logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

AUGUST SAITZ

Z "Popsání velkostatku 'Krumlova'"


Jednotlivý výběr stromů (toulavý způsob těžby) je lesům nanejvýše škodlivý. Holá místa po skácených stromech zarůstají mlázím, které při dalších těžbách bývá ničeno přibližováním. Vítr může vznikajícími mezerami pronikat doprostřed zapojených lesních partií a rozvracet je. Proto je mnohem lepší holosečný způsob těžby, který je obvyklý u většiny císařských lesů (v originále autorem jen citované instrukce z počátku 17. století zní daleko rozvláčnější věta téhož významu jako předchozí 4 věty moderního českého překladu takto: "In denen waldt da und dorten wo zwei drei oder mehr Paumb beysamen stehen, einen oder zwei herauszuhacken und die übrigen noch stehen zu lassen, ist denen waldtung höchst schädlich, denn von dem Paumb der geföhlt wird, wachset in gar kurtzer Zeit eine Junge brueth, welche hernach, wann die anderen Paumb ausgeschlagen oder von der wündt, deme durch dieses aushakhen stärker einzudringend zu mehreren schaden Luft und Platz gemacht wird, geworfen werden, unmittelbar niedergedruckt und ruiniert, folglich der waldt nach und nach völlig zu grundt gericht werden muss, wessentwegen das beste ist,so wie bei anderen kaiserlichen Waldämtern nur einen waldt anzugreiffen und in selbigen das erforderliche und zu stockhen vorhabene holtz in ainem schlagt beysammen föhlen zu lassen." tj. doslova: "V oněch lesích, kde tu a tam kde dva či tři stromy spolu stojí, porazit jeden nebo dva a ostatní ještě nechat stát, je nanejvýš škodlivé, neboť po stromech, které chybí, roste vkrátku mlází, které poté, co jsou poráženy další stromy, ničeno ranami a drceno, dělá místo mnoha pronikajícím škodlivým větrům, následkem čehož je les postupně úplně celý veden ke zkáze, pročež je nejlepší, tak jako u jiných císařských lesních úřadů vybrat jen jeden les a v tom vykácet potřebné a ke kácení zamýšlené dřevo smýtit naráz." - pozn. překl.).
Po vyřešení nezbytných předběžných úvah o naléhavosti těžebních zákroků, o věkové zralosti stromů a o způsobilosti stanoviště k následnému zmlazení se každá vhodná leč smýtí naráz. Na pasekách po dubech a bucích (jedle a smrky tak úzkostlivou péči nevyžadují) je potřebné, aby každých 100 kroků byl ponechán plodný mateřský strom (výstavek), dostatečně tlustý, ne však příliš vysoký, aby tu ptáci v rozložité koruně hnízdili a odtud stejně jako vítr semena roznášeli a zajistili vznik nových lesů (v originále "alle hundert schrith ain Samenpaumb, welcher nicht gar zu hoch jedoch dikh sey, stehen gelasßen werde von welchen der samen durch der wändt und durch die Vögel hin und wieder durch den maisß eingesträht und der Jung brueth guete Beförderung gegeben wird", tj. doslova "ponechat každých sto kroků jeden semenáč, který nemá být snad příliš vysoký, avšak rozložitý, z něhož vítr a ptáci roznášejí zas a znovu mlázím semena a dávají mladému lesu dobrou podporu" - pozn. překl.). Takový způsob obnovy pomáhá i myslivosti, ježto větší mýtě zarostlé maliním a ostružiním lákají k sobě jak zvěř černou a tetřeví, tak i zvěř jelení, která se k takovým lokalitám stahuje až ze vzdálenosti 3-4 mil (v originále "im wünther khomet der Hürsch von 3 und 4 Meill wegs herumb" a "die Erdböhr, hernach die Pramund himböhr, auch schwammen und schneckhen, darzue das Schwarz und Rothwildbreth und in die Böhr die Aurhanen khommen", tj. vedle zvěře jelení a černé, vedle jahod a malin je řeč i o houbách a plžích - pozn. překl.).
Po 8-10 letech, kdy nárosty dosáhnou do prsní výšky (v originále "gleichsamb die parirstang raichet" tj. "dosahuje výšky jílce meče" - pozn. překl.), bude zapotřebí výstavky vykácet, aby opožděnou těžbou nedocházelo k přílišnému ničení mlazin. Za 10-15 dalších let je nutno vyjmout z mlazin předrostlé břízy a osiky (v originále "die Pirchen und Aßben" - pozn. překl.), které velmi brzy stárnou, přirozeně bez užitku hynou (v originále "sy sonst von selbst zusammen fahlen und den waldt nichts nutzen" - pozn. překl.) a po sobě trvale mezernaté tyčoviny zanechávají.
Ve věku kolem 30 let se zapojená tyčovina musí probírat tak, aby bylo z každé čtyř až pětičetné skupiny odebráno po jedné kolářské tyči (v originále "khann zwischen 4 und 5 Paumen ain wagenstangen herausgenohmen" - pozn. překl.). Cíleně ošetřované a do potřebných dimenzí dovedené jedlo-smrkové lesy jsou ve věku 80 let už zralé a mohou být holosečně obnovovány Osluněné nevelké holiny, spíše mezery 20x30 kroků veliké, vyhovují i obnově buku v jedlovém zápoji. Dubové a bukové lesy dozrávají ve věku 100 až 120 let (v originále zní poslední věta takto: "Zum Beschluß wird pro notia angemörkht, dass ain zugleicher Maisß, was die Thahnen und Füechten seient, immer 60 die Puechen aber immer 100 bis 110 Jahren wiederumben zeitig und schlagbar wird." tj. Na závěr budiž na vědomí dáno upozornění, že mlází jedlí a smrků doroste zralosti a může být holosečí obnovováno po 60, buky ale vždy po 100 až 110 letech. - pozn. překl.)

P.S. Zdá se, že Josef Jelínek v knize "Od jihočeských lesů k hospodářským lesům Šumavy" (2009) český překlad pedagogicky upravil. Proto uvádím části originálu na ukázku, že nejde o text "v lidovém tónu", nýbrž toliko o starší němčinu s jinou syntaxí a pravopisem.

Předchozí textová ukázka je vlastně jen citací jisté, snad císařské "pěstební instrukce", převedené v právě zmíněné Jelínkově práci do lesnické češtiny z originálu, který August Saitz zařadil do kapitoly "Frühere Bewirtschaftung", tj. "Dřívější hospodaření", rozuměj lesní ovšem, své knihy nazvané "Beschreibung der Fürst Adolf Josef zu Schwarzenberg'schen Domaine Krumau mit besonderer Rücksicht auf deren Forste nebst Beschreibung der Excursionstour des Böhmischen Forstvereines in obgenannte Forste im Jahre 1898" a vydané v Praze nákladem České lesnické jednoty (Böhmischer Forstverein) stejně jako její česká verze pod titulem "Popsání velkostatku ,Krumlova', patřícího Jeho Jasnosti knížeti Adolfu Josefovi ze Schwarzenberga, se zvláštním zřetelem na jeho lesy, mimo to popis vycházky České lesnické jednoty do lesů svrchu jmenovaných v roce 1898". Saitz, mám na jazyku slovo "zajíc", uvádí tu svou citaci slovy: "Aus dem Entwurfe einer ,Holzschlagordnung' aus dem ersten Decennium siebzehnten Jahrhunderts geht hervor, dass man damals anfieng statt der früheren regellosen Plenterung die Kahlschlagwirtschaft einzuführen..." (tj. "Z návrhu "lesního těžebního řádu" z prvního desetiletí 17. věku vysvítá, že se tehdy počínal zavádět namísto nahodilé toulavé seče holosečný způsob těžby..." - pozn. překl.) Samozřejmě by lákalo přeložit místopisné pasáže Saitzova popisu, jenže on si je v české verzi reprodukoval sám, navíc se obě verze liší právě citacemi tu německých, tu českých listin a písemností, které tvoří odlišnou podobu obou verzí. V tom ovšem spočívá cena celku, uchovávaného naštěstí ve fondu Národní knihovny v Praze, odkud jsem si obojí verze dal poslat. Vzácný přítel Raimund Paleczek, šéf Sudetoněmeckého archivu v Mnichově, mi pak z Bavorska zaslal Saitzova životní data. August Saitz se tedy narodil 4. dubna roku 1845 v Postoloprtech (Postelberg), tehdy dosud schwarzenberské panství (viz Wikipedia, kde je řeč i o jednom z největších masakrů sudetských Němců v červnu 1945 s tisíci snad i dětských obětí), jímž bylo až do vyvlastnění po roce 1945. Krumlovským lesmistrem byl Saitz od 1. října 1892 až do 1. července 1905. Do výslužby odešel s 5104 korunami důchodu. Zemřel v rakouském Linci dne 3. srpna roku 1911. Ve schwarzenberské ročence je pak už nadále uváděna jen vdova po něm. Neodpustím si ještě ukázku z české verze popisu "vycházky" ("Excursionstour") České lesnické jednoty v srpnu 1898, kterou ponechávám s jejími pravopisnými zvláštnostmi a do níž vkládám v závorkách místopisné výrazy z verze německé, která je na rozdíl od "anonymní" verze české podepsána Franzem Heskem, zastoupeným i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, a datována v Hluboké nad Vltavou (Frauenberg) už "im Sommer 1897", tj. v létě předchozího roku 1897.

Vyjedeme v 5 ½ hodin ráno na vozech, které se na dolním zámeckém nádvoří (rejdišti /Tummelhof/) shromáždí. Po silnici, založené v roce 1891, mineme nádraží Krumlovské a přejedše koleje, v pravo ležící knížecí sklad dříví, dostihneme po krátké jízdě myslivny Nový Dvůr (Forsthaus Neuhof) 631 m nad mořem.
Na místě této stával před časy ptáčnický domek ("Finkenhäusel") s číhadlem (Vogelherd), který v roce 1706 z rozkazu Jana Křišťana knížete z Eggenbergů obnoven byl.
Novodvorský "myslivec" bydlel tehdy ve dvoře, nyní zrušeném "na Blánském", teď hajnice na Blánském (Plansker Heger), počátkem 17. století ve vesnici Holubově (Holubau).
Ptáčnický domek nahražen v roce 1730 jednopatrovou dřevěnou myslivnou, za kterou vystavěna již roku 1768 kamenná budova, poněvadž staré stavení tehdy již "až do těch základů prohnilo a na spadnutí bylo. (...)
Kleť (Schöninger) 1085 m nad mořem jest nejvyšším vrcholem Blánského lesa a jednou z nejznačnějších vyvýšenin jižní Šumavy vůbec. Na hřbetě lesnatého chlumu vyčnívá rozhledna "Josefova věž" ("Josefsthurm") 23 m vysoká, z rozkazu Josefa knížete ze Schwarzenbergu roku 1823 vydaného, v letech 1824 a 1825 dle plánu knížecího stavebního ředitele Salaby vystavěná.
S cimbuří věže jest rozkošný rozhled nejen na celou budějovickou rovinu a veškeré Šumavské hvozdy, nýbrž i, ovšem jen když vzduch úplně čistý jest, na hřebeny Hornorakouských a Štyrských alp, z nichž zvláště skupina Dachsteinu jasně vystupuje.
Hajnice na úpatí věže spojena jest telefonem s myslivnami Nový Dvůr a Borovou (Mistelholz) a s lesním úřadem Krumlovským, zvláště z toho ohledu, by za suchého povětří, kdy nebezpečí z lesních požárů hrozí, každý podezřelý úkaz na patřičném místě ihned ohlášen býti mohl.
Po krátkém odpočinku pokračujeme v pochůzce na východním a jižním svahu Kletě. (...)
Okolní nyní zalesněné pastviny a louky, z nichž jen nepatrné dílky za lučiny pro zvěř ponechány, jsou posledními zbytky pozemků velkého dvorce (Meierei), který regent rožmberských panství Jakub Krčín z Jelčan zde vystavěti dal a v němž 200 kusů skotu místa mělo. V urbářích 17. století nečiní se o dvorci tomto žádné zmínky více; vyháněn tam bezpochyby pouze dobytek jiných dvorů v letě na pastvu, což se ještě před 40ti lety (tj. 1857) dělo.
Zbořeniny zdí velkých stájí odklizeny teprve v letech 1896 a 1897 a užilo se jich při stavbě cest.
Minuvše skladiště dříví (Holzablege) a semeniště (Pflanzkamp), jedeme pozemky hajného kolem Blánské hajnice, kde dříve (až do roku 1730) Novodvorský myslivec bydlel. Roku 1706 rozkázal Jan Křišťan kníže z Eggenbergu chatrnou "myslivnu na Blánském" ("Jägerhaus na blanském") důkladně zříditi. (Poznámka u myslivny "Nový Dvůr"). (...)
Jihozápadní svah Novodvorského polesí (Neuhöfer Revier) byl ještě před 20ti lety (tj. 1877) velikým počtem cizích enklav prostoupen, jež z části za luka z části za pastviny sloužily. Povstaly koncem minulého století (tj. 18. století) výměnou knížecích pozemků za pozemky v údolí, patřící osadníkům z Višné (Weichseln), Lazce (Losnitz) a Křenova (Krenau), kterých bylo ku stavbě silnice z Krumlova do Červeného dvora (Rothenhof) vedoucí, (později prohlášena za okresní) zapotřebí. Těmito enklávami ztěžováno ovšem velice lesnictví této části revíru. Hlavně byla to práva jízdy knížecím lesem, která měli všickni tito majetníci a pak z hola nemožná ochrana lesa v těchto poměrech, jež pohnuly jasného držitele panství, by enklavy tyto, nehledě na sebe větší oběti, vykoupil. I získána většina jich dílem výměnou, dílem koupí a zbývá jich teď as ¼ bývalé rozlohy.

P.S. K tomu ještě tři odstavce z knihy Jiřího Bárty "Kleť - milovaná hora" (2011), při jejímž vzniku jsem také byl, na totéž vlastně téma jako předchozí text: "Jak již bylo řečeno, celé popisované území Kletě patřilo v minulosti do lesního revíru Nový Dvůr. Začátkem dvacátého století byl rozlohou 2966,1 ha druhým největším na panství a i mezi revíry šumavskými. Pouze Svatý Tomáš (Sankt Thoma) se 3019,82 ha byl o něco větší. Myslivna Nový Dvůr, sídlo stejnojmenného revíru, patřila pod správu Schwarzenberského lesního úřadu Český Krumlov, ve kterém se vystřídala celá řada uznávaných lesníků, a někteří stanuli dokonce v jeho čele. Například roku 1747 byl lesmistrem jmenován Václav Fellner rytíř z Feldeggů. Z dalších si zaslouží pozornosti Eustach Vlček (1740-1828), již dříve zmíněný František Matz a jeho následovník František Schönauer, Vilém Soucha (1824-1896), již rovněž jmenovaný Augustin Saitz, Gustav Rulf a z těch mladších Dr.Ing. František Heske, který již roku 1897 vypracoval pro Blanský les jednotné směrnice hospodaření, nebo Dr.Ing. Štěpán Duschek, který po roce 1945 přešel na Schwarzenberské panství ve Štýrsku. Ale zpět k Novému Dvoru. Na místě nad Vyšným, kde budova bývalé myslivny dosud stojí, býval kdysi v dávné minulosti dům ptáčníka s čihadlem. Nařízením Jana Křišťana z Eggenbergu z roku 1706 došlo k jeho obnově. Nahradila jej až dřevěná jednopatrová myslivna z roku 1730 a později zoku 1768 budova zděná. Roku 1744 byl dvorním myslivcem na Novém Dvoře ustanoven již zmíněný Václav Fellner rytíř z Feldeggů. "Hochfürstlich Schwarzenbergischer Hof- und Staats-Kalender auf das Jahr 1786", zkráceně Schwarzenberská ročenka na rok 1786 (vůbec první ve své historii) v seznamu zaměstnanců uvádí v revíru Neuhof, Reitjäger (jízdní myslivec) - Lorenc Koydl. I na tomto místě sloužila řada v lesnictví známých jmen, například Michael Janovský nebo Alois Krbeček. Do konce druhé světové války sloužícího Jiřího Monkena po válce vystřídal Ing. Jan Pinsker. Posledním v řadě lesníků byl od roku 1960 pan Václav Švamberk. Ke konci 20. století byly v budově myslivny zřízeny byty, Roku 2010 byla Lesy České republiky (LČR) jako nepotřebná prodána.

- - - - -
* Postoloprty / Český Krumlov / hora Kleť / Nový Dvůr, Vyšný, Český Krumlov / † † † Linec (A)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Tabulka, doprovázející jeho popis krumlovského panství, zachycuje zásoby dřeva ve zdejších knížecích revírech
Rodné Postoloprty na starém zobrazení
Porostní mapa revíru Forbes (Borovany), kterou zakreslil v roce 1875
(klikněte na náhled pro digitalizovanou mapu)
Titulní list (1893) německy publikovaných dějin schwarzenberského panství Postoloprty, které napsal Johann (Jan) Veselý (1832-1899), vedoucí expozitury knížecího třeboňského archivu v Praze
Plánek polohy benediktinského kláštera Porta Aposlolorum z Veselého knihy, z jehož označení snad přesmyčkou vzniklo jméno Saitzových rodných Postoloprt

zobrazit všechny přílohy

TOPlist