logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

ROLAND RETTENMAIER

Domov pozemský a domov nebeský

Milí čtenáři a čtenářky časopisu "Glaube und Heimat", na podzim (rozuměj v roce 2017 - pozn. překl.) jsem si udělal dovolenou v Mühlviertelu. Moje maminka, moje teta, mí prarodiče už všichni umřeli. Pro ně byla obec Deutsch Reichenau (zanikla pod českým jménem Rychnůvek, původně se i česky jmenovala Německý Rychnov u Frymburka, za druhé světové války změnila německé označení Deutsch Reichenau bei Friedberg na "říšskoněmecké" Deutsch Reichenau bei Haslach - pozn. překl.) s jednotlivými k ní příslušnými vesnicemi kolem jejich domovem v Čechách (v originále "die böhmische Heimat" - pozn. překl.), který vyhnáním ztratili. Chtěl jsem v době své dovolené nasbírat zkušenosti s domovem svých předků z matčiny strany. Domů jsem se vracel bohatě obdarován mnoha kouzelnými zážitky. Mezitím už také vím, jak daleko se dají vysledovat stopy mých předků z matčiny strany v čase nazpět. Farní osada Rychnůvek (v originále "die Ort Deutsch Reichenau" - pozn. překl.) byla sice už navždy srovnána se zemí (v originále "wurde zwar für immer ausgelöscht" - pozn. překl.), církevní matriky však zůstaly zachovány a tím i znalosti, týkající se řady předků. Stopy těch mých s příjmením Lang se dají bez přestávky sledovat až k roku 1643. Čarokrásná tamní krajina mne velice zasáhla. Slyšel jsem mühlviertelskou němčinu v Haslachu i na jiných místech a připomněla mi, že tak hovořili mí prarodiče Josef a Maria Langovi. Já jsem vyrostl v Bad Rappenau Grombach v severním Bádensku (spolková země Bádensko-Württembersko - pozn. překl.) a Grombach je mým místem domovským (v originále "ist mein Heimatort" - pozn. překl.). Mühlviertelskou němčinou mluvit nedokážu. Uvědomil jsem si však, že typický zvuk této řeči náleží rovněž k tomu, co spojuji s domovem. Spojuje mě s mými šumavskými předky z matčiny strany.
Poprosil jsem Fritze Bertlwiesera (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), aby mne zavedl na místa, kde před vyhnáním stával dům mých prarodičů na návrší zvaném Guggizerhöh a jejich stavení řečené Lindnerhof v Multerbergu (ves zanikla pod českým jménem Mezilesí, které ovšem získala až později, stejně jako přilehlá výšina téhož německého jména Multerberg, značícího "vrch s kotlinou", zvaná dnes Mezileský vrch; poněvadž však existovala i osada Multerberské Chalupy /Multerberger Waldhäuser/, svědčící svým označením o tom, že české místní jméno souznělo s německým a českých osad jménem Mezilesí je víc, ponecháváme původní označení zaniklé osady - pozn. překl.). Dělalo mi dobře stát na místech, kde bydlili moji předkové. Na své výpravě do Mühlviertelu jsem se také poprvé v životě setkal s několika svými prabratranci a prasestřenicemi. Kontakty s těmito příbuznými byly vyhnáním přerušeny. Je příjemné vědět, že tolik mých příbuzných žije v Mühlviertelu.
Naše víra nám ukazuje, kde my věřící máme svůj domov. Dne 14. února slavíme v tomto roce Popeleční středu. Připravujeme se na postní čas velikonoční, vzpomínáme Kristova utrpení a skonu. V několika čteních evangelia za postního času se nám připomíná i doba, ve které lid Izraele putoval po 40 let dlouho pouští Sinaj, aby dospěl k zemi zaslíbené. Pro nás křesťany je zaslíbenou zemí, do níž je nám dojít, nebeský Jeruzalém, věčný domov, věčný život u Boha. Ježíš nám tam uvolnil cestu svým pozemským životem, svým utrpením a smrtí, svým vzkříšením. Milí čtenáři a čtenářky, přeji Vám z celého srdce, aby Vás Vaše víra, Vaše schopnost lásky a Vaše naděje v nebeský domov dokázaly dobře obživit v tento postní čas.

Váš Roland Rettenmaier

Glaube und Heimat, 2018, č. 2, s. 1

Narodil se 25. února roku 1961 v Bad Wimpfen, spolková země Bádensko-Württembersko, kde se 29. června 1956 brali jeho rodiče, otec a jmenovec Roland Rettenmaier (*1929 v Grombachu, †2009 tamtéž) s matkou Angelou, roz. Langovou. Ta spatřila světlo světa 28. května 1934 ve dnes zcela zaniklé osadě Rožnov (Rosenau), příslušející k rovněž zaniklé farnosti Rychnůvek s pěkným kostelem sv. Václava, srovnaným se zemí i s farní obcí jako spousta vsí a samot kolem jen proto, že ležely při hranici s neutrálním Rakouskem. Angelinými rodiči byli Josef a Maria Langovi, sezdaní v tehdejším Německém Rychnově u Frymburka 29. března roku 1932. Ženich Josef se narodil 25. února 1906 v multerberském stavení čp. 14 (kde jeho otec Wenzel Lang přišel na svět 18. září 1863 a se světem se tam i rozžehnal 31. srpna roku 1925), nevěsta Marie Laherová někdy kolem téhož roku 1906 v už zmíněném Rožnově čp. 28. Angela Rettenmaierová zemřela v Bad Rappenau 15. prosince 2015, její syn Roland poté, co v Grombachu v letech 1967-1971 vychodil základní školu a v letech 1971-1980 Wilhelmine-Gymnasium v Sinsheimu, absolvoval dále 15 měsíců vojenské služby a dokončil v roce 1988 studia teologie ve Freiburgu, byl 14. května téhož roku 1988 vysvěcen v Neckargerachu blízko Grombachu na kněze. Má velké hudební nadání a jeho baryton zazněl i na koncertech klasického repertoáru. Jeho hlas však zazněl v "Glaube und Heimat" zejména na adresu šumavských vyhnanců, jejichž potomkem se cítí s veškerou silou víry, naděje i lásky, biblickou silou, kterou by chtěl jistě vnuknout i nám jako obživu v čase půstu.

- - - - -
* Bad Wimpfen (BW) / Multerberg / Rychnůvek

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Jako malinký s rodiči a sestrou
Po stopách předků
Zaniklé Mezilesí

zobrazit všechny přílohy

TOPlist