logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

ROBERT SALISJAK

Tady jsme zrovna nic neměli, tady jsme taky zrovna nic neměli


Böhmerwäldler Heimatbrief, 1958, č. 4, s. 4

To, co v hovorovém originále zní "Da hab'n mir nix g'habn, da haben wir wieder nix g'habt ...", se netýká majetkových záležitostí, nýbrž nepopsaných mezer v třídní knize, přičemž jde pouze o odpověď na otázku pana školního inspektora Franze Spatscheka (*28. listopadu 1868 v Kyšperku /německy Geiersberg, od roku 1950 česky Letohrad/, † ve věku 51 let na nespecifikované krvácivé stavy dne 4. února 1920 ve 4 hodiny ráno v Českých Budějovicích, pochován na hřbitově v Mladém /Lodus/), proč v určitých místech svazku zejí "weiße Kastel", tj. bílá místa. Kdyby tak oba věděli, jaké "bílé místo" zůstane po celém německém živlu v Čechách už před půlí osudového dvacátého století! Nevím, kolika let se v průměru dožívají školní inspektoři, ale autor té humorné odpovědi měl učitelský život, spjatý se Šumavou, delší než Spatschek o pouhých deset let. Narodil se 22. ledna roku 1876 ve Vídni, Stiftgasse čp. 8, farnost Sankt Ulrich, obchodníkovi ve Wahringu, Schulgasse čp. 12, Johannu Salisjakovi a jeho ženě Marii, roz. Holzleitnerové z hornorakouského města Ried im Innkreis. V rodné Vídni absolvoval mladý Salisjak i katolický učitelský ústav a není už zjistitelné, proč si za první svou pedagogickou "štaci" zvolil tehdejší výpomocný podučitel právě zapadlou šumavskou Polku (Elendbachl), po níž následovaly Nové Hutě (Kaltenbach), Bučina (Buchwald) a Cejsice (Zeislitz), než od přelomu 19. a 20. století působil už trvale na německé chlapecké obecné škole ve Vimperku (Winterberg) a zároveň na tamní pokračovací škole živnostenské (Gewerbliche Fortbildungsschule), kterou od roku 1919 vedl po Franzi Prücknerovi z Českých Budějovic (ten na ní působil od roku 1885), učinil ji daleko široko příkladnou institucí a v roce 1930 byl vyznamenán titulem jejího ředitele. Jedenáct let učil i francouzštině na vimperské německé měšťance. Už 13. ledna 1903 se ve Vimperku oženil s Aloisií (také Louisou či Luisou) Gabrielovou (dcerou měšťana a sedláře ve Vimperku-město čp. 63 a Theresie, roz. Teindlové z Vimperka-předměstí čp. 28), se kterou žil ve šťastném manželství, jež ovšem osud neobdařil potomky. Luisa zemřela až po druhé světové válce v bavorském Pasově (Passau). Její muž, který podle slov životopisu v Böhmerwäldler Heimatbrief (vyšel tam v řadě "Bekannte Winterbeger", tj. "Proslulí Vimperčané") "přinesl do společenského života města /nazýval je prý 'goldenes Winterberg', tj. 'zlatý Vimperk'/ švih a změnu" třeba i jako "Oberkrohmeister" žertovného sdružení "Krohwinklia" (s narážkou na Nestroyovu frašku "Svoboda v Kocourkově" /"Freiheit in Krähwinkel"). Poslední rok učitelské služby konal jako ředitel školy v tehdejším Kaltenbachu, kde zorganizoval i jubilejní stoleté narozeniny zdejšího "Thomei Tonerl" Neubauera. Penze si Robert Salisjak věru neužil. Zemřel v Praze 11. února roku 1937 po nečekané a těžké operaci rakovinného nádoru. Pochován byl na pražských Olšanech, kde spočívají v zemi i tělesné ostatky světoznámého Dr. Franze Kafky (ten má na webových stranách Kohoutího kříže i své samostatné zastoupení). Čemu všemu jen ušli i se svým humorem ti mrtví!

- - - - -
* Vídeň (A) / Polka / Nové Hutě / Bučina / Cejsice / Vimperk / † † † Praha

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Na dvou snímcích žertovného sdružení "Krohwinklia" z let 1909 a 1913 (na horním sedí třetí zleva,
    na spodním v řadě sedících uprostřed u stolu s kostkovaným ubrusem)Na dvou snímcích žertovného sdružení "Krohwinklia" z let 1909 a 1913 (na horním sedí třetí zleva,
    na spodním v řadě sedících uprostřed u stolu s kostkovaným ubrusem)
Jeho podíl je vyzdvižen i v tomto příspěvku k 50. jubileu vimperské pokračovací školy živnostenské, kde působil 35 let, z toho 16 v jejím čele
Obsáhlý text českobudějovického německého listu k jeho odchodu do penze

zobrazit všechny přílohy

TOPlist