logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

LEOPOLD SACHER-MASOCH

Chanukalied aus der Novelle Im Böhmerwald


Gott, mein Schutz, mein Licht und Hort,
Sei von mir erhoben,
Dich, im Sturm mein Zufluchtsort,
Dich will stets ich loben.
Was nützt rings ihr Toben,
Schirmt mich Gott von oben,
Nahet er, Feindes Heer
Ist wie Staub zerstoben.

Seufzt' ich je in dunkler Nacht,
Schmerzten meine Wunden,
Mich mit Licht hat Gott bedacht,
Und mein Herz verbunden.
Wie in trüben Stunden
Wird ein Freund gefunden,
War des Herrn Hilf' nie fern,
Wenn mich Schmerz umwunden.

Pharao traf seine Hand,
Als sein Volk verzagte;
Hamans stolze Größe schwand
Als vor Gott es klagte.
Wenn ein Feind mich plagte,
Niemand Trost mir sagte,
Trost und Licht fehlte nicht,
So an Gott ich dachte.

Einst auch zu der Syrer Zeit
Trat der Gott der Heere
Seinem kleinen Volk zur Seit,
Dass dem Feind es wehre.
Für Gesetz und Lehre,
Für des Herrn Altäre,
Floss mit Muth Heldenblut
Froh dem Herrn zur Ehre.

Und von Glut und heiliger Flamm',
Wie von Gott durchdrungen,
Hat der Hasmonäerstamm
Hoch die Fahn' geschwungen.
Da ward Ruhm errungen,
Mächtiger Feind bezwungen
Und voll Lust aus der Brust
Siegeslust gesungen.

Bei geweihter Lichter Schein
Froh im Tempel stellten
Sich zum Dienste Gottes ein
Fromme Priesterhelden.
O, Du Herr der Welten,
Lass in Deinen Zelten,
Stets wie heut Licht und Freud
Deine Größe melden.

Píseň k židovskému svátku Chanúká z povídky Na Šumavě


Bůh je má spása, klad a svit,
jas vysoký a stálý,
v bouři se k Němu spěchám skrýt,
nechať Jej ret můj chválí.
Byť strázně doléhaly,
mě z nebe štít Tvůj halí,
byť sem spěl nepřítel,
v prach ho Tvé vichry svály.

Kdo v temné noci vzdychá
a cítí bolest svoji,
Bůh zjeví se a zticha
i to mé srdce zhojí.
Ať nesnáze se rojí,
jak přítel při mně stojí,
je Pán náš blízká stráž
a trýzeň upokojí.

Faraona pokořil
k dobru lidu svého,
Hamana vší moci zbyl
pro rouhání jeho.
Nepřítele zlého
zkruší veškerého.
Klid a třpyt cítím dlít
u Boha našeho.

Kdyžtě syrský hněv nás dral,
přišly šiky Páně,
že své věrné miloval,
nezapomněl na ně.
Tobě odhodlaně
zato naše dlaně
na oltář před Tvou tvář
složí cizí zbraně.

Rozžhaví se na plamen,
celý v Božím sboru,
v boji makabejský kmen
svorně při praporu.
Ve slávě i vzdoru
zní teď v mocném chóru
Tobě zpěv. Naše krev
dýchá ze všech pórů.

Posvěcených světel třpyt
chrámem nyní plane.
K službě Boží chceme jít
zbožně za ním, Pane.
Vláda Tvá nechť skane
tady ve Tvých stanech
vždy jak dnes zpod nebes
v síle zvěstované.

Im Böhmerwald, s. 67-69

P.S. V edici Jüdische Universal-Bibliothek, jak vycházela na přelomu předminulého a minulého století v pražském nakladatelství Jakoba B. Brandeise (jejím patnáctým titulem byl mimochodem německý překlad Vrchlického básnického textu o Rabbim Löwovi!), se v 66. svazku, který jsem kdysi také už v minulém století vykoupil s jakousi starou knihovnou coby antikvář (řízením "normalizačního" osudu) na českobudějovickém náměstí v prostorách někdejší oficíny vydavatelství Karl Kratochwil, objevily i dvě novely Leopolda Sacher-Masocha pod titulem jedné z nich Im Böhmerwald. Filosemita tu líčí na pozadí šumavské přírody podvědomě nezdolnou sílu židovského citu, probuzeného v lékaři symbolického jména Bernstein - česky by se řeklo "Jantar".

Leopold rytíř von Sacher-Masoch je bezpochyby jednou z nejzajímavějších postav rakouské literatury. Narodil se 27. ledna 1836 v dnes ukrajinském Lvově (Lviv, Lwów, Lemberg, Leopoli), tehdy význačném městě rakouské Haliče (Galizien). Otec byl tamním policejním ředitelem, rodina měla však i předky české, slovinské a španělské. Možná to byla tato rodová vazba na komunitu španělských Židů, která vedla k autorovu filosemitismu, jak ho sám charakterizoval slovy: "Jsem přítel židovství, nikoli Žid". Roku 1848 byl otec, který se dva roky předtím významně zasloužil o potlačení revolty polské haličské šlechty, ustanoven policejním hejtmanem v Praze. Tam pak syn Leopold, který se údajně až právě v Čechách naučil dobře německy, prožil z jistě zvláštní perspektivy i události, vrcholící svatodušními bouřemi s barikádami v pražských ulicích. Po maturitě započal ještě v Praze studia práv a filosofie, která po dalším otcově přeložení dokončil roku 1856 ve Štýrském Hradci (Graz). Působil na tamní filosofické fakultě jako docent historie, než ho další životní osudy zavedly do Vídně, Budapešti, různých německých měst a do Paříže. Už v roce 1858 vyšla anonymně jeho literární prvotina Galizische Geschichten (Haličské povídky), kterou pak vydal pod svým jménem až po osmi letech a byl za ně ve vídeňském listě Wiener Zeitung napaden jako parazit a renegát. Autorem invektiv nebyl nikdo jiný než novinář a básník Hieronymus Lorm (1821-1902), rodák z jihomoravského Mikulova (Nikolsburg). Za svou toleranci vůči neněmeckým národnostem c.k. monarchie byl Sacher-Masoch označován nejen za filosemitu jak to nakonec učinil sám o sobě, nýbrž i za panslavistu (!) a tím pádem dokonce za vlastizrádce. Roku 1880 ztroskotalo jeho manželství s Wandou (vl.jm. Angelika Aurora Rümelin, ps. Wanda von Dunajew), rovněž literárně činnou. Syn Alexander zemřel pět let nato a 9. března 1895 ho jako osamělý a finančně ruinovaný muž následoval i Leopold Sacher-Masoch. Paradoxně se o jeho světový věhlas přičinilo nejvíc označení sexuální perverze komplementární k sadismu (stal se tak jakýmsi duchovním bratrem slavného markýze de Sade), jak je neurolog Richard von Krafft-Ebing na základě některých Sacher-Masochových literárních děl - především nejznámějšího snad jeho románu Venuše v kožichu - pojmem "masochismus" poprvé zavedl roku 1886 ve své knize o sexuální psychopatii. Jako židovský vtip zní historka o tom, že spisovatelův syn Alexander, který si také jako jeho otec vydělával na živobytí literární činností, reagovával na dotazy po slavném jméně, jež nosil, s unaveným úsměvem: "Ano, to my vynalezli sacherismus a Masochův dort".

- - - - -
* Lvov (U) / Lindheim (HE)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Jeho žena Wanda na snímku firmy Beer&Mayer
ve Štýrském Hradci z roku 1879
Jeho dopis z října roku 1894 skladateli Alfredu Strossovi

zobrazit všechny přílohy

TOPlist