logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

WILHELM RICHTER

Ves Meinetschlag


Listiny týkající se osady Meinetschlag (česky ve starých listinách z 15. století Menoslav či Meneslav, později až dodnes česky Malonty - pozn. překl.) sahají nazpět až do 14. století a ves je v nich označována jako Meyholthow či Maynalthislag (zkrácené místní jméno znělo prý i "Meinhold", z něhož jsou české "Malonty" vlastně zkomolenou přesmyčkou - pozn. překl.). Zakladateli Meinetschlagu byli němečtí kolonisté, povolaní Michalovici (v originále "Michelsbergen" - pozn. překl.), pány na Velešíně (Weleschin) a Benešově (Deutsch Beneschau, Německý Benešov, dnes Benešov nad Černou - pozn. překl.), z Horních Rakous ke klučení zdejšího lesa. Tito sídlenci založili 2 skelné hutě a vlastnili 2 právovárečné domy. Dnešní Uhretschlag (Meziříčí) se tehdy uvádí pod jménem Ulrich, Brettern jako Desky a Wölschko Wolyska (pozdější Velíška - pozn. překl.). Tato 3 místa by měla být slovanského původu, jak o tom svědčí i jejich stavební ráz. O tvrzi, zmíněné ve starých listinách,se nijaká stopa nezachovala, je však doloženo, že v roce 1652 Buchers (Pohoří na Šumavě) a Karlstift (už na rakouské straně - pozn. překl.) patřily ke zdejší faře. V roce 1483 dal Vok II. z Rožmberka (žil v letech 1459-1595 - pozn. překl.) Meinetschlag do zástavy za 400 uherských zlatých. Ves tvořila v té době samostatnou rychtu, k níž patřil i už zmíněný Uhretschlag a Jarmirn (Jaroměř). V roce 1611 přešla do majetku rodu Švamberků (Schwanberg) a po těch pak 1620 připadla Buquoyům. Kostel stojí s určitostí už od roku 1376 a náležel zastara k děkanství Doudleby (Teindles) a k arciděkanství Bechyně (Bechin). Nejstarší listina o tom pochází z roku 1379 a je uložena v archivu v Třeboni (Witingau). V zámeckém archivu novohradském (Schlossarchiv Gratzen) existuje dokument, podle něhož už v roce 1686 došlo v Meinetschlagu k výměně učitele, takže založení školy se musilo uskutečnit už v době tomu datu předcházející. Škola byla 1784 už dvojtřídní. Musela mít nejspíš dobrou pověst, poněvadž se o ni podle Helferta zvláště zajímal Kindermann a poslal sem svého nejlepšího světského učitele Antona Holla (Halla). Významná je Kindermannova instrukce, která do Meinetschlagu Holla provázela. Do školy chodilo v roce 1788 247 dětí, dnes (rozuměj 1894 - pozn. překl.) 471. Dobrým znamením je to, že podle výkazu (v originále "Fassion" - pozn. překl.) z roku 1858 nenavštěvovalo školu pouze 24 dětí a že tehdejší učitel měl následující příjmy: jako varhaník (Organist) 22 zlatých 71 krejcarů, jako kostelník 73 zlatých 10 krejcarů ( z toho od faráře na nedělní stravu 7 zlatých 40 krejcarů, "zpovědní krejcar" (Beichtkreuzer) 44 a půl krejcaru, na školu (Schulgeld) 442 zlatých 35 krejcarů, na "tříkrálový" zápis (Dreiköniganschreiben) 42 krejcarů, dohromady 538 zlatých 58 krejcarů, z čehož připadlo 150 zlatých školnímu pomocníkovi.
Hlavním zaměstnáním obyvatel je zemědělství. Třetina zdejších lidí opouští přes léto domov jako podnikatelé staveb (Bauunternehmer), předáci (Partieführer, lidově i česky "partafíra" - pozn. překl.), železniční dělníci, rybnikáři (Teichgräber) atd., aby hledali výdělek v Rakousku, Německu či Švýcarsku.
Kromě fary a školy tu jiná veřejná budova nestojí. Čímsi ojedinělým je v Meinetschlagu 19 obecních stavení, která obec prodává buď na 40 let či na doživotní užívání, jak se říkalo "auf den Leib". Silnice prochází Meinetschlagem z Kaplice (Kaplitz) do Buchers (česky Pohoří na Šumavě - pozn. překl.), Cetvin (Zettwing), Benešova (Beneschau, rozuměj dnešní Benešov nad Černou, někdejší Německý Benešov/DeutschBeneschau - pozn. překl.) a Theresiendorfu (rozuměj dnešní Pohorskou Ves, někdejší Terčí Ves/Theresiendorf - pozn. překl.). Meinetschlag má svůj poštovní úřad. V Meinetschlagu a v Brettern (dnešní Desky - pozn. překl.) se nachází po jednom deskovém statku (landtäfliches Gut), na jednom se říká "Hoanerl", na druhém prostě "Hof". Meinetschlag má 768 německých římskokatolických obyvatel a 9 Židů.


Heimatskunde des Bezirkes Kaplitz (1894), s. 188-189

P.S. Poněvadž text pochází ze sborníku, jehož příspěvky napsali vesměs učitelé německých škol na Kaplicku, rozumí se, že jejich výklad byl podmíněn dobovými nacionálními stereotypy, jež na české straně byly téměř zrcadlově stejné, toliko s "obráceným znaménkem". V překladu se v zájmu srozumitelnosti obě tato hlediska alespoň uváděním obou jazykových podob místních jmen musejí protnout. Jenom tam, kde se české místní jméno natolik výrazně liší od německého, zůstává i v přeloženém textu jako prvém to německé a české zůstává v závorce.

Wilhelm Richter je rodákem z Krušnohoří (Erzgebirge). Přišel na svět 12. srpna 1856 v Suniperku (Sonnberg, dnes Výsluní), dokončil v roce 1879 studium na německém učitelském ústavu v Praze a poté, co vyučoval dvou obecných školách pražských, byl přidělen na školní okres Kaplice, kde působil nejprve v Malšíně (Malsching), Frymburku (Friedberg) a v Nových Hradech (Gratzen), aby od 1. ledna 1892 až do dne své smrti 12. července 1917 byl řídícím učitelem v Malontech, o nichž pojednává i jeho příspěvek do Heimatskunde des Bezirkes Kaplitz, tj. "Kaplické vlastivědy", jak ji za spolupráce učitelstva okresu sepsal a sestavil Johann Märten, sám učitel v Horní Stropnici (Strobnitz). Mnohokrát jsem tu knihu brával do ruky po cestách tím krajem, kam se do tolika míst dalo vůbec jen nahlédnout až po pádu režimu, který se nesmazatelně podepsal na nevratné zkáze mnohých jeho končin. Malonty se kupodivu udržely i po odchodu svých německy mluvících obyvatel jako i dnes rostoucí sídlo četných mladých rodin s dětmi. Učitel Richter věnoval právě dětem celý svůj činný život. Získal si nejen lásku svých žáků a respekt jejich rodičů, nýbrž vydobyl malontské německé škole nazpět někdejší prestiž, což okresní školní rada v Kaplici vyjádřila v říjnu 1893 pochvalným uznáním ("belobende Anerkennung") Richterovy tamní pedagogické práce. Čtyři roky nato byl zvolen předsedou okresního učitelského sdružení (Bezirkslehrerverein), při němž dokázal prosadit 1899 zřízení pohřební pokladny (Sterbekasse) pro zmírnění tíživé situace rodin zesnulých členů a 1901 pak založení spolkové knihovny, vedené odděleně v Kaplici a ve Vyšším Brodě (Hohenfurth). V Malontech založil spořitelní a záloženský spolek (Spar- und Darlehenskassenverein), sám hudebně založen získával pořádáním koncertů peníze na různé společensky prospěšné účely a především pak na obnovu a doplnění školních pomůcek a sbírek. Od roku 1912 až do svého skonu byl Richter členem svazového vedení DBB (Deutscher Böhmerwaldbund). To, že byl v Malontech i varhaníkem a regenschorim, rozumělo se tehdy u vesnického kantora jaksi samo sebou. Jeho žena Maria, roz. Prommerová, pocházející z blízké Jaroměře (Jarmirn) a známá současníkům jako výborná zpěvačka, přežila svého muže o téměř plných 61 let a skonala málem stoletá 5. června 1978 v bavorském Gerolzhofen, pochována je však na lesním hřbitově v Sankt Martin u rakouského Lince (Linz). Historie totiž ani nekončí snad odchodem Richterovým z tohoto světa roku 1917, ani nezačíná přece odchodem někdejších jeho školáků z Malont a okolí roku 1946.

- - - - -
* Výsluní / Malšín / Frymburk / Nové Hrady / † † † Malonty

Obrazové přílohy:
(ukázky)

V roce 1906 mu vepsal do svých dodatků k pamětní knize Horní Stropnice toto věnování Franz SteinkoV roce 1906 mu vepsal do svých dodatků k pamětní knize Horní Stropnice toto věnování Franz Steinko
K 10. výročí jeho úmrtí napsal Karl Paschek do českobudějovického německého časopisu tento Richterův životopis
Malonty se svým farním kostelem
Kostel sv. Bartoloměje v Malontech na snímku z roku 2013 (viz i Franz Hoffelner a Johann Evangelist Mikolasch)
Vnitřek kostela sv. Bartoloměje v Malontech, kde býval i varhaníkem a regenschorim,
na snímku Franze Hoffelnera z roku 1976

zobrazit všechny přílohy

TOPlist