logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

WALTER SCHWARZ

Vimperské anekdoty


Nezodpovědný učitel
Učitel S. (pozdější ředitel pokračovací školy Robert Salisjak) byl pro společenský život ve Vimperku nesporně parádním číslem (v originále "eine Glanznummer" - pozn. překl.). Kamkoli vstoupil, všude šířil svým vídeňským humorem veselost a dobrou mysl. V učitelském povolání však plnil své pedagogické povinnosti jako každý z jeho kolegů vážně a svědomitě. Se svými profesními kolegy nebyl přitom vždycky v těch nejlepších vztazích. Ti, které jednou obdaroval svým přátelstvím, se nemuseli bát jeho sarkastického jazyka tolik, jako jím byly přímo ohroženy osoby méně mu sympatické. Využil každé příležitosti, aby jim ztropil nějaké čtveráctví. Jednoho dne zůstali mnozí kolegové po přestávce ještě chvíli stát na schodech, což ředitel školy sledoval se značnou nevolí. Zatímco ostatní učitelé rychle vyklízeli pole, setrval náš S. pohodově opřen o schodištní sloup a zabýval se nahlížením do nějaké učebnice. Ředitel P. (celým jménem Josef Pimmer) ho pobídl, aby se odebral do své třídy. S. se ale ani nepohnul z místa. P. zapadl do své kanceláře, a když se z ní zase vynořil, zalehl S. sluch energickým ředitelovým příkazem: "Gehen sie doch schon einmal in Ihre Klasse!" (tj. "Teď už ale chci vidět váš odchod do třídy!" - pozn. překl.) S. nato: "Ich gehe nicht!" (tj. "Já nemám odchod!" P. popadl vztek a dal mu na srozuměnou, že bude muset informovat o neposlušnosti okresního školního radu: "Also, wollen Sie oder wollen Sie nicht?" (tj. "Tedy chcete nebo nechcete jít?" - pozn. překl.) S.: "Nein, ich werde hier bleiben!" (tj. "Ne, já chci zůstat tady!" - pozn. překl.) P. odchází, S. se za ním uštěpačně škvíří (v originále "grinsend" - pozn. překl.). Když se P. velice rozčilen zase objevuje s nějakým lejstrem v ruce, vyjde mu S. naproti, bere si ho stranou a sděluje mu skoro soucitně: "Herr Direktor, blamieren Sie sich doch nicht, ich hab' ja jetzt gar keine Stunde." (tj. "Pane řediteli, nedělejte si přece ostudu, já teď vůbec nijakou hodinu nemám." - pozn. překl.). Ředitel se vzdaluje spíše bez řeči a z jeho mumlání se dají vyrozumět jen slova: "So ein Wiener Strizzi!" (tj. "Takový nějaký vídeňský pasák!"; slangový výraz "Strizzi" ve významu "pasák" či "kuplíř" se mimochodem odvozuje od českého "strýc" - pozn. překl.), což ale už S. hlavu nedělá.

Narozeninové pivo
Když v roce 1923 starý Flödl slavil své osmdesáté narozeniny, byl mezi gratulanty i šéf firmy J. Steinbrener. řečený "Chef Rupp". Poněvadž jubilant sloužil firmě plných 50 let a rád si popil piva, zavázel se jeho bývalý šéf zaplatit mu každý den, jehož se starý Flödl ještě dožije, jeden půllitr piva. Tak mu vnukové nosili den co den to narozeninové pivo a dobrý Rupp platil neúnavně dál. Později došlo v nošení piva i na pravnuky, poněvadž starý Flödl ži ještě celičkých dvacet let a zemřel roku 1943 ve sto letech svého věku poté, co ho šéf na věčnost o dva roky předešel. Každodenně si ten živý neopomněl nacpat a vykouřit svou faječku a vypít své "Geburtstagsbier". Až do Flödlova skonu zaplatila mu firma Steinbrener daleko přes 7000 (slovy sedm tisíc - pozn. překl.) půllitrů piva. Byť byl i tenkrát onen ušlechtilý ječný mok (v originále "dieser edle Gerstensaft" - pozn. překl.) přece jen levnější než v současné době, šlo o narozeninový dar věru úctyhodný, na jehož rozsah dobrotivý dárce asi nepomyslil.

Kdo má lepší jitrnice a jelita
Ve vimperském hostinci jménem "Sängerheim" (tj. "Domov pěvců" - pozn. překl.) seděla pohromadě malá stolní "runda" (tj. stolní společnost - pozn. překl.). Bylo před Vánocemi, čas zabijaček. Tu se v lokále zjevil Hansl, který za sebou měl tu u nich doma předevčírem. Řeč se stočila na jitrnice a jelita. Hansl chválil samozřejmě ty svoje, nedal se ovšem pohnout k tomu, aby sem přinesl nějaké na ukázku k ochutnání (v originále "eine Kostprobe auftischen zu lassen" - pozn. překl.). Když už tak pospolu seděli v pohodě delší dobu, přišla hostinská jménem Fanny z kuchyně a povídá: "Wenn ihr Appetit auf Würst' habt, so kann ich mit guten ,Hausgemachten' aufwarten." (tj. "Jestli máte chuť na něco čerstvého ve střívkách od zabijačky, můžu posloužit domácím zbožím." - pozn. překl.) Každý dostal porci a dal si pěkně chutnat. Všichni chválil jemnost výtvorů, jen Hansl tvrdil pořád dokolečka, že to je sice dobrota, ale ty jeho jitrnice a jelita by byly něco jinšího. Poněvadž Fanny při plnění nešetřila kořením, žízeň byla přenáramná a "zasedání" se maličko protáhlo. Když Hansl konečně došel domů, přivítala ho jeho žena ne zrovna nejvlídněji se slovy: "Wie kannst denn du der Buben vom Wirt herschicken und die letzten Würst' holen lassen!" (tj. "Jak jen jsi sem mohl poslat toho kluka z hospody a dát mu odnýst poslední jitrnice a jelita, co jsme měli!" - pozn. překl.) Hanslův obličej bych vám přál vidět. Dlouho si ho ještě kdekdo dobíral kvůli tomu, kdo má od domácí zabijačky jen to "dobré" a kdo to "lepší". Ten učitel však, co byl původcem všeho, mu šel raději obezřetně z cesty.

Rekord v lenosti
To jde jednou starý kníže Schwarzenberg na Boubín a potká jednoho pasáčka s jeho dobytkem (v originále "mit seinem Vieh" - pozn. překl.). Kníže se ptá: "Wohin geht der Weg nach Oberschlag?" (tj. "Kudy se tu jde do Milešic?" - pozn. překl.) Kluk, který knížete nezná, nechá ruce v kapsách u kalhot a povídá: "Do umi!" (tj. "Přeci dolů!" - pozn. překl.) Nato kníže: "Und wohin geht der Weg nach Kubern?" (tj. "A kudy se tu jde na Kuberna?" - pozn. překl.) Kluk povídá se stejným gestem a postojem: "Do affi!" (tj. "Přeci nahoru!" - pozn. překl.) Kníže si trochu rozmrzele neodpustí: "Wenn Du noch fauler sein kannst, kriegst einen Gulden!" (tj. "Kdybys dokázal být ještě lenivější, vyděláš si jeden zlatý!" - pozn. překl.) Povídá ten kluk: "Tuan eini in mei Taschn!" (tj. "Strč mně jich pár do kapsy!" - pozn. překl.)

Špatným směrem
Krátce před příjezdem vlaku do Volar si všimnou tři cestující z Vimperka, že proti nim sedí Zensei (česky by se řeklo "Čenda" - pozn. překl.), známá osoba:
"Na, Zensei, foahrst a mit'm Zug?" (tj. "Tak co, Čendo, vyjel sis vlakem?" - pozn. překl.)
"Jo... jo frrra... jo frralli, lias segst!" (tj. "Jo... jo pra... jo pravdaže /doslova: freilich, tj.ovšem/, jak říkáš!" - pozn. překl.)
"Foahrst eppa noch Woullan?" (tj. "Jedeš snad do Volar!" - pozn. překl.) chtěl Sepp vědět víc.
"N... nnn... nnna. Foahrst eppa... eppa du noch Woullan?" (tj. (v originále "N... nnn... nnne. Jedeš snad... snad ty do Volar?" - pozn. překl.) ptal se teď zas Zensei.
"I wou; mia foahrn noch Münch'n!" (tj. "Já? kdeže; my jedeme do Mnichova!" - pozn. překl.) vpadl tu hrdě do řeči Hansei, který seděl na lavici hned vedle Seppa.
A Ferdl. ten třetí do spolku, s nemenší hrdostí pokýval hlavou a opakoval: "Jo, jo, mia foahrn noch Münch'n!" (tj. "Jojo, my jedem do Mnichova!" - pozn. překl.)
"A dös is, dös is' owa gsch... gschgsch... gsschschpassi!" (tj. "Ale to je, to je ale... leg... legleg... legrace!" - pozn. překl.) podivil se Zensei. "I foahr noch Stra... noch Strakonitz und Ejhs noch Mü... Mü... Münch'n und sitz ma u... uu... uulizamm im gleich'n Zug, nur dass i mit'm Gsi... Gsicht ins Böhmische schau und Ejhs noch Boyern." (tj. "Já jedu do Stra... do Strakonic a vy do Mni... Mni... Mnichova a sedíme po... popo... pohromadě v jednom vlaku, jenže já čučím ksichtem do Čech a vy do Bavor." - pozn. překl.)
Když byl Zensei poučen, že chytil ten špatný vlak, vystoupil ve Volarech.

P.S. Historie nezná nic jiného než pořádné anekdoty: vlak mířil pro zdejší Němce, nejen snad pro ty "chytré z Vimperka", opravdu "do Mnichova". Ale ani do Stra.., do Strakonic by to pro ně po válce nebyla ta nejlepší volba.

O šibalském doktorovi
Jedna choť ředitele školy byla v péči Dr. Stangera. Trpěla během jednoho roku 365 nemocemi a v roce přestupném bylo těch nemocí 366. Byla přitom zdravá, jen trochu nervózní a "cimprlich" (tj. choulostivá, rozmazlená - pozn. překl.). Když k němu zase jednoho dne přišla s potížemi všeho druhu, řekl jí: "Liebe Frau, ich werde Ihnen heute eine Medizin verschreiben, die bish allen meinen Patienten geholfen hat. Es ist ein Spezialmittel. Wenn Ihnen diese nicht hilft, dann hilft überhaupt nichts mehr." (tj. "Milá paní, předepsal jsem Vám dnes medicínu, která až dosud pomohla všem mým pacientům bez rozdílu. Je to speciální prostředek. Jestli Vám ani ten nepomůže, pak už nepomůže věru vůbec nic." - pozn. překl.). Vzal tiskopis na recept a napsal na něj: "Aqua" (tj. lat. "voda"). Lékárník, který už Dr. Stangera v tomto ohledu znal, "medicínu" opravdu vydal. A ona, lépe řečeno iluze, celkem spolehlivě zabrala.
Za chladné zimy roku 1929 přišla do ordinace Dr. Stangera mladá elegantní slečna. Podrobně ji vyšetřil, zjistil silné nachlazení a kromě toho konstatoval i skutečnost, že se obléká příliš lehce, "hauchdünn" (tj. doslova "tenoučce jak dech" - pozn. překl.), jak řekl. Nato ji napsal recepis. Lékárník se při čtení receptu zazubil, vydal slečně sirup proti kašli a a dodal: "To druhé, co Vám pan doktor předepsal, tj. "teplé kalhotky" a "vlněné punčochy", si musíte pořídit v textilním obchodě.

Však on už se někdo najde...
Celý zpocený táhl hubeňoučký malý učedník malířského mistra Ed. H. vysoko naložený ruční vozík se štaflemi, nádobami plnými barev, štětci a konvemi příkrou cestou přes vrch zvaný Bergstein na městský rynk (v originále "über den Bergstein auf den Ringplatz" - pozn. překl.). Cestou ho potkal náš pan mistr pokrývačský G. z Nádražní ulice (v originále "aus der Bahnhofstraße" - pozn. překl.), který byl znám jako nápomocný člověk a který mu také pomohl s velkým vypětím vytlačit těžký náklad do řečeného vršku. Když byli konečně nahoře, utřel si pot z čela a pronesl k učedníkovi spatra: "Sag Deinem Meister, er soll Dir nächstens noch jemanden zur Hilfe mitgeben!" (tj. "Pověz svému mistrovi, aby ti příště dal ještě někoho s sebou, abys nemusel tlačit sám!" - pozn. překl.) Nato opáčí oslovený: "Ja, mein Meister hat gesagt, ich soll nur fahren, ich würde unterwegs schon irgend einen Trottel finden, der mir hilft." (tj. "Jo, mistr říkal, jen ať jedu, že už se cestou nějaký trotl najde, co mně pomůže."


H. Harwalik - F. Pimmer (ed.), Winterberg im Böhmerwald (1995), s. 274-277

Anekdoty, stejně jako pohádky, mají jen omezený počet archetypů, a "mustr" většinou sedne i na omezený počet situací. Má i život své archetypy? Jsem v pokušení říci, že tady na rozličnost historických situací s archetypy nevystačíme. Autor knihy "Lachendes Heimatland: lustige Kurzgeschichten aus dem Böhmerwald", tj. "Domovina se směje: veselé povídky ze Šumavy", vydané roku 1960 s ilustracemi Heinze Steidla (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) v nakladatelství "Böhmerwald Verlag Schwarz Döffingen", ze které je do vimperské pamětní knihy vybral Ludwig Kotschwara, měl už v té době po smrti a v Döffingen, části obce Grafenau, je nejspíš podle parte pochován, když zemřel dne 1. července přechozího roku ve městě Calw v téže německé spolkové zemi Bádensko-Württembersko. Je to tedy takříkajíc "smích z ráje", pokud něco takového na rozdíl od tohoto slzavého údolí existuje. V záslužném seznamu vimperských domů a jejich obyvatel, který je součástí knihy "Winterberg im Böhmerwald - Sozialstruktur und Volksleben, Tradition und neue Wege"(1990), jejímž autorem je na webových stranách Kohoutího kříže rovněž samostatně zastoupený Günther Hrabě de Angelis, jsem našel jako majitele domu čp. 15 na vimperském předměstí někdy od poloviny třicátých let Waltera Schwarze, který na archu sčítání lidu z roku 1921 figuruje jako jedenáctiletý tehdy syn knihvazače Hermanna Schwarze (*6. dubna 1866 ve Vimperku-předměstí čp. 15) a jeho ženy Antonie, roz. Doubkové (*9. listopadu 1868 v Písku-město čp. 2). Narodil se jim 26. ledna roku 1910 v už zmíněném domě čp. 15, kde se narodil i otec jako syn měšťana Laurenze Schwarze a jeho ženy Marie, roz. Pablitschko z blízkého předměstském domu čp. 17. Chlapcova matka Antonie byla dcerou Matyáše Doubka, měšťana ve Vimperku-město čp. 15 a Anny, roz. Ježkové z Vlašimi, okr. Benešov. Rodiče se brali 8. února roku 1892. Z pozdějšího přípisu v křestní matrice se dovídáme, že si osmadvacetiletý Walter Schwarz vzal 5. září osudového roku 1938 za ženu Annu Matschinerovou, s níž ho vidíme na "meziválečném" snímku členů vimperského sdružení Wandervogel z dob, kdy nemohli mít ani tušení, co se s nimi a jejich rodným Vimperkem má stát. Po záboru československého pohraničí a připojení Šumavy k "říši" byly dosavadní spolky mladých rozpuštěny a zůstala toliko Hitlerjugend. Když byli někdejší "tažní ptáci" nabádáni i k vystoupení z římskokatolické církve, vystoupili prý naopak z nacistické organizace, aby si zachovali páteř. Přišla ovšem válka, kam všichni mladí muži bez výjimky narukovali. Jen z někdejšího vimperského kruhu WV se jich nevrátilo zpátky třicet šest! Walter Schwarz sám přišel na ruské frontě o jednu nohu. Zapojil se ještě po válce do krajanského hnutí vyhnanců, ale stačil se dožít jen devětačtyřiceti let, než ho nečekaně stihla smrt. Ta veselá kniha po něm zůstala i pro nás.

- - - - -
* Vimperk / † Calw (BW) / † † Döffingen, Grafenau (BW)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Tady stojí šestý zprava mezi vimperskými členy spolku "Wandervogel", z nichž ta čtvrtá zprava
    je jeho budoucí žena Annerl Matschinerová, se kterou se oženil osudového roku 1938
Na tomto snímku je Annerl Matschinerová první zleva
Tančící členové spolku "Wandervogel" ve vimperském městském parku
Záznam o jeho narození ve vimperské křestní matrice
Záznam vimperské oddací matriky o svatbě jeho rodičů

zobrazit všechny přílohy

TOPlist