logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

ROSA SCHWARZBAUEROVÁ

O mém mrtvém bratrovi


Mého bratra i s jeho rodinou naložili v roce 1948 na vůz k přepravě dobytka (v originále "in einen Viehwagen" - pozn. překl.) a odvezli do Krušnohoří. Musel tam pracovat v uranových dolech. Pracoval do té doby, než onemocněl. V létě 1954 byl ještě s rodinou a s matkou v Horní Plané. Do Zvonkové (i ta už v zániku nesla jen české jméno - pozn. překl.). Seděli na břehu Vltavy (bylo to před vznikem Lipenského přehradního jezera - pozn. překl.), dívali se směrem k rodné končině a hořce plakali. To už trpěl rakovinou z ozáření (v originále "litt schon an Strahlenkrebs" - pozn. překl.). Je to strašlivá nemoc, kterou dostávají ti, co v uranových dolech pracují. Měl stále větší bolesti. Prosil mě, abych mu z Německa poslala nějaké léky. Posílala jsem mu i různé dobré věci od jídla, ale nevydali mu je. Na Vánoce byl v Krumlově u maminky a bratra Karla. Poslali ho odtud do českobudějovické nemocnice. Hrozně trpěl a byl úplně zlomený. Pět doktorů na něm údajně nijakou nemoc nenašlo. Pravděpodobně ho strach ze smrti v bolestných mukách dohnal k tomu, že se rozhodl skoncovat se životem sám. - O pohřbu prý bylo slyšet německé modlitby a zaznělo i dost projevů nad hrobem. Na rozloučenou mu ještě zahráli šumavskou hymnu (v originále "das Böhmerwaldlied" - pozn. překl.).


Hoam!, 1955, č. 3, s. 23-24

Ten prostý text poslala do redakce krajanského měsíčníku sestra Heinricha Hableho ze Zvonkové (za jeho narození jen Glöckelberg), který se 14. ledna roku 1955, zřejmě i těžce nervově nemocný (ve zprávě o úmrtí se píše "schwer nervenleidend") oběsil v prázdné tovární budově ve Vejprtech (německy Weipert). Bylo mu 42 let, měl se svou ženou dvě děti a bydlil předtím v Novém Zvolání (německy Neugeschrei), dnes části města Vejprty. Tady, ve městě, které je mj. rodištěm vídeňského kardinála Innitzera (žil v letech 1875-1955, tedy zemřel shodou okolností v témže roce jako náš sebevrah) a kde natáčel v roce 2006 Jiří Menzel proslulý film Obsluhoval jsem anglického krále podle románu Bohumila Hrabala, začíná v adventu 2012 mé putování po stopě Hableových sourozenců. Ten "bratr Karel" z mého českého překladu textu Rosy Schwarzbauerové, tedy Karl Hable, má na Totentafel 1947-2010, tj. na kompletním údajně seznamu zemřelých zvonkovských vyhnanců z webových stránek Gloeckelberg.at, vedle fotografie datum narození ve Zvonkové 29. ledna 1909 a datum úmrtí v Českém Krumlově (zde "Krumau") 7. května 1972. Heinrich Hable (asi jako sebevrah) kupodivu v tom seznamu chybí (zato najdeme na zmíněných webových stranách v kapitole o událostech v obci za meziválečná léta 1918-1938 /viz opět Gloeckelberg.at k datu 16. listopadu 1919 zprávu o tom, že toho dne našel žák druhé třídy u pazderny při Bližší Lhotě /Vorderstift, tehdy i česky Přední Štifta/ na stromě oběšeného vojáka "okupační" československé armády, rovněž tedy sebevraha). Podle seznamu majitelů domů v zaniklé dnes (Zadní) Zvonkové k roku 1945 bydlil se svou ženou Josefinou ve zdejším čp. 106, patřícím v roce 1918 vdově po Johannu Poferlovi Kathi Poferlové. Když jsem hledal v oddací matrice někdejší farní obce Glöckelberg informaci o svatbě nějakého Hablea či Hableho (je jich tu požehnaně), časově blízké datu Heinrichova a Karlova narození, našel jsem na straně 76 osmé matriční knihy zajímavý záznam. Ženich Vinzenz Hable, zdejší "borkař" ("Torfstecher") a syn Andrease Hablea a Kathariny, roz. Petschlové (i Petschlů je tu nepočítaně) si podle něho dne 30. května roku 1910 (tedy více než rok po narození Karlově) bere za ženu Agnes Poferlovou, bývalou děvečku ("gewesene Landwirtdienstmädchen") v Horní Plané (Oberplan), dceru tehdy už zesnulého podruha (Inwohner) Felixe Poferla a Johanny, roz. Strempflové, obou z Glöckelbergu. Nevěstě bylo 23, ženichovi 30 let. Jenže podle přípisu faráře Dr. Aloise Eßla, i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže, bylo manželství rozhodnutím krajského soudu v Českých Budějovicích (zde Budweis) v září 1924 zrušeno, poněvadž pohřešovaný Vinzenz Hable nepřežil den 14. června 1917. Agnes Poferlová byla tedy volná. A to mě vede k vysvětlení, proč jsem si z ženichů jménem Hable vybral právě onoho Vinzenze. Na zmíněném už seznamu "Totentafel 1947-2010" figuruje i jméno Rosy Schwarzbauerové s datem narození 31. března 1922 v Glöckelbergu a datem úmrtí dne 25. prosince 2009, tj. na Boží hod vánoční ve Schliersee. Hledal jsem v krajanském "diecézním" měsíčníku Glaube und Heimat nekrolog a našel posléze v březnovém čísle ročníku 2010 na straně 61 zprávu o skonu sedmaosmdesátileté Rosy Schwarzbauerové, roz. Poferlové z Glöckelbergu čp. 108 (usedlostní jméno "Schwarzjogl", majitelé v roce 1945 Josef a Berta Poferlovi, blízké stavení zvané čp. 109 i "Hegerhäusl" patřilo až do roku 1945 schwarzenberské knížecí správě a žila tu rodina Schwarzbauerova - viz k tomu satelitní snímek na Mapách Google s přesnou polohou a údaji o číslech popisných i majitelích všech zdejších usedlostí). Byla v bavorském Schliersee na březích nádherného jezera téhož jména pochována po boku manžela Waltera Schwarzbauera (i jeho nacházíme s podobenkou na "Totentafel 1947-2010" s datem narození 23. října 1918 ve Volarech /Wallern/ a úmrtí 11. srpna 2003 ve Schliersee). Měli spolu dvě děti: dceru Eddu, provd. Schuppeovou, a syna Wolfganga. K Rosině svatbě se víže její vzpomínka, kterou stojí za to citovat v překladu doslova:

Vzali jsme 30. října 1945...


Vzali jsme 30. října 1945, tedy v době, kdy jsme už byli ve Schliersee a vrátili se ještě jednou domů (rozuměj do stále ještě nepřejmenovaného Glöckelbergu - pozn. překl.), mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou polední, zatímco čeští strážníci drželi v Karyho hostinci ("Gasthof Kary") přestávku na oběd. Nebyli jsme vysídleni, ale uprchli jsme v září 1945 sami. Teprve v roce 1959 jsme si ve Schliersee zbudovali vlastní dům.


Glaube und Heimat, 2010, č. 3, s. 61

V kronice zaniklé obce na zmíněné už také webové adrese Gloeckelberg.at najdeme ten svatební příběh, jemuž tehdy požehnal ve "zvíkovském" kostele sv. Jana Nepomuckého Božím jménem farář Ansbert Bieberle, také. I já ho sem dávám takříkajíc nazdařbůh, poněvadž nemám jistotu, že to všechno se vším opravdu souvisí. Copak ale může něco s něčím pro pána Boha nesouviset?

- - - - -
* Zvonková / † † † Schliersee (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Její nekrolog na stránkách krajanského měsíčníka
Záznam glöckelberské oddací matriky o svatbě Vinzenze Hableho a Agnes Poferlové
Ze seznamu majitelů a obyvatel domů někdejšího Glöckelbergu
Plánek někdejší Zvonkové s označením stavení čp. 108 a 109
Takto vítal se slovy: Díky Bohu, že jste tady, pane generále, glöckelberský starosta Kary a jeho spoluobčané německé vojsko na podzim osudného roku 1938 (snímky  z nacistické propagační publikace)Takto vítal se slovy: Díky Bohu, že jste tady, pane generále, glöckelberský starosta Kary a jeho spoluobčané německé vojsko na podzim osudného roku 1938 (snímky  z nacistické propagační publikace)

zobrazit všechny přílohy

TOPlist