logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

HANS SCHOPF

O knize "Hexen, Druden und Durandl"


"Hexen, Druden und Durandl" je titul knihy z pera Hanse Schopfa, kterou vydalo nakladatelství Ohetaler-Verlag. Obsahuje 113 lidových pověstí a vyprávění (v originále "Weirazgeschichten" - pozn. překl.) z trojmezí Bavorska, Čech a Rakouska a je doprovázena bohatstvím kreseb a fotografií. Přílohou knihy je zvukový nosič (CD), na který větší část pověstí v ní obsažených namluvila Christa Stegerová ve studiu "Pauli-Tonträger" a jejž lze chápat jako doplněk tištěného textu. I když je psán spisovnou němčinou, je veden snahou uchovat staré nářeční výrazy, poněvadž právě v posledních letech jich mnoho vymizelo z běžné řeči. Kniha i s CD stojí 11,90 Eur a je k dostání v každém knihkupectví.
Malířka Susanne Zuda (narodila se roku 1969 v Brémách /Bremen/ a žije od roku 1995 v Riedlhütte) vytvořila ilustrace knihy a navrhla i její obálku. Pět kreseb v ní je dílem Herberta Seidla. Nechybějí ani početné historické fotografie.
Zatímco Hans Schopf knihu dával dohromady, tančily za okny sněhové vločky a od severu nesl "český vítr" mlhu a chlad (v originále "der böhmische Wind" - pozn. překl.). V kamnech jeho pracovny tiše praská dřevo a šíří kolem příjemné teplo. Tak nějak muselo být ve světnici, když za starých časů usedla rodina a sousedé k táčkám a zatímco hbité prsty žen draly peří či předly len, vyprávěly se dávné pověsti a legendy. Zejména děti dychtivě naslouchaly a mnohým z nich běhal po zádech mráz. Tak zůstával i zachován poklad pověstí předků.
50 z nich v knize shromážděných pochází z Bavorského lesa, z toho 23 z oblasti Roklanu (Rachel) a Luzného (Lusen), 20 pak z okolí Grafenau. Sedm vyprávění se obírá příběhy sklářského skřítka Durandla a pověstmi ze sklářských hutí. Ty pocházejí ze sbírky Christy a Williho Stegerových.
53 pověstí ze Šumavy bylo převzato z knihy, kterou vydal 1920 básník Hans Watzlik. Pocházejí z oblasti Nýrska (Neuern), Železné Rudy (Eisenstein), Kašperských Hor (Bergreichenstein), Srní (Rehberg), Prachatic (Prachatitz) a Krumlova (Krummau).
Deset pověstí pochází z rakouského Mühlviertelu, který se rozprostírá mezi horou Třístoličník (Dreisessel) a Dunajem (Donau). Poskytl nám je laskavě prof. Wolfgang Morscher, který je ručitelem projektu univerzity v Innsbrucku, zaměřeného právě na pověsti a legendy. Na webových stránkách Sagen.at univerzita sto pověstí prezentuje. Také pověsti z knihy "Hexen, Druden und Durandl" budou tím uvedeny na univerzitní internetové stránky.
Knihu sestavil, jak už zmíněno, Hans Schopf, který materiál po léta sbíral a po jeden rok se pak věnoval rešerším z něho. Zvlášť zajímavé jsou pověsti o zlé Wecklin, která vstoupila do světa šumavských bájí jako čarodějka od Roklanského jezera (Rachelsee). Byla kdysi hraběnkou na panství Rammelsberg u Schönbergu a byla ke svým poddaným a k lidem vůbec velmi krutá a nelítostná. Za to má podle pověsti trpět v Roklanském jezeře.
Skutečný příběh této ženy zveřejnil v roce 1955 ředitel krajského soudu Hermann Wagner z Grafenau. Později neblaze proslulá Wecklin se narodila jako Maria Maximiliana Genoveva Drexlerová dne 26. února 1712. Sama se psala jako "Baronesse de Weickel née de Drexel" a později, když se stal její manžel městským velitelem ve Straubingu, "Baronesse de Vequel, Generalin". Tehdy před ní ještě vládl respekt, později však ji zlá povaha učinila už jen hrdinkou strašidelných vyprávění. Zemřela 4. června 1772 a byla pohřbena v Schönbergu.
Tak má mnohá pověst své reálné historické jádro, které je uchováno lidovým podáním z pokolení na pokolení a zůstává jako společná paměť živé až dodnes.
Spisovatel Hans Watzlik shromáždil a v roce 1921 jako pátý svazek edice Böhmerwälder Dorfbücher českobudějovického nakladatelství Moldavia vydal soubor šumavských pověstí, v jehož předmluvě vyzývá své čtenáře, aby je i oni dokázali předat příším generacím.
Právě této výzvě chce Hans Schopf touto knihou dostát. Sestavil ji jako širší sborník krajových vyprávění z Bavorského lesa, Šumavy i Mühlviertelu dohromady.
V novější době se pověstmi našeho domova zvlášť záslužně zabývali etnograf Karl-Heinz Reimeier a prof. Reinhard Haller (zastoupení rovněž samostatně na internetových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.). Slouží této knize za příklad.
Právě zmíněný "Kreisheimatpfleger" Karl-Heinz Reimeier, dále zejména Willi Steger a Herbert Seidl přispěli sestavovateli při práci mnohou radou. Christa Stegerová se jako lektorka zasloužila o to, že text je v pořádku i po pravopisné stránce. Vedle už také zmíněných ilustrací figurují v knize snímky masek ze slavení čaronocí (Rauhnachtmasken), poskytnuté informačním centrem v Neuschönau a zhotovené ve fotografickém studiu Anneliese Blöchingerové v Altschönau, dále pak historické fotografie z doby kolem roku 1900.
U textů jde o doslovné zápisy vyprávěných textů, dokumentovaných tu z vědeckých a etnografických důvodů na konci každého příspěvku i udáním pramene.
Místa, jména a historické souvislosti jsou částečně osvětleny v připojených poznámkách, úplnosti ovšem nebylo nijak dosaženo. V závěru je kniha opatřena obsáhlým rejstříkem.
Je výslovným přáním sestavovatelovým, aby texty pověstí byly vyprávěny dále a řetěz ústního podání, z něhož se zrodily, nebyl tak přerušen.


www stránky Heimatverein d'Ohetaler Riedlhütte

P.S. Předmluva k českému vydání stejné knihy pod názvem "Začarovaná Šumava" má trochu odlišný text než tato informace, pod jménem Schopfovým figurující na internetu. Obsahuje dokonce pasáž z předmluvy Hanse Watzlika k jeho souboru šumavských pověstí z roku 1920, kterou lze najít i na internetových stranách Kohoutího kříže v tomto znění:

Touhle knížkou vděčně a bohabojně vracím domovu to, čím mne obdaroval on. Slýchal jsem ta prostosrdečná vyprávění ponejvíce přímo z úst našich lidí a vracím jim je v naší šumavsky prosté mluvě tak, aby je pramáti mohla dál předat vnukovi, aby zněla jako kdysi nad kolovratem za čaronocí, kdy venku jedle sténají a praští a přes horské hřbety táhne divoký hon.
Ty pověsti jsou krev nejhlubší krve našeho domova, jsou něčím, co nám druzí mohou jen závidět. Čtěte si v nich co nejčastěji a vyprávějte je po svém zas jiným !
Snad jsou opravdu jen vybájeny a život není takový, jak ho ukazují - nejsou to však nijaké lži; zastřena v nich bytuje pravda hlubší a jejich prapodivné příběhy nás vedou dál a dál za záhadami samotné přírody a jejích dávných božstev, nazpět až k časům, kdy byla naše Šumava stvořena.
Nenechme zahynout to prastaré bohatství !
Na Ostrém v čas čaronocí 1920.

Hans Watzlik.

Hans Schopf (rád prý užívá přezdívky "Durandl") nás jako sestavovatel knihy, kterou na internetu sám propaguje (a prezentuje sám sebe, jak si lze v překladu jeho textu všimnout, ve třetí osobě), zajímá už proto, že se k Šumavě obrací prostřednictvím díla Watzlikova. Kdyby jen to: český překlad toho souboru uvádí, jak to předtím v devadesátých letech učinil dvěma knihami z nakladatelství Dauphin Josef Rauvolf, šumavské pověsti Watzlikovy znovu tam, odkud vzešly, tentokráte v roce 2007 vydáním v sušickém Nakladatelství Dr. Radovan Rebstöck (jde o jeho 110. publikaci). V tiráži jsou jako překladatelé do češtiny uvedeni Jan Sip, Radovan Rebstöck a Helfried Reischl.

- - - - -
Riedlhütte (BY)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Při projevu k udělování ceny "Baumsteftenlenz-Preis", pojmenované
tak po Paulu Friedlovi, v roce 2002 (viz i Willi Steger)
Obálka (2007) českého vydání jeho knihy v sušickém nakladatelství Radovan Rebstöck (viz i Willi Steger)
Obálka (2007) knihy, kterou vydal v nakladatelství Ohetaler-Verlag für Kultur, Riedlhütte spolu s Maritou Hallerovou (na fotografii), s Inge Schweiglovou zase rok předtím spolupracoval na knize "Böhmerwald Märchen"
Obálka (2012, Ohetaler-Verlag) zpěvníku, který sestavil
Jeho snímek z této knihy zachycuje kamennou soutěsku u Spiegelau, jíž si razí cestu vody Velké Ohe

zobrazit všechny přílohy

TOPlist