logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

LOTHAR SPERL

Vede se mi celkem dobře...

Vede se mi celkem dobře, zacházení je dobré (v originále "Im allgemeinen geht es mir gut, die Behandlung ist gut..." - pozn. překl.), maluju, sochařím a práce mi přináší útěchu...

Věta z dopisu, který byl napsán rukou jednoho šumavského německého malíře, je datována rokem 1952. Tři roky nato byl po desetiletém věznění propuštěn, zřejmě na základě zkrácení původně patnáctiletého trestu po prezidentské amnestii k 9. květnu 1955 (zákonem č. 93/1951 Sb. byl 9. květen stanoven Dnem osvobození Československa Sovětskou armádou), na svobodu do Spolkové republiky Německo, a to v prosinci téhož roku 1955. Lotharu Sperlovi bylo tehdy už 45 let a strávil ve vazbě a na práci v uhelných a uranových dolech snad nejproduktivnější věk lidského života. Narodil se 6. července 1910 v "české" Železné Rudě (Markt Eisenstein) jako třetí ze synů tamního učitele Aloise Georga Sperla a jeho ženy Rosalie. Otec narukoval počátkem první světové války do c.k. rakousko-uherské armády, utrpěl hned v říjnu roku 1914 průstřel míchy a zemřel v únoru 1915 několik týdnů po narození své jediné dcery. Vdova byla při výchově čtyř dětí odkázána na vlastní síly a nevelkou finanční podporu. V několika zachovaných dopisech vyjádřil její nejmladší syn nejen hluboký vztah k matce, jíž byly adresovány, nýbrž i touhu po trvalé soudržnosti rodiny bez otce. Po vychození železnorudské obecné školy navštěvoval chlapec dva roky odbornou školu sklářskou a řezbářskou (Fachschule für Glasarbeiten und Holzschnitzerei) v ne tak vzdáleném bavorském Zwieselu. Své tamní vzdělání uzavřel coby vůdce rvačky mezi "českými" (byť ovšem německy mluvícími) a bavorskými žáky učiliště poté, co místní těm přespolním nadávali do "Sauböhme" (tj. "svinských Čechů"). Po skončení války se v nové republice živil malováním dóz pro jeden obchod s turistickými upomínkami a jako dvacetiletý narukoval k osmnáctiměsíční povinné vojenské službě v československé armádě (1930-1932). Věnoval se pak už jen malířství a grafice (roku 1932 vyšel výrazný cyklus jeho "šumavských" dřevořezů pod názvem "Grenzvolk"), zprvu jako autodidakt. Jeho poradci byli profesor Max Schöpflin (rodák z moravského Hodonína) a malíř Hermann Dietze (žil v letech 1900-1967, je nazýván i "malířem Doupovska"/Duppauer Land/ a ve své obsáhlé knize o Krušnohoří /Erzgebirge/ o něm píše Emil Merker, samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže). Sperlovy dřevoryty a kresby se objevovaly na stránkách vlastivědné přílohy pasovského listu Donau-Zeitung, nazvané Heimatglocken, kterou v letech 1924-1936 řídil Max Peinkofer (i on je samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže), než mu nacisté zakázali novinářskou činnost. Lothar Sperl se podílel na výstavách konaných v Pasově (Passau), kde byl členem tamního uměleckého sdružení (Kunstverein), také v Českém Krumlově (před válkou úředně Böhmisch Krumau /s jedním "m"/, za války Krummau an der Moldau), za nacizmu se mu dostalo uznání pravidelným zastoupením na velkých výstavách německého umění v Mnichově (München). Roku 1938, kdy byla většina německých obyvatel Železné Rudy evakuována do severního Německa, stal se Sperl členem bojůvek Freikorpsu (to se také stalo po druhé světové válce hlavní příčinou jeho uvěznění), v dubnu 1939 (to už po připojení "Sudet" k "Říši" i nacistickém záboru zbytku Čech a Moravy) pak byl přijat do berlínského ateliéru profesora Eichhorsta (Franz Eichhorst žil v letech 1885-1948 a nechvalně proslul svými válečnými obrazy ve službách nacizmu). V listopadu téhož roku se Sperl oženil a brzy po svatbě narukoval do války ("tvůrčí" dovolené využíval k malování). Hned v květnu 1945 byl spolu ještě se svým bratrem zajat českými partyzány a po mučení a výslechu odsouzen (bratra v roce 1946 propustili), zatímco matka s jeho sourozenci nalezla po vyhnání nový domov v malém městě Legau v hornobavorském Allgäu. Manželka Marie (Mizzl) a její matka za nimi odešly až v roce 1948 a roku 1955 sem nakonec přijíždí i sám Sperl. Pokračoval znovu v umělecké práci, portrétoval mj. význačné rakouské osobnosti jako kancléře Raaba, velkocukráře Heindla či generálního tajemníka po válce založené lidové strany Hurdese. Roku 1965 získává Lothar Sperl kulturní cenu města Pasova, udělovanou významným umělcům z řad vyhnaných Šumavanů a dva roky nato (1967) přesidluje z Legau do nově tehdy na místě nacistické muniční továrny vzniklého bavorského města Traunreut 15 kilometrů severovýchodně od známého jezera Chiemsee. Tam vyzdobil i fasádu místní radnice, tam se podílel na výzdobě kostela Nejsvětějšího Vykupitele, tam 14. března roku 1987 také zemřel a je pochován.

- - - - -
* Železná Ruda / † † † Traunreut (BY

Obrazové přílohy:
(ukázky)

V roce 1953 reagoval dopisem z vazby v Československu na reprodukci grafiky "Žnec" v krajanském měsíčníku slovy: "Je dojemné, že jsem ještě neupadl docela v zapomenutí!"
Jednou vánoční prémií krajanského měsíčníku "Hoam!" byla jeho kresba s motivem Svaté Rodiny a nevšímavého davu současníků
Freska s citátem Marie von Ebner-Eschenbachové, která byla ze zdi v Traunreutu na zákrok církve a CSU odstraněna
Jím užitá slova Marie von Ebner-Eschenbachové na webových stránkách německých literárních citátů
Obraz na obálce krajanského časopisu nese tu název "Doma ve světnici za zimního času"

zobrazit všechny přílohy

TOPlist