně pak ilustruje atmosféru instituce, do níž byl Steffens poprvé zvolen Budějovickou obchodní komorou už 20. března roku 1861 a ze sněmu pak v roce 1861 a 1867 i za poslance říšské rady, tj. vídeňského parlamentu. V publikaci ke stoletému jubileu Obchodní a průmyslové komory v Českých Budějovicích 1850-1905, vyšlé roku 1906, se píše na s. 47 i o Steffensově skonu v září 1879 s touto charakteristikou zesnulého: "člen komory od jejího ustavení, muž bystrého ducha a velikých schopností, který po léta byl vedoucím činitelem v komoře". Wurzbachův lexikon významných rakouských osobností věnuje Steffensovi samostatné heslo, publikované ještě bez jeho úmrtního data, ovšem i bez data a místa narození. V pamětech zlatokorunského Vincence Jungbauera (také samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže), které zveřejnil v německém originále archivář Jiří Záloha ve sborníku Studie k sociálním dějinám 5 (2000), s. 177-212, se na s. 209 doslova uvádí: "Steffens wie er aus Aachen gekommen ist, hatte kaum 5 fl. bei sich. Das hat sein Anzug wiesen, der auch nicht 5 fl. WW wert war. Es kam ein Aachener Fabriks Herr zu mir, der sagte: ,Steffens Mutter geht es sehr schlecht. Sie wohnt in der Vorstadt in einem ganz kleinen Quartier.' Was es noch gesagt hat, will ich nicht erst wiedergeben." (tj.: "Když Steffens přišel z Cách, měl u sebe sotva 5 zlatých. To ostatně dokládal i jeho oděv, který nestál rovněž za víc než 5 zlatých vídeňské měny. Jeden pán z cášské fabriky mi řekl, že Steffensově matce se vede velice špatně a že bydlí na předměstí v jednom maličkém kvartýru. Co řekl ještě, nechci už teprve opakovat.") Bratři Jungbauerové, pocházející ze šumavského Ondřejova (Andreasberg), převzali po pražském podnikateli Jossovi přádelnu v prostorách kláštera Zlatá Koruna (Goldenkron) a když se jejich neteř provdala roku 1842 právě za Petera Steffense, byla smlouva napříště schwarzenberskou správou sepsána už s ním. V listopadu 2012 jsem našel ve zlatokorunské oddací matrice česky psaný záznam faráře Bartoloměje Sládka o Steffensově zdejší svatbě dne 13. září 1842, který činí jasno o něm i jeho nevěstě. Čtyřiadvacetiletý ženich Petr Steffens, který se vykázal "a) wýhostem od stawowského auřadu w Cáchu 14. čerwna 1839, b) křticím listem w Cáchu 21. čerwna 1842 (1818 23. března narozen), c) wrchnostenskym ohlassení od 9. září 1842, d) že swobodným jest wykázal se wypowězením z Cáchu ode dne 15. prosince 1842." Cáchy (Aachen) jsou tu kupodivu jednotného čísla namísto pomnožného a o ženichově postavení a původu se dovídáme, že tento "c.k. priw. fabrikant w Zlaté Koruně č. 1 k kníž. krumlovskému panství patřící" je synem "Petra Steffensa, fabrikanta z Cáchu N. 411 a manželky jeho Rozalie Thermer, dcery králow. dworního sedláře w Paříži N." (pařížské číslo popisné zůstává nám nadále utajeno). Osmadvacetiletá nevěsta Aloisia je pak dcerou "† Frantisska Jungbaura, kněhwedaucího zlatokorunské fabriky N. 1 a manželky jeho Alžběty Denhart, dcery Ingenieura a miesstana z Budějowic N." (z českobudějovické oddací matriky vysvítá, že si tu u sv. Mikuláše bral "14. Juny 1808" padesátiletý "Mathias von Denhart, Wittwer k.k. geschworner Ingenieur und Bürger allhier", tj. "vdovec, přísežný Ing. a měšťan zdejší" z města čp. 311, nejspíše Alžbětin otec, za ženu šestadvacetiletou Franzisku Grillovou). Steffens v době kolem své svatby podle Jiřího Zálohy (ten zřejmě mylně uvádí jako nevěstu Magdalenu, roz. Jungbauerovou, jíž by ovšem musilo být podle ondřejovské matriky v roce 1842 51 nebo dokonce 59 let /dcery Magdaleny byly v rodině Andrease Jungbauera hned dvě, jedna narozená 11. dubna 1783 a druhá 22. května 1788/, která podle pamětí Vincence Jungbauera dala Steffensovi , který jí slíbil manželství, zlato po zemřelém bratrovi, když však zjistila, že je "untreuer und falscher Liebhaber", tj. "nevěrný a falešný milovník", zase je vzala zpět - stěží mohla tedy být jeho ženou) už zlatokorunskou továrnu zařizoval novými stroji. Po uzavření smlouvy o pronájmu Zlaté Koruny tu Steffens zrušil původní textilní výrobu a zařídil v klášteře slévárnu kovů a strojírnu. Wurzbachův zmíněný už lexikon uvádí jako datum vzniku těchto Steffensových "Maschinenfabriken" (jednu továrnu měl mít Steffens i v Českých Budějovicích) rok 1846. Vyráběly se v nich prý čerpadla všeho druhu, parní stroje, vodní kola a turbiny, železné a litinové konstrukce, hoblovací stroje na řezivo, pluhy a zemědělské stroje, zařízení pro továrny na kožené, skleněné a hliněné výrobky, pro papírny a mlýny, pro bělidla a úpravny plátna, pivovary atd. Zlatokorunské tovární soustrojí bylo podle webových stránek města Český Krumlov na vodní pohon o síle 40 koňských sil. Ze zařízení fabriky lze uvést 3 hoblovací stroje, 3 vrtací stroje, 9 soustruhů, 2 ventilátory, 1 obráběcí stroj a 1 pilu. V roce 1875 podnik zaměstnával 12 slevačů, 2 kováře, 14 zámečníků, 7 soustružníků a 2 truhláře. Ročně se tu prý zpracovávalo asi 600 metrických centů surového železa, 250 metrických centů kovářského železa, 2,5 metrických centů mědi a po 1 metrickém centu cínu a zinku. Na Světové výstavě ve Vídni roku 1873 byla Steffensova strojírna zastoupena zvláštním pavilonem, kde bylo vystaveno zejména zařízení vodních pil a rámové pily na vodní i parní pohon. Z produkce zlatokorunské továrny vzešla mj. i litinová veranda na zámku Hluboká nad Vltavou (Frauenberg) či kovové prvky schwarzenberské hrobky v Třeboni (Wittingau). V letech 1871-1873 a 1873-1879 byl Steffens zvolen do vídeňského parlamentu jako zástupce strany ústavověrného velkostatku, kam patřila v předlitavské části mocnářství nejen šlechta, nýbrž i plátci vysokých daní, tj. velkopodnikatelé a velkostatkáři (Wurzbach uvádí, že Steffens "war Vertreter des böhmischen Großgrundbesitzes" a "zählt zu den entschiedensten und einflußreichsten Anhängern der deutschen verfassungstreuen Partei", tj. "byl zástupcem /ústavověrného/ velkostatku v Čechách" a "patří k nejrozhodnějším a nejvlivnějším přívržencům německé ústavověrné strany"). Přesto míří osten kritiky jeho počinů zejména ke skutečnosti, že kovozpracující výroba v objektech kláštera, kterou prosadil zprvu bez státního souhlasu, vedla k jejich značné devastaci. Zemřel v Maria Enzersdorf u Vídně v září 1879 a po jeho smrti továrnu převzal bratr Gerhard Steffens († 1885), zabývající se i těžbou lignitu u Kamenného Újezda (Steinkirchen). Tichý společník Gerharda Steffense Franz Schullerbauer (je samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) se stal posledním majitelem zlatokorunské fabriky až do jejího zániku v roce 1908 a zásluhou schwarzenberské správy pak i opatrovníkem pokladů někdejšího kláštera a průvodcem po nich. Neboť jsme opravdu dědici této země se vším, co tu kdy bylo.

- - - - -
* Cáchy (NRW) / Zlatá Koruna / České Budějovice / Český Krumlov / Chvalšiny /Horní Planá / † † † Maria Enzersdorf (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Česky psaný záznam o jeho svatbě ve zlatokorunské oddací matrice
Jeho bratr Gerhard Steffens
I v křížové chodbě zlatokorunského kláštera byly provozy Steffensovy slévárny
Zmínka o jeho zlatokorunské továrně ve statistickém a topografickém popisu Království českého
"Telegram z Budějovic" v ekonomické hlídce renomovaného vídeňského listu informuje o jeho zvolení viceprezidentem zdejší obchodní komory v lednu roku 1866

zobrazit všechny přílohy

TOPlist