logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOSEF SCHRAMEK

Sonnenaufgang am Dreisesselberg


Vom Gipfelfels am Sesselberg durchspäht dein Blick des Morgens Grauen,
Doch keines Falken Aug' vermag, was noch die Nacht verbirgt, zu schauen.
Du ahnest nur das Waldmeer drunt, das ausdehnt sich zu deinen Füßen,
Die Ebene dann, den grünen Plan, den Wasser hell durchfließen.
In unbestimmter Ferne braut noch Nebel, eine dunkle Mauer,
Die dich erfüllt, vom kühlen Morgenwind umweht, mit frommem Schauer.
Ein jauchzend' Vogelruf der Sonne Nah'n verkündet,
Wenn glühend nun ihr erster Strahl die ferne Wolkenbank entzündet.
Es weicht das Finster Schritt für Schritt dem goldnen Himmelslicht,
Das sieghaft leuchtend Purpurkränze um ferne Bergeshäupter flicht.
Nur tief im Tal, wo grau sich Nebel ballen, wallt noch ein Wolkenmeer,
Wohnt noch die Nacht mit ihren schweren Schatten, tot und leer. -
Doch sieh! Wie steigt's aus Zauberschleiern dort empor!
Ein Berg, ein Wäldchen ist's ein Kirchturm lugt hervor,
Dann rasch und rascher Kuppen, Kirchen, Dörfer ohne Zahl,
Und hell wird's nun quch drunten: Tag wird's überall!

Východ slunce na Třístoličníku


Ze skal na Třístoličníku se ranním šerem kolem díváš,
ani sokolí oko nespatří, co temnota až dosud skrývá.
Tušíš jen moře lesů tam dole, jež leží u tvých nohou,
zelené pláně bez konce s běhutou vodou být to mohou.
Tam v neurčité dálce kypí mlha, hladká temná stěna,
která tě plní, ranním větrem nesena, čímsi jak hrůza nevyřčená.
Jásavý ptačí výkřik slunce ohlašuje,
jež zrovna prvním paprskem daleké mraky zažehuje.
Nebeský jas krok za krokem jde temné noci po šíji,
vítězný purpur v girlandách vrcholky hor teď ovíjí.
Jenom hluboko pode mnou oblaka jako mlžný val
noc drží dosud při vládě, stín panuje pod nimi dál.
Hleď však! Jak vzhůru prosvítá z těch jitřních par
vrch, kostelní věž s chlumkem, domků pár,
pak z lesů kolem ves za vsí jak noří se, zříš opojen.
Jasno je dole v kraji: všude nastal den!

Glaube und Heimat, 1993, č. 9-10, s. 22

Ta báseň byla kdysi otištěna v šumavském časopise jménem Waldheimat. Už poté, co roku 1933 zanikl v Českých Budějovicích i slavný měsíčník, nesoucí shodou okolností rovněž jméno Waldheimat, napsal Wilibald Böhm v roce 1936 do Budweiser Zeitung oslavný článek o autorovi těch veršů o Třístoličníku a ukončil ho slovy, aby se na "starého Mistra" snad nezapomnělo. To jen na důkaz, že šumavská literatura má delší dech, než je na první pohled patrné. Josef Schramek, o němž se tu hovoří především jako o humoristovi, se narodil 30. března 1856 kupodivu až ve východočeské Chrudimi, která je mimochodem i rodným městem jiného "německého" ducha, jak Böhm ve svém článku uvádí, totiž vynálezce lodního šroubu Josefa Ressela, povoláním vlastně lesníka a v Českých Budějovicích onehdy i c.k. dělostřelce. Schramkův otec působil v Chrudimi jako c.k. komisař pro odhad půdy, matka pocházela z německé rodiny na Chebsku. Kvůli otcovu povolání se rodina dva a půl roku po narození chlapcově stěhovala do tehdy rakousko-uherské Bukoviny a pak i do Haliče. Když se vrátili do Čech, dvanáctiletý Josef nastoupil do jihlavské nižší reálky a pokračoval na tzv. Nicolandské reálce v Praze. Byl poté praktikantem na c.k. zeměměřičském úřadě v Hradci Králové, což bylo tehdy pracoviště otcovo, absolvoval v saské Mitweidě techniku.Když se za období hospodářské krize v polovině sedmdesátých let minulého století nemohl dočkat slušného místa, začal dole na Šumavě působit jako výpomocný učitel v Železné Rudě (Eisenstein). Aby získal maturitní vysvědčení, absolvoval čtvrtý ročník učitelského ústavu v Českých Budějovicích (Budweis) a po čtyřech letech na českém severu se definitivně vrátil na šumavské německé venkovské školy. Učil v Prášilech (Stubenbach), Velkém Boru (Großhaid) a posléze v Lipce (Freiung) u Vimperka. Na penzi přesídlil do města Vimperka (Winterberg) a 16. října 1940 tam také zemřel. Své první práce otiskoval už koncem století v časopise Waldheimat, který tehdy vydával Georg Vogel v Železné Rudě (Eisenstein), dále v Peterově prachatickém měsíčníku Der Böhmerwald, ještě později pak v různých časopisech českobudějovického nakladatelství Moldavia (mezi něž patřil už mezi válkami také titul Waldheimat) a pod pseudonymy jako Sigma, Georg Winter aj. bychom ho našli i mezi autory povídek ve známých šumavských kalendářích firmy Steinbrener. Roku 1928 vyšel soubor 50 jeho "veselých příběhů ze Šumavy" pod názvem Vom Arber bis zum Plöckenstein i knižně. Už dvacet let předtím však publikoval Josef Schramek v edici Beiträge zur deutsch-böhmischen Volkskunde vlastivědnou práci Das Böhmerwaldbauernhaus (1908) a roku 1915 pak obsáhlejší ještě studii Der Böhmerwaldbauer s doplňkem Der Böhmerwaldholzhauer, obojí nákladem Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft und Literatur in Böhmen. Jako pedagog uložil své zkušenosti i do metodických příruček 40 Wochen Heimatkunde a Selbstunterricht und Schulunterricht in der erziehlichen Handarbeiten. Ne naposledy třeba připomenout i to, že psal poezii také v šumavském nářečí. Umřel v témže měsíci a roce, kdy jsem se, zuřila už druhá světová válka, já do toho všeho, co mělo ještě nastat, v Protektorátě Čechy a Morava teprve narodil.

- - - - -
* Chrudim / Železná Ruda / České Budějovice / Prášily / Velký Bor / Lipka / † Vimperk

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Vazba a titulní list (1915), na němž je zachováno i označení někdejšího majitele, tj. "učitelského kruhu Boubín", německy "Lehrerunde Kubani"; knihu vydal v Praze J. G. Calve
Barevná "tabule I." z knihy Der Böhmerwaldbauer s jeho podpisem
zachycuje podoby prášilského lidového kroje kolem roku 1850
A ještě dva vzácné snímky z téhož těžko překonatelného díla: svatební průvod a pohřeb panny,
obojí z dnes zaniklého OndřejovaA ještě dva vzácné snímky z téhož těžko překonatelného díla: svatební průvod a pohřeb panny,
obojí z dnes zaniklého Ondřejova

zobrazit všechny přílohy

TOPlist