logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOSEF SCHMIED

Darmschlag


Rádi si připomínáme svou překrásnou domovskou ves Darmschlag (Darmyšl), malebně položenou při svazích Sedmihoří (Siebenbergen). Setkávají se tu hranice tří někdejších politických okresů Tachov (Tachau), Horšovský Týn (Bischofteinitz) a Stříbro (Mies). Osada měla 70 popisných čísel domů, z nichž čp. 1 náleželo knížecímu hospodářskému dvoru v majetku rodu Löwenstein-Wertheim. Ostatní domy byly selské statky a menší hospodářství. Z Ovčího vrchu (Schafberg) byl nádherný výhled až někam na Javor (Arber) a Ostrý (Osser). Darmyšl příslušel k faře Prostiboř (Prostibor), před třicetiletou válkou však k Racovu (Ratzau), když ještě býval tamní kostel sv. Martina samostatnou farností. Katastr obce čítal 1037 hektarů a k 1. září 1938 v ní žilo 360 obyvatel (k české národnosti se tu na přelomu dvacátých a třicátých let hlásili dva lidé - pozn. překl.).
Darmyšl je jmenován už v darovací listině českého knížete Vladislava klášteru kladrubskému z roku 1115 po Kristu (jde ovšem o zřejmé listinné falzum - pozn. překl.), podle níž uděluje kníže benediktinům všechnu zemi mezi řekou Mží (Mies) a Úhlavkou (v originále Aulowa) až k bavorské hranici s výjimkou dvanácti vsí, které tam už stály odedávna. Mezi těmito osadami jsou jmenovány Darmyšl, Prostiboř, Staré Sedlo (Altsattel), Racov, Borovany (Turban) a ještě některé další.
Za druhé světové války dorazily dne 5. května 1945 od západu první americké jednotky až sem k nám do Darmschlagu. V bulletinu spojeneckých ozbrojených sil to zní německy doslova takto: "Den 5. Mai erreichten unsere Truppen Darmschlag, 30 km westlich von Pilsen."


Glaube und Heimat, 1977, s. 346-347

Když jsem už z lásky k Sedmihoří neodolal a zařadil mezi šumavské autory i Josefa Schmieda, uvádějícího při jméně v záhlaví vedle rodného Darmyšle jako svůj nový poválečný domov bavorský Kulmbach, netušil jsem samozřejmě ani náhodou, že na internetových stránkách krajanů z Tachovska najdu jeho jméno jako "pověřence" domovské obce i dnes s úplnou jeho adresou. Na tu jsem mu v únoru 2005 napsal i svou prosbu o další osobní data s nadějí, že když už jsme na sebe čekali tak dlouho, ještě nám ta trpělivost chvilku vydrží. Než mi stačil odpovědět, našel jsem v jednom ze starších čísel Glaube und Heimat článek k jeho semdesátinám, kde se výslovně píše, že jubilant si nepřeje o sobě nijak se šířit. Vím teď alespoň, že se narodil 27. března 1913 v Darmyšlu a že napsal o tom, co zažil, nakonec dost sám v knize vzpomínek, vydané roku 1970 v Egerland Verlag pod titulem "Chronik eines Frontsoldaten" a vzniklé ještě za jeho anglického zajetí. Byl z něj propuštěn až roku 1948 a našel nový domov v bavorském Kulmbachu, kam za ním dospěla i žena Anna, roz. Winzingerová, vysídlená původně se synem a vnuky do východního Německa. Postavili si v Kulmbachu pěkný vlastní dům, kam prý autorovi knihy došly i pochvalné dopisy o ní např. od Otto Habsburského či dnes už zesnulého státního ministra Dr. Fritze Pirkla (1925-1993). Psali na stejnou adresu jako já.

- - - - -
* Darmyšl

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Emblémy 98. pěší divize
S vnuky Herbertem a Claudií sedmdesátiletý
Inzerát na jeho knihu (1970) o zážitcích poddůstojníka 98. pěší "sudetoněmecké a chebské" divize, vyznamenaného v roce 1944 rytířským křížem, kterou sám charakterizuje jako "hlas neznámého vojáka pro mír" a která vyšla 1985 ve druhém vydání
Záznam oddací matriky farní obce Prostiboř o svatbě devětadvacetiletého Wenzla Schmieda z Darmyšle čp. 27, kde "chalupničil" jeho otec Johann
Schmied se svou ženou Marií, roz. Friedlovou z Darmyšle čp. 25, s třiadvacetiletou Evou Hufhanslovou, dcerou Thomase Hufhansla z Darmyšle čp. 47 a Heleny, roz. Hussové z Mezholez čp. 9 - oddával je v lednu roku 1894 administrátor prostibořské fary Johann Šimon
Inzerát na první vydání jeho knihy, k níž napsal předmluvu Bruno Brehm

zobrazit všechny přílohy

TOPlist