logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRANZ XAVER REITTERER

Chraň Tě Bůh, Šumavo...

Předmluva a doslov k brožuře Die nationalen und wirtschaftlichen Verhältnisse des Böhmerwaldes (1919)


Byl jsem požádán, abych napsal něco jako leták o národohospodářských poměrech německé Šumavy. Poněvadž skutečně nevím, co bych měl či mohl v takovém letáku povědět nebo zamlčet, rozhodl jsem se pro následující souborný přehled, který může každému, kdo hodlá o Šumavě získat poučení, poskytnout alespoň přibližný obraz o ní včetně jejích problémů hospodářských.
Znám německou Šumavu dost důkladně už dvacet let; není mnoho míst, kde bych tam nevystupoval jako řečník na nejrůznějších shromážděních a jejichž národnostní a hospodářské poměry bych nepoznal z vlastní zkušenosti. Neexistuje snad jedna jediná šumavská obec, kde nežije či v minulosti nežil nějaký můj osobní přítel. Od roku 1908 do roku 1913 jsem zastupoval venkovské obce krumlovské v českém zemském sněmu, kvůli německým obstrukcím jsem tam však bohužel nemohl rozvinout nijakou aktivitu.
Rozličné publikace z poslední doby pocházejí od lidí, kteří to s německou Šumavou velmi dobře myslí, nejsou však s věcí obeznámeni natolik zevrubně, jak by si bylo lze přát alespoň u těch, kdo o ní chtějí něco psát. Především právě těm, kdo chtějí šířit ústně či písemně do světa poznání o Šumavě, jsou určeny následující přehledy a měly by jim sloužit ku pomoci.
Touto prací jako bych se loučil s mou milovanou německou Šumavou, kterou ostatně považuji, zejména pak to platí o Vimperku, za svůj druhý domov. Můj zdravotní stav mne totiž nutí ustoupit z veřejného života. Všem mým drahým Šumavanům patří mé zvolání: "Chraň Tě Bůh, Šumavo, vrátím se zas!"
Poněvadž jsem těžce onemocněl právě během této práce, ujal se jejího pokračování a dokončení můj dlouholetý spolupracovník pan Anton Schacherl. Případné mezery by mohlo vyplnit snad v budoucnu vydání další; nyní mi jde o to, aby se to přítomné nijak neopozdilo.

Cítíme spěch stárnoucího muže, který byl zvyklý jako politik a novinář reagovat okamžitě na vzniklou situaci. Roku 1919 mezi únorem a dubnem, kdy byly psány oba tyto texty, stažené tu v jediný pozdrav na rozloučenou, musel jejich autor s bolestí sledovat, jak se před jeho očima mění obraz, který s takovou dosud nepřekonanou a obdivuhodně střízlivou důkladností zanechal i nám. On, který sám takřka z ničeho vytvořil rolnické hnutí, tisk s dosahem až na vzdálené Slezsko a samostatné českobudějovické vydavatelství Moldavia, přišel na Šumavu z rakouského Štýrska, domoviny Roseggerovy, kde se 21. září 1868 ve Friedbergu - nezaměňovat s Frymburkem! - narodil. Po gymnazijních studiích působil jako vychovatel ve šlechtické rodině. K šumavské problematice se upjal už při svém příchodu do Vimperka, kde se stal nejprve zaměstnancem tamních Steinbrenerových tiskáren a psal pro kalendáře z jejich produkce povídky z venkovského prostředí. Roku 1897 uvedl do života jako tiskový orgán své o rok později ustavené rolnické organizace Österreichische Bauernbund list Dorfbote. Bauernbund, vzniklý pod Reittererovým heslem Bauern, seid einig!, se později přejmenoval na Bund der Landwirte, to už však neúnavný Reitterer vybudoval nejen zmíněné už nakladatelství Moldavia a samostatný řemeslnický Deutsch-österreichischer Handwerkerbund, ale vlastnil i pro Šumavu tak významné místní noviny Budweiser Zeitung a stal se v letech před první světovou válkou dokonce poslancem českého zemského sněmu. Po roce 1918 odchází natrvalo do ústraní a je mu dopřáno alespoň nedožít se definitivních konců všeho, oč v životě usiloval. Zemřel totiž v Českých Budějovicích 29. července 1932 a byl tu i pochován na hřbitově u sv. Otýlie. Rok po jeho smrti zanikl z ekonomických důvodů nezapomenutelný měsíčník Waldheimat, u jehož zrodu také stál. O tom všem i o osudu tiskárny a nakladatelství Moldavia jsem se snažil zanechat svědectví v příslušných heslech Encyklopedie Českých Budějovic.

P.S. V roce 2018 jsem se na podnět Tamary Pršínové, roz. Sakové (snad i na záhrobní vzkaz staršího nakladatelského kolegy Roberta Saka), pokusil "ke stoletému jubileu republiky" o překlad Reittererova úvodního článku listu Budweiser Zeitung ze dne 29. října roku 1918, pod průhlednou šifrou "F.X.R." reagující ještě v duchu společného "rakouského" vzdělání na vznik nového státu. Dávám mu tady jiné záhlaví a překlad toho původního "Was mit uns werden wird?" kladu do podtitulu.

Úvodník Budweiser Zeitung z konce října roku 1918

Co s námi bude?

Je sotva k uvěření, jak tlumený hovor je nyní v Budějovicích veden i lidmi, náležejícími k německé inteligenci. Chovají se, jako by český živel sestával pouze z povykujícího davu, který čeká toliko na okamžik, aby uvolnil veškerá pouta pořádku a discipliny a pak se vrhl na Němce, vyhnal je a jejich majetek uloupil nebo zničil. Zapomínají, že Češi vůbec a tady v Budějovicích zvláště mají mezi sebou velké procento inteligence (přinejmenším stejně tolik jako my) a že český národ, pokud jde o politickou disciplinu, nás daleko předčí a ke svým vůdcům chová daleko více důvěry, než máme my k těm našim. Ačkoli nacionální zášť, která doufejme po válce postupně ochabne, je dnes ještě poměrně živá, nedají se Češi strhnout k násilnostem, pokud k nim nebudou vyprovokováni. Co by je však v budoucnu mělo provokovat a dráždit? Správa leží v jejich rukou a už nedostanou příležitost, aby nás Němce činili zodpovědnými za rakouský šlendrián (v originále "für die österreichische Misswirtschaft" - pozn. překl.)! Politicky se stanou rovněž pány a nebudou mít žádnou příležitost stěžovat si na útlak z německé strany. A poněvadž máme dost rozumu a víme, co jsme jako menšina oprávněni žádat, bude nacionální zášť, která silně ovlivňuje nejen společenský, nýbrž také hospodářský život, ztrácet svůj osten. Politicky jsme my Němci zbankrotovali, asi jen vlastní vinou (v originále "haben wir Deutsche abgehaust, wohl nur durch eigene Schuld!" - pozn. překl.)! Hospodářsky se rozvíjet nám ani v budoucnu nemůže být zabráněno! - Proto je daleko rozumnější osud, který nám naši vůdcové (pokud nějaké máme!) připravili, statečně snášet, než bez užitku naříkat jako staré baby.
Když nevzdělaní mladíci vrážejí do pokojných chodců s výzvou, aby hovořili česky, musíme poznamenat, že k podobným incidentům docházelo i před 20 a 30 lety a způsobovali je právě nevzdělaní lidé. Vzdělaný Čech, který ví, že jeho národní soukmenovec ani ve Vídni nezapírá svou mateřštinu a není tam proto napadán, přiznává národnímu soupeři tatáž práva (v originále "billigt dem nationalen Gegner diesselben Rechte zu" - pozn. překl.), která si nárokuje pro své krajany v cizině. Vzdělaný Čech také ví, že jeho stát - pokud tedy skutečně vznikne, je ze tří stran obklopen Němci, kteří kolem něho pobývají v kompaktní mase 75 milionů a mají v rukou osud mnoha tisíc Čechů, kteří navzdory novému státu nezvolí návrat do staré vlasti, nýbrž setrvají ve své nové domovině mezi našimi národními soukmenovci!
Člověk by nesměl mít nijaký národní cit, kdyby snášel lhostejně události posledních týdnů. Bědování a nářek však nejsou k k ničemu, řádnému Němci přísluší hledět odvážně do budoucna a myslit na naši hospodářskou obnovu. Pracovat a neklesat na mysli!

F.X.R.

Budweiser Zeitung, 1918, č. 84, s. 1


- - - - -
* Friedberg (A) / Vimperk / Prachatice / † † České Budějovice

Obrazové přílohy:
(ukázky)

V padesátidevíti letech
S rodinou
Obálka (1909)

zobrazit všechny přílohy

TOPlist