logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

HUGO SCHANOVSKY

Die Madonna im Brennholz


Stifter hatte sie nie gesehn, die fremde Madonna,
deren Spur sich verlor im Gestrüpp der Zeit.

Ein Menschenalter später fand sie der Forstadjunkt Karl Arnold,
im Böhmischen, im Schuppen einer Mühle.

Fand sie in einem Wust von Gerümpel unterm Brennholz, die arme Madonna,
die Krone auf dem Haupt, das Kind auf dem Schoß,
Risse wie von Blitzschlag am Leib, die Farbe abgeblättert, blind, stumpf, verstaubt
bis in den letzten Saum des Faltenwurfes.

Sah sich verloren, die Verstoßene, Feuer fangen im Knüppelholz,
das Kind ersticken im beißenden Rauch,
den Schmerz übertönt von den prasselnden Flammen.

Da naht sich der rettende Engel und barg die Erschöpfte aus höchster Not.
In der Kirche St.Thomas, im Holzfällerwald,
fanden Mutter und Kind ein ruhiges Plätzchen.

Und drohten ein weiteresmal zu verkommen
im kalten Wind hinter dem Eisernen Vorhang.

Frevelnde Hände zerstörten die Kirche.
Die Fenster zerschlagen. Die Türen zertrümmert.
Die Bänke verheizt. Die Wände besudelt. Das Dach durchlöchert.

Noch einmal fanden sich rettende Hände, die wollten sie stehen sehen in Prag.
Doch der Weg dorthin blieb der Verfolgten erspart.

Auf Frauenberg, in der Nähe von Budweis,
erhielt sie ihre endliche Bleibe.

Nicht den Namen trägt sie "Madonna im Brennholz", als "Thomasmadonna"
man sie aus.
Als spätgotische Arbeit eines unbekannten Meisters.

Madona ve dřevě


Stifter ji nikdy nespatřil, tu zvláštní madonu,
jejíž stopa se ztrácí v houštinách času.

O lidský věk později našel ji lesní adjunkt Karel Arnold
v Jasánkách na české straně, na půdě jednoho mlýna.

Našel ji v harampádí pod dřívím na podpal, ubohou madonu,
s korunou v dlouhých vlasech měla na klíně Dítě,
tělo puklé jako úderem blesku, barvu oprýskanou, slepá, pokryta prachem
až do posledního záhybu řasnatého roucha.

Musela se cítit ztracena, napospas ohni jakoby už olizujícímu otepi kolem,
Dítě málem udušené ve čpavém kouři,
plna bolesti, přehlušované jen praskotem plamenů.

Tu zasáhla ruka anděla a zachránila umdlelou v nouzi nejvyšší.
V kostele na Svatém Tomáši, uprostřed šumavskýchlesů
nalezla matka i dítě tichý a vlídný kout.

Zahrozila však poznovu zkáza
v mrazivém větru, který zavládl za ostnatými dráty železné opony.

Bezbožné ruce zničily kostel.
Okna byla vytlučena. Dveře chrámu vyvráceny.
Stěny zhanobeny. Střecha se propadla.

A znovu se našly ruce pomocné, které ji chtěly dát vystavit až v Praze.
Cesty tam byla však tolikrát pronásledovaná posléze ušetřena.

Na zámku Hluboká, nedaleko města Budějovic,
má teď konečné útočiště.

Té madoně, nalezené kdysi ve dřevě, se tam říká Madona ze Svatého Tomáše
a je to údajná
práce neznámého mistra pozdní gotiky.

1995

Tuto báseň zaslal rakouský básník Hugo Schanovsky, velký ctitel Adalberta Stiftera a náš současník, jednomu svému českému příteli za jeho zásluhy o záchranu kostela ve Svatém Tomáši. Schanovsky, ročník 1927 (den narození 29. listopadu), žije v Linci, kde působil v komunální politice (za SPÖ byl dokonce v letech 1984-1988 primátorem města) a kde má ostatně hornoplánský rodák a klasik šumavské německé literatury Adalbert Stifter nejen svůj hrob, ale i studijní ústav po sobě pojmenovaný při břehu Dunaje v památném domě, kde kdysi vydechl naposled. Tu řeku kdesi v dálce všichni tušíme při pohledu z Vítkova Kamene.

- - - - -
* Steyr (A) / Linec (A) / Svatý Tomáš

Obrazové přílohy:
(ukázky)

www stránky
Der Österreichische P.E.N.-Club
Přednáší svou báseň na červnovém setkání hornorakouského Svazu Šumavanů (Verband der Böhmerwäldler in Oberösterreich) roku 1994 v Linci
Madona ze Svatého Tomáše - podunajský
mistr po r. 1500 (pohlednice)
Inzerát na jeho knihu básní ke Stifterově roku 2005

zobrazit všechny přílohy

TOPlist