logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

ANNI SAGER-JUNGWIRTHOVÁ

Ogfolderhaid


Die Häuser zerfallen, die Felder verdorren,
es bleiben der Bach und der Wind.
Die fröhlichen Leute von einst sind verstorben,
wo ich einmal spielte als Kind.
In meinen Gedanken erklingen noch heute
die Glocken der Kirche so klar.
Ich sehe mein Dörflein, die Häuser, die Leute,
das Leben so wie es einst war.
O Heimat, dir bleib ich in Treue verbunden,
und kann ich dich niemals mehr sehn,
erst wenn ich für immer zur Ruhe gefunden,
dann wird auch mein Heimweh vergehn.

Jablonec


Zašla už pole a zmizely domy,
jen potok teče tam dál.
Umřeli lidé, mně tak povědomí
z míst, kde sis i ty přec hrál.
V paměti dosud zvony tam zvoní
z dnů dětství. Ozvuk těch chvil
zdávna zní vsí, z mého snu o ní,
o životě, jaký tu byl.
Domove, poutají dál mne tvé ruce,
vábí tam, kam sotva smím;
teprv až jednou se zastaví srdce
i můj stesk vyhasne s ním.

Glaube und Heimat, 1999, č. 11, s. 19

Báseň jinak neznámé autorky tu figuruje především pro místo, jemuž je připsána: pro onu kdysi velkou ves v nádherném údolí potoka, jak dnes jen jeho cestu pustým vojenským cvičištěm namísto té vsi - tj. naprosto zaniklého Jablonce (Ogfolderhaid) - můžeme sledovat, pokud máme ovšem povolení, ze stejně zapovězeného vrcholu Lysého (Lissi) při někdejší Liščí louce (Fuchswiese). To podle ní je na starých mapách označován i vedlejší Knížecí stolec jako Fuchswieseberg.

P.S. O dva roky později jsem našel na stránkách téhož krajanského měsíčníku jinou báseň, jejíž autor je označen toliko "Sager Jungwirt, Ogfolderhaid/Kissingen". Připojuji ji i se svým českým překladem sem "na správné místo".

Heimweh


Wo das Silberband der Moldau
fließt so still dahin im Tal
Dunkle Wälder rauschend grüßen
uns zum allerletzten Mal
Dort verbracht ich meine Kindheit,
meine Jugend goldne Zeit;
Doch es kamen bittre Stunden
über uns und tiefes Leid.

Alles hat man uns genommen,
Heimat und auch Elternhaus,
weinend ziehn wir in die Fremde,
aus dem Böhmerwald hinaus.
Was die Leute hier geschaffen
ist getränkt mit Schweiß und Blut,
Doch die Tannenwälder rauschen,
Böhmerwäldler hab nur Mut.

Habe Mut dort in der Fremde,
du wirst niemals untergehn,
einmal wird die Zeit sich wenden,
Böhmerwald dich wiedersehn.
Jubelnd wolln wir dich begrüßen,
wollen jauchzen hoch vor Lust,
und der Duft der Tannenwälder
heilet unsre wunde Brust.

Stesk po domově


Kde tok Vltavy se stříbří,
v údolí sám tichý jas,
lesy šumem naposledy
kdysi provázely nás.
Tam jsem strávila své dětství,
mládí čas tam uplýval,
než nadešly hořké chvíle
vyhnání a krutý žal.

Všecičko naše nám vzali,
rodný dům a rodný kraj,
v pláči šli jsme do ciziny,
za sebou domovský ráj.
Co tu lidé vytvořili,
čemu dali i krev svou,
ztraceno? Však lesy poslyš
šumět temnou ozvěnou!

Není ještě konec všemu,
odvahu jen musíš mět,
jednou obrátí se časy,
Šumavu máš uvidět.
Jásot nebude znát mezí,
výskot radostný a ples,
poraněná naše nitra
vůní uzdraví ten les.

- - - - -
Jablonec

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Památník zaniklých obcí, který stojí nad Oticemi, asi 3 km od místa, kde stával JablonecPamátník zaniklých obcí, který stojí nad Oticemi, asi 3 km od místa, kde stával Jablonec
Vstup do prostoru někdejší vsi v podobě z roku 2010Vstup do prostoru někdejší vsi v podobě z roku 2010
Dnešní Jablonec je tankovou střelnicí (viz i Rosa Horaková)
Střelnice a ruina stavení u OticStřelnice a ruina stavení u Otic
Řezník a obchodník s dobytkem v Jablonci v Jablonci Rudolf Jungwirth (viz adresář obce) stal se v roce 1927 předmětem interpelace německých poslanců v československém parlamentu jako příklad ohrožení provozovatelů živností daňovými uřady republiky - pro informaci lze doložit z Adresáře RČS, kolik jen živnostníků tehdy v Jablonci bylo

zobrazit všechny přílohy

TOPlist