logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOSEF SITTER

Begegnung mit dem Böhmerwald


O Heimatland, o schöne Wälder,
schon sind wir zwei Jahrzente älter!
Die Sehnsucht schwelgt in meiner Brust,
die nochmals schaun aus Herzenslust.
Ob heut noch rauscht der Bach, der Tannen,
wo sprang das Reh, die Vögel sangen.
Ward abends still der Wald, die Wiesen,
halt, 'ne Grille zirpt noch, wiegt im Frieden.
Bald ist 's ganz still, die Mondnacht kalt,
erhaben ruht der Böhmerwald.
So lieb ich dich, du stolzer Wald!
Ich muss dich sehn, betasten bald!
Der Traum zerrinnt, mein Blick wird weit,
ganz anders ist die Wirklichkeit.
Grau und fremd sind nun die Gassen,
die Häuser leer, beraubt, verlassen.
Wie mag es alten Leuten gehen,
die diese ihre Heimat sehn?
Gar bald schon muß ich von dir scheiden,
in mich gekehrt im Herzen leiden.
So nehm ich Abschied von dem Orte,
wo Kindheit, Jugend, Glück und Pforte,
mir Tränen in den Augen stehn,
ob wir uns einmal wiedersehn?
Zum Abschiedsgruß die Händ ich falt':
Beschütze Gott, dich Böhmerwald!

Setkání se Šumavou


Vy lesy domoviny naší,
jsme zase o dvacet let starší!
Touhou se kochá moje hruď,
že vás zas spatřím, buď jak buď!
Zda pod jedlemi potok šumí,
až srnčí skok, zpěv ptáků tlumí?
Zda tichnou večer luka v šíru,
když housle cvrčků ladí k míru?
Je ticho, luna šíří chlad,
vznešená Šumava jde spat.
Hrdý lese, jak rád tě mám,
zrakem snu se tě dotýkám!
Sen mizí, oko vidí dál,
té pravdy bych se nenadál.
Zšedlo vše v kraji povědomém,
opuštěn pustne dům za domem.
Co mohou staří pamětníci
k podobě domoviny říci?
Odejít musím i já brzy,
u srdce bolí, tolik mrzí
loučení s místy mládí mého,
branou do světa slzavého,
odkud se mohu už jen ptát,
zda shledáme se ještě snad.
V modlitbě spínám k dlani dlaň:
Šumavu, dobrý Bože, chraň!

Glaube und Heimat, 2000, č. 5, s. 69

Naivní veršování, řeknete. Pokud se ale vynoří otázka, co přiměje člověka vyjádřit se právě takto, každý jednotlivý osud, natož ztráta domova takřka celé jedné zemské národnosti, poskytne byť k jakkoli jednoduché elegii dostatek příčin. Josef Sitter se narodil dne 19. října roku 1934 v šumavském Křišťanově (Christianberg) jako syn knížecího schwarzenberského lesního dozorce (Forstaufseher) Johanna Sittera (Tounihansla) a stal se i s rodiči v roce 1946 jako sotva dvanáctiletý obětí násilného vysídlení. Žil po léta v Reichenberger Straße ve městě Steinheim an der Murr, než se už se svou vlastní rodinou roku 1987 přestěhoval do Bietigheimu (dnes Bietigheim-Bissingen ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko stejně jako Steinheim). Vyučil se sklářskému řemeslu, vystřídal mnohá povolání, než pak před odchodem na penzi zastával místo bankovního úředníka u stavební spořitelny Wüstenrot (Bausparkasse Wüstenrot) v Ludwigsburgu. Dne 11. března roku 1999 utrpěl při řezání dřeva těžký srdeční infarkt, po němž byl už odkázán na trvalou intenzívní péči. Téměř přesně do roka a do dne byl ze svého utrpení vysvobozen milosrdnou smrtí. Opatřen svátostmi umírajících byl 16. března 2000 pohřben žehem po předchozím obřadu v gotickém kostele sv. Petra v Bietigheimu. Spolu se svým už zmíněným otcem Johannem Sitterem (1910-1980) založili 23. března 1976 archív křišťanovského pracovního společenství (Arbeitsgemeinschaft - Archiv Christianberg), umístěný v jejich domě ve Steinheimu, tj. městě, kde byl Josef Sitter zástupcem starosty a které deset let nato 1986 převzalo i patronát nad vyhnanci z farnosti Křišťanov vůbec. Působil po dlouhá léta i jako předseda místní skupiny sdružení Deutscher Böhmerwaldbund Murr/Steinheim a okresní předák Sudetoněmeckého krajanského sdružení Ludwigsburg, zasloužil se o zřízení steinheimského vyhnaneckého pamětního kříže a pamětního kamene, po politické změně pak o znovuvysvěcení křišťanovksého hřbitova dne 15. června roku 1990. Byl po léta zpravodajem domovské farnosti v časopise německých věřících českobudějovické diecéze Glaube und Heimat a podílel se na pamětnické publikaci 300 Jahre Christianberg, tj. křišťanovském "Heimatbuchu". Ačkoli při Křišťanově teče řeka Blanice (Flanitz), zazněla prý na závěr smuteční slavnosti za zesnulým Wallnerova (Anton Wallner je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) píseň o Vltavě (Moldau), po šumavsku začínající slovy "Auf d' Wulda". Kamže plyne nakonec každá řeka našeho zemského údělu?

- - - - -
* Lhota / hrad Přimda / † † † Altenburg (TH)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

První zprava u stolu při podpisu patronátní smlouvy vyhnanců z Křišťanova s městem Steinheim an der Murr
(první zleva je Karl Halletz)
Jeho nekrolog, který napsal do krajanského
měsíčníku Karl Halletz
Vzpomínka na jeho otce na stránkách
časopisu Hoam!

zobrazit všechny přílohy

TOPlist