logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOSEF SCHUSTER

Vlastní životopis


Chalupa řečená "Schwarzei-Haus" v Kaltenbachu (dnes Nové Hutě - pozn. překl.) čp. 24 byla postavena našimi prarodiči Wenzelem Schusterem, narozeným 19. listopadu 1853 na Pokových Hutích (v originále "Bockhütte", dnes místní část obce Nové Hutě - pozn. překl.) a jeho ženou Marií, roz. Kerschbaumovou, narozenou 18. října roku 1853 ve Filipově Huti (v originále "(v originále "Philippshütten", dnes místní část obce Modrava - pozn. překl.) v letech 1898-1899. Synové Heinrich a Johann, oba vyučení vídeňští zedníci a také muzikanti, jim pilně a vydatně pomáhali. V roce 1924 přešla chalupa do vlastnictví našich rodičů. Náš otec Heinrich Schuster se narodil v Kaltenbachu 24. ledna roku 1878, maminka Emilie, roz. Randaková, přišla na svět 27. března 1882 a pocházela rovněž tady z Kaltenbachu jako on. Převzetí chalupy po zesnulé matce (babičce) nebylo pro rodinu "Schwarzei" Heinricha právě snadné. Otec se za první světové války do ruského zajetí a setrval v sibiřském Krasnojarsku až do roku 1921. Jak nám vypravoval, byl velením zajateckého tábora vyslán jako "načalnik" na stavbu krasnojarské železnice. Rok strávil pak otec jako kamnář ve Vladivostoku. V roce 1921 byla jako prvá loď pod československou vlajkou dána k "repatriaci" posledním transportům loď "Legie" (blíže k její historii viz dokumenty Povídání o Legii Jana Hoška a Jak vznikly ruské legie - pozn. překl.). Od 28. října 1918 ovšem československý stát postiženým rodinám válečných zajatců doma nevyplácel nijakou podporu.
Z manželství "Schwarzei" Heinricha a "Luisl" Emilie vzešly následující ratolesti:
Josef Schuster, *24. února 1907 (autor tohoto textu - pozn. překl.), stavební podnikatel v bavorském Konnersreuthu;
Wilhelmine Höhnová, roz. Schusterová, *30. března 1908, bytem v Herbartsdorfu u bavorského města Coburg;
Heinrich Schuster, *1909, † v Kaltenbachu;
Franz Schuster (zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), *6. prosince 1910, Dr.med. v Gundelfingen an der Donau;
Heinrich Schuster, *1. října 1912, důchodce v Alpe Kreis Wolfstein;
Maria Fuchsová, roz. Schusterová, *27. března 1914, bytem ve městě Speyer (spolková země Porýní-Falc);
Rosa Pimmerová, roz. Schusterová, *15. listopadu 1922, obchodní úřednice (měšťanská škola ve Vimperku /Winterberg/ a obchodní vyškolení u vimperské firmy Steinbrener), nyní bytem v Heidenheim an der Brenz (spolková země Bádensko-Württembersko);
Alois Schuster, *23. srpna 1924, absolvent obchodní školy ve Vimperku, padl v roce 1944 v Rusku;
Emil Schuster, *1926, † v Kaltenbachu.
V roce 1930 byla k chalupě "Schwarzei-Haus" přistavěna truhlárna, první strojní truhlárna v Kaltenbachu. Truhlářské stroje byly poháněny benzínovým motorem o síle 8 HP s redukčním převodem. Zařízení bylo ověřeno prachatickým okresním hejtmanem, zdravotním inspektorem (v originále "Sanitätsarzt" - pozn. překl.) a technickým inženýrem. Mimoto bylo zavedeno námezdní mlácení (v originále "Lohndrusch" - pozn. překl.) lištovou mlátičkou na benzínový pohon.
To byly i začátky podnikání "Schwarzei" Seppla (tj. Josefa Schustera, který následující text už píše v 1. osobě - pozn. překl.).

Coburg
Na přelomu let 1945 a 1946 po zajetí v Praze a v Plzni jsem putoval pěšky a vlakem (otevřené vagony) ke své sestře Mině (Wilhelmině) do Herbartsdorfu u Coburgu.
Moje žena, moje dcera a rodiče mé ženy byli roku 1946 vysídleni do Wilckens-Schule (za války vojenský lazaret - pozn. překl.) v Heidelbergu (spolková země Bádensko-Württembersko).
Ženu a dceru jsem přivedl roku 1946 do Herbartsdorfu, kde už jsem mezitím získal jeden starší dům, pocházející z třicetileté války.
Po krátkém čase, ještě před měnovou reformou, byl dům přestavěn. K dispozici jsme měli krávu a poněvadž jsme nevlastnili nijaké pozemky, krmení jsme pro mi obstarávali pouze v lese, zajistit výživu nám pomáhal i chov slepic apod..
V letech 1947-1948 jsem stavěl za pomoci mé ženy soukromou pilu.
Dřevo bylo zpracováváno, jak tesař potřeboval. Rámová pila byla z největší části instalována vlastními silami za pomoci kvalifikovaného montéra (bylo mu tehdy už 82 let).

Freyung
V roce 1954 jsem v dolnobavorském Freyungu postavil dům pro dvě rodiny.
Moje žena usilovala totiž o přesídlení z evangelického Coburgu do Dolních Bavor.
Plánoval jsem už ve Freyungu stavbu druhého domu a nikoli naposledy i převzetí jedné pozůstalosti. Jenže člověk míní a Bůh mění (v originále "der Mensch denkt und Gott lenkt" - pozn. překl.).
Ten druhý dům byl už hotov, když má žena těžce onemocněla a 10. prosince v nemocnici města Gundelfingen zemřela.
Můj bratr Franz Schuster, doktor mediciny a ředitel gundelfingenské nemocnice, udělal vše, čím mohl umírající prospět.

Gundelfingen
Roku 1958 jsem se přestěhoval z Freyungu do Gundelfingen. a získal jsem v obci Medlingen (součást správního společenství /Verwaltunggemeinschaft/ Gundelfingen an der Donau) pozemek o rozloze 17500 metrů čtverečních (Kirchenacker).
Bylo naplánováno a také schváleno zbudovat na tomto pozemku pilu, truhlářskou dílnu a obytný dům s garážemi.
Truhlárna o rozloze 26 x 8, 50 metru byla postavena, ke stavbě pily a obytného domu však už nedošlo (chyběli kvalifikovaní pracovníci).

Konnersreuth
Rok 1961 byl předznamenán cestou z Gundelfingen do Konnersreuthu (městys známý zejména osobností stigmatizované selské mystičky Theresie Neumannové /1898-1962/, zvané "Resl von Konnersreuth" /tj. "Terezička z Konnersreuthu"/, sestry III. "světského" řádu sv. Františka, jejíž rány, objevující se na jejích rukou od roku 1926, údajně svědčily o spoluúčasti na Kristově utrpení, jedinou její potravou od roku 1927 bylo prý jen pravidelné svaté přijímání, blíže viz Wikipedia - pozn. překl.).
Stavební firma Giehl v hornopfalckém Konnersreuthu byla bez vedení. Pan Giehl zemřel v roce 1959.
Poněvadž paní Giehlová velice dobře znala "Konnersreuther Resl" (tj. "konnersreuthskou Terezičku" - pozn. překl.), vedla první cesta za tou stigmatizovanou ženou. Byla pro to, abych převzal vedení firmy a slíbila nám svou pomoc.
Tereziččiny modlitby (v originále "die Gebete der Resl" - pozn. překl.) byly vyslyšeny. Pracovníci byli pilní a zakázek bylo dost.
Podnik založil v roce 1906 zednický mistr Josef Giehl. Jeho syn a jmenovec Josef Giehl, rovněž mistr zednický, vedl firmu v letech 1943-1960. Po smrti pana Giehla byl podnik převzat mnou, Josefem Schusterem, stavebním, tesařským a truhlářským mistrem, a přeložen ze středu obce na ulici Waldsassener Straße. Navíc byl během let podstatně modernizován a rozšířen o nové budovy, truhlárnu, halu pro výrobu oken z umělé hmoty a strojní vybavení.
Majitel firmy Josef Schuster je trojnásobným řemeslnickým mistrem (trojí zlatý diplom), absolventem natěračské odborné školy ve Vídni (Wiener Anstreicherfachschule) a inženýrské školy stavební v Norimberku (Ingenieurschule für Bauwesen in Nürnberg), prvá část "im grauen Rock", tj. "ve vojenském", formou tzv. "vojenských dopisů pro zvyšování kvalifikace v povolání" (v originále "Soldatenbriefe zur Berufsförderung" - pozn. překl.), jakož i učebního kurzu pro výrobu plastových oken ve městě Sendenhorstz (spolková země Severní Porýní-Vestfálsko).


Kaltenbach - Heimat im Böhmerwald (1980), s.378-384

Josef Schuster byl nejstarším z devíti dětí Heinricha a Emilie Schusterových v Kaltenbachu, dnešních Nových Hutích. Chalupa čp. 24, řečená "Schworzei-Haus", kde spatřil světlo světa dne 24. února 1907, tam už nestojí. Vyučil se na Kvildě (Außergefild) u truhlářského mistra Tremla truhlářskému a tesařskému řemeslu. Pracoval nejprve na stavbě mostu v Horní Vltavici (Obermoldau), který v roce 1926 předala do užívání pražská firma Pittel a Brausewetter (byla založena roku 1870 v Prešpurku /dnes Bratislava/ a existuje dodnes se sídlem ve Vídni, viz Wikipedia). V letech 1927-1928 konal povinnou vojenskou službu v československé armádě jako plukovní truhlář, po propuštění ze služby našel si v Jablonci nad Nisou místo zednického a tesařského políra. V roce 1930 přistavěl k rodnému stavení doma v Kaltenbachu truhlářskou dílnu, kterou vedl truhlářský mistr Otto Müller z Paseky (Passeken), obec Nový Svět (Neugebäu). Dva roky nato (1932) získal Josef Schuster od okresního hejtmana v Prachaticích povolení k výkonu profese stavebního a nábytkového truhlářství. Roku 1934 absolvoval, jak také uvádí ve svém vlastním životopise, v dolnorakouském Klosterneuburgu vídeňskou odbornou školu pro natěračství, dřevěný materiál a prostorová řešení a po návštěvě různých dalších odborných školení a kurzů složil v Pasově (Passau) mistrovskou zkoušku z truhlářského řemesla. Dne 27. května 1939 se oženil s Magdalenou Hirschauovou (Hirschn-Leni) z Paseky a už za rovné dva měsíce se jim 27. července téhož roku narodila dcera Christine. Vypukla ovšem druhá světová válka a povolání k wehrmachtu, v jehož uniformě prodělal Josef Schuster polské a ruské tažení. Ke konci války se dostal na ústupu z Ruska v Plzni do amerického zajetí. Po pádu Německa a vyhnání z domova se stal jeho druhým domovem Herbartsdorf u Coburgu, kde získal dům, renovoval ho a zařídil si malou pilu. Ještě se svou ženou provozoval zednické, tesařské a truhlářské práce. Také ve Freyungu "vorm Wald" zbudoval později dva rodinné domy, ale pro onemocnění své ženy Leni (Magdalena) přesídlili do Gundelfingen, kde Josefův bratr vedl nemocnici. V roce 1961 už po ženině smrti následovalo přesídlení do Konnersreuthu, kde v prosinci 1964 uzavřel i nové manželství s Annou Dietzovou. O svých sedmdesátinách oslavil i 70. jubileum firmy, kterou tu převzal po smrti Josefa Giehla. Z rukou prezidenta řezenské řemeslné komory (Handwerkskammer Regensburg) senátora Bernharda Suttnera byl Josef Schuster roku 1977 vyznamenán trojím "zlatým mistrovským certifikátem"(Goldener Meisterbrief) pro zednické, tesařské a truhlářské řemeslo. Po bohatém dělném životě a krátké těžké nemoci skonal Josef Schuster v nemocnici města Marktredwitz, kde pobyl 10 dnů, 28. listopadu 1981 v 75 letech věku. Dne 2. prosince ho po smuteční bohoslužbě v kostele sv. Vavřince (Sankt-Laurentius-Kirche) v Konnersreuthu pochovali na zdejším hřbitově za účasti pozůstalé vdovy Anny Schusterové, dcery Christiane Blessenbergerové s rodinou, sester Miny Höhnové, Marie Fuchsové a Rosy Pimmerové, jakož i bratra Heinricha, který jako poslední z původně 6 bratří Schusterových z chalupy čp. 24 v Kaltenbachu zemřel ve Freyungu 22. ledna roku 1985.

- - - - -
* Nové Hutě / Kvilda / Horní Vltavice / † Marktredwitz (BY) / † † Konnersreuth (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Senátor Suttner předává Josefu Schusterovi v Konnersreuthu Zlatý mistrovský list
Domek ve Freyungu na snímku z roku 1958
Rozvíjející se podnik v Konnersreuthu
Záznam kvildské křestní matriky o narození Marie Kerschbaumové ve Filipově Huti dne 18. října roku 1853

zobrazit všechny přílohy

TOPlist