logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

MICHAEL SCHICHELIUS

Ein Brunnen lebendigen Wassers,
eine Lilien im Thal


Die Materia betreffend/
ist dieses Bild
auff einer blossen Lindenbaumischen
Taffel gemahlet/
vbertrifft doch in ihrem Werth Silber vnd Gold.
Daß es aber sehr alt/
bezeugen die auff der Seithen
schon längst bekommene Holzwurm.
Das Fundament desz darauff gemahlten Bilds/
so mit braun Oelfarben/
ist beider Seithen mit acht und zwantzig
guldenen oder goldfarben Sternen/
so aufz Papier angeklebet/
gezieret./
Die Gestalt desz Bildes ist diese:
Sie stehet ohne das Kind Jesu,
vnd thut lebenhafftig/
sowol das Alter als die Geberden/
Kleidung und Statur
der Seeligsten Jungfrawen Mariae praesentiren/
als sie war/
in dem Tempel zu Jerusale m geopfert sich worden:
Veber das Haupt hat sie einen Schein/
so gwerch Finger breit/
dessen Fundament von Gold/
theils mit grössern theils kleinern
aufz Kästenbrauner Farb Straalen durchgezogen:
Die Haar seynd gelb/
so erstlich dem Gesicht nach/
beyder Seithen zuruck vber die Ohren gebutzet/
hernach als fliegend und locket
bisz auf die Mitten desz Leibs auszgebreitet:
das Angesicht (welches zum öffteren sich
pfleget verwandlen) ist Mayestätisch/
vnd beynebens schön und lieblich/
weiszbräunlicht/
mit etwas grossen doch freundlichen Augen/
deren augenstern braun/
die Augenlied seynd weißlicht:
Die Gestirn sambt einer länglichten Schättl
vnd schmalen ist mit weisser Farb erhöhet:
die Wangen nach rechter Proportion
roth-bräunlicht:
die Lefftzen wie eine Rosenfarbe Schnur:
der Mund schmal/
die vnderen Lefftzen etwas gebogen/
mit einem schönen runden eingebogenen Kühn.
Ist also das gantze Gesicht länglicht/
auff die rechte Seithen schawend/
mit etlichen vber das Aug
streifenden Haaren gewendet.
Es hat einen runden/
langen vnd weiszbraunen Hals;
der Kragen ist mit grosz und kleinen Straalen
mit Gold gemahlet;
die Händ vnd Finger sambt der Leib ist schmal/
subtil und lang:
die Händ/ so aufgehoben/ seynd
von dem kleinen Finger bisz auff de Daum
halb geschlossen/
daß gleichvoll die Palmen
gantz auff einander seynd;
die Arm tun sich von den Knochen
bisz an den Elbogen
mehr und mehr erweitern/
daß also schier die Gürtel
(so goldfarb/
vnd mit geschmelzten Spangen durchgezogen/
vnd lang bisz zu End desz Rocks reichet)
mit welcher sie vnder denen Brusten umgegurtet/
bisz auff die Schnallen/
so deszgleichen goldfarb/
ist verborgen.
Der Rock/
so da reichet von dem Hals bisz auf die Erd/
dasz er auch die Schuh bedecket/
ist mit der köstlichen Lossur-Farb gemahlet/
thut sich hinden und vorher
mit etlichen Falten nach
der Weiten desz Grunds aufzbreiten/
der durch un durch mit Thal-Blumen ist gezieret/
vnd zwar billich/
dann in der Heiligen Schrift Canticum canticorum 2
ist sie eine Blum auff dem Feld,
vnd eine Lilien im Thal.

Studnice vody živé, lilie v údolí


Co se hmoty týče,/
je tento obraz
namalován na pouhé
lipové desce,/
převyšuje však svou cenou stříbro a zlato.
Na jeho starobylost/
poukazuje po stranách
dávno už přítomný červotoč.
Fundament na něm namalovaného obrazu,/
hnědými olejovými barvami natřený,/
je po obou stranách osmadvaceti
zlatými nebo pozlacenými hvězdami,/
nalepenými na papír,
ozdoben./
Podoba obrazu jest tato:
stojí bez Božského Dítka,
a živě/
jak stářím tak tvářností,/
šatem i postavou
zpodobuje Blahoslavenou Pannu Marii,/
když byla/
obětována v chrámu Jerusalemském:
nad hlavou má svatozář/
asi dva prsty zšíři,/
jejíž zlatý fundament/
je protkán tu většími, tu menšími
paprsky kaštanové barvy:
vlas je žlutozlatý/
nejprve podél obličeje/
po obou stranách přes uši sčesaný,/
poté splývá volně v kadeřích
rozprostřen až do půle zad:
tvář (která se častokráte
výrazem měnívá) je majestátní/
a přitom krásná a líbezně milá,/
světle snědá/
s očima poněkud velikýma, avšak laskavýma,/
zřítelnic hnědých,/
víček bělavých:
čelo podlouhlé od středu pěšinky ve vlasech
a úzké, bílé a vysoké:
líce správnou měrou
světle hnědavé:
rty jako růžová šňůrka:
ústa úzká,/
spodní ret poněkud ohrnut,/
brada krásná, okrouhle prohnutá.
Je tedy celý obličej podlouhlý,/
napravo hledící,/
nad očima
stažené vlasy, tam i obrácen.
Má okrouhlou,/
dlouhou a bělohnědou šíji;
límec je velkými a malými paprsky
zlatě pomalován;
ruce a prsty i celé tělo jsou útlé/
jemné a dlouhé:
zdvižené ruce jsou
od malíčku po palec
sepjaty,/
takže se dlaně
zcela dotýkají;
paže se od ramene
až k lokti
víc a více šíří/
že tedy takřka pás
(zlaté barvy/
a protažen tavenými sponami/
délkou dosahující až k dolnímu lemu pláště),
jímž je pod svou hrudí opásána,/
je až na spony/
téže zlaté barvy/
zakryt.
Plášť/
pak sahá od hrdla až na zemi,/
takže zakrývá i střevíce,/
je malován vzácnou lazurovou barvou/
a dozadu i dopředu
se v několika záhybech šíří po
rozloze půdy pod nohama,/
kterou krášlí zcela květy údolí/
a sice právem/
neboť v Písmě Svatém Píseň písní 2
Ona je kvítím na poli
a lilií v údolí.

P.S. Větou "Ich bin eine Blume auf dem Felde und eine Lilie im Thale." počíná ve starém německém překladu starozákonní Píseň písní. V Bibli Kralické i v novém českém překladu bible zní ta pasáž "Já jsem růže Sáronská a lilium při dolinách.", resp. "Jsem kvítek šáronský, lilie v dolinách."

Téměř milostně vznícený popis obrazu Panny Marie Budějovické z klášterního chrámu Obětování Panny Marie (připomeňme hned úvodem, že "zasvěcení Panny Marie" se podle nedoložené, tedy "apokryfní" zprávy tzv. Jakubova protoevangelia událo v chrámu jeruzalémském ve věku pouhých tří let dítěte, jímž tehdy Maria byla! - takže symbolika klasů či květů na jejím šatu je spíše slibem budoucího ženství a mateřství) se už obrazem rtů jako šňůrky či provázku odvolává k písni Šalamounově, v závěru pak obraz zcela ujednocuje s její symbolikou "lilie v údolí". Tím údolím jsou tu Budějovice, kde se někdy ve dvacátých letech sedmnáctého století (některé prameny uvádějí rok 1621, jiné 1629) narodil kožešníkovi Georgu Schickelovi (†1658) syn Michael. Ten vstoupil v rodném městě do řádu bratří kazatelů, jak se také říkalo dominikánům, jejichž klášter stál u zrodu samých "nových" Budějovic krále Přemysla Otakara II., byl pak ke 400. výročí zdejšího dominikánského konventu (1665) pověřen sepsáním knihy o zázračném působení zmíněného mariánského obrazu, přeneseného sem údajně roku 1410 z italského Milána (samotný obraz úzce souvisí s tehdy vládnoucí milánskou rodinou Viscontiů, z jejíž boční větve pochází slavný italský filmový režisér Luchino Visconti) mužem, jehož jméno Venceslaus Institoris bylo latinskou podobou německého Wenzel Khramer (tj. "kramář"). Schichelius, jak znělo polatinštělé příjmení Michla Schickela (čti Šikla), byl jako historik přítelem jezuity Bohuslava Balbína a úkolu se zhostil tak, že kniha Puteus aquarium viventium oder ein Brunn des lebendigen Wassers, vyšlá onoho jubilejního roku 1665 v pražské tiskárně Balthasara Goliasche, stala se vlastně první tištěnou knihou o historii jihočeské a tím i "šumavské" metropole (pravidelná procesí plynula k obrazu ovšem zejména právě ze Šumavy, ale také až třeba z jazykově německé tehdy Jihlavy /Iglau/). Schichelius působil později v kostele sv. Jiljí v Praze, dodnes s přilehlým klášterem náležejícím dominikánskému řádu (točil se zde mj. slavný Formanův snímek Amadeus) a také někde v těch místech nejspíš naposledy vydechl. Jeho kniha o Panně Marii Budějovické je rozvržena do tří oddílů: první je věnován počátkům dominikánského řádu a jeho příchodu do Čech, druhý popisuje osudy mariánského obrazu (jeho repliku nacházíme rovněž v galerii kláštera Schlägl na "rakouské straně" Šumavy) a třetí vypočítává zázraky, které se staly na přímluvu "budějovické Madony". Několik pasáží je věnováno založení města, původu jeho jména, poloze a opevnění. Jak píše Karel Pletzer v Encyklopedii Českých Budějovic, dokladovou hodnotu má i obrazová výzdoba knihy, kterou kromě titulního listu představuje 6 mědirytin Daniela Wussina (asi 1626-1691), z nichž 3 jsou cenným dokladem pro ikonografii města v půli 17. století. Úryvek ze Schicheliova díla, který má svým frázováním spíše podobu textu básnického, je jistě památný i tím, že si jako básnický "vzor" bere takříkajíc židovskou svatební píseň, jíž Hohe Lied, Canticum canticorum, tedy Píseň písní, ona Nejkrásnější píseň Šalamounova, bezesporu je a jistě i po staletích příštích bude.

- - - - -
* České Budějovice / † † † Praha

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Titulní list Schicheliovy knihy Puteus aquarum viventium oder Ein Brunn des lebendigen Wassers, vydané v Praze roku 1665
Pasáž z jeho knihy o založení dominikánského kláštera a kostela Narození Panny Marie
První strana článku Karla Pletzera o Schicheliově knize, jejíž kritický tón lze přičíst i dobovému "ateismu"
Jeho otec Jörg Schickhell měl dům v někdejší českobudějovické Klášterní ulici (dnes Česká)

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist