ISOLDE STARKOVÁ
Východoněmecké Státní bezpečnosti náleží dík...
Východoněmecké Státní bezpečnosti náleží dík (v originále "sei der Staatsssicherheit der DDR gedankt", tj. díky pověstné "Stasi" - pozn. překl.) za to, že mi chtěla učinit dostupnou vyhlídku na jinak podle běžné politické diskriminace (týkala se i pisatelky, označující se za "Nichtmarxistin", tj, "nemarxistku" - pozn. překl.) mně nedosažitelné studium mediciny ("nemarxisté" nebyli "dederáckému" režimu zřejmě nijak žádoucí jako budoucí lékaři - pozn. překl.), ovšem za cenu udavačské denunciace mých spolužáků z hodin ruštiny, občanské výchovy a dějepisu. Nejen že mě tím vyprovokovala k odporu vůči takové nabídce, ale posílila i mou vůli po duchovní nezávislosti, odvrátila mě z cesty za povoláním, ve kterém si mě přála vidět moje matka, a tím mi vlastně režim nechtě umožnil vydat se za mou milovanou antikou. Šťastný závěr mé habilitace (2000) a vydání této knihy (2004) dala vyhasnout starým zatrpklostem a zastoupila je radost.
Kniha z roku 2004 pod názvem "Die hämische Muse: Spott als soziale und mentale Kontrolle in der griechische Komödie" (tj. česky bychom řekli "Jízlivá múza: výsměch jako sociální a mentální kontrola v /antické/ řecké komedii") je přepracovanou a zkrácenou habilitační prací Isolde Starkové, která ji tehdy v roce 2000 dala titul "Soziale und mentale Dimensionen des Lachens in der griechischen Komödie", tj. "Sociální a mentální rozměr smíchu v (antické) řecké komedii". Vydání je věnováno "předčasně zemřelému" Isoldinu otci Heinzi Starkovi (1914-1947) a "stařičké matce" Johanně, roz. Becherové, ovdovělé Starkové (*1913). Autorka sama figuruje ve Wikipedii jako jedna z osobností ("synů a dcer"), narozených v šumavském městě Vimperk (Winterberg), v jejím případě 12. března roku 1945. Už předtím se prosadila jako autorka knih pro děti, z nichž byly některé přeloženy i do slovanských jazyků: "O ježkovi, čo nechcel viac byť ježkom" a "O jeźu, który chciał być kims innym" (slovenský /1986/ a polský /1988/ překlad titulu "Vom Igel, der keiner mehr sein sollte" jako exportní artikl východoněmeckého nakladatelství "Kinderbuchverlag", jinak vyšla kniha i holandsky, litevsky a maďarsky), už předtím v Bulharsku roku 1981 a 1984 vyšel překlad jiné její dětské knihy "Kleine Ente Namenlos" pod názvem "Malkoto pate". Česky zatím nic, o to více však český čtenář rozumí tomu, proč takoví lidé, jako tady to "dítě z Vimperka", psali v "reálném socialismu" raději jen pro děti. Pak se mohli už věnovat i "antickému výsměchu".
- - - - -
* Vimperk
