logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRANZ XAVER SCHULLERBAUER

Vlastním nákladem

Prodloužením železniční trati Budějovice-Želnava (v originále "Budweis-Salnau" - pozn. překl.) až do Haidmühle v Bavořích roku 1911 otevřena a všem ctitelům přírody přístupnou učiněna opět další část naší krásné Šumavy a také Zlaté Koruně, dřímající v zapadlém a odlehlém koutě Pošumaví (tento pojem němčina nezná - pozn. překl.) a dumající o dávné šedé minulosti, získáno mnoho nových přátel zblízka i zdáli díky výhodě zdejší železniční stanice, zvláště od té doby, kdy Jeho Jasnost kníže Schwarzenberg (v českém textu chybně "Skwarzenberg"! - pozn. překl.), majitel panství Zlaté Koruny a tím také bývalého tamějšího kláštera cisterciáckého, starobylé budovy klášterní, které od vyzdvižení (tady jde o špatné tlumočení německého výrazu "Aufhebung", značící zde ovšem zrušení kláštera císařem Josefem II. - pozn. překl.) roku 1785 až do roku 1908 musely sloužit profánním účelům, se vzácnou pietou a porozuměním dává opravovat a renovovat a tak osudu úplné zkázy, jemuž již spěly vstříc, zbavuje.

S radostí zdraví příchozí, ať už znalec architektury či uměnímilovný laik, zprávu o renovaci na dějinné osudy tak bohatého zlatokorunského kláštera, která je od roku 1909 - vedle jiných památek církevní architektury jaké má Kájov (Gojau), Boletice (Polletitz) či Svéraz (Tweras) - prováděna a vydává svědectví o pietě a vysokém uměleckém cítění majitelů, knížecího páru Jejich Jasností Johanna a Therese Schwarzenbergových, kteří tomuto účelu ročně věnují významné sumy a živý zájem, spojený s iniciativou znalou věci.
Jejich mocné slovo nařídilo zastavení provozu strojírny a slévárny železa, umístěných dosud v klášterních prostorách, umlkla kladiva, dotočila se kola a vešlo sem nové požehnání. Nadále už nic neruší pokoj zbožných mnichů v jejich hrobech.
S pokornou úctou překračuje nyní každý křesťan a každý citlivý člověk práh kláštera, obdivuje umění minulých věků a nešetří chválou a uznáním knížecímu mecenáši.

Pietní rukou z hlubokého spánku vybuzen vypráví nám klášter o bývalé slávě a nádheře, o klášterním klidu a tichu, přerušovaném jen zbožným zpěvem mnichů v chodbách křížových a velebným zvukem varhan v lodích kostelních - ale také o vřavě válečné, o dusotu a ržání nepřátelských koní v nádvořích jindy tak tichých, o útočících hordách a fanaticích, kteří zhanobili posvátná místa a předměty chrámu (v originále "von stürmenden Horden und Fanatikern, welche die Heiligtümer der Kirche schändeten" - pozn. překl.), o zhoubných požárech, jichž dravé plameny strávily vše, až na zdivo a zanechaly pustou zříceninu.
Tímto místem a těmito prostory provádí nás knížečka.

P.S. Jen česká verze uvádí při tomto úvodu poděkování autorovo za laskavou podporu panu děkanu P. Antonínu Brandeisovi a knížecímu schwarzenberskému úsřednímu archiváři panu Hynku Grossovi, v závěru publikace rovněž jen v české verzi se oceňují zásluhy "c.k. konservátora a kníže Schwarzenberka vrchního inženýra a chefa stavební sekce v Krumlově Emila z Hartentálu" (ten je pod jménem Emil Hartmann von Hartenthal i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže).

Vlastním nákladem, lépe řečeno nákladem svého vlastního vydavatelství ve Zlaté Koruně publikoval Franz (František) Schullerbauer ve válečném roce dvě brožury, jednu v německé a druhou v české jazykové verzi, vzájemně se v některých detailech od sebe lišící. V naší textové ukázce, která z úvodu brožur jednak cituje českou verzi, jednak tlumočí z německé, je překlad pasáží, o nichž to platí, zvýrazněn užitím kurzívy u těch částí textu, které v české verzi chybějí. Také proto, že je česká verze o ně ochuzena, dovolíme si považovat německou verzi Goldenkron - 130 Jahre nach Aufhebung des Stiftes za textový originál a českou s názvem Zlatá Koruna i podtitulem 130 let roků po zrušení kláštera za její stručnější překlad (rozdíl v počtu stran - 71 oproti 58 - je ovšem dán i odlišnou povahou obou jazyků). Vedou nás k tomu i životopisná fakta autora a vydavatele. Narodil se dne 17. listopadu roku 1844 v Českém Krumlově (Böhmisch Krumau) a byl téhož dne v krumlovském kostele sv. Víta, "ad Ecclesiam Crumloviensem S. Viti", jak stojí psáno na deskách jedné krumlovské křestní matriky z té doby, i pokřtěn (křtil ho P. Franz Czapko) jménem Franz Xaver Schullerbauer. Novorozencův otec Johann Schullerbauer byl zdejším hostinským (v originále "Schenkwirt") na adrese Horní brána (v originále "Oberthor") čp. 34. V sousedním čp. 35 se dne 11. února 1844 konala v domě, kde byl šenkýřem i ženichův otec Karl Schullerbauer se svou chotí Marianne, roz. Schlapschy, svatba (svatební obřad v kostele sv. Víta sloužil týž P. Franz Czapko) Johanna Schullerbauera s Aloisií, roz. Lekischovou z Latránu (Latron) čp. 3, dcerou Franze Lekische (postavením "patentálního invalidy") a Franzisky, roz. Fuchsové. Německy psaný záznam (ty okolní jsou psány česky) oddací matriky farní obce Zlatá Koruna ze 7. ledna 1871 vypovídá o tom, že si tu v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie bere šestadvacetiletý úředník vídeňské Obchodní banky (Handelsbank) Franz Schullerbauer za ženu o rok starší Rosalii Karolinu Hubertinu Steffensovou, dceru "fabrikanta" Petera Steffense (i ten je samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) ze Zlaté Koruny čp. 1 (klášter a fabrika zároveň) a Aloysie, roz. Jungbauerové, dcery Franze Jungbauera, úředníka zlatokorunské soukenické továrny (tu tady kolem roku 1801 založil pražský podnikatel Anton Bernard Joss a převzali ji od něho bratři Jungbauerové, pocházející z Ondřejova /Andreasberg/, když si pak jejich sestra Magdalena vzala roku 1842 už zmíněného Petera Steffense, který textilní výrobu zrušil a zařídil místo ní slévárnu kovů a strojírnu), a Elisabeth Lehnertové z Českých Budějovic (Budweis). Oddával je farář Václav Špatný, zde podepsaný "Wenzl Špatný, Pfarrer". Tchánovu slévárnu a strojírnu v prostorách kláštera, zrušeného císařem Josefem II., ženich následně vedl. Nekrolog v "Tradici", věstníku Svazu českých úředníků a zřízenců knížete ze Schwarzenberku (č. 1, leden-březen 1936), charakterizuje Schullerbauera, zesnulého ve Zlaté Koruně dne 25. září 1935, takto:
"Kdysi samostatný podnikatel, měl od dávných let svěřený dohled nad památnými budovami bývalého kláštera zlatokorunského. Zaznamenali jsme na str. 19 (139) č. 1 (leden-březen 1935) jeho 90. narozeniny, jež ještě čil a svěží slavil 17. listopadu 1934. Nyní odešel tento láskyplný opatrovatel středověkého umění, jenž přečetným příchozím býval vždy ochotným průvodcem po konventních budovách - všichni, kdož znali rázovitou jeho postavu, zachovají jej v čestné paměti."
Zdůraznil bych v předchozí citaci slovo "láskyplný". Čtenář pochopí ten oblouk "vlastního nákladu" (v roce 1908 přišel Schullerbauer o všechen majetek a svůj závod v klášteře zrušil) jednoho (a jistě nejen toho jednoho) života, podobný gotické klenbě Svaté (Trnové) Zlaté Koruny, sepjaté nad stoletími i za nás za všechny.

- - - - -
* Český Krumlov / † † † Zlatá Koruna

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Pravděpodobně jeho podobenka z fotoateliéru Seidel, podle popisu ve fotobance pořízená v dubnu 1884 (Josef Seidel ale otevřel živnost v Českém Krumlově až o 9 let později) a popsaná jménem Schullerbauer s adresou Goldenkron
Tento snímek z ledna 1910 je psán na jméno Schullerbauer Gertl, Goldenkron
Na nedatovaném snímku z doby před první světovou válkou stojí v placaté čepici mezi děkanem Antonínem Brandejsem a učitelkou Pavlou Volfovou čtvrtý zprava ve skupině zlatokorunské honorace
Záznam o jeho narození v českokrumlovské křestní matrice

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist