logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

JOHANN VON SCHEURE

Hranice a rozloha panství třeboňského (1863)


V poddanských svazcích a pod vrchnostenskou soudní mocí zahrnovalo území třeboňského panství (v originále "das Wittingauer Herrschaftsgebiet" - pozn. překl.) se statky Bzí a Borovany (v originále "mit den Gütern Bzy und Forbes" - pozn. překl.) na ploše 15 čtverečních mil: 4 města, 4 městyse, 104 vsí, 4 zámky v 52 katastrálních obcích s obyvatelstvem o 2844 duších na jednu čtvereční míli.
Hraničily tehdy a hraničí ještě dnes (v originále "gegenwärtig", publikováno v roce 1863 - pozn. překl.) ty vysokoknížecí pozemky rozličných kultur (v originále "die hochfürstlicheb Gründe der verschiedenen Kulturgattungen" - pozn. překl.) na jihu s doménami Nové Hrady a Vyšší Brod (v originále "Gratzen und Hohenfurt" - pozn. překl.), na západě s územím města České Budějovice (v originále "Stadt Budweis" - pozn. překl.) a s doménami Hluboká nad Vltavou a Týn nad Vltavou (v originále "Frauenberg und Moldauthein" - pozn. překl.), na severu s doménami Bechyně, Želeč (v originále "Bechin, Zeltsch" - pozn. překl.) a se statky Zálší, Myslkovice, Brandlín (v originále "Zalschy, Miskowic, Brandlin" - pozn. překl.), na východě posléze s doménami Jindřichův Hradec, Kardašova Řečice, Stráž nad Nežárkou, Chlum u Třeboně (v originále "Neuhaus, Kardařetschic, Platz, Chlumec" - pozn. překl.) a zčásti s Dolními Rakousy.
V současnosti zahrnuje vysokoknížecí pozemkový majetek panství Třeboň a statku Borovany podle plošného souhrnu posledního katastrálního měření:
          50.877 jiter 1556 čtverečních sáhů, z toho
          5.612 jiter 540 čtverečních sáhů orné půdy
          4.934 jiter 399 čtverečních sáhů luk
          39 jiter 1488 čtverečních sáhů zahrad
          2.381 jiter 413 čtverečních sáhů pastvin
          26.978 jiter 969 čtverečních sáhů lesů
          45 jiter 631 čtverečních sáhů budov
          698 jiter 864 čtverečních sáhů řek a potoků
          9.870 jiter 36 čtverečních sáhů rybníků
          317 jiter 1016 čtverečních sáhů neproduktivních ploch atd.
          (1 rakouské jitro= 0,575 hektaru, 5.755 m2; 1 čtverečný sáh=0,036 aru, 3.597m2 - pozn.překl.)

Předchozí řádky jsou českým překladem jedné z kapitol drobné (30 stran textu + mapové přílohy) publikace, vydané roku 1863 v Praze nákladem sdružení Forstverein, jejíž německý originál uvádí na obálce obšírně pojaté jméno autora v této podobě:

Johann v. Scheure,
Forstmeister und Geschäftsleiter der XVI. Versammlung der Forstwirthe Böhmens.
(tj. lesmistr a jednatel 16. shromáždění lesníků z Čech).

Vlastně sem právě tuto kapitolu zařazuji jako překladatel proto, že vřazuje mé rodné soběslavské končiny do lesnatých šumavských obzorů. Autor textu německého originálu se nakonec narodil nedaleko oněch končin v Chýnově dne 6. února roku 1805, tj. ještě za napoleonských válek. Otcem Jana Nepomuka Jozefa Frantjsska de Scheure, jak byl chlapec pokřtěn chýnovským děkanem Josefem Markem, byl "pan Waclaw de Scheure knjžecy Auředlnjk", matkou "Anna rozena dcera France Pana Guolfinger z Steinsberka". Když 1. května 1886 v Českých Budějovicích zemřel a byl s církevním schválením převezen do Třeboně a tam i pochován, psal 4 dny nato o jeho úmrtí i pražský německý list Prager Abendblatt, označující nebožtíka za penzionovaného knížecího schwarzenberského lesmistra, čestného občana Třeboně a nositele zlatého záslužného kříže s korunou. Matkou jeho syna a jmenovce. psaného "Ján z Šeure" v třeboňské křestní matrice po svém narození ve zdejším klášteře dne 26. dubna 1854, byla podle téhož záznamu "Žofie Horský, dcera Václava Horskyho, purkrabího v Roudnici a matky Eleonory, roz. Kassian z Chejnova, krai (!) Budějovický - soud Taborský" (jde tudíž o sestru Franze Xavera Horskyho von Horskysfeld, i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže). Tento Johann von Scheure "mladší" stál po více než 40 let ve schwarzenberských službách, byl při zřízení lesního úřadu v Horní Plané (Oberplan) prvním zdejším lesmistrem, od roku 1918 "povýšil" na lesního ředitele a odešel v roce 1919 na penzi, kterou tu trávil až do své zdejší smrti dne 2. prosince 1925 ve věku 71 let (jeho hrob na hornoplánském hřbitově je, jak mi sděluje Raimund Paleczek, dosud zachován). Jeho neprovdaná dcera Maja (měl jich dohromady pět, nijakého syna) po smrti své matky Idy (†19. dubna 1931, ona sama †30. března 1933, v obou případech to bylo v Horní Plané) věnovala hornoplánskému Šumavskému muzeu roku 1932 starý německy psaný lístek o žákovské píli svého děda, na němž stálo psáno: "Von Scheure Johann. Schüler der 3. Klasse an der Hauptschule in der königlichen Kreisstadt Pisek hat sich in dem Monate November 1815 in Sitten, Fortgang und Fleiß besonders ausgezeichnet. Andreas Laretz, Direktor." (tj. " Scheure Johann, žák 3. třídy na hlavní (měšťanské) škole královského města Písku v měsíci listopadu 1815 v mravech, prospěchu a píli zvláště vyznamenal." - pozn. překl.) Takže dokumentem z doby pařížského míru po porážce Napoleonově se Johann Scheure "starší" dostává definitivně na pravou jižní Šumavu. A to ještě musím přidat dvě rodové scheureovské kuriozity: v dubnovém čísle diecézního věstníku Acta curiae episcopalis Boh.-Budvicensis z roku 1939, tedy už za "protektorátu", hledá paní Ing.Dr. Gertrud Eder z Brna, Šeříková 6, oddací list Františka Jana Xavera v. Scheure (nebo také Jana Kašpara Xavera v. Scheure, Scheurer, Scheyrer, Scheuerer, Scheuer) a Kateřiny v. Michalovic (já myslel, že rod z Michalovic vymřel už někdy ve středověku). Otec ženichův se jmenoval František Ferdinand v. Scheure. Ve Vojenském ústředním archivu je pak mezi československou (!) generalitou veden jako generál III. hodnostní třídy ve výslužbě od 1.ledna 1919, převzatý od c.k. armády, Evžen (Eugen) Scheure (1859-1922), do roku 1918 ovšem "von Scheure". Má to "staré panství", zčásti i šumavské, vůbec nějaké hranice, nějaký konec?

- - - - -
* Chýnov / Třeboň / Horní Planá / † České Budějovice / † † Třeboň

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Záznam o jeho narození v chýnovské matrice
Záznam o jeho narození jeho syna v třeboňské matrice
Obálka jeho publikace (1863)
Záznam o jeho smrti v českobudějovické knize zemřelých

zobrazit všechny přílohy

TOPlist