logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

WENZEL SCHWUGER

Z dubecké Liber memorabilium

První týden srpna 1888 přinesl skrze záplavy nevýslovnou nouzi mnoha územím Rakouska a celé Evropy. Nyní po čtyřech týdnech, v prvých zářijových dnech, jsou podobná neštěstí zaznamenávána znovu.
Nejenže letošní žně všude utrpěly následkem deštivého léta, celé zeměpásy jsou tímto jařmem zcela zruinovány.
V noci z 2. tm. (rozuměj 2. září 1888 - pozn. překl.) se spustily na selských dvorcích blízko na východ od města České Budějovice (v originále auf den nahen östlichen Hofen der Stadt Budweis" - pozn. překl.) z průtrže mračen obrovské lijáky, malé potoky brzy nabraly na síle mocného proudu a okolí Českých Budějovic se brzy proměnilo na jedno jediné jezero. Hladina Malše a Vltavy prudce stoupla a v celém okolí pokračoval déšt v přívalových záplavách, vyjma zatím vnitřního města. Výše položený střed hlavního náměstí se však brzy ocitl stejně zcela pod vodou, stejně tak Linecké, Vídeňské a zčásti i Pražské předměstí. Doprava na náměstí a kolem něho byla možná jen na vozech a ve člunech, vory byly vodou odneseny, dřevěný most přes Malši stržen, železniční doprava do Plzně a na Linec zastavena, poněvadž mosty byly brzy nesjízdné. Na státní železnici musela být zcela přerušena doprava na trati České Budějovice - Hluboká nad Vltavou (v originále "Budweis-Frauenberg" - pozn. překl.) a České Budějovice-Kamenný Újezd (v originále "Budweis-Steinkirchen" - pozn. překl.), na trati do Lince nákladní doprava na trati mezi stanicemi Heršlák a Certlov (tj. dnešní Horní Dvořiště a Rybník - pozn. překl.). Šest lidských životů bylo ve smrtelném ohrožení zachráněno.
Na návratu z manévrů u Písku dorazilo Jeho Veličenstvo císař František Josef I. s korunním princem Rudolfem 4. září vozem (v originále "per Wagen" - pozn. překl.) z Hluboké nad Vltavou do Českých Budějovic a věnoval neštěstím těžce postiženému obyvatelstvu okamžitě 5000 zl. a zachráncům životů 300 zlatých rakouské měny.


Kronika fary Dubec 1871-1938

Spolu s následným prohlášením "Jeho biskupské Milosti" svědčí rukopisný záznam dubecké farní kroniky o tom (dnes je Dubec, německy zvaný Tutz, jen součástí obce Třemešné /česky dříve označované jako "Třemešné na Šumavě"/ v okrese Tachov) jak velký ohlas po celé Šumavě vyvolala českobudějovická povodeň, jejíž síly ta v roce 2002 už nedosáhla, byť se ovšem týkala města nesrovnatelně většího. Překlad textové ukázky je ostatně pořízen v roce 2021, kdy na jižní Moravě řádil do té doby nevídaný tajfun. Na Senovážném náměstí v Českých Budějovicích je připomínkou osudné povodňové katastrofy např. datace obnovy tamní barokní sochy Nepomukovy právě rokem 1888 a udání výše vodní hladiny z roku 1888 na blízkém meteorologickém sloupu. Sám pisatel záznamu ve farní kronice byl pět let předtím 26. srpna 1883 ve městě, "kde Vltavu líbá Malše", vysvěcen na kněze a měl na zdejší pobyt jistě dosud čerstvou vzpomínku. Českobudějovická diecéze sahala tenkrát mnohem dál na západ, patřilo k ní až do vzniku plzeňské diecéze Chodsko, značná část Nepomucka, Klatovska i Tachovska, taktéž Kasejovice, rodné město Wenzela (Václava) Schwugera, jako součást někdejšího Prácheňského kraje s centrem v Písku, měly blíže k jižním nežli k západním Čechám (rodné Kasejovice také tehdy příslušely k okresu Blatná). Schwuger, kterého jako novokněze uvádí na jednom místě diecézní věstník jménem Václav Švůgr (tady je vidět i jazyková labilita církevní byrokracie), tu přišel na svět 22. září 1854 podle českého zápisu křestní matriky jako syn Jana Schwugera, měšťana a "mistra řezníckého z Kassejovic č. d. 18", jehož otec František byl "řezníckým" mistrem "tamž", matka Kateřina byla pak rozená Schollová rovněž "z Kassejovic č. d. 36". Václavova matka Majdalena (tak je tu psána) byla dcerou Vojtěcha Kopty,"mistra řezníckého z Kassejovic č. d. 74" a Marie, roz. Kellerové "z Kassejovic č. d. 24". Po zmíněném už českobudějovickém vysvěcení na kněze se stal kooperátorem v Nemanicích Wassersuppen) od 4. září 1880, poté kaplanem ve Kdyni (Neugedein) od 6. října 1884, následně kaplanem ve Všerubech (Neumark) od 21. srpna 1885, farářem v Dubci, odkud pochází naše textová ukázka z tamní farní kroniky, jím ovšem v originále německy psané, od 16. listopadu 1887 a posléze farářem v Prostiboři (Prostibor) od 14. května 1894. Tam v Prostiboři i zesnul 28. března následujícího roku 1895 ve věku nedožitých 41 let na chronický zánět ledvin. Výrazný záznam v prostibořské úmrtní matrice svědčí o tom, jak mimořádný ohlas tam farářův skon vyvolal. I v tamní farní kronice zanechal ostatně Schwuger svým písmem nepřehlédnutelnou stopu, jako by stvrzoval dávné rčení, že "Littera scripta manet", tj. že "psané slovo zůstává".

- - - - -
* Kasejovice / České Budějovice / Nemanice / Kdyně / Všeruby / Dubec, Třemešné na Šumavě / † † † Prostiboř

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam o jeho narození v kasejovické křestní matrice
Přestavěný dům čp. 18 v Kasejovicích
Jím psané stránky ve farní kronice
Vazba dubecké Liber Memorabilium

zobrazit všechny přílohy

TOPlist