logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

HERMANN SCHEFCZIK

O posvícení


Z nejrozličnějších svátečních dnů, které jsou Šumavě průběhem roku slaveny, dosahuje bezesporu obzvláštního lesku slavnost posvícení.
Toho dne, jenž předchází posvícenské neděli k výročí posvěcení místního kostela (podzimní posvícení zároveň jako oslava ukončení zemědělských prací - pozn. překl.), zmocňuje se každé hospodyně cosi jako uklízecí mánie (v originále "Reinigungswut" - pozn. překl.). Už od časného rána je uložena každé z podřízených sil, co je jich v celém domě k mání, její práce a úkol, mající za cíl v konečném úhrnu maximální úpravnost všech věcí kolem, krásu všech koutů stavení jako vrchol všeho toho sdruženého úsilí. Tu se čeleď snaží uvést k žádoucí čistotě stodoly i stáje, tam se ženská ruka namáhá o výsostný svit a třpyt oken i kuchyňského nádobí, o to, aby i podlaha všude zářila jako zrcadlo. Zatímco ve všech uvedených případech jde o vnější dojem pro oko, hospodyně sama se točí kolem kamen, aby se doslova v potu své ustarané tváře a s nasazením veškerého svého kuchařského umění přičinila o tělesné blaho všech.
Ten, kdo umí určit podle pouhého pachu všecky ty druhy libých krmí, nepotřebuje indiskrétně snad nahlížet do kuchyně, poněvadž je hned při samotném vstupu do stavení omámen vzácnou vůní čerstvě napečené hromady posvícenských koblih či zlatavě zářícího "Kirchweihstrietzel" (posvícenského pletence). Zvlášť "nóbl" selka může nakonec pokusit štěstí i na bábovce (Gugelhupf) či dát život řadě jiných svátečních pamlsků.
Tak se nachýlí v horečně usilovné činnosti svému konci den předcházející svému "velkému" následovníku a dojde i na prostor před domem; tak řečená "cesta" ("Gass'n") je vystavena navečer rovněž pořádnému vykropení a zametení.
Závěr toho posvícenského předvečera tvoří pak spousta žehlení veškeré sváteční sametové i hedvábné ženské parády a zbožné přání k nebi, aby se i co do počasí ten zítřejší svátek jaksepatří vydařil.

* * *

Konečně je tu samo posvícení! Ještě nedoznělo kohoutí kokrhání, ohlašující nový den a už se za skly oken obrací mnohé oči na oblohu venku a je to radost, když se nebeská modř směje shůry na sváteční lidské hemžení pod sebou! Brzy nato stvrdí i jitřní slunko svou září, že dnešní den má být skutečně jiný než ty ostatní.
To už proudí celé zástupy ke kostelu a na posvícenský jarmark.
Už zdaleka tě vítají šedé plachty kramářských stánků a přijdeš-li k nim blíž, obklopí tě směsice hlasů, zvuků hlubokých i vysokých až uši zaléhají. Navíc je třeba dát pozor, aby se v tom těsném člověčím chumlu nedostalo nějaké úhony nedělnímu šatu.
Konečně se mi za vydatné pomoci obou loktů podaří dosáhnout vyvýšeného místa osady, odkud se dá celý ten posvícenský zmatek přehlédnout.
Nejvíc místa zabírají stánky cukrářů a pernikářů, kteří osobně nabízejí své vystavené zboží. I pěkná řádka stánků s hračkářským zbožím tu má vyložen pestrý repertoár k "laskavému výběru". Mezitím se hlasitě dožadují větší pozornosti kramáři s plátnem, obuví a střižním zbožím.
Náhle zaútočí na ucho návštěvníkovo význačný hlas jednoho z vyvolavačů, zvoucí kolemjdoucí, aby se vlastníma očima přesvědčili o mnohostranně výhodném užití a zaručené kvalitě právě jeho artiklu.
Zatímco se začíná kupit hustý dav kolem dokola před tím stánkem s velkým vývěsním štítem, pomalovaným čínským obrázkem a podivným nápisem, ozve se odnaproti hlaholný rachot bubnu, doprovázeného nejrůznějšími dechovými nástroji a zprostřed hlav se vynoří na bílém oři postava Hanswurstova (označení se dá česky přeložit i jako kašpárek, šašek, paňáca či klaun - pozn. překl.), balancující vysokou bílou čepicí na vlastním nose a chtějící návštěvníky jarmarku upozornit na nádherné umělecké kousky, které jsou k vidění v cirkuse zde hostujícím. Cestou k němu zaznívá i tón flašinetu od blízkého kolotoče obklopeného už spoustou zvědavců.
Sotva tě stačí přemoci únava ze sledování té pestré vřavy kolem, rychle se přiblíží hodina polední a zástupy se vracejí do vsi, obtíženy posvícenskými nákupy.
Když dorazí domů, přijde teprve ke cti bohatý sváteční oběd. Jakkoli sestává hned z několika chodů, zdravý apetit silou jen kypícího selského živlu neochabne nikdy natolik, aby neokusil zgruntu a vydatně každého z nich.
Poté, co se takříkajíc "nafutrovaní" vesničané dostanou od stolů a vykonají každodenní nutné hospodářské práce ve dvoře, zamění celí už dychtiví pracovní úbor za pestré "šaty k muzice" ("Musikgewänder") a jde se do hospody k posvícenské tancovačce, kam se zejména ovšem těší místní krásné pohlaví.
Na cestě tam je provází hojný kritický ohlas ostatních žen ve vsi, které - často k tanci už věkem samy příliš nezpůsobilé - nenechají si vzít to potěšení podrobit tancechtivé "mladice" zevrubnému zkoumání podle těch nejpřísnějších estetických měřítek.
To, že taková kritika je veskrze nestranná a nesmlouvavá zároveň, o tom nechť podá svědectví pár odposlechnutých záznamů následujícího znění:

"Jessas, is dic aber wieda Sauber!"
-"Was, die alte Zang' geht a zur Musi'?
Dera stand a Strumpf a besser zum G'sicht!"
Nebo:
"Die hat aber rein koan G'schmack;
oder ist eppat dos bloamadi Kload schöi?"
Nebo:
"Nu, natürli'! Hats amal schon 'was 'geb'n,
wo die nit dabei g'we'n war?"
Nebo:
"Du, bei dera geht 's sicha mit mit rechten
Dingern zua! Do hot sicha miass'n a Pulsta herhalt'n!"
"Kristapána, to se zas něco povedlo!"
-"Cože, ta stará rašple de taky k muzice?
Tej by se hodila líp přes vobličej punčocha!"

"Ta ale nemá kouska vkusu;
nebo se tě snad líběj ty květovaný šaty?"

"Inu samosebou! Bylo vůbec kdy co,
aby ta nemušela bejt přitom?"

"Hele, ta nemá ty svoje určitě pravý!
Ta to muší mít vycpaný polčtářema!"

Poté, co přehlídka zdejších krasavic dojde takto konce, dochází mezi kritickou družinou ke vzájemné poradě, která z právě přešlých kolem si může činit nárok na první místo v pořadí estetického hodnocení. Poněvadž ovšem odborné porady vyžadují nějakou tu chvíli času a ke shodě dochází tak jako tak jen v případech nejvzácnějších, nechceme se tu ani my déle zdržovat a upřeme raději letmý pohled do tanečního sálu.
Tam už jsou krásky očekávány svými tanečníky a vítá je břeskný "plechový" tuš a už se nyní kolébají s nalíčenými rty ve víru tance, jakkoli na sebe všichni spolu navzájem namačkáni jako bezhlaví slanečci v sudu.
Už navečer jsou pak vyprovázeny tanečnice domů svými mužskými protějšky a poté, co ještě vykonají domácí práce a skončí večeři, vyzvednuty týmiž znovu a uvedeny nazpět k tanečnímu reji.
Teprve k ránu sál pomalu "řídne", dvojice se vytrácejí na cestu k domovu a jen ti nejotrlejší se teď zaslíbí vzácnému moku a náladě skutečně rozpustilé.
Posvícení se chýlí ke konečnému závěru a vše je nyní závislé toliko na kvalitě truňku a trpělivosti pana hospodského.
Lze však předpokládat, že ještě vycházející slunce zastane leckoho při plné holbě a neodvolatelný konec posvícenských radovánek nastane až tenkrát, kdy vyprchají duchovní jejich následky a kdy oni otrlí "štramáci" poslední hodiny, uloženi někde v koutě sálu a přemoženi spánkem, rozechvívají hostinské prostory pouze už jen svým rovnoměrně časovaným chrápáním.
dsa d sa d sa d sa dsa d sa d sa d sa dsa d as


Budweiser Zeitung, 1920, č. 82, s. 1-2

Narodil se roku 1900 ve Stožci (Tusset), nad nímž se zvedá Stožecká skála se zbytky strážního hrádku, oslavil však svým románem Goldenes Sterben, který vyšel 1922 v českobudějovickém nakladatelství Moldavia, jiný strážní hrad, jehož základy včetně půdorysu věže jsou dosud patrné na temeni vrchu zvaného dříve německy Hausberg. Dnes jej najdeme na mapách pod jménem Hrad (944 m) blízko staré cesty z Perneku (Perneck) do Želnavy (Salnau). Víme o něm bohužel stejně málo jako o autorovi knihy i fejetonu, který jsme zvolili na ukázku z Budweiser Zeitung. Až roku 2010 se zásluhou třeboňského Digitálního archivu vyjevilo nejen přesné datum jeho narození 3. dubna roku 1900 ve Stožci, nýbrž i skutečnost, že je starším bratrem Karla Schefczika (zastoupeného rovněž samostatně na webových stranách Kohoutího kříže) z učitelské rodiny Schefčíkových (otec i dědové z otcovy i matčiny strany působili na šumavských školách), kde se příjmení Schefčík psalo ještě s háčkem a čárkou. Studoval na obchodní akademii (Handelsschule) v Plzni, kde byl poté také obchodně činný, následně i v Českém Krumlově a v Praze, nakonec ve Vídni, kde 14. listopadu 1927 sedmadvacetiletý umírá. Biografisches Lexikon zur Geschichte der böhmischen Länder (BLGBL) jej označuje jako "vypravěče a divadelního spisovatele" ("Erzähler und Bühnenschriftsteller") a vedle románu už zmíněného uvádí u jeho jména ještě titul Knechtschaft (1922).

- - - - -
* Stožec / vrch Hrad / Český Krumlov / † Vídeň (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Pernek s horou Hrad v pozadí
Snímek vrcholu hory Hrad a situační plánek doprovázejí článek jeho bratra Karla o tamních nálezech hliněných střepů, zveřejněný v českobudějovickém měsíčníku WaldheimatSnímek vrcholu hory Hrad a situační plánek doprovázejí článek jeho bratra Karla o tamních nálezech hliněných střepů, zveřejněný v českobudějovickém měsíčníku Waldheimat
Vrcholová skála a vrcholový kámen HraduVrcholová skála a vrcholový kámen Hradu
Pohled od Hradu na Lipenské jezezo
Plán a rekonstrukce hrádku na Stožecké skále nad rodným StožcemPlán a rekonstrukce hrádku na Stožecké skále nad rodným Stožcem

zobrazit všechny přílohy

TOPlist